414

Osná, é, f., ves u Ml. Vožice. PL.

Osnabrück, u, m mě. knížectví osna-
brückého. Vz S. N.

Osnaditi, il, ěn, ění; osnadňovati, erleich-
tern. — co komu čím.

Osnadněti, ěl, ění, leichter werden. Těž-
kosti osnadněly. Mus.

Osňák, u, m., bednářský nástroj k ře-
zání, osný nůž, poříz, der Schnitzen Us.

Osňák, u, m., vosňák, jistý tanec. Us.

Osnaté rostliny, cormophyta, Axenpflan-
zen. Vz Kk. 68.

Osněžený; osněžen, a, o, beschneit. Dch.

Osněžiti, il, en, ení; osněžovati, sněhem
pokryti, mit Schnee bedecken. — se čím.
Až se bude jabloň bělounkým květem osně-
žovati. Č. — co. Nebe horu osněžilo.

Osní — osný.

Osnice, ves u Jílového; 2. ves u Vel.
Mezeříči na Mor. PL., Tf. 267.

Osník, u, m. = osnák. — O., Himmelspol,
m.

Osníř (zastr.), e, m., částka odění. Bhmr.

Osníti, il, ěn, ění, snem obklíčiti. C.

Osnova, y, f., ze snu (snuji). Gb. Hl. 145.
O., příze na vratidle navinutá a na dél na-
tažená, skrze kterou na příč jiná se pro-
hazuje, útek slovoucí, der Aufzug, Zettel,
Schweif, die Kette, Anzettelung, das Scher-
garn. Jg. O-vu otkati. Skrze brdo tkadlci
o-vu protahují. V. O-vu natáhnouti. Us. Tka-
dlec do o-vy útek protkávaje, plátno dělá.
Kom. Soukeník snová o-vu. Zlob. Tkadlec
musí napřed sobě na o-vu nasoukati a na-
snovati. Chmela. Ani osnovy ani útku nemá
(= nic nemá, odkud by život n. práci začal.
Vz Chudoba). Č. Osnovy dosť, ale útku málo.

— O., plán, hlavní rysy čeho. O. zákona. Nt.
Tomu celá o. evangelia odporuje. Sš. L. 4.

O o-vě reje vz KP. I. 440. O. kázání, církve,
spisu, jazyka. Sš. V o-vu spisu svého vetkal
řeč Štěpánovu. Sš. Sk. 2. Zlomte svodnou
o-vu těchto nectných okovů. Sš. Bs. 36. O.
k vybojování Kandie. Johanit. — O. ve mlýně,
dva sloupy stojící na štoku, v nichž chodí
stoupy. Jg. — O., kraj koše. Us. u Příbora.
Mtl.. — O. jádra = hranice železná v jámě
(při slévání kovu), die Armatur. Techn.

Osnovač, osnovař, e, m., Anzettler, m.

Osnovadlo, a, n., Werkzeug zum Anzetteln.

Osnování, n., das Anzetteln. — O. =
osnova, der Aufzug. Reš. — O., založení čeho,
Gründung, Abkartung, Anzettelung. St. skl.

Osnovaný, angezettelt, angelegt, — na
čem. Království o-né na smrti a útrapách.
Sš. I. 329. Vz Osnovati.

Osnovař, osnovatel, e, m. = osnovač.

1. Osnovati = osnovu dáti na vratidlo,
nasnovati, anzetteln, anlegen. — čím: člun-
kem. Tkad. — O. = jednati, působiti, uplésti,
založiti, anzetteln, abkarten, verabreden, grün-
den, anlegen. Jg.— co: království. Sš. L. 199.

— co s kým. D., St. skl. — co čím. Potom
sě kněz korunova, tiem všiucku svú česť
osnova, Dal. 136. Hebrejským jazykem evan-
gelium svoje osnoval. Sš. Mt. 20. — se v čem.
Přístup k otci se ve víře osnuje. Sš. II. 106.

