416

L. — O. zájmena : já, ty, on, ona, ono, my,
vy, oni, ony, ona, sebe. Kdy se kladou,
jsou-li podmětem, vz Zájmeno osobní.

Osobolibec, bce, osolib, a, m., prijímač
osob, der Partheiische. Kom. Lidé o-bci zá-
kona přestupnici jsou. Sš. O. 153.

Osobolibný, partheiisch. Ja.

Osobolibství, n., přijímání, vyvolování
osob t. j. prohlídání k osobě a ne ku věci
při udělování povinností, důstojenství, dobro-
diní atd. Partheilichkeit, susceptio, acceptio
personarum. Nezná náboženství naše o. Sš.
O. 151. Již pak vyličuje nehodnosť a hříš-
nost' o. Sš. O. 152.

Osobomilosť, i, f., Gunst gegen eine Per-
son. Zlob.

Osobomilství, n. = osobolibství. Sš. O.
150.

Osobopis, u, m., Personenbeschreibung.
Krok.

Osobov, a, m., ves n Nepomuka. PL.

Osobovač, e, m., der Anmasser. Rk.

Osobovačný, anmassend. Rk.

Osobování, n., die Anmassung, Zueignung.
Rk.

Osobovaný; -ván, a, o. O. právo, ange-
masst, Jg., Ml. Vz Osobití.

Osobovati, vz Osobití.

Osobství, n., osobnosť, Persönlichkeit, Ei-
genthümlichkeit, O. Boha. Jako na rózno
jedno každé o. Boha svědčiti křesťanská
pravda nutie, takéž tří bohóv řiekati hájie
nem (nám). Modl. ms.

Osobstvo, a, n., die Porsonenzahl. O. spo-
lečnosti se rozmnožilo. Mus.

Osočení, n.,očernění, Versehwärzung, Ver-
leumdung. Na křivé o. odporné strany. V.

Osočiti, il, en, ení; osočovati = obelhati,
zoškliviti, očerniti, v nenávisť uvésti, an-,
be , verschwärzen, verleumden, verhasst ma-
chen, verklatschen. Jg. — koho (akkus.)
kde: u soudců, V., u krále. Kram. O. koho
před císařem. V. — čím. David lživými
řečmi u krále osočen byl. Br. — koho komu.
Někoho jinému o. Rváč. — ke komu.
Než po hříchu, žes ku pánu velmi osočen.
Štěstí. Zena mnohého osočila k ciesaři.
Martira. — se na koho = osopiti se (snad
konfusí s tímto). Jak osa se na nme osočí.
Us. u Přer. Kd. — adv. Křivě, tajné ně-
koho o. Kat, 58.

Osočování, n., Aufhetzung, Verschwär-
zung, f. Křivým o-ním. Záv.

Osočovati, vz Osočiti.

Osoh, u, m. Na Slov. ----- užitek, der Nutzen.
Osoh mu bere. Osob mi vezmeš. Baiz. Jaký
z tebe o. V Není to bez o-hu. O. donášeti,
na o. býti (Kd.). Žádného o-hu nebrati, ne-
dostati, neměti. K o-hu sloužiti. Někomu na
o. pomáhati. Něco si na o. obrátiti, učiniti.
Bern. Škoda neb osoh, smrť neb život. Prov.,
Bern. O-hy a užitky z gruntů bráti. Pisar
píše mnoho, nemá osoh z toho, nepuojdem
zaň. Koll. Jenž i oné mysli k o-hu mluvila
by zřejmě o Bohu. Sš. Bs. 180. — O., činže,
úrok, Interessen, Zins. O. dávati, platiti. P.
O. z pole. Bern.

Osobovati, vz Osožiti.

Osojné, ého, m., něm. Fasona, ves u Ma-
netína. PL.

Osojnice, Wosenitz, ves u Libáně. PL.

Osoka, y, f., šargan, Riedgras, n. Mus.
IV. 67.

Osokolec, lce, m., nerost, axotomes Eisen-
erz, Titaneisen aus Gastein. Presl.

Osoličniti, il, ěn, ění, mit Chlor verbin-
den, verchloren. Presl.

Osoliti, il, en, ení; osolovati, mit Salz
würzen, salzen. D. — co. Mnozí kuchaři
řídko v hod krmi osolí, ale neb přesolí, aneb
nedosolí. Prov., Jg. Osoliti odpověď (učiniti
ji vtipnou, peprnou). — co čím: polívku
solí. — komu koho = osočiti. Ros.

Osopiti se, il, ení; osupiti se, obořiti se,
anherrschen, anfahren, anschnauzen. — se
na koho. Ten se na mne osopil. Us. —
čím : trpkou řečí, výčitkami.

Osopliti se = osopiti se. Na Mor.

Ososek, sku, m., nerost, axotomer Arsenik-
kies. Presl.

Osotec, tce, m., nerost, Analcin, n. Presl.

Osouditi, il, zen, ení; osuzovati = od-
souditi, ab-, verurtheilen. — koho k čemu.
Smrť všecky k hrobu osoudí. Tabl. poes. —-
co komu. St. skl. — koho čeho. Osoudili
ho cti, statku i hrdla. Let. 266.

Osouch, u, osoušek, šku, m., na Slov.
posúch — podplamenice, suchý nemastný
koláč, Kuchen von Kornmehl. Reš. — O.,
suchý políček, pohlavek ze sucha. Chmela
mor. — O., jméno polí u Litovle na Mor.
Km.

Osoukati, osukovati, osuknouti, drehen,
umdrehen. — co komu : sobě ruce = uchy-
stati (k pračce atd.), zuschicken, rüsten. Aesop.

— co čím: hedvábím. Ros. — koho: oča-
rovati, obelstíti. Osoukal ho jako Reka (i na
chytrého Řeka se odvážil). Č. M. 473. —
co na koho, nač. Osukoval naň ruce. Č. M.
583. Pan osukne se na žádosť i dí. BN. (Jir.)

Osousediti, il, děn, ění, osousedovati,
sousedstvím obklíčiti. Církev a chrám ne-
mohou dlouho trvati, kde jinými silnějšími
a lidnatějšími jazyky osouseděny jsou. Ko-
lár. Káz. II. 741.

Osoustrovati, ab-, umdrechseln. — co
kde. Válek oblý, na obou koncích asi na
dva palce od sloupkův osoustrovaný. Krok.

Jg.

Osouš, e, m. = souš, uschlý strom, ein
dürrer Baum. Us. na Mor.

Osoušek, šku, m., vz Osouch.

Osoušový, soušový, von dürrem Baum,
na Mor., vz Souš. — O. dříví není dobré
k palivu. Jg.

Osouti, osuji, osul, ut, utí osypati,
um-, über-, rund auf-, beschütten. Jg. —
koho, co. Osuchu (= osuly) muže dievčí
střely. Dal. Neb ho (Žižku) nepřietelé vókol
osuli, že rybník té chvíle pust bieše a bez
vody. Let. 34. A prut, jejžto květy osuly.
Sš.Bs. 192. — co, koho čím: strom hno-
jem, Ms., někoho dary, D., kouzly lásky
n. krásy o. Puch. Popelem osula svú hlavu.
BO. Němečskými mniškami knězě osu. Dal.
78. Velikými sliby ho vsuvše do Uher s sebou
potáhli. V. — se, zusammenfallen, stürzen. Zeď
se osula = sesula. Jg. Osulo se tam křoví
(naselo a vyrostlo). Lom. Osul jsem se po
celém těle (1. osypal jsem se; 2. otřásl jsem