419

Něco jsem jim dal, ostatek dodám. BO.
Protož já nadepsaný list ten o-tkem dluhu
v něm zapsaným dobrovolně dávám. Tov.
138. O. jindy povím. Ros. Z ostatku pak
jeho (dříví) udělá Boha. Br. Jel s ostatkem
vojska do Říma. Flav. O-ky rukú. BO. — O.
označuje neurčité množství a proto u něho
sloveso v sing. rodu střed. stává: A o. rudy
na čtyři šichtv těžařům rovně buď rozděleno.
CJB. 315. Ostatek se jich rozběhlo. D. O.
pak činů jejich sepsáno jest. Br. O. lidu
nebude vyhlazeno z města. Br. — O. = ko-
nečně, übrigens. Štěstí ostatek co platno.
Us. Bílé barvy na o. rozdílové jsou tito.
Kom. O. husenicie (erucas) snědla kobylka,
o. kobylku snědl jest chrust atd. BO. O. je
královští pobyli a některé zjímali. Bart. —
Do ostatka = dokonce, cele, ganz und gar.
Což zůstalo, do ostatka vypálil. V. — Ostatky
(i: ostatci), ostatkové, ů, pl., m. = pozů-
statky, reliquiae. Aby k zkáze nepřivozovali
ostatků israelských. Flav. Die Uiberbleibsel,
Reste. — Ostatky z těla = kosti neshnilé.
O. svaté. Jg. Die hl. Uiberreste. O-ky sva-
tých, neshnilé částky těl n. jiných věcí,
které svatým náležely, jako jejich roucha,
nástrojové jejich umučení a j. MP. 114. Vz
více v S. N. — Ostatky, na Mor. = poslední
3 dni masopust ní. Nebudem se ženit kromě
na ostatku. Koll. V poslední dni masopustní
(o ostatcích) chodí chasníci na venkově
s hudbou po domech a vybírají od děvčat
peníze a koblihy. U Olom. Sd. Při o-tku
masopustu. Bart. — Jdi s ostatky = táhni.
Vz Odbytí. Jg., Č.

Ostati,ostanu, ostal,áníi; ostávati=trvati,
býti, bleiben, verbleiben; trvati v jistém stavu,
na místě, bleiben; bydliti, wohnen; ustrnouti
na čem, woran beruhen, stehen bleiben; zů-
stati, nedospěti, zurückbleiben; pozůstati,
zanechánu býti, übrig bleiben; padnouti, ze-
mříti, bleiben, sterben; opustiti, nechati, od-
vyknouti, verlassen, entwöhnen. Jg. — aBs.
Ostane to tak. Jg. Klisna ostala hřebná. D.
Jižť jsem jako kůl od plotu ostal. Tkad. Kde
ten člověk ostává ? Kde ostal tak dlouho ?
Ostal daleko po zadu. Us. — co = ostaviti,
opustiti, verlassen. Jir. Já tebe ostal. Výb. I.
787., 808. — s čím, s kým. Já s tebú jsem
ostal a ty se mnú. Tkad. Neosta i jednoho
s ním. St. skl. Ostaňte (= buďte) s Bohem.
A již by s vodú ostal (se spokojil). Chč. 633.
— čím. Ostaň mým přítelem. Us. Dědicem
ostal, L., vítězem. Č. V slepotě ostanu pravým
soudem božím. GR. Ostal vdovcem. Ht. S. 232.
Pannú ostala před porodem, na porodu i po
porodu. Ht. 31. Ostaň jaborem vysokým. Sš.
P. 143. Knížetem v Čechách ostal. Výb. I. 314.
Učenie boží bludem u nich ostalo. Chč. P.
113. b.; 76. a., 192. a. Jak ona klnula, bych
dřevem ostala. Mor. P. 144. Zb. Kdo ten
Dunaj přeplyne, rytířem ostane. Mor. P. 188.
Zb. — komu. Ta chuť ovoci ostane. Toms.
Málo mu ostane. Us. — při čem (kde komu):
při nemocném, Us., při svém statku. Tkad.,
Solf. O. při svém právě. Arch. I. 66. 53. —
(kde) za co. Janíček za vojáka ostal. Sš.
P. 573. Ostaň u mne za pacholka. Kn. poh. 623.,
II. 133. — kde (v čem): v sirobě, Tkad.,
v posteli, v městě, Jg., v mezech povolání,