— co na koho. Žalobu na něho o. mohli.
Sš. Mt. 285. — co kdy. Hned na počátku
svády to osnují. Troj. na čem. Tento

úkaz osnuje se na zákonu. Pr. chym. Spása
lidská na víře se osnuje. Sš, L. 13. Na pravdě
té všeliká moudrosť vychovatelská se osnuje.
Sš. L. 70. — co komu. Osnoval si zemi.
Ps. slav. — s adv. Tajně něco o.

2. Osnovati = na osní stolici strouhati,
auf der Schnitzbank schneiden. Us. Vorlík.

Osnovík, u, m., kladík, překladina, Trag-
stempel, m. Hř.

Osnovný, od osnovy, Zettel-. O. hedvábí.
Techn.

Osnovový = osnový. Krok. III. 297.

Osnový, od osnovy, Zettel-, Garn-. O.
cévka, Rohn., vratidlo. Zlob.

Osný, osní = k ose náležitý, Achsen-. O.
stolice, na které bednáři douhy a obruče
ostruhuji, vlk, pořeznice, die Schnitzbank.
O. nůž, osník, stroužek, poříz. Us. 0. kosť
n. osí, das Schlüsselbein. Sal. 204. 5., Ras.
O. bod, der Drehpunkt. Čsk. O. krajník při
pochodu. Vz KP. I. 423.

Osob, i, f., nebo: o., ě, m., vlasť. Neb vy
také k sobě volá Bóh do svej večnej osobi.
Kat. 2548. Bvdlechu všickni každý ve svém
osobi. BO. (Jir.).

Osob, a, m. = osoba; cf. stslověn. оsоbъ.
Prk. v Sitzb. víd. akad. sv. 83. str. 408.

Osoba, osůbka, osobička, y, f., člověk
jeden o sobě, bez ohledu na pohlaví. Person,
f. Jg. Člověk co o. stojí naproti pouhé věci
a to sebevědomím a důstojností. S. N. Já
od o-by své, ač od kamene velice trápen
jsem, rád chci pracovati. Žer. O. přísežná,
ein Geschworener. Pr. 1861. 27. Živí pět
osob. Postel pro dvě osoby. Každá osoba
platila zlatý. O. stará, mladá, velká, hezká,
útlá. Jg. Má skrovná osoba, má osobička. Us.
Mohl-li jsem já to svou osobou (sám jediný)
za jednu noc udělati? Háj. Na o-bu cizí
(jinú) něco přivésti. CJB. ЗІ9. Vedení práva
na o-bu. Šp. Držeti se osoby (základu, ma-
jetnosti), hleděti si o-by. Sp. Vystoupiti
v o-bě, vytvořovati o-bu něčí; vztah k osobě
= osobní. Nz. Aby žádný skrze se ani skrze
osobu nesměl prositi ... za žádný úřad,
weder persönlich noch durch einen anderen.
Vl. zř. 422. Ve dsky žádný klásti nemóž než
skrze se samého a svú osobú přítomen jsa
osobně. Vš. 153. O. mužská, ženská; o. zmr-
haná, zkurvená, dopuštěná. Us. — Osobou,
v osobě, z osoby, persönlich. Sám osobou
svou — osobně. V. V soudě osobou svou se-
děti. Boč. O-bami svými tím povinni nebyli.
Žer. Sn. 75. O-bou svou přítomen nebyl.
Žer.II. 139. Králové čeští k sněmům o-bami
svými přicházeti ráčili. Žer. Sn. 10. Vz Brt.
Instr. 90. Aby o-bou svou přítomen býval.
Břez. 178. Ti sami u desk osobami svými
nesedají, aniž sú k tomu zavázáni. Vš. 147. —
O. První osoba v božství = Bůh otec. —
O. = vzhledem na hodnosť, znamenitosť, stav,
postavení. O. městská, přísežná, vyvýšená a
znamenitá, nejpřednější, vznešená, zástavná,
soukromá, vznešenější. (Er.). Jg. O. náčelné
úřadův, die Spitzen der Behörden; o. kní-
žecí, Fürstlichkeiten. Dch. Pasek řekl: Já
sám od o-by své jsem lepší než ty. Let. 448.
Přijímání osob není u Boha. ZN. Nebude
přijímati osoby. BO. Podlé o-by člověčie
souditi. BO. Kdo jsi a jakou o-bu na sobě



