418

logico): spravedlivým učiniti t. j. nejen
hříchy odpustiti, nýbrž i vnitrně posvětiti.
Sš. I. 37., II. 26. Rechtfertigen, justificare,
ůiy.aiovv. — co, koho. Přirozená křehkosť
lidská z části ospravedlňuje hříšné pády
naše. Sych. — se čím proti čemu. O. se
spisy proti námitkám. — se u koho z čeho.
Nemohl se z činu toho řádně o. Nt. — kde.
Ježto sě v zákoně ospravedlňujete. J. N.

Ospravedlnosť, i, f. = ospravedlnění.
Štelc.

Osprostiti, vz Ozprostiti.

Ospy, vz Ospa.

Osrati, seru, sral, án, ání, osrávati, um-
scheissen. — se, sich bemachen. St. skl.

Osrdec, dce, m., pericordium, blánitý vak,
jenž objímá srdce a počátky velikých tepen
ze srdce vycházejících, jakož i poslední konce
krevnic do srdce ústících. Herzsack, Herz-
beutel, m. V o-dci vláha jest, jež při pora-
nění o. ve vodu se pojí. Šš. J. 292. Vz S. N.

Osrdečnice, e, f., das Herzhäutchen. Rk.

Osrdí, n., vnitřnosti okolo srdce. — O.,
bránice srdce od střet: dělící, diaphragma,
S. N., BO., das Zwerchfell. L. — O., měšec,
ve kterém srdce zavřeno jest, vz Osrdec. —
O., vnitřní údové jako srdce, plíce, játra,
slezina (kořínek. Us.). Eingeweide, die
Wamme, das Geschlinge. S. N., Kom., Preí.
Vždyť nemůže běžeti, až by mu vosrdí vy-
lítlo. U Rychn.

Osrditi, il, ěn, ění, beherzen. — koho
(zmužiti). Boč. exc.

Osrdně, herzhaft. D. Obec pražská útok
učinila na kláštery a kostely osrdně i na
domy kněžské. Scr. II. 458.

Osrkati, osrkovati, osrkávati = vůkol
srkati, umschlürfen. — O., bolest srkáním
jeviti, den Schmerz durch Zischen äussern. Co
osrkuješ? co tě bolí? Us. — s kým. Druhý
od něho nemoha, s ním rovně osrkovati
a plakati musel. Kom.

Osrstnatělosť, i, f., srstnatosť. Haarig-
keit, Zottigkeit, f.

Osrstnatělý, haarig, zottig. Jg.

Osrstnatěti, ěl, ění = zesrtnatěti, haarig,
zottig werden. Ten člověk všechen osrstnatél
(ochlupatěl). Ros.

Osrubiti, il, en, ení, sruby kolem opev-
niti, mit Pfählen umgeben. Na Ostrav. Tč.

Ossa, y, f., hora Thessalie.

Osse (nesprávně: ose), ete, n., ssele (cf.
vosse v Jung. Slov. s. v. oses). Odvozeno
od kmene sъs-áti: о-sъs-ъ (srv. stslověn.
sъsъ, sъsъkъ, sъsьcь, mamma), čes. oses,
odtud demin. о-sъs-ę, čes. osse, ete. Prk.

-osť, přípona jmen podstatných odtažených
rodu žen.: žádosť, radosť, mladosť, starosť,
zlosť, milosť, vlhkosť, těžkost'. D. Taková
subst. tvoří se nejvíce od adjektiv. Vz -st.

Osť, i, f., každá věc špičatá, die Spitze,
der Stachel. Kom. O. vlasu, chlupu, die Haar-
spitze. D. Osť klasu, die Aehrenspitze. —
O., rybí kosť, Fischgräte. Plk. — O. k lo-
vení ryb, die Fischergabel. L.

Ostach, a, m., Eustachius. Gl.

Ostalgie, e, f., řec., bolení kostí. S. N.

Ostalgit-is, y, f., zánět kostí. S. N.

