423

Ostředkovati = na ostředky orati, furchen.
Vz Ostředek. — k čemu: k ovsu. Hlas.

Ostřehač, ostřehatel, e, m., strážce, Be-
wahrer. — 0., kostelník. 1531.

Ostřehnouti, hnul a hl, ut, utí, bewahren.

— koho (akkus.) čeho. Bůh nás vad a po-
klesků ostřehl. Sš. L. 85.

Ostřehom, Ostřihom, a, m., mě. v Uhřích,
Gran, lat. Strigonium. Vz S. N.— Ostřehoman,
a, m., pl. -né. — Ostřehomský.

Ostřeliti, il, en, ení, ostříleti,ostřelovati,
střeliti na zvěr, ale chybiti se. Šp.

Ostřenec, Nce, m., scaphidium, hmyz. Krok.

Ostření, n., das Schärfen, Wetzen. O. nože,
mysli, Us., smysla. Ctib. — O., das Bedecken,
die Decke.

Ostřenka, y, f., mordella, Blumenkäfer,
hmyz. Krok.

1. Ostřený; ostřen, a, o, ostřín, a, o; praes.
ostru, bedeckt, umgeben. Večeřadlo ostřené.
Ctib. Oltář ostřený. Pref. — čím. — 2. Ostře-
ný; ostřen, a, o, praes. ostřím, geschärft, ge-
wetzt. — čím: nůž brouskem ostřený. —
kde. Meč s obú stranú ostřený. BO.

Ostřepek, pku, m., ostruzek, Abgang, m.,
Gekrätz. D., Ros. — O., nedokonalé vejce
s tenkou, měkkou skořápkou. Slepice snesla
o. Us.

Ostřešany, dle Dolany, ves u Pardubic.
PL.

Ostřeší, n., Dachsaum; Hehnschirm, m.Rk.

Ostřetice, ves u Klatov. PL., Tk. III. 36., 46.

Ostřetín, a, m., ves v Pardubsku. PL.

Ostrev, ostrv, gt. ostrvi a ostrve, ostrva,
y, f., ostrví, n. = kmen, peň stromu osekaný,
Leiterbaum, m., Pfahlleiter, f. V., Dal., Leg.
Nalezl jeskyni trním a ostrvami se všech stran
ohrazenu. Pass. 763. — O., vůbec žerď, tyčka,
dlouhý sochor, Stange, f. Zvěsi je na pěti
ostrvách (quinque stipitibus). BO. Ostrev,
kterou mezi zlé koně kladou, aby se nekopali.
Reš. O., kůl k sušení sena, vz Ostrévka, Orstev.

Ostrévka, y, f., rozsochatá tyč, na které
Valaši seno suší, i též otep sena n. obilí.
Us. na Mor., Brt. Vz Ostrev. U Vyzovic též.
Mtl.

Ostrh = ostruh.

Ostří, ostrá strana věci, die Schärfe, Schnei-
de. O. nože, D., hrotu. Jel. Ostří klínu (tlustá
jeho strana: čepec). Sedl. Bradýř holí ostřím
břitvy. Kom. Ostřím v to udeřil. Reš., Prov.
Ostří meče od sebe odvrať = nebezpečná
jednání. Mus. Meč za o. bráti nelze. Kdo
s ostřím hraje, smrť vede k tanci. Pk. O.
něčemu vzíti, die Spitze abbrechen. Dch. O.
hřbetu, Rückensehneide, f. Dch.

Ostříbřiti, il, en, ení; ostříbrniti, ostří-
břovati, über-, versilbern. — co čím: měď.
Us.

Ostřice, e, í., ostrá tráva; zvl. rostliny
čeledi ostřicovitých, carex, Scharf-, Riedgras,
n., vz FB. 14. - 16., Schd. II. 267., Č1. 159.

— O., sítí ostré, aira canescens, die graue
Schmiele. Us. Pro jeden kúsek o-ce musím
opustit rodiče. Mor. P. 190. Zb.

Ostřicí, Schärf-, Spitz-. O. kruh u špen-
dlikáře, der Spitzring. Techn.

