407

Osedlina, y, f., der Satz herum. Jg.

Osedliště, ě, n.= osadiště. Rk.

Osedlosť, i, f., usedlosť, držení statku n.
domu, die Ansässigkeit. Prot. — O., statek
sám, jenž v držení jest někoho, das Gut
selbst. Mus. — O., lidnatosť nějakého místa,
die relative Bevölkerung. Us. — Jg.

Osedlý, usedlý, svůj statek mající, an-
sässig, sesshaft, angesiedelt. Vác. Věno to
na zboží, na dědinách čistých, svobodných,
dobře osedlých ve dsky zemské vložil. Faukn.
O. obyvatelé. Kom., V. Jinde osedlý (cizo-
zemec). V. — kde. V městě tom osedlí
jsou. Apol. O. v království. Er., Mus. Na
statku o. Zříz. těš. Přitrefilo-li by se pak,
že by někteří z horníkův od někoho jiného,
který prve na těch gruntech osedlým byl.
Nar. o h. a k. — k čemu. Obeslaný není-li
ku právu dosti osedlý, má na žádosť původa
uničením neb vězením k stání ujištěn býti.
Pr. měst., Kol. 11. — O. masnice, protiva:
prázdná. Dipl. 1520.

Osedni vojsko, Okkupationsheer, n. Dch.

Osednice, e, f., Mitbesitzerin. Sestra při
bratru není o. (otcovského gruntu neosedá).
Č. M. 347.

Osednouti, ul, utí; osésti (zastr. osedu),
osedl, zení; osedati, osedávati = okolo čeho
sednouti, sich um etwas herumsetzen; osa-
diti se, sídlo si obrati, sich wo setzen, nieder-
lassen ; na důl se spustiti, sich setzen, sinken;
na něco sednouti, sich auf etwas setzen, be-
sitzen, darauf sitzen; osaditi se na čem, in
Besitz nehmen. Jg. — co, koho: města,
hrady. Chč. 448., hory, BO., stůl, Jg., koně,
L., zemi, Br., statky. Troj. Slepice vejce
osedla (na ně sedla). L. Svadlé líce osedl
trud. Ráj. Nemoc ho osedla. Lom. Chlipnosť
ho osedla. Klek. káz. Neštovice celý obličej
osedly. Lk. Když ďábel jeho duši osede.
Boč. exc. O. faru. Chč. 304. — co kdy. Ten
království po mé smrti osede. GR. O. koně
v skoku. L. — co komu. Dům mi osedl
(klesl). L. Třas osěde četné voje vrahóm.
Rkk. 22. — kde. Tuna někde v šachtě
osedla (vězeti zůstala). Vys.

Osech, u, m., posed, bryonia, die Zaun-
rübe. Rkp. bib.

Osek, u, oseček, čku, m., co oseknuto,
oddíl, čásť. Země genezaretská byla malý o.
nížiny nad jezerem genezaretským k severu
a západu vinoucí se. Sš. Mt. 213. — Plk. —
O., ořezaný vinný n. jiný kmen. Rohn. —
O., místo mezi dvěma řekami n. potoky tak
položené, kde řeka do řeky n. potoka vtéká.
Pk. — O., a, m., Riesenburg, hrad u klá-
štera Oseka v Krušných horách, vz S. N. —
O., klášter a ves v okr. duchcovském v Čech.
Vz S. N. — O., ves v Čech. v okr. strako-
nickém. Vz S. N. — Osěk, a, m. Esseg v
Slavonii. Vz S. N.

Osekáč, e, m., k osekávání hřebů, jež
při kování z kopyta vylezly, die Hauklinge
der Hufschmiede. Hk. — O., veliký kámen
ve Vltavě. Puch.

Osekan, u, m., ein Knüttel, von dem die
Aeste abgehauen sind. Na Slov. Koll.

Osekanec, nce, m., ein Verstümmelter,
Umgehauener. Vz Osekan. Jg. — O. = ose-
kan. Na Slov.

Osekaný; -kán, a, o, vz Osekati.

