Předchozí (423)  Strana:424  Další (425) |
|
|||
424
|
|||
|
|||
1. Ostříhání, n., Beschneidung, f. O. mince,
peníze, papíru. Jg. 2. Ostříhání, n., od: ostříci, ostřehu =
opatrování, hlídání, Bewachung, f., Schutz, m. O. panenství. O. stav. manž. — O., po- zorování, zachování, Beobachtung, f. O. zá- kona. Jg. — Kom. — O. se, die Selbstbe- wahrung, vorsichtiges Betragen. V šlechetném životě se ostříhání. Br. Ostříhaný; ostříhán, a, o, beschnitten.
Vz Ostříci, 2. O. mince, peníze. V. — O., bewacht, beschützt. Vz Ostříci, 1. 1. Ostřihatel, ostřehatel, e, m., strážce,
der Beobachter, Bewahrer. Reš. 2. Ostřihatel, e, m., der Beschneider.
Ostřihatelka, y, ostřihatelkyně, ě, f., die Bewahrerin; 2. die Beschneiderin. Jg.
Ostříhati, vz Ostříci, 1., 2.
Ostříhnouti, vz Ostříci, 2.
Ostřihom, vz Ostřehom.
Ostřihování, n., das Be-, Umschneiden.
Ostřihovaný, um-, beschnitten. Jg.
Ostřihovati, vz Ostříci, 2.
Ostříkati, ostříknouti, knul a kl, ut, utí;
ostřikovati, um-, bespritzen. — co komu. Krev katu roucho ostříkla. Lom. — koho čím: studenou vodou. Ostřílený; -len, a, o, vz Ostříleti. O. pták,
schussgewohnter Vogel. Dch. — čím. Je životem o-ný, abgehärtet. U Solnice. Ostříleti, el, en, ení, vz Ostřeliti = k stří-
lení, střílením uzpůsobiti, zum Schiessen ge- schickt machen, einschiessen. — co: ručnici. Jg. — O., do boje atd. smělého učiniti, an das Schiessen gewöhnen, die Furcht benehmen. — koho: koně. Ros. Již ho ostřílel. Jg. —
koho kde. Však ho tam v městě brzo ostří- lejí. Us. — se. Nechte ho, však on se ostřílí (osmělí). Us., Č. — O., na něco nepřestávaje stříleti, beschiessen. — co čím: město kusy velikými ostřeloval. Mus. Ostřina, y, f., ätzender Stoff. Rostl., Dch.
Ostřírna, y, f., u špendlikáře nástroj
k ostření jehel, das Spitzrad. Techn. II. 138. Ostříš, vz Ostříž.
Ostřiti, il, en, ení; ostřívati = ostrým
činiti, brousiti, schärfen, spitzen. — co: nůž, radlici, meč, jehlu, péro, Jg., horní železa, sekeru, kosu. Us. O. zuby (hubu brousiti), uši. D. O. vtip. Har. — co komu na koho, nač. O. si péro na někoho (chtíti proti komu ostře psáti). Neostří si fousky na cizí kousky. Pk. O. na někoho meč. Chč. 383., 607.— p
roti komu. — se. Z mládí se trn ostří. Čít.
bilí se ostří (špicuje). Techn. III. 177. — se od čeho. Tvář se mu od větru ostří. V. Železo se ot železa ostří. BO. — si co na čem. O. si vtip na kom. Nt. Ostřiti, ostru, ostřel, ostřen, ení; ostírati
— okryti, decken, umhüllen. — co, koho
čím. Opona, jížto bylo lože ostřeno. BO. Ostřela sem (postel) dějnicemi. Prov. 7. 16. Ostřel jsem prachem tělo mé (své). Ben. V. O. koho zlými slovy. St. skl. — co čemu. Ten má krásen učiniti ten dóm, prostra na po- dlahu viery pokoru a ostra čtyři stieny na- dieji. Hus. Ostřízlivěti, ějí, ěl, ení, nüchtern werden.