	414

	Osná, é, f., ves u Ml. Vožice. PL. Osnabrück, u, m mě. knížectví osna- brückého. Vz S. N. Osnaditi, il, ěn, ění; osnadňovati, erleich- tern. — co komu čím. Osnadněti, ěl, ění, leichter werden. Těž- kosti osnadněly. Mus. Osňák, u, m., bednářský nástroj k ře- zání, osný nůž, poříz, der Schnitzen Us. Osňák, u, m., vosňák, jistý tanec. Us. Osnaté rostliny, cormophyta, Axenpflan- zen. Vz Kk. 68. Osněžený; osněžen, a, o, beschneit. Dch. Osněžiti, il, en, ení; osněžovati, sněhem pokryti, mit Schnee bedecken. — se čím. Až se bude jabloň bělounkým květem osně- žovati. Č. — co. Nebe horu osněžilo. Osní — osný. Osnice, ves u Jílového; 2. ves u Vel. Mezeříči na Mor. PL., Tf. 267. Osník, u, m. = osnák. — O., Himmelspol, m. Osníř (zastr.), e, m., částka odění. Bhmr. Osníti, il, ěn, ění, snem obklíčiti. C. Osnova, y, f., ze snu (snuji). Gb. Hl. 145. O., příze na vratidle navinutá a na dél na- tažená, skrze kterou na příč jiná se pro- hazuje, útek slovoucí, der Aufzug, Zettel, Schweif, die Kette, Anzettelung, das Scher- garn. Jg. O-vu otkati. Skrze brdo tkadlci o-vu protahují. V. O-vu natáhnouti. Us. Tka- dlec do o-vy útek protkávaje, plátno dělá. Kom. Soukeník snová o-vu. Zlob. Tkadlec musí napřed sobě na o-vu nasoukati a na- snovati. Chmela. Ani osnovy ani útku nemá (= nic nemá, odkud by život n. práci začal. Vz Chudoba). Č. Osnovy dosť, ale útku málo. — O., plán, hlavní rysy čeho. O. zákona. Nt. Tomu celá o. evangelia odporuje. Sš. L. 4. O o-vě reje vz KP. I. 440. O. kázání, církve, spisu, jazyka. Sš. V o-vu spisu svého vetkal řeč Štěpánovu. Sš. Sk. 2. Zlomte svodnou o-vu těchto nectných okovů. Sš. Bs. 36. O. k vybojování Kandie. Johanit. — O. ve mlýně, dva sloupy stojící na štoku, v nichž chodí stoupy. Jg. — O., kraj koše. Us. u Příbora. Mtl.. — O. jádra = hranice železná v jámě (při slévání kovu), die Armatur. Techn. Osnovač, osnovař, e, m., Anzettler, m. Osnovadlo, a, n., Werkzeug zum Anzetteln. Osnování, n., das Anzetteln. — O. = osnova, der Aufzug. Reš. — O., založení čeho, Gründung, Abkartung, Anzettelung. St. skl. Osnovaný, angezettelt, angelegt, — na čem. Království o-né na smrti a útrapách. Sš. I. 329. Vz Osnovati. Osnovař, osnovatel, e, m. = osnovač. 1. Osnovati = osnovu dáti na vratidlo, nasnovati, anzetteln, anlegen. — čím: člun- kem. Tkad. — O. = jednati, působiti, uplésti, založiti, anzetteln, abkarten, verabreden, grün- den, anlegen. Jg.