Osekati, osekávati (zastr. osekovati), osek-
nouti, kl, ut, utí; oséci, vz Síci = obsekati,
klestiti, um-, behauen, um-, abschneiden, be-,
umhacken, V.; otesávati, zimmern, behauen;
utíti, abhauen, verstümmeln. Jg. Ihned jest
osečen (sťat). Pass. 803. — co, koho. Ôse-
kachu prsty rukú jeho i nohú. BO. Ctirada
jala a služebníky jeho osekala. V. Lehčíce
vozy, sudy s pitím osekávajíce a jiné mnohé
věci s vozóv metajíce. Let. 82. — co (čím):
stromy, větve stromu, klády sekerou, Us.,
víno. V. — co s čeho: ratolesti se stromu.
D. — co komu. Osekal mu ruce i nohy. V.
Brzy nepřátelům brky osekáme (zkrotíme
je). Jg., Mus.

Osekavač, e, m., der Ab-, Unihauer. Us.

Osel, osla, oslík, a, oslíček, čka, m.
(samec); oslice, e, oslička, y, f. (samice);
osle, ete, oslátko, a, n., mladý osel. Osel,
pl. obyčejněji oslové. Osel, osolъ, srb. vosoł,
lit. asilas, goth. asilus, lat. asinus. Schl. Esel,
m. Vz Mz. 63. O. domácí; lesní n. divoký,
Wald-, mlynářský, Us., ušatý. Pt. Pruhovaný
o. divoký (zebra). Jg. Půl osel = mezek. V.
O. řve, hýká, gigá, V., hýká, gigá, níká. Kom.
O. ochlipuje uši. D. O. se horní (běhá se).
Na Slov. Na oslu jeti. Lom. Oslu když se
dobře vede, jde na led tancovat. Vz Tele.
Č. Kde se koně spínají, tam oslové mrtvi
padají. Č. Udeřil osla přes pytel (když se
řečí na někoho naráží). Vz Narážení. Č. Osla
učí zpívati, nebo: Darmo osla učit čísti. Vz
Hloupý. Lb. Dal svini housle a oslu buben.
Vz Marný. Č. Rozumí tomu jako o. harfě
a slípka pivu. Vz Hloupý. Č. Cizím oslem
býti těžká věc (za jiného býti hloupým).
Š. a Ž. Nosí jako osel (jako soumar). Č.
Bys vedl osla do Paříže, komoň z něho ne-
bude. Lb. Osla bár do Viedne poženeš, predca
zostane len oslom. Mt. S. Osel šel, osel při-
šel. Vz Hloupý. Lb. Budeš ty svatý jako
o. varhaník. Hlad naučil osla (medvěda) na
housle hráti. Jg. Mohlby spíše vlkem roli
zorati anebo oslem jeleně uštvati. (Kom.).
Těžko se jest oslu v skocích jeleních vrov-
nati. Ctib. Dříve o. v povětří létati bude.
V. Tobě zajisté tak pěkně sluší pobožným
býti, jako oslu varhaníkem. Sluší mu co oslu
Donát (Grammatika Donátova). Jg. Osla
k houslím posadil. Reš. Oslu buben (sluší).
Ros. Oslové vespolek se drbí (= hloupý
hloupého chválí). C. Osel oslu nejpěknější.
Č. Nesvědčí oslovi červené sedlo. Bern. Ženeš
jako osla na most, an vždy s mostu. Smil.
Osla na most těžko bezděk hnáti. Lb. Na-
darmo osla na most ženou. Co osla na most
dohnati. V. Není osel horší nad kozly. Lačný
o. ani kůň nepotáhne. Jg. S koně na osla
přesednouti. V. Dostal se s koně na osla.
Vz Marnotratný. Lb. Nejde ani osel ani po-
sel (když se nevrací poslaný pro někoho).
Ani osel ani posel. Vz Nepotřebný. Č. Pošli
osla, za ním posla, konečně běž sám.. Sk.
Sprostý jako osel. Jg. Osle, ještě si jen včil
přišel a už řičíš (rozkazuješ). Bern. Oslovi
sláma od zlata milejší (volovi se jen vždy
o trávě snívá). Bern. Osla poznáme podlé
uší; Koně za ovsem běží, oslové ho dostá-
vají (zasloužiý zřídka odměny dochází); Osel