Ostřízvěti, ěl, ění, střízvým, střízlivým
se státi, nüchtern werden. Sš. Oa. 94., Mus.
|
1. Ostříž, ostříš, e, ostřížek, žka, m.,
pták dravý z třídy sokolů, falco subbuteo, der Baum-, Lerchen-, Rossfalk, Schwimmer. D. Vz více v S. N., Frč. 363. Ptáci před ostříšem utíkají, padají, se skrývají. Píšel. 2. Ostříž, ostříš, ostrýš, e, f. = ostřice
(tráva). Vz Ostrýš, Ostřice. Ostřižek, žku, m., co střižením uťato,
uříznuto, Abschnitzel, n. Ostřižky od papíru, D., nehtův. V., vlasův, mosazné (ostružky, Schrotmessing), vlny od sukrra (chlupy z ostří- haného sukna, die Flocke, Scherhaare, Scher- wolle, der Abgang). Jg. Polštář ostřižkami (lépe: ostřižky) vycpaný. Kom. — Ostřižky na sukně — kraje neb šlaky u sukna, die Anschrote. D. — Jg. Ostřižiny, pl., f., krátké, ostříhané vlasy,
das kurzgeschorene Haupthaar. Nezavitá mo- dlitelkyně stojí v stejné míře s tou ženskou, jež má o. nevěstky. Sš. I. 240. Ostřižitý, rund umschnitten. Mus.
Ostrkati, ostrhávati, umstecken. — co
čím. Tur. kron. Ostro, scharf, neutr. od ostr, a, o. Koně
na ostro kovati. Us. Na ostro nabiti (kulkou). D. Zostra pozorovati, proti někomu psáti. D. Ostrobradý, rauhbärtig. Krok.
Ostrobýl, e, m., mimosa Senegal, Schoten-
dorn. D. Ostročelák, a, m., truxalis, Thurmheu-
schrecke, hmyz. Krok. Ostročichosť, i, f., ostrý čich, scharfer
Geruch. Pes člověka překonává o-stí. Ssav. Ostrodymec, mce, m., nerost, das Salz-
kupfererz. Presl. Ostroh, u, m., místo kolím ohrazené, das
Stacket. — O., ostrožna, okřídlí, nos, die Landzunge. Š. a Ž. Vz Půlostrov. — O., řebřík z jedné tyče, skrze kterou příčky protaženy jsou tak, že po obou stranách tyče vyčnívají; po těch se vystupuje. Mřk. Ostroha, ostruha, y, ostrožka, ostruž-
ka, y, f., bodec u nohy, u paty h pobádání honě, koňský bodec, Sporn, m. Jg. Ostruhou bůsti, ostruhy přičiniti. V. Jezdec ostruhami koně pobádá. Kom. Zabodnouti ostruhu. D. V botách a ostruhách. D. Kůň stavní na ostruhu. D. Tak rychle běželi, jakoby na ostruhy vzati byli. Solí. V ostruhách někoho trestati (kvapně, vztekle). Vz Trest. Č. Jezdec zatíná ostruhy, pojímá koně v o-hy; jezdec koně na ostruhy béře. Pt. Bez ostruh na koně nesedej. Šp. Konio-hy přiložiti; koně v o-hy, na o-hy vzíti. Šp. Bodec u ostruhy. Šp. — O., kosť ptačí, ostružka, das Schüssel- bein der Vögel. Slov. — O., bodec, tyč s ostrým hrotem, der Stachel. Slonové o-hou se po- bízejí. O-hou po sobě hnáti. Kom. L. Posud na Mor. Ktk. — O., pobůdka, Aneiferung, f. O-hy potřebuje ne uzdy. Br. Dodal mu ostruh (línému). Č. Vzal ho na o-hy. Pk. — O. kohouta, der Sporn. Kohouti ostrohami se tepou. Jel. — O., rostlina, vz Ostruha. Jg. — Vz Ostrožnice. Ostrohař, e, m., vz Ostruhař.
Ostrohlav, a, m., atylus, kývoš. — O.,
premnas, ryba. Krok. Ostrohledný, scharfsichtig. Vus.
Ostrohora, y, f., Scharfberg, ves v Krurn-
lovsku. PL. |
||
|
|||
Předchozí (423)  Strana:424  Další (425) |