— co: království. Sš. L. 199. — co s kým. D., St. skl. — co čím. Potom sě kněz korunova, tiem všiucku svú česť osnova, Dal. 136. Hebrejským jazykem evan- gelium svoje osnoval. Sš. Mt. 20. — se v čem. Přístup k otci se ve víře osnuje. Sš. II. 106. — co na koho. Žalobu na něho o. mohli. Sš. Mt. 285. — co kdy. Hned na počátku svády to osnují. Troj. na čem. Tento	úkaz osnuje se na zákonu. Pr. chym. Spása lidská na víře se osnuje. Sš, L. 13. Na pravdě té všeliká moudrosť vychovatelská se osnuje. Sš. L. 70. — co komu. Osnoval si zemi. Ps. slav. — s adv. Tajně něco o. 2. Osnovati = na osní stolici strouhati, auf der Schnitzbank schneiden. Us. Vorlík. Osnovík, u, m., kladík, překladina, Trag- stempel, m. Hř. Osnovný, od osnovy, Zettel-. O. hedvábí. Techn. Osnovový = osnový. Krok. III. 297. Osnový, od osnovy, Zettel-, Garn-. O. cévka, Rohn., vratidlo. Zlob. Osný, osní = k ose náležitý, Achsen-. O. stolice, na které bednáři douhy a obruče ostruhuji, vlk, pořeznice, die Schnitzbank. O. nůž, osník, stroužek, poříz. Us. 0. kosť n. osí, das Schlüsselbein. Sal. 204. 5., Ras. O. bod, der Drehpunkt. Čsk. O. krajník při pochodu. Vz KP. I. 423. Osob, i, f., nebo: o., ě, m., vlasť. Neb vy také k sobě volá Bóh do svej večnej osobi. Kat. 2548. Bvdlechu všickni každý ve svém osobi. BO. (Jir.). Osob, a, m. = osoba; cf. stslověn. оsоbъ. Prk. v Sitzb. víd. akad. sv. 83. str. 408. Osoba, osůbka, osobička, y, f., člověk jeden o sobě, bez ohledu na pohlaví. Person, f. Jg. Člověk co o. stojí naproti pouhé věci a to sebevědomím a důstojností. S. N. Já od o-by své, ač od kamene velice trápen jsem, rád chci pracovati. Žer. O. přísežná, ein Geschworener. Pr. 1861. 27. Živí pět osob. Postel pro dvě osoby. Každá osoba platila zlatý. O. stará, mladá, velká, hezká, útlá. Jg. Má skrovná osoba, má osobička. Us. Mohl-li jsem já to svou osobou (sám jediný) za jednu noc udělati? Háj. Na o-bu cizí (jinú) něco přivésti. CJB. ЗІ9. Vedení práva na o-bu. Šp. Držeti se osoby (základu, ma- jetnosti), hleděti si o-by. Sp. Vystoupiti v o-bě, vytvořovati o-bu něčí; vztah k osobě = osobní. Nz. Aby žádný skrze se ani skrze osobu nesměl prositi ... za žádný úřad, weder persönlich noch durch einen anderen. Vl. zř. 422. Ve dsky žádný klásti nemóž než skrze se samého a svú osobú přítomen jsa osobně. Vš. 153. O. mužská, ženská; o. zmr- haná, zkurvená, dopuštěná. Us. — Osobou, v osobě, z osoby, persönlich. Sám osobou svou — osobně. V. V soudě osobou svou se- děti. Boč. O-bami svými tím povinni nebyli. Žer. Sn. 75. O-bou svou přítomen nebyl. Žer.II. 139. Králové čeští k sněmům o-bami svými přicházeti ráčili. Žer. Sn. 10. Vz Brt. Instr. 90. Aby o-bou svou přítomen býval. Břez. 178. Ti sami u desk osobami svými nesedají, aniž sú k tomu zavázáni. Vš. 147. — O. První osoba v božství = Bůh otec. — O. = vzhledem na hodnosť, znamenitosť, stav, postavení. O. městská, přísežná, vyvýšená a znamenitá, nejpřednější, vznešená, zástavná, soukromá, vznešenější. (Er.). Jg. O. náčelné úřadův, die Spitzen der Behörden; o. kní- žecí, Fürstlichkeiten. Dch. Pasek řekl: Já sám od o-by své jsem lepší než ty. Let. 448. Přijímání osob není u Boha. ZN. Nebude přijímati osoby. BO. Podlé o-by člověčie souditi. BO. Kdo jsi a jakou o-bu na sobě