	407

	Osedlina, y, f., der Satz herum. Jg. Osedliště, ě, n.= osadiště. Rk. Osedlosť, i, f., usedlosť, držení statku n. domu, die Ansässigkeit. Prot. — O., statek sám, jenž v držení jest někoho, das Gut selbst. Mus. — O., lidnatosť nějakého místa, die relative Bevölkerung. Us. — Jg. Osedlý, usedlý, svůj statek mající, an- sässig, sesshaft, angesiedelt. Vác. Věno to na zboží, na dědinách čistých, svobodných, dobře osedlých ve dsky zemské vložil. Faukn. O. obyvatelé. Kom., V. Jinde osedlý (cizo- zemec). V. — kde. V městě tom osedlí jsou. Apol. O. v království. Er., Mus. Na statku o. Zříz. těš. Přitrefilo-li by se pak, že by někteří z horníkův od někoho jiného, který prve na těch gruntech osedlým byl. Nar. o h. a k. — k čemu. Obeslaný není-li ku právu dosti osedlý, má na žádosť původa uničením neb vězením k stání ujištěn býti. Pr. měst., Kol. 11. — O. masnice, protiva: prázdná. Dipl. 1520. Osedni vojsko, Okkupationsheer, n. Dch. Osednice, e, f., Mitbesitzerin. Sestra při bratru není o. (otcovského gruntu neosedá). Č. M. 347. Osednouti, ul, utí; osésti (zastr. osedu), osedl, zení; osedati, osedávati = okolo čeho sednouti, sich um etwas herumsetzen; osa- diti se, sídlo si obrati, sich wo setzen, nieder- lassen ; na důl se spustiti, sich setzen, sinken; na něco sednouti, sich auf etwas setzen, be- sitzen, darauf sitzen; osaditi se na čem, in Besitz nehmen. Jg. — co, koho: města, hrady. Chč. 448., hory, BO., stůl, Jg., koně, L., zemi, Br., statky. Troj. Slepice vejce osedla (na ně sedla). L. Svadlé líce osedl trud. Ráj. Nemoc ho osedla. Lom. Chlipnosť ho osedla. Klek. káz. Neštovice celý obličej osedly. Lk. Když ďábel jeho duši osede. Boč. exc. O. faru. Chč. 304. — co kdy. Ten království po mé smrti osede. GR. O. koně v skoku. L. — co komu. Dům mi osedl (klesl). L. Třas osěde četné voje vrahóm. Rkk. 22. — kde. Tuna někde v šachtě osedla (vězeti zůstala). Vys. Osech, u, m., posed, bryonia, die Zaun- rübe. Rkp. bib. Osek, u, oseček, čku, m., co oseknuto, oddíl, čásť. Země genezaretská byla malý o. nížiny nad jezerem genezaretským k severu a západu vinoucí se. Sš. Mt. 213. — Plk. — O., ořezaný vinný n. jiný kmen. Rohn. — O., místo mezi dvěma řekami n. potoky tak položené, kde řeka do řeky n. potoka vtéká. Pk. — O., a, m., Riesenburg, hrad u klá- štera Oseka v Krušných horách, vz S. N. — O., klášter a ves v okr. duchcovském v Čech. Vz S. N. — O., ves v Čech. v okr. strako- nickém. Vz S. N. — Osěk, a, m. Esseg v Slavonii. Vz S. N. Osekáč, e, m., k osekávání hřebů, jež při kování z kopyta vylezly, die Hauklinge der Hufschmiede. Hk. — O., veliký kámen ve Vltavě. Puch. Osekan, u, m., ein Knüttel, von dem die Aeste abgehauen sind. Na Slov. Koll. Osekanec, nce, m., ein Verstümmelter, Umgehauener. Vz Osekan. Jg. — O. = ose- kan. Na Slov.	