Předchozí (415)  Strana:416  Další (417) |
|
|||
416
|
|||
|
|||
L. — O. zájmena : já, ty, on, ona, ono, my,
vy, oni, ony, ona, sebe. Kdy se kladou, jsou-li podmětem, vz Zájmeno osobní. Osobolibec, bce, osolib, a, m., prijímač
osob, der Partheiische. Kom. Lidé o-bci zá- kona přestupnici jsou. Sš. O. 153. Osobolibný, partheiisch. Ja.
Osobolibství, n., přijímání, vyvolování
osob t. j. prohlídání k osobě a ne ku věci při udělování povinností, důstojenství, dobro- diní atd. Partheilichkeit, susceptio, acceptio personarum. Nezná náboženství naše o. Sš. O. 151. Již pak vyličuje nehodnosť a hříš- nost' o. Sš. O. 152. Osobomilosť, i, f., Gunst gegen eine Per-
son. Zlob. Osobomilství, n. = osobolibství. Sš. O.
150. Osobopis, u, m., Personenbeschreibung.
Krok. Osobov, a, m., ves n Nepomuka. PL.
Osobovač, e, m., der Anmasser. Rk.
Osobovačný, anmassend. Rk.
Osobování, n., die Anmassung, Zueignung.
Rk. Osobovaný; -ván, a, o. O. právo, ange-
masst, Jg., Ml. Vz Osobití. Osobovati, vz Osobití.
Osobství, n., osobnosť, Persönlichkeit, Ei-
genthümlichkeit, O. Boha. Jako na rózno jedno každé o. Boha svědčiti křesťanská pravda nutie, takéž tří bohóv řiekati hájie nem (nám). Modl. ms. Osobstvo, a, n., die Porsonenzahl. O. spo-
lečnosti se rozmnožilo. Mus. Osočení, n.,očernění, Versehwärzung, Ver-
leumdung. Na křivé o. odporné strany. V. Osočiti, il, en, ení; osočovati = obelhati,
zoškliviti, očerniti, v nenávisť uvésti, an-, be , verschwärzen, verleumden, verhasst ma- chen, verklatschen. Jg. — koho (akkus.) kde: u soudců, V., u krále. Kram. O. koho před císařem. V. — čím. David lživými řečmi u krále osočen byl. Br. — koho komu. Někoho jinému o. Rváč. — ke komu. Než po hříchu, žes ku pánu velmi osočen. Štěstí. Zena mnohého osočila k ciesaři. Martira. — se na koho = osopiti se (snad konfusí s tímto). Jak osa se na nme osočí. Us. u Přer. Kd. — adv. Křivě, tajné ně- koho o. Kat, 58. Osočování, n., Aufhetzung, Verschwär-
zung, f. Křivým o-ním. Záv. Osočovati, vz Osočiti.
Osoh, u, m. Na Slov. ----- užitek, der Nutzen.
Osoh mu bere. Osob mi vezmeš. Baiz. Jaký z tebe o. V Není to bez o-hu. O. donášeti, na o. býti (Kd.). Žádného o-hu nebrati, ne- dostati, neměti. K o-hu sloužiti. Někomu na o. pomáhati. Něco si na o. obrátiti, učiniti. Bern. Škoda neb osoh, smrť neb život. Prov., Bern. O-hy a užitky z gruntů bráti. Pisar píše mnoho, nemá osoh z toho, nepuojdem zaň. Koll. Jenž i oné mysli k o-hu mluvila by zřejmě o Bohu. Sš. Bs. 180. — O., činže, úrok, Interessen, Zins. O. dávati, platiti. P. O. z pole. Bern. Osobovati, vz Osožiti.
Osojné, ého, m., něm. Fasona, ves u Ma-
netína. PL. |
Osojnice, Wosenitz, ves u Libáně. PL.
Osoka, y, f., šargan, Riedgras, n. Mus.
IV. 67. Osokolec, lce, m., nerost, axotomes Eisen-
erz, Titaneisen aus Gastein. Presl. Osoličniti, il, ěn, ění, mit Chlor verbin-
den, verchloren. Presl. Osoliti, il, en, ení; osolovati, mit Salz
würzen, salzen. D. — co. Mnozí kuchaři řídko v hod krmi osolí, ale neb přesolí, aneb nedosolí. Prov., Jg. Osoliti odpověď (učiniti ji vtipnou, peprnou). — co čím: polívku solí. — komu koho = osočiti. Ros. Osopiti se, il, ení; osupiti se, obořiti se,
anherrschen, anfahren, anschnauzen. — se na koho. Ten se na mne osopil. Us. — čím : trpkou řečí, výčitkami. Osopliti se = osopiti se. Na Mor.
Ososek, sku, m., nerost, axotomer Arsenik-
kies. Presl. Osotec, tce, m., nerost, Analcin, n. Presl.
Osouditi, il, zen, ení; osuzovati = od-
souditi, ab-, verurtheilen. — koho k čemu. Smrť všecky k hrobu osoudí. Tabl. poes. —- co komu. St. skl. — koho čeho. Osoudili ho cti, statku i hrdla. Let. 266. Osouch, u, osoušek, šku, m., na Slov.
posúch — podplamenice, suchý nemastný koláč, Kuchen von Kornmehl. Reš. — O., suchý políček, pohlavek ze sucha. Chmela mor. — O., jméno polí u Litovle na Mor. Km. Osoukati, osukovati, osuknouti, drehen,
umdrehen. — co komu : sobě ruce = uchy- stati (k pračce atd.), zuschicken, rüsten. Aesop. — co čím: hedvábím. Ros. — koho: oča-
rovati, obelstíti. Osoukal ho jako Reka (i na chytrého Řeka se odvážil). Č. M. 473. — co na koho, nač. Osukoval naň ruce. Č. M. 583. Pan osukne se na žádosť i dí. BN. (Jir.) Osousediti, il, děn, ění, osousedovati,
sousedstvím obklíčiti. Církev a chrám ne- mohou dlouho trvati, kde jinými silnějšími a lidnatějšími jazyky osouseděny jsou. Ko- lár. Káz. II. 741. Osoustrovati, ab-, umdrechseln. — co
kde. Válek oblý, na obou koncích asi na dva palce od sloupkův osoustrovaný. Krok. Jg.
Osouš, e, m. = souš, uschlý strom, ein
dürrer Baum. Us. na Mor. Osoušek, šku, m., vz Osouch.
Osoušový, soušový, von dürrem Baum,
na Mor., vz Souš. — O. dříví není dobré k palivu. Jg. Osouti, osuji, osul, ut, utí osypati,
um-, über-, rund auf-, beschütten. Jg. — koho, co. Osuchu (= osuly) muže dievčí střely. Dal. Neb ho (Žižku) nepřietelé vókol osuli, že rybník té chvíle pust bieše a bez vody. Let. 34. A prut, jejžto květy osuly. Sš.Bs. 192. — co, koho čím: strom hno- jem, Ms., někoho dary, D., kouzly lásky n. krásy o. Puch. Popelem osula svú hlavu. BO. Němečskými mniškami knězě osu. Dal. 78. Velikými sliby ho vsuvše do Uher s sebou potáhli. V. — se, zusammenfallen, stürzen. Zeď se osula = sesula. Jg. Osulo se tam křoví (naselo a vyrostlo). Lom. Osul jsem se po celém těle (1. osypal jsem se; 2. otřásl jsem |
||
|
|||
Předchozí (415)  Strana:416  Další (417) |