421

Ostech, u, m., ostýchání, stud, stydlivosť,
die Scheu. Ros.

Osten, gt. ostnu, ostnec, ence, osteneček,
čku, m., vůbec něco špičatého: prut špičatý
k pohánění dobytka: osten, bodec, bodák,
pichan, der Stachel, Treibstachel. V., Jg.,
Šp. Ostnem bůsti, ponoukati, nutkati, strkati,
hnáti, doháněti, dohnati, přibůsti, dopichali,
dobůsti, upíchnouti, V., pobádati, pobodati,
puditi. Cyr. Voly pudí ostnem. BO. O., jímž
volu pobodoval. V. Tvrdo jest proti ostnu
se zpěčovati. V., Č. 18., Lb., Pk., Dl. Vz Moc.
Contra stimulum calcare. Dl. — O., bodka
u pluhu. Us. Plaňan. — O., výrostek z kůry
n. pokožky (trn z pně). Rostl. Zdřevnatělé,
z několika řad buněk se skládající tvrdé
chlupy jmenují se ostny, aculei, Stacheln.
Kk. 8. — O. u ježka: ostny, ostence, bodliny,
ježiny, jehliny, Stachel. Jg., Šp. Na své ostny
jich (jablek) naberu. Rad. zvíř. Mořské svini
ostnové jsou místo srsti. Kom. — O., osten
včely: žahadlo, žihadlo, žehadlo. Šp. — O.,
osten klasu = osina. Šp. — O., pobůdka,
lákání, podnět, der Stachel, Antrieb. Ostnem
slávy bodenu býti. V. Osten kousavého svě-
domí. V., D. O. tělesný. Jg.

Ostěna, y, f. = osina klasu, die Aehren-
spitze. Us.

Ostenatec, lépe: ostnatec. Jg.

Ostenatka, lépe: ostnatka, hydnum, houba.
Rostl.

Ostenatý, lépe: ostnatý. Jg.

Ostencovitý, ostnatý, stachelig. — O.
rostliny, pedalinae, k ostenci podobné. Rostl.

Ostenčák, u, m., peřina naplněná ostenčím.
U Příbora. Mtl.

Ostenčí, n. — ostenky. U Příbora. Mtl.
Vz Ostenek.

Ostende, e, n., přímořské mě. v Belgicku.
Vz S. N.

Ostenec, nce, m., vz Osten. — O., ostenka,
pluma, vz Ostenek. Rostl. — O., pedalium.
Rostl. — O., balistes, rod ryb z řádu srostlo-
čelistných. Vz S. N. O. skvrnitý, b. arquatus.
Frč. 285., Schd. II. 494.

Ostenek, nku, m., ostenky, nek, pl., f.,
ostenka, y, f. = osten, ostnec, Stachel, m. —
O., kratičká pérka na huse atd. po oškubání
ještě v kůži vězící, špičky, die Stoppel. Ku-
chařka nechala na husi mnoho ostenků. Ros.
— O., co po odrání jednoho péra ostane, pa-
perka, coll, pápeří, ospěnky, vospenky, špičky,
Kiel von geschlissenen Federn. D. — Jg.

Ostenkovatý, ostenkovitý, mnoho o-
stenků mající jako hus, když jí podrostá
peří. Jg. O. husa, viele Stoppeln habend.
Ros.

Ostenný, stachelig. Dch.

Ostěňování, n., zastínění, das Be-, Um-
schatten. Naráží na ono božího stánku zá-
zračné o. Sš. L. 18.

Ostenovatý, ostenovitý, ostnovatý,
ostnovitý, ostny mající, bodlavý, stachelig. D.

Ostensivní, z lat., ukazovací, ostensiv.
O. methoda, při které se více ukazuje než
vykládá. — O., názorný, zřejmý, patrný,
augenscheinlich. — O., vychloubavý. S. N.

Ostentace, e, f., z lat., podívaná, ukázalosť,
Ostentation, Schaustellung; chlouba, vychlou-
bavosť, Prahlerei, Grossthuerei.

