Předchozí (403)  Strana:404  Další (405) |
|
|||
404
|
|||
|
|||
Oruží, vz Orudí. Výb. I. 23., BO., ZN., BN.
Na Ostrav. = selské, polní nářadí, Geräthe, n. Tč. Oružiti (zastr.), il, en, ení, ozbrojiti, waffnen.
Naliť Uhřie v setniny sě shlukú, naliť oruženi s nimi střetnú. Rkk. 49. Oružník, a, m. (nové), oružím ozbrojený,
der Bewaffnete. Krok. Orvání, n. O. hlavy, horripilatio capitis.
BO. Vz Orvati. Orvati, orvávati = oškubati, otrhati, ab-,
beraufen. — co komu kde čím. Tomu kaza (= kázal) na nátonie sekyrú bradu orvati (utieti). Dal. — se, sich abraufen. On by se orval, kdyby tam samoten měl býti. Us. — Jg. Ořvati, umbrüllen. Jg.
Oryktogenie, e, f., řec., nauka o tvoření
nerostů. S. N. Oryktognosie, e, f., z řec„ mineralogie,
nerostopis. Rk., Schd. 11. 2. Oryktochemie, e, f., nauka u lučebních
poměrech nerostů. S. N. Oryktologie, e, f., řec, oryktografie,
povahopis nerostů. Vz S. N. Oryšavěti, ěl, ění. — kdy. Kos v starosti
oryšaví. Reš. Oryti, oryji, yl, yt, ytí; orývati, umwühlen,
umgraben. — co čím: záhon rýčem. — Ně- komu za mzdu zahradu k setí semen o. Oržestr, šp. m. orchestr. Vz Orchester.
1. -os, -oos. Řecká jména v -os n. -oos
(-oe, -OOÍ-) ukončená skloňují se, odvrhne-li se koncovka -os, životná mužská dle Páv, muž. neživotná dle Dub. Homer-os, gt. Homera; Rhod-os, gt. Rhod-a (m. Rhodu); Pantho-os, a, m. 2. -os (-оsъ), přípona subst.: rákos. Mkl.
B. 327. 3. Os, i a osa, y, f., oska, y, f. Osa, osъ m.
oksъ (ze skupeniny ks se vysulo k, Prk.), lit. aszis, řec. &Ыѵ, iat. axis, skr. aksha, Achse, f. Schl. Vz Gb. Hl. 27., Fk. 3. — Osa, příčné dřevo u.vozu či válec, na kterém jeho hoření časť leží a okolo kterého se kola točí, ná- prava, die Radachse. Jg. Osa vozová přední, zadní. Us. Vosy kolomazí mazati. Kom. — O., každá oblá, dlouhá věc, okolo které se něco točí n. točiti může, hřídel, Welle, f. (Též stojatý kůl. St. skl.). Jg. — O. v mthem. každá rovná čára (přímka) skrze prostředek těla jdoucí, zvl. pak ona, která plochu ně- jakou, od křivé čáry objatou, dělí na dva souměrné díly. O. tělesa, ona rovná čára, která středy všech jeho podobných a spolu rovnoběžných průřezů dohromady spojuje. O. otáčecí ona rovná čára, kierá při pohybu tělesa nějakého jediné nepohybnou zůstává, kdežto všecky ostatní části v kruhu kolem ní se pohybují. O. v astronomii; ona rovná čára, kterou si taženou myslíme od jednoho polu n. točny nějakého tělesa světového n. koule nebeské k druhému, okolo níž děje se jich skutečné n. zdánlivé otáčení. O. v me- chanice — náprava n. hřídel. O. magnetu (ve fysice) onen směr* střelky magnetické, ve kterém se tato, jsouc volně pohybliva, sama od sebe dle směru magnetického meridianu ustálí. O. v krystallografii, každá rovná čára v nějakém krystallu, naproti které plochy |
jej oniezující mají položení souměrné. O. v bo-