Ostalý, který ostal, verblieben. -- po čem.
Jel.

Ostaněchu, zastr., ostali, y, a. Kat. 2373.

Ostání, n., das Bleiben, Verlassen (ostati).
Avšak těžce vende v žádosť člověka o-nie
hřiecha. Hus. Výb. II. 196. K o. hříchů ra-
diti. Bart. 357. 12. — O., (ostáti), das Be-
stehen.

Ostanky = ostenky. Rk.

Ostanouti se = octnouti se. V kakých
biedách sě ostanuch. Modl. ms.

Ostaralý, starý, ältlich. O. stříbro šlechtu
činí. Dal. Kniha zdravého soudu a ostaralé
bedlivosti plna. Proch. — v čem: u blaž-
noství o. BO.

Ostarání, n., die Besorgung. V. — O.,
starost', stáří, das Alter. Ps. mus.

1. Ostarati, obstarati, ostarávati, obsta-
rávati = opečovati, opatřiti, opatrovati, be-,
versorgen, Anstalt machen. V. — co. An
tvé dobré o. hledí. V. O. hospodářství, dům,
V., oběti. Plác. — co komu. Vám chléb
obstarávati pomohl. Kom. Místo nějaké sobě
o. Rozml. o včel. — koho čím: církev do-
brými učiteli o. Jg. — co o koho. Ale
také, což o sebe vlastně ostaráme, to k do-
brému jiných vynaložíme. V. — co kde
komu. Jim v plápolavém prsku pilná žena
víc neostará jídla k večerou. Hlas. O. tisk
knihy ve Vídni. Ml. — se oč. O to se osta-
rám. D.

2. Ostarati, ostarávati; ostarnouti, nul
a rl, utí, altern, alt werden. — Víno, když
ostará, s chutností budeš je píti. BO. —
čím: věkem. — se. Novina ta se ostará.
Us. Až se den ostará (až se rozední). Us.
Mark. Neostará se žádný z rodu tvého. Bj.

Ostarek, rka, m., větší tele, ein grösseres
Kalb. — O, rku, m., kůže z ostarka, telecí
kůže větší, Kalbfell, Rumpfleder, n. Jg. —
O., pl. ostarky, na Slov. = staré věci. Koll.
— O., ostarožný člověk, hl. neženatý, ne-
vdaný, ein garstiger Hagestolz. Hanka. Vz
Panna.

Ostařelý, sestárlý, alt geworden. Us., Sš.,
Mus.

Ostařeti, el, ení, starým se státi, alt
werden, altern. Abraham ostařel. Sš. II. 33.

Ostarlý, kdo ostarl, bejahrt, ältlich.

Ostarnouti, Vz Ostarati, 2.

Ostarný = ostarožný. Lex. vet.

Ostarožný, ostaružný, ostarožní =
ostarlý, ältlich. Ale že Konrád byl o. člověk
a ohrošilý. Let. 14. Muž v o-né šlechetnosti ;
muž o-ný (aetate provectus). BO. Panna
o-ná (superadulta). ZN. — Rkp., Kron. Trub.

Ostaš, e, m., Eustachius. Gl.

Ostašov, a, m., ves u Uhlíř. Janovic. PL.

Ostašová, é, f., ves u Hrotovic na Mor.
PL.

Ostašovice, ves u Kostelce n. Orl. PL.,
Tk. I. 397., III. 138.

Ostatečnění, n., učinění, stání se stateč-
ným, das Stark-, Tüchtigmachen; das Stark-,
Tüchtigwerden. — kým. Ukázání nám o.
našeho spasitelem. Sš. Oa. 130.

Ostatečněti, el, éní, k něčemu statečným,
způsobilým se státi, tüchtig werden. Mt. 107.

Ostatečný = ostatní, zbylý, übrig. Co
by bylo ostatečného (reliqui). Rkp. k pr. z.

Ostatek, tku, m., co ostatní jest, zbytek,
konec, zůstarek, posledek. Kat. 884., 1297.