415

máš a neseš ? Štr. Bůh nehledí na osobu
žádného. Ros. Po o-bách něco činiti. Při
rozdělování almužen nic po osobách nedělej.
Br. Nebudeť pak šetřiti osoby žádného. Br.
Neučiníš neprávě v soudě, nepřijmeš osoby
chudého. Br. Bůh nepřijímá osoby ani bére
darů. Br. Neuchýlíš soudu a nebudeš šetřiti
o-by. Br. — O., podstata, das Wesen. Často
v mluveních to jméno osoba a podstata jedno-
stejnou věc vyznamenávají. Br. Kristus ne-
přijal osobu lidskou. Br., Zk. — O. v mluv-
nici, die Person. U časoslova máme tři osoby
(já, my; ty, vy; on, ona, ono, oni, ony, ona),
první, druhou, třetí. — O., postava vnější,
die äussere Gestalt. O. krásná, spanilá, špatná,
nepodobná. Ros. Velkost' o-by. Jest krásné
osoby. Znám ho od o-by (od vidění). D. An-
děl v osobě dítěte. L. Jest nám znám oso-
bou. Br. — O., rod, druh, die Gattung. Ka-
didlo, a jest čtvera osoba jeho. Jád. Jest
dvojie osoby kviet. Jád. — O. hromadná
n. moralní n. juristická, persona mystica,
moralis, ficta, eine moralische Person. Vz
S. N., J. tr. — O. = úřad, das Amt, Ge-
schäft, die Funktion, die Rolle. Kterýž na
se jinou osobu bére, nežli sám v pravdě
jest. V. Přetvářník osobu jiného vytváří.
Kom. Velikou na tě vložili osobu. L. To
psal v osobě tajemníka, šp. m.: jako tajem-
ník, jsa tajemníkem.

Osobení, n., die Zueignung. CJB. 319.
O. zemí rozličných. Prot. A dobývá se za-
jisté právo skrze o. osazení, když někdo
z horníků na poli svobodném místo k uči-
nění dolu sobě osobí. Pr. — Rkp. Pr. hor.

Osobenství, n., osobnost, die Persönlich-
keit. St. skl. O. sebou sebevědomí obnáší.
Sš. L. 48.

Osobitě, na Slov. = osobně, persönlich.
Kartig.

Osobitec, tce, m., Individuum. Rk.

Osobitel, e, m. Buďme tohoto světa zboží
jedinké (= jediné) vladaři, ale ne osobitelové,
Aneigner. 1410.

1. Osobití, il, en, ení; osobovati, sich
zueignen, anmassen, sich herausnehmen. —
co komu: sobě úřady, Štr., vyšší místo.
Zlob. Města a hrady si osoboval. Háj. Ti
sobě osobichu země. Dal. G. Moc boží si o.
Chč. 303. Jméno vyslaného sobě osobil. Ler.
O. si slávu, CJB. 283., statek zemřelých kněží.
Jir. exc. Království sobě osoboval. V. Nic,
co jiného jest, bez jeho vědomí sobě neoso-
buj. Kom. — D., Záv., Br. — si co jak.
Nadepsaní toho dědictví sobě pod šos ani
jinak všeho, ani na díle osobovati nemají.
F. I. zř. — si čeho (lépe: co. Brt.). Osobili
si toho titule. Jel. Žena všeho tě sobě osobí,
aniž jí všechen stačíš. Jel. — co k čemu.
Císař dal mu moc ji k své zemi osobití. Dal.
— si co kde. Česť na světě si o. Chč. 446.

2. Osobití, il, en, ení, osobovati = oso-
bou býti, Person sein, als Person existiren.
— kde. V Kristu božská příroda osobovala.
Sš. L. 48.

Osobitník, a, m., Individuum, n., Person,
ť. Rk.

Osobitný, na Mor. a Slov = zvláštní,
oddělený o sobě, abgesondert, eigen, indi-
viduell ; zvláštní, výborný, vorzüglich. Plk.

