405

tragen des půhon, bei Gränzstritten, beim
svod usw.) zu begleiten. Gl. 209. — 0., die
Verpflichtung zur Sühne jedes in der Dorf-
mark begangenen Verbrechens, wo der eigen-
tliche Thäter unbekannt blieb. Vz Gl. 209.

Osadliště, ě, n., Kolonie, f., Pflanzort, m.
Nej.

Osaditi, il, zen (zastr. děn), ení; osázeti,
3. os. pl. ejí, el, en, ení; osazovati = opraviti,
obstaviti, obložiti, obvésti, mit etwas besetzen,
einfassen; posaditi, niedersetzen; usaditi,
. ansiedeln, wohnhaftmachen, sesshaft machen;
založiti, anlegen, gründen; posádkou opatřiti,
mit Besatzung versehen, besetzen; počíhati,
nastražiti, aufstellen. Jg. — co: kámen mlýn-
ský (běhoun na vřeteno dáti. Vys. Spodek =
dáti do obruby). Vys. O. prázdné místo, úřad,
Kom., vinnici, V., roj (do úlu dáti), Rozm.
o včel., město, tvrz, Jg., pevnosť, V., právo,
radu (ustanoviti). Us. Osadichu všecky vrchy
na horách (vertices montium). BO. O. věže,
Alx, mlýn. Let. 160. Tedy konšelé mají súd
o., eine Gerichtssitzung halten. Sob. A tu
pak, ač páni súd osadie, má žaloba jíti. O.
z D. — co čím: prsten drahým kamenem,
Har.; chrám pilíři, Raj.; stůl krměmi, V.;
kraj lidem, Ben., stráží, Ros., lidem válečným,
V.; lodí lidem, D.; bránu strážnými, Kom.;
soud osobami, Pr.; úřady hodnými náměstky,
Br.; štolu horníky. Vys. Všecka místa svými
přátely osadil. Plk. A purkrabí najvyšší
pražský těmi dobrými lidmi šesti soud ten
o. má. Vl. zř. 390. O. tvrzě Němci, Dal. 124.,
Čechy. Dal. 56. O. město obyvateli, brány
svými (svým lidem). Let. Osadil vinnici ko-
páči, těžaři, ZN., posádku muži židovskými.
BO. Za kteroužto příčinou místo panem . . .
osadil. Žer. Tehdy má témuž zločinci soud
hodnými osobami o. Nar. o h. a k. — koho,
co kde (zasaditi, nasaditi): Křišťal v zlatě,
Troj., naději svou na něčem o. (založiti). L.
Osadil je na tomto místě. Br. Slepici na
vejcích o. (nasaditi na vejce). Šm. Na klá-
šteře kladrubském žoldnéře své osadil. V.
Chciť já vás se svú ženú v dobrém pokoji
o. BN. Kázal král před sebú súd osaditi.
GR. — co s kým. Osadil se syny svými
tu stranu syrské země. Bur. — co kam: roj
do úle. Rozm. o včel. — co proti komu.
Uzřievše strana protivná, že mdel jest v městě,
jali se proti sobě v městě Plzni búřiti a domy
proti sobě osazovati. Let. 33. Soud proti
někomu o. Plk. — čeho : súda. Alx. 1098. —
koho po čem. Lid po krajinách a městech
osaditi. Br. — na koho, komu (počíhati,
nastrojiti). Jest na nás osazeno. Tur. kron.
Na cestách silně jim bylo osazeno. Ms. Cont.
Ben. Tam hned císařové Barboře stráž osa-
zena. V. — co na koho, komu, o kom:
soud (gegen Jemanden ein Gericht nieder-
setzen). Byl mu soud osazen. V., Žer. Právo
o něm osazeno. L., Apol. — co proč: k vy-
šetření paličtví zvláštní soud o. Ml. — se =
posaditi se, Troj.; sídlo, obydlí si zaraziti.
Ros. On se teprv osazuje. Ros. Roj včel se
osadí. Čít. — O. se v hornictví = začíti
horní dílo. Vys. — se, koho kde. Načež
se za Tiberem osadili. Sš. I. 13. A zvláště,
těm v zemi zůstávajícím a z jiných zemí
kverkům, jenž jsou se v tomto království

osadili. Nar. o h. a k. Někoho v koze o.
(uvězniti). L. Osadil se v Praze, Jg., v kraji,
D., v Samaří. Br. Rybáři u břehu se osadili.
Har.
Osádka, vz Osada.