1. Ostříci, ostřehu, ostřehl, ostřežen, ení;
ostřáhnouti, ostřáhl, ut, utí, ostrahnouti;
ostříhati a ostřáhati, ostřahovati, ostraho-

vati, ostřehovati = stráží svou opatrovati,
brániti, bewachen, bewahren, behüten, be-
schützen; zachovati, zachovávati, beobach-
ten. V. — co: zřídka, lépe: čeho. Jg. Což
Bůh ostříci rač. Apol. Potřebí slovo boží
s velikou pili o. Sš. L. 88. Vz co v čem
(ostříci). — koho (gt.), (se) čeho. Blažení,
kdož slyší slovo boží a ostříhají jeho. Št.
O. smlouvy, Br., Flav., čistoty těla. Kom.,
se lakomství. Hus. Ostříhej cest jejich. Br.
Čehož Bůh ostříhej. Štelc., Apol.Nelze se
smrti o. St. skl. O. srdce svého. Št. Anděl
k boží chvále ostřeže tě dále. Sš. Bs. 23.
Učení toho pilně ostříhali. Štr. Ostřiehaj
mého práva. BO. Ostřeže se tudy spíše vše-
liké poklesky. Sš. L. 101. Oděnec ostřiehá
své chýše. ZN O. se nepřátel. Dal. 87. Zrady
se o. M. Ostřež Bože každú toho. Výb. I.
246. O. pokladu. Er. P. 298. Srdce svého
pilně ostříhal. Št. O. řádu (zachovati), Kom.,
přikázání božího. Bibl. — V., Pešín., Háj.,
Zk., Alx. 1134., Brt. S. §. 100. — čeho, se
od čeho : od zlého, Št., od zlé ženy koho,
Br., koho od hříchu. Kram. A též pilně o.
musí srdce člověk od těch věcí. Chč. P. 44.
a. Jel. — čeho jak dlouho. Toho všeho
ostříhal jsem od mládí svého. Sš. L. 177. —
koho, čeho před kým. Před vlky stáda
ostříhají psi. Kom. Před nepřítelem života
mého ostříhej. Br. — koho, se v čem (co).
Alx. 1134. Ostříhej se v tom, k čemu jsem
tě zavolal (warte deines Berufes). Kom. Ostří-
haje se v dobrém svědomí. Br. V povolání
se pobožně ostříhati. Plk. Panenství svého
v čistotě ostříci. V. V obcování svém vážnosť
všelikou o. (1650.). Er. V povinnostech ná-
ležitých pilně se ostříhali. Ler. — koho
čím: okovy a žalářem. Plk. — co jak:
dům do kola o. (pozorovati). Šm. — kdy.
V noci ostříhati (hlídati). V. — čeho pod
čím. A tať jest příčina, že tak přísně pod
nemilostí ostříhati sobot poručil. Kom. —
čeho jak: s velikou píli, Sš. L. 58., s pil-
ností. Er. — se = uvarovati se, opatrovati
se, sich hüten, bewahren. Jg.

2. Ostříci (zastr. ostřihu, -žeš, -hou),
ostřihl, ostřižen, ení; ostříhnoouti, ul, ut, utí;
ostříhati; ostřihovati, um-, be-, abscheren,
abschneiden. — co : papír, Ros., vlasy, chlupy,
V., hlavu, Us., prsty (nehty), u Příbora, Mtl.,
vlasy do kola o. D. Však oni mu na vojně
brzo ostříhají kohoutka, hřebínek (zkrotí ho).
Us. u Rychn. Oholí sobě kštici a ostříže
nehty. BO. Kdo tě ostříhal ? Odpovídá se
(žertovně): Bůh otec. (Ostříhej nás Bůh
otec, Bůh syn atd. Nebo: ,Andělé', podlé:
Bůh stvořil anděly, aby ho poslouchali . . .
a lidi ostříhali). Vz Soujmenná slova. Brt. —
co čím komu. Někomu vlasy nůžkami. —
koho kde: v holírně.

Ostřicovitý, k ostřici podobný. O. ro-
stliny, caricinae. Rostl.

Ostřicový, od ostřice. O. kořen, list, květ,
Riedgras-. Jg.

Ostřič, e, m., der Schärfer. D.

Ostřih, u, m., vz Mozek (u koláře».

Ostříhanče, ete, n., ostříhané dítě, jehně
atd. Vz Ostříhanec.

Ostříhanec, nce, m., der Abgeschorene.
Plk.