Osobitý = osobitný. Židé chlubili se
ozvláštním opatrováním a osobitou láskou
boží. Sš. I. 40.

Osobivosť, i, f., arrogance, Amuassung,
f. Měst. bož., MP. 137.

Osobivý, arrogantní, anmassend. O. důvod
přičiniti. Sš. II. 229.

Osoblaha, y, f., něm. Hotzenplotz, přítok
Odry. — O., mě. v rak. Slezsku. Vz S. N.

Osoblivě, besonders. Ve Slezsku. Tě.

Osoblivkář, e, m., anmassender Präten-
sist. Rk.

Osoblivosť, i, f., vlastnosť, Eigenheit,
Eigenthümlichkeit, f. Že voda ta v zemi ne-
mrzne, není její samotná o., an . . . Mus.

Osoblivý, vlastní, eigenthümlich. Znakové
o-vé a obecné. Marek. — čemu. Lilkovina
čili prvek lilkům osoblivý. Rostl. — Jg.

Osobně, v osobě, sám, persönlich, gegen-
wärtig. Mluvil s ním o. Us. O. postaviti. V.
Král s ním se o. shledal. Har. O. přítomen
býti; o. koho nenáviděti; o. ho viděl; o.
koho znáti. Nt. Vyjel o. ku králi. Let. 112.
Vz Životně, Osoba.

Osobní, vz Osobný.

Osobník, a, m., zvláštník, Sonderling,
m. — O., Privatmann. D.

Osobniti, il, ěn, ění, persönlich machen.
Rostl.

Osobnosť, i, f., osoblivosť, osoblivá vlast-
nost', die Eigenthümlichkeit, das Besondere.
O-sti dvořanův. L. —O., osoba, die Persön-
lichkeit, Person. Sám v o-sti přijde. Ros.
Zdaž bez ujmy osobnosti národ český zněm-
čiti se může. Hlas. — St. skl., Mus. — Oso-
bnosti, personalie, die Personalien. Jg. —
O., stav osobný, oddělenosť, die Abgesondert-
heit, Absonderung. O. pokojův. L. O. milo-
vati (= místo osobné, ústraní), Einsamkeit,
Abgeschiedenheit, f. Jg. — O., urosilosť, zte-
pilosť, Wohlgestalt, Ansehnlichkeit, f. Jg.

Osobný, osobní = osoby se týkající, per-
sönlich, selbst in Person. O. přiznání pred
úředníky. Vš. 153. O. sjednocení, záští, ne-
návisť, moc, V., statek, D., daň (která na
osoby se rozděluje), Ros., láska k někomu,
Zlob., soudce, Ctib., uvězení (uv. osoby),
povolení, právo (vz více v S. N.), řemeslo,
závazek, závaznost', přídavek, popis (pop.
osoby), J. tr., poměr, vztah, účet, úvěr, spo-
jenosť, Nz., stížnost', jistota, záležitosť, bez-
pečnosť, sloupec. Sp. Anebť požádá žalobce
na súperi něčeho, kterýžto žádným právem
o-bným není jemu dlužen. CJB. 387. Požá-
daní jsou o. neb věcná. CJB. 387. O. tažení
do pole, Sněm 1543., lékař, Us., unie n. je-
dnota (slove v státním právě onen svazek
dvou neb více rozdílných států, který na-
stane, když mají jednoho společného panov-
níka). S. N. — Ö., odloučený, abgesondert,
O. strážce, sloužící, list, nelibosť. Dch. Leč
když pán vyháněl zloducha, tudíž o-bné vě-
domí (das persönliche Bewusstsein) zmizelo.
Sš. Mr. 24. Místo osobné. L. — O., ne ve-
řejný, ne obecný, Privat-. O. užitek. D. —
O., patrnou osobu mající, ohledný, způsobilý,
ansehnlich. O. člověk. Us. Velikosť postavy
osobné. Reš. — O., zvláštní, nadobyčejný,
přední, besonder, hervorstehend, vorzüglich,
ansehnlich, gross. Jg. O. moudrosť, škola