Osteolith, u, m., apatit. S. N. O.= fos-
forit, z něhož veškeren chlorid a fluorid vá-
penatý vyloučen jest. Bř. N. 129. Vz Schd.
II. 36.

Osteologie, e, f., řec., nauka o kostech,
o kostře, Knochenlehre, f. S. N.

Ostep = oštěp. BO.

Ostěra, y, í., ostrení, opona., Vorhang,
Hülle, Eitelkeit; oblaky. Troj. — O. Na spo-
dine n. na pokraji vějířů (kapradin) bývají
hnědé kuply, buď zvláštní pokožkou aneb
přiloženým krajem listovým, tak zvanou
ostěrou (indusium, Schleierchen, n.) pokryté.
Schd. II. 261., Kk. 91.

Ostěž, e, f., otevření, otevřenost', neza-
vřenosť, das Offensein. Anděl ihned zavrel,
když byl apoštoly propustil, an dolejší o.
daremna by byla bývala. Sš. Sk. 60. Býti
na o-ži = patrný, světlý, srozumitelný, offen,
deutlich, klar. Účel parabol jim na o-ži nebyl.
Sš.

Ostěžniti, il, ěn, ění; ostěžňovati = stěž-
něm opatřiti, bemasten. — co: loď. Us. Čsk., Č.

Ostí (v obec. mluvě: vostí), í, n., u klasu
(pichlavý konec ku př. ječmena), der Stachel,
Aehrenpitze, Aehrenbart. Jg. — O., bodláčí
polní, Ackerdistel., f., Vaň.; pichlavá tráva
vůbec. V. — Jg.

Osti-a, e, f., mě. v Latiu při ústí Tiberu.
Vz S. N. — Ostijský.

Ostiář, e, m., ostiářství, n., první ze čtyř
nižších svěcení. Pkt.

Ostice, e, f., die Fischgräte. Cf. Osť.

Ostina, y, f. = ostěna.

Ostíniti, il, ěn, ění; ostiňovati, um-, be-
schatten. — co čím: stůl zasazeným keřem,
obraz barvou.

Ostjáci, ku, m., národ kmene čudského
v Rusi. Rk.

Ostka, y, f., die Fischgräte. Rk.

Ostkvíti, ěl, ěn, ění; ostkvívati = stkvě-
losti, blesku čemu dodati, umschimmern, be-
leuchten. — co, koho čím: krásoty drahým
kamením. Č. — Jg.

Ostlati, osteli, obsteli, obestlal a ostlal, án,
ání; ostélati,ostílati, umbetten, umstreuen. —
koho čím: koně čabrakem. Orb. p. — Jg.

Ostňák, a, m., parra, pták bahní, Sporn-
flügel, m. Krok.

Ostnatec, tce, ra., trachinus, Drachenfisch.
Krok.

Ostnatka, y, f., mlž. O. středomořská,
spondylus gaederopus; o. trnitá, s. spinosus.
Frč. 214.

Ostnatý, ostny mající, Stacheln habend.
O. tělo (ježkovo). Krok.

Ostnec, gt., ostence, m., Stachel, m. Ostence
svědomí. Št. Vz Osten.

Ostniva, y, f., parnopes, hmyz. Krok.

Ostnohřbetka, y, f.; hmyz polokřídlý.
O. lísková, centrotus cornutus. Frč. 137.

Ostnokožci, ův, m., echinodermata, Sta-
chelhaeuter. Prvý řád. Mořští ježkové. Druhý
řád: Hvězdice. Ostnokožci mají v kůži četné
vápenité deštičky, které dohromady činí více
neb méně pevnou a pohyblivou zevnější
kostru, z nížto zvíře četné nožičky může
vypínati. Tělo jejich jest buď kulaté aneb
paprskovité a ústroje jeho jsou v stejném
počtu kolem úst jako kolem středu rozloženy.