Sokol, v bitvě, Us.; v té ulici ostávám. Us.
Ostaňte v tom městě, donidž neotrostú brady
vaše. Bj. Sv. Prokop po tom boji osta u po-
koji. Výb. I. 194. — kde (na čem): na trhu,
na tržišti ostávati. Ciesařová s panstvem
ostala na Hradě. Kat. 2920. Právo ostalo na
próvodových svědcích, die Zeugen des Klä-
gers hatten den Eid zu leisten. Kn. rož. č. 148.
Gl. Rádi na vršěch ostávají. BO. A přes to
na panském nálezu ostane.O. z D. Neostane
kámen na kameni. Leg. — na čem. Na tom
ostali, že opět se sejdou. Us. Na tom jste
ostali, aby též hrad sbořen byl. Hank. Výb.
Na tom ostaneme (setrváme). Us. Hrš. —
kde (po kom, za kým): Pro mdlobu po
jiných, za jinými ostal. — po kom. Ostalo
po něm pět dětí. Us. Nic po nich nezůstalo,
jediné prach a červi. V. Což po jeho smrti
ostane, má v rozdíl jíti. O. z D. — k čemu.
Ostává pět zlatých k placení. Us. — koho
(gt.), čeho (opustiti, nechati, odvyknouti).
Nechce té viery ostati. Pass. 34. Ostaň toho
zlého bludu. Star. skl. IV. 235. Ostávejme
hříchův a nepravostí. Bart. 347. Aby své
vóle ostával (zanechával). Smil v. 1542. O.
obyčejův. Ros. Jiní tebe ostanou. V. Někteří,
nežby ďábelských kusův ostali, raději ven
ze země vyšli. Háj. Zda mníš, bych tebe
ostal ? Pass. Zboží o. St. skl. Ale že chuten
hřích, proto hříchu neostanu. Št. Protož osta-
núce všaké obludy (zanechajíce jí). Kat. 2113.
Tam násilníci sú ostali své burďy (tumultus).
BO. Budete-li hledati Hospodina, naleznete
jej ; pakli jeho ostanete, ostane vás. BO. Nikoli
tomu nevěřím, aby ta těžká zimnice tebe tak
lehce ostati měla. Háj. 74. Nynie ostal nás;
neroď nás ostávati (opouštěti); lid mne ostane
(ostaví); ostali toho úmysla; ostalo jeho vojsko
(reliquit); ničehož neostaň; hroziechu nám
umějíce, by naše rucě ostalě toho diela. BO.
Osta jie studenicie (febris); ostala jest jeho
zimnicie; Bóh nás neostane; ďábel jeho osta.
ZN. Básní, zpravování (pomluv) a všeliké
věci nepotřebné a šeredné ostaňme. Št. 6.
Jako jest živ Bóh, tak jistě tebe neostane.
Bj. Když ostane (opustí) vás majetek. Sš.
L. 157. A zlého ostanouce. Bls. 32. — Reš.,
Krab., Solf., Tkad., Leg., Rad. zvíř., Mus.,
Lom. — od koho. Všechny ty nemoci od
tebe ostanou a budeš zdráva. Ms. Kn. lek. —
kde (nad čím). Přihodilo-liby se, že by
mnoho časóv ostal oblak nad ním . . . BO. —
proč kde. Pro mdlobu po zadu o. Us. —
kde (před čím): před hradem. Jg. Před
těmi nic neostane. Výb. I. 248. — z čeho.
Pane, z tejto nemoci, to věz, já neostanu.
GR. — bez čeho: bez muže. Št. N. 167. —
komu nač. To by (ti) na věčnú potupu
ostalo. Arch. 1. 21. — se čeho (= pustiti).
Všeho zlého se ostati. St. skl. — s inft.
V naukách kochati se neostávejme. L. Šel
do světa, ale ostál (= ostal) dělat v Kromě-
říži. Na mor. Zlínsku. Brt.

Ostáti, ostojím, ostoj, ostoje (íc), ostál,
ostání = chvíli na nějakém místě státi, einige
Zeit irgendwo stehen; odolati, udržeti se,
státi, aby nepadl, bestehen, Stand halten;
byt svůj zachovati, býti, trvati, sein, be-
stehen. = abs. Poněvadž spravedlivý ledva
ostoj í. Ojíř. Nepij, až voda ostojí. Voda již