tanice (v morfologii rostlinné) nazývá se peň i kořen naproti listům jakožto ústrojům po- bočným, axis, Pflanzenaxe. Vz S. N., Kk. 13., 16., 17., 21. Osa hlavní, květová, pod- zemní, vedlejší, skrácena. Kk. 21., 38., 21., 13. O ose kol lokomotivy, zrcadla a zrakové vz KP. II. 402. Osa rodicí (Fruchtaxe), menší (osice u ellipsy), o. pořadnic (Ordinaten-), průmětná (vz Průmět), příčná, zraku (zraková, Seh-); nutace (chvění) osy zemské. Nz. Osa velká, větší; malá, menší; přímá, kosá, polou- hranolová, hranolová, jehlancová, klencová, obratová (otočeň), volná, hlavní, vedlejší; úchylka osy; osa dvojlomu. Nz. Os země, světa (světová, Weltaxe), nebes, (nebeská), čočky. Jg. Slunce se okolo své vlastní osy točí. Víd. list. O. hlavně, Lauf-, čepová, Schild- zapfenaxe, otáčecí, Drehaxe. Čsk. O. čísel ima- ginarních (lateralních), realních. Stč. Alg. 16. — O., druhá kůstka páteřní v krku, poně- vadž se na ní první kůstka jako na ose točí. Jg. O zlomení osy (osie) n. vidlice náprsní vz Sal. 152. — Os, vůz, arcturus, hvězda. Ctib. 4. Os, osa, obyčejně: vos, i, vosa, y, í.
a os, vos, a, m., na Ostrav., v Opav.: osa, Tč. Die Wespe, vespa. Osa obecná, zední, žíhaná; největší rod slove: sršeň. Jg. Jakby do osí hůl vrazil. Us. — Jg. 5. Osa, y, f. = osina. Jako osy na klasiech
potřena budeta. BO. Osačiti, obsačiti, il, en, ení = obvésti,
obsaditi, obklíčiti, umringen, umzingeln, nm- schliessen. Jg. — co. Jízda pole osačila.L. — se = obklíčiti se něčím. — se kde kdy. Nad mým oknem v letní době osáčil se (opředl se) pavouk. Puch. Osad, u, m., kal usazovací, der Satz, Boden-
satz. Rostl. Osada, osádka, y, f., osazení, der Besatz,
die Einfassung. O. drahého kamene. L. Mám bič, ale bez osádky (násadky). Zlob. — O., místo lidmi osazené, obec, dědina, res, die Gemeinde. Veliká-li je zde osada? Ros. Osady zakládati. Nz. Do svých osad se vrátiti. Nt. — O., farní okres nějakého kostela, počet domů k jednomu kostelu náležitých, Kirchenge- meinde, f., Kirchspiel, n. O-dou někam ná- ležeti. D. O. některé fary, sv. havelská, týnská v Praze. Ros. Dům svůj v osadě sv. Haštala v starém městě pražském . . . Arch. III. 571. Jaký farář, taková osada (osádka). V. Bart., Č. M. 333. — O. biskupská = biskupství, Kirch - sprengel, m. V. — O., lidé, kteří se jinam vysýlají, aby novou osadu (kolonii) založili, Pflanzstadt, Pflanzung, Ansiedlung, Kolonie. Osady anglické v Indii, v Americe. Jg. Vz více o osadách v S. N. a o osadách dělnických v KP. 1.199. — O., osádka — posádka, stráž (pevnosti), die Besatzung. Aqu. — O., lid, plebs. Smiluj sě nad svú o-dú (miserere plebis tuae). BO. Jaký úřad, taková osádka, jaký hospodář, taková čeládka. Rvač. Stúpí Hospodin přede vší osadu. BO. — O., y, m. v staročes. právě = svědek, jménem osady vyšetřování právnímu přítomný, Gemeind- zeuge, m. Dipl. Venc. Vz S. N., Jir. Slov. právo II. 225. — O., die Verpflichtung Gerichts- personen bei Amtshandlungen (beim Aus- |
||
|
|||
Předchozí (403)  Strana:404  Další (405) |