411

Kom. — co komu. Kostel sv. Klimentu o.
(zasvětiti). Dal. 41., St. skl. Dni bohům o.
(zasvětiti). Troj. — co, koho čím: dceru
vdáním za krále o. (povýšiti). Jel. O. někoho
svú milostí. Kat. 2687. O. řeč hlaholem jas
ným. Dal. 4. O. něco postem. Chč. 375.;
624. — co kdy. Jméno v životě budoucím
o. Ojíř.

Oslavna, y, f., píseň k oslavení, hymnus.
Rozk.

Oslavnosť, i, f., zvelebenosť, Verherrli-
chung. Ros., Hus.

Oslavný = slavný, zvelebený, verherrlicht.
O. pění, Pass., lidé, Tkad., učení pražské.
Rkp. o Comp.

Oslavovati, vz Oslaviti.

Oslazení, n., die Versüssung.

Oslazený; -zen, a, o, versüsst.

Oslazovati, vz Osladiti.

Osle, ete., n., pl. oslata; oslátko, a, n. Vz
Osel.

Oslečí, Esels-. Vz Arch. für Phil. IL 706.
Prk. Vz Oslici.

Oslediti, il, ěn, ění (zastr.) — oběhati,
shromážditi, belaufen, berufen. Dal. 6.; osta-
viti. Jir.

Oslechnouti, vz Oslyšeti.

Oslenec, nce, m. = osle. Bibl. (Is. 30).

Oslep, u, m., excoecaria agallocha, Blind-
baum, m. Kk. 237.

Oslepenec, nce, m., oslepený, Verblen-
deter. Jg.

Oslepení, n., die Blendung, Blindheit.

Oslepenosť, i, f., slepota, Blindheit, Ver-
blendung. Ctib.

Oslepený; -pen, a, o, geblendet. — čím:
milostí. Chč. 621. — O. bodení, nicht merk-
bar. Sal. 143. 17.

Oslepiti, il, en, ení; oslepovati, blenden,
blind machen. — co, koho: někoho, V.,
Kom., Háj., něčí oči. Br. O. sklo, mattiren,
matt machen. — čím: Dary někoho o., Br.,
žádostí. Har.

Oslepivý, blendend. O. záře. Sš. I. 2.

Oslepnouti, pnul a pl, utí; oslepovati,
blind werden, erblinden. Slepice sedmkrát
oslepne, nežli snese. Berg. — nač od čeho:
od přílišného koukáni. D Na obě oči od
velké bolesti oslepl. Kn. Čern. — Jg.

Oslepnutí, n., das Erblinden, die Erblin-
dung. D.

Oslepovati, vz Oslepiti.

Oslepovec, vce, m., drahý kámen, der
Opal. Aqu.

Osletín, a, m., ves u Milevska. PL.

Oslí, vz Osličí.

Oslice, e, f., oslička, die Eselin. V. Vz Osel.

Osličí, Esels-, von der Eselin. O. mléko,
hřbet, kopyto, kůže (pergamen), mlýn (který
se osly žene), žernov, Jg., most (v geome-
trii). Šp. O. kázeň (trest, rány). Však aby
potom jměl bázň, dachu jemu o. kázň. Leg.
o sv. Prok. (Hk.)

Oslička, y, f., die Eselin. Kom. — O. =
osla (brousek). Na Slov. . .

Oslík, vz Osel.

Oslina, y, f., Eselshaut, f.

Osliniti, il, ěn, ění; osliňovati= slinou
omazati, mit Speichel benetzen, begeifern. —
co. Č.

Osliz, u, oslizek, zku, m., Schleim m.

Oslizák, u, m., aegle. Rostl

Oslizký, slizký, kluzký, schlüpfrig, glit-
scherig. Us.

Oslizlosť, i, f., Schleimigkeit, Sehmierig-
keit, í.

Oslizlý, na Slov. oslzlý, slizký, schlei-
mig, schlüpfrig, schmierig. O. maso, cesta,
krmě. — Jg.

Oslizní, slizlý, schleimig. Us.

Osliznouti, znul a zl, utí, schlüpfrig,
schleimig, schmierig werden. Maso oslizlo.

Oslněný; oslněn, a, o, vz Oslniti.

Oslniti — není nic. Tedy špatně: To ti
oči oslní; má býti: oslepí. Vz Oslnouti. Jg.

Oslnouti, ul, utí, oslnovati, erblinden,
z oslepnouti. Gb. Hl. 111. — abs. Ihned
oslnul. BO. — Kat. 2142. — proč: pro jasnosť
světla. Br. — od čeho, R*eš., od blesku.
Leg. — na co: na obě oči. Lom. — čím:
strachem, St. skl., bleskem; jedním okem o.
Pass. 778. Takovýmiť věcmi oslnuje rozum.
Boč. exc.

Oslnovice, něm. Höslowitz, ves ve Zno-
jemsku. PL.

Oslnulosť, i, f., oslepnutí, Erblindung,
f. — O. = cink, der schwarze Staar. Rostl.

Oslnulý, erblindet. Krok.

Oslnutí, n., oslepnutí, zatmění zraku, das
Erblinden. Reš.

Osloboditi, na Slov. = osvoboditi.

Oslohonec, nce, m., lépe: oslář. Jg.

Oslon, u, m., prsk, čelesten, das Ofenloch.
U Plaňan a Hradce.

Oslona, y, f. = oslnutí. Plk.

Osloněný; osloněn, a, o. — čím: ble-
skem. Puch. Vz Osloniti.

Osloní, n., ■ der Sonnenschein, výsluní.
Vody, jež na o. tekou.

Oslonitel, e, m., der Erleuchter. Měst.
bož.

Osloniti, il, en, ění; osláněti,.ěl, ěn. ění;
osloňovati = osvítiti, be-, umleuchten. Jg.

— co, koho (jak). Zbroj syna od paty do
hlavy osloňuje. Krok. Když záře jména tvého
kvítky tyto osloní. Puch.

Oslonivý, umleuchtend; blendend. Rk.

Oslopati = ochlastati, besaufen. O. se =
ochlastati se. — Ty svině oslopaná. Baiz.

Osloprd, u, m., onopodon, Eselfurz, m.,
rostl. Plk.

Oslov, a, m., vz Oslav.

Oslovatěti, ěl, ění, zoslovatěti, zhloupěti,
eseldumm werden. Ten hňup oslovatí. Sych.

Oslovati, hýkati, wie ein Esel schreien.
Lex. vet.

Oslovení, n., das Ansprechen, die An-'
sprache. Mach.

Oslovice, e, f., Eselshaut, f. D.

Oslovina, y, f., oslové maso, Eselsfleisch.

— O., oslová kůže = oslovice. Leží na oslo-
vině (=jest hloupý). Lb., Jg. — O., oslov-
ství, die Eselei. D. — O., oslové. Th. — Jg.

Osloviti, il, en; ení; oslovovati = mlu-
viti na koho, promluviti k někomu, anspre-
chen, anreden (nové). — koho. Baiz., Us.,
Sš. L. 15'. — koho čím: krásnou řečí. —
s adv.: pokorně, prosebně. - se. Oslovil
se tímto způsobem, liess sich hören, ver-