1. Osadní, Gemeind-, Kirchspiel-, Spren-
gel-, Ansiedlungs-, Kolonial-, Pfarr-. O. farář,
pastýř, V., lid, Kom., kostel, Zlob., vojsko,
Guido, zboží. Rk. Vz Osada.

2. Osadní, ího, m. = osadník, der Ein-
gepfarrte, das Pfarrkind. Nálezové panští
učiněni jsou mezi faráři a o-dními, kdož k jich
správám přísluší. Tov. 124.

Osadnice, e, f., Pfarrkind, n.; eine Ge-
meindansässige ; eine Ansiedlerin.

Osadnícký, Ansiedler-, pfarrkindlich. Jg.
O. zboží = kolonialní. Kolonialwaare.

Osadnictví, n., das Kolonialwesen. Rk.

Osadnictvo, a, n., die Ansiedler. S. N.

Osadník, a, m., der Ansiedler, Theilhaber
einer Dorfmark; der Eingepfarrte, das Pfarr-
kind. Gl. Faráři žalují, že o-ci si osobují
statek kněží zemřelých. Jir. exc. Zdejší o-ci
(obyvatelé). Us. O. američtí. Vz Osada, Osadní.

Osadnosť, i, f., ochodnosť, circumsessio.
Vz Ochodnosť.

Osadný. O. místo, Ansiedlungspunkt. Dch.

Osadský = osadní, místní. Dorf-, Orts-.
Na Slov. — O., ého, m., kněz, lokalista,
Ortsgeistlicher. Na Slov. Baiz.

Osah, u, m., osažení, die Umfassung, der
Umgriff. Jg.

Osahati; osáhnouti, hnul a hl, ut, utí;
osíci (zastr. osahu), sáhl, žen, ení; osahovati
= obsahati, obsáhnouti, umgreifen, umfassen.

— co, koho. Bůh všecky věci osahá. Hus.
Co vlk osiehne (zastr. = osáhne), nebrzo
pustí. Prov., Jg. Nevod všeliký národ rybí
osáhne. St. Lež osáhla tvého otce, syny a nás
s nimi. Č. M. 47. A velikú drahotu v zemi
učinili, nebo osahujíce kostely a posádky
i mlátili lidem vše, což v stodolách měli.
Let. 88, Někoho o. = holí etc. zasáhnouti, zbíti.
Jg., Us. Múdrosť všecko osáhla silně. Št. 255.

— co, koho čím. Boha rozumem o. nelze.
Hus., Leg. Toho ijeden rozumem ani smyslem
osáhnúti može. BO. O. dědiny mocí. Chč. 448.
Jeho duše osáhla jest smyslem všicku zemi.
BO. Zákon osahuje smyslem příliš široké věci.
Ch. — co v co. Tkadl. — co kde. Ty de-
štice osáhnou tu kosť zlomenou mezi sebou.
Lk.

Osákati; osáhnouti (na Mor. osíknouti),
knul a kl, utí = osychati, vertrocknen, troknen,
abtriefen; zůstati vězeti, na suše zůstati,
stecken bleiben, am Trocknen verbleiben,
stranden; nemoci zpeněžiti, k místu přivésti,
womit stecken bleiben. — abs. Voda osáká.
Scip. Řeka osákne a vyschne. Br. Osákly
vody potopy. V. Nech, aby to drobet osáklo.
Ros. Prodřel střechu korábovu a uzřel, že
jest již osákla země. BO. — kde. Ryby na
písku, Ros, na suše osákly. Br. Toliko ať
v tom neosákne. Žer. Aby navrátil statek,
který u něho osákl. Záp. měst. 1452. Vz
Osáklý. — s čím. On s tím zbožím osákne
(neprodá ho). Ros. Osáknou s obětmi těmito
(přestanou jim bezděky). Kom.

Osáklina, y, f., oschlé místo, ein trocken
gewordener Ort. D.