420

ostála (není už studená) Da. — kde. Kdož
jest, kdoby před tebou ostál? Br. Před tebou
neostojí žádný živý. Kom. Před tvým soudem
nikdo neostojí. Ojíř. On podllé něho ostoji.
U Rychn. Nechť se jak chce uhladí sova,
přec neostojí podlé sokola. Č. 2G9. —komu
s čím: Neb mnoho s málem kněz ostál (zví-
tězil). Dal. — v čem. V bídách svých ne-
ostojí, V., v boji ostáti (nezahynouti). Ps. ms.
On ve své přímluvě ostojí. V. O. se v soudu
(udržeti se). L. Kdo rád sedí v radě, ten
ostoji v každej svádě. Dal. IX. 16. Aj v tom
boji kdo ostoji, by nemusil klesnouti. K. Br.
Ostoj v řadu svého ustavenie. BO. — bez
čeho v čem. Bez toho města v dobrém
způsobu ostáti nemohou. V. — (komu) na
čem (kde). Snáze na soudu božím ostojíš.
Kom. Někomu na poli (v bitvě) o. Pulk.
Králové moci o. (odolati). Plk. O. se na nohách
(nepadnouti; vz Ostáti se). Jg. — proti komu,
proti čemu. Ctnosti proti všechněm nesnázem
nepřemožené ostoji. V. Protivníci proti vám
neostojí. Br. — (se) při kom, při čem.
Ostojím při něm bezpečně. Kom. Ostála se
(ruka, jeho) při meči (přilnula). Br. — se =
udržeti se, sich erhalten. Jg.

Ostatně, konečně, übrigens. O. lépe mlčeti.
Dch.

Ostatnění, n. = ostatečnění. Sš. L. 59.

Ostatní, ostatný = další, jiný, pozad-
nější, který po jiných zůstal, übrig, sonstig.
Jg. Jeho ostatní dobré vlastnosti. D. Celé
o. tělo zůstává zdravé. Berg. — O., poslední,
der letzte. Již ostatní peníze ode mne vzal.
Ros. Již z ostatního (z posledního i. e. snopu)
mlátí. Prov., Jg. Prosinec o. jest (měsíc).
Kom. O-né dny = ostatky, poslední tři maso-
pustní dni. 1620. Gl. Vz Ostatek.

Ostatník, a, m., kdo ostatky (poslední
masopustní dni) slaví. U Olom. Sd. Vz Ostatek.

Ostatnosť, i, f., ostatek, das Uíbrige. Ros.

Ostava, y, f., ein kolossales Gebäude.
U Olom. Sd.

Ostávati, vz Ostati, Bydliti.

Ostávče, ete, n., odstávče, odstavené dítě,
zvíře, entwöhntes Kind, abgesetztes Kalb
usw. Jg.

Ostavek, vku, m., ostatek, Reliquie, f.
O-ky svatých. Hugo.

Ostávek, vku, m., týč na plot, hrázka,
ein Zaunstecken. Us.

Ostavělý, verlassen, öde. Spustlá a osta-
vělá (opuštěná) stavení. Mus.

Ostavení, n. V den o-nie (= odstavení,
ablactatio). BO. — O., vz Odstaviti.

Ostavěti, ěl, ěn, ění, herum bauen. — co
čím. Postavil jest sedm vytesaných slúpóv
a ty ostavěl (circumposuit) velikými slúpy.
BO. (Mach. 13. 28.).

Ostavitel, e, m., der Verlasser, Hinter-
lasser. Měst. bož.

Ostavitelka, y, ostavitelkyně, ě, f., die
Hinterlasserin. Jg.