Osekaný; -kán, a, o, vz Osekati. Osekati, osekávati (zastr. osekovati), osek- nouti, kl, ut, utí; oséci, vz Síci = obsekati, klestiti, um-, behauen, um-, abschneiden, be-, umhacken, V.; otesávati, zimmern, behauen; utíti, abhauen, verstümmeln. Jg. Ihned jest osečen (sťat). Pass. 803. — co, koho. Ôse- kachu prsty rukú jeho i nohú. BO. Ctirada jala a služebníky jeho osekala. V. Lehčíce vozy, sudy s pitím osekávajíce a jiné mnohé věci s vozóv metajíce. Let. 82. — co (čím): stromy, větve stromu, klády sekerou, Us., víno. V. — co s čeho: ratolesti se stromu. D. — co komu. Osekal mu ruce i nohy. V. Brzy nepřátelům brky osekáme (zkrotíme je). Jg., Mus. Osekavač, e, m., der Ab-, Unihauer. Us. Osel, osla, oslík, a, oslíček, čka, m. (samec); oslice, e, oslička, y, f. (samice); osle, ete, oslátko, a, n., mladý osel. Osel, pl. obyčejněji oslové. Osel, osolъ, srb. vosoł, lit. asilas, goth. asilus, lat. asinus. Schl. Esel, m. Vz Mz. 63. O. domácí; lesní n. divoký, Wald-, mlynářský, Us., ušatý. Pt. Pruhovaný o. divoký (zebra). Jg. Půl osel = mezek. V. O. řve, hýká, gigá, V., hýká, gigá, níká. Kom. O. ochlipuje uši. D. O. se horní (běhá se). Na Slov. Na oslu jeti. Lom. Oslu když se dobře vede, jde na led tancovat. Vz Tele. Č. Kde se koně spínají, tam oslové mrtvi padají. Č. Udeřil osla přes pytel (když se řečí na někoho naráží). Vz Narážení. Č. Osla učí zpívati, nebo: Darmo osla učit čísti. Vz Hloupý. Lb. Dal svini housle a oslu buben. Vz Marný. Č. Rozumí tomu jako o. harfě a slípka pivu. Vz Hloupý. Č. Cizím oslem býti těžká věc (za jiného býti hloupým). Š. a Ž. Nosí jako osel (jako soumar). Č. Bys vedl osla do Paříže, komoň z něho ne- bude. Lb. Osla bár do Viedne poženeš, predca zostane len oslom. Mt. S. Osel šel, osel při- šel. Vz Hloupý. Lb. Budeš ty svatý jako o. varhaník. Hlad naučil osla (medvěda) na housle hráti. Jg. Mohlby spíše vlkem roli zorati anebo oslem jeleně uštvati. (Kom.). Těžko se jest oslu v skocích jeleních vrov- nati. Ctib. Dříve o. v povětří létati bude. V. Tobě zajisté tak pěkně sluší pobožným býti, jako oslu varhaníkem. Sluší mu co oslu Donát (Grammatika Donátova). Jg. Osla k houslím posadil. Reš. Oslu buben (sluší). Ros. Oslové vespolek se drbí (= hloupý hloupého chválí). C. Osel oslu nejpěknější. Č. Nesvědčí oslovi červené sedlo. Bern. Ženeš jako osla na most, an vždy s mostu. Smil. Osla na most těžko bezděk hnáti. Lb. Na- darmo osla na most ženou. Co osla na most dohnati. V. Není osel horší nad kozly. Lačný o. ani kůň nepotáhne. Jg. S koně na osla přesednouti. V. Dostal se s koně na osla. Vz Marnotratný. Lb. Nejde ani osel ani po- sel (když se nevrací poslaný pro někoho). Ani osel ani posel. Vz Nepotřebný. Č. Pošli osla, za ním posla, konečně běž sám.. Sk. Sprostý jako osel. Jg. Osle, ještě si jen včil přišel a už řičíš (rozkazuješ). Bern. Oslovi sláma od zlata milejší (volovi se jen vždy o trávě snívá). Bern. Osla poznáme podlé uší; Koně za ovsem běží, oslové ho dostá- vají (zasloužiý zřídka odměny dochází); Osel