Ostaviti, il, en, ení; ostavovati = zůsta-
viti, zanechati, lassen, zurück-, hinterlassen;
odstaviti od prsou-, abstillen, entwöhnen;
opustiti, nepomoci, verlassen; odejíti koho,
pustiti, nechati, verlassen; nehrániti vůli,
svobodu dáti, lassen; zastaviti, nedati, brániti,
verwehren; podržeti, behalten, belassen; pře-

stati dělati n. míti, lassen, aufgeben; obstaviti,
obvésti, obklíčiti, besetzen, einschliessen. Jg.
— co, koho. Někoho někde o. Troj. Syna,
dceru o. (zůstaviti). Dal. Dítě o. (odstaviti),
V., tele, Us.; život, svět (umříti, odříci se
ho), naději (odříci se), dílo, práci. Rus. Pobi
všecky, že z nich neostaví ižádných ostatkov.
BO. Neostavil jest ijednoho živa z toho ple-
mene. Bj. Umřel, neostaviv plemene. ZN. —
čeho, lépe: co. O. žíly při údu. Sal. Osta-
vujme hříchův a nepravosti. MP. O. svých
stoupencův, lépe: své stoupence. Brt. — koho
při čem: při dřievniem právě je ostavě.
Alx. Při panském nálezu něco o. Ps. o zští.
Otce při něčem o. O. z D. — co, se komu.
Ostaví všecko jiným a umře. Ben. Přepis
listu si o. Mus. Někomu své jmění o. Jg.
Zemi vám ostavuji. Dal. Ostavíš sě vilnosti.
BO. Věci zostalé sobě ostavili. BO. Ostavuje
pilnější věci múdrosti múdřejších, avšak ještě
o nálezích panských chci něco psáti. O. z D.
O. si něco. Rož. kn. 43. Ostavichu židům
dielo (zastavili, prohibere). BO. Království
synu ostaviti. Martim. — koho zač. Někoho
za mrtvého o. Pulk. — koho k čemu. Lid
k obraně města o. L. — co, koho v čem
(kde). Otčík zajde k otcem, ostavi v dědině
dietky svoje. Rkk. 8. Někoho v nouzi o. Jg.
Ostavi ju v lesě. Dal. 79. Ktož o lepšiem
bydlu praví, každý se ve lži ostaví. Žk. 54.
Anebo zaplať anebo svú pannu v základě
ostav. Pass. 982. Vz O. koho po kom. Hřích,
byv vykonán, duši lidskou v neúkoji svrcho-
vaném ostavuje. Sš. L. 151. Ale to ostavuji
u panské vůli. O. z D. Nemá člověk osta-
vovati v srdci svém nic pochybného. Jg.
Někoho v sirobě o. Tkad. O. koho v pokoji
(neznepokojovati). Jg. — co, koho po kom
(komu). Syna po sobě o., Ben., dcery, Dal.;
památku, Tkad., zlé n. dobré jméno po sobě
o. Jg. Ostavila po sobě ženám příklad. Hus.
Syna sobě rovného po sobě ostavil. BO.
Odešel od nás a ny (nás) syré po sobě ostavil.
Pass. 466. Myslíce je po sobě o. ve cti, v roz-
koši. Chč. 448. O. po sobě hlavu (země) svej
dědině na opravu. Alx. — koho od čeho:
dítě od matky, od prsou. Ben. — co kde,
před čím: dar před oltářem o. (nechati).
L. — co bez čeho: město bez záštity o.
Rus. — co čím: město vojáky, někoho stráží.
L. Syna po sobě králem ostavil. Pass. O.
koho knězem (knížetem). Dal. 43. O. někoho
po sobě hospodářem. Št. kn. š. 58. — co
komu nač: na příklad, Chč. P. 72. a., na
opravu. Alx. — co, koho, se kde, na čem,
u koho. Ktož noviny časté praví, často na
lži sě ostaví. St. skl. Svázanou Šárku ostavili
na lese. Dal. O. něco u někoho. Rk. — se
čeho (nechati, přestati, pustiti). Náhle toho
sě ty ostav (zanech toho). Kat. 2959. Ostavtež
sě bludu všeho. Kat. 59., 2088. Ostavuj se
pýchy. Žk. 420. O. sě bludných loz (chátry).
Kat. 2616. — s inft. Ve mši je z kostela
vycházeti ostavil (učinil, že nevycházeli). Leg.

Ostec, stce, m., hostec, Rheuma, n. Na
Bečvě na Mor. Tč.

Ostehnouti, hnul a hl, ut, utí, řídkým či
hrubým stehem obšiti, mit grobem, weitem
Stich nähen, heften. Pojď a ostehni to. Na
Mor. Hý. — O. se = octnouti se. Šrám. pam.