424

1. Ostříhání, n., Beschneidung, f. O. mince,
peníze, papíru. Jg.

2. Ostříhání, n., od: ostříci, ostřehu =
opatrování, hlídání, Bewachung, f., Schutz,
m. O. panenství. O. stav. manž. — O., po-
zorování, zachování, Beobachtung, f. O. zá-
kona. Jg. — Kom. — O. se, die Selbstbe-
wahrung, vorsichtiges Betragen. V šlechetném
životě se ostříhání. Br.

Ostříhaný; ostříhán, a, o, beschnitten.
Vz Ostříci, 2. O. mince, peníze. V. — O.,
bewacht, beschützt. Vz Ostříci, 1.

1. Ostřihatel, ostřehatel, e, m., strážce,
der Beobachter, Bewahrer. Reš.

2. Ostřihatel, e, m., der Beschneider.
Ostřihatelka, y, ostřihatelkyně, ě, f.,

die Bewahrerin; 2. die Beschneiderin. Jg.

Ostříhati, vz Ostříci, 1., 2.

Ostříhnouti, vz Ostříci, 2.

Ostřihom, vz Ostřehom.

Ostřihování, n., das Be-, Umschneiden.

Ostřihovaný, um-, beschnitten. Jg.

Ostřihovati, vz Ostříci, 2.

Ostříkati, ostříknouti, knul a kl, ut, utí;
ostřikovati, um-, bespritzen. — co komu.
Krev katu roucho ostříkla. Lom. — koho
čím: studenou vodou.

Ostřílený; -len, a, o, vz Ostříleti. O. pták,
schussgewohnter Vogel. Dch. — čím. Je
životem o-ný, abgehärtet. U Solnice.

Ostříleti, el, en, ení, vz Ostřeliti = k stří-
lení, střílením uzpůsobiti, zum Schiessen ge-
schickt machen, einschiessen. — co: ručnici.
Jg. — O., do boje atd. smělého učiniti, an das
Schiessen gewöhnen, die Furcht benehmen.

— koho: koně. Ros. Již ho ostřílel. Jg. —
koho kde. Však ho tam v městě brzo ostří-
lejí. Us. — se. Nechte ho, však on se ostřílí
(osmělí). Us., Č. — O., na něco nepřestávaje
stříleti, beschiessen. — co čím: město kusy
velikými ostřeloval. Mus.

Ostřina, y, f., ätzender Stoff. Rostl., Dch.

Ostřírna, y, f., u špendlikáře nástroj
k ostření jehel, das Spitzrad. Techn. II. 138.

Ostříš, vz Ostříž.

Ostřiti, il, en, ení; ostřívati = ostrým
činiti, brousiti, schärfen, spitzen. — co: nůž,
radlici, meč, jehlu, péro, Jg., horní železa,
sekeru, kosu. Us. O. zuby (hubu brousiti),
uši. D. O. vtip. Har. — co komu na koho,
nač. O. si péro na někoho (chtíti proti komu
ostře psáti). Neostří si fousky na cizí kousky.
Pk. O. na někoho meč. Chč. 383., 607.—

p roti komu. — se. Z mládí se trn ostří. Čít.
bilí se ostří (špicuje). Techn. III. 177. —
se od čeho. Tvář se mu od větru ostří. V.
Železo se ot železa ostří. BO. — si co na
čem. O. si vtip na kom. Nt.

Ostřiti, ostru, ostřel, ostřen, ení; ostírati

— okryti, decken, umhüllen. — co, koho
čím. Opona, jížto bylo lože ostřeno. BO.
Ostřela sem (postel) dějnicemi. Prov. 7. 16.
Ostřel jsem prachem tělo mé (své). Ben. V. O.
koho zlými slovy. St. skl. — co čemu. Ten
má krásen učiniti ten dóm, prostra na po-
dlahu viery pokoru a ostra čtyři stieny na-
dieji. Hus.

Ostřízlivěti, ějí, ěl, ení, nüchtern werden.

Ostřízvěti, ěl, ění, střízvým, střízlivým

se státi, nüchtern werden. Sš. Oa. 94., Mus.

1. Ostříž, ostříš, e, ostřížek, žka, m.,
pták dravý z třídy sokolů, falco subbuteo,
der Baum-, Lerchen-, Rossfalk, Schwimmer.
D. Vz více v S. N., Frč. 363. Ptáci před
ostříšem utíkají, padají, se skrývají. Píšel.

2. Ostříž, ostříš, ostrýš, e, f. = ostřice
(tráva). Vz Ostrýš, Ostřice.

Ostřižek, žku, m., co střižením uťato,
uříznuto, Abschnitzel, n. Ostřižky od papíru,
D., nehtův. V., vlasův, mosazné (ostružky,
Schrotmessing), vlny od sukrra (chlupy z ostří-
haného sukna, die Flocke, Scherhaare, Scher-
wolle, der Abgang). Jg. Polštář ostřižkami
(lépe: ostřižky) vycpaný. Kom. — Ostřižky
na sukně — kraje neb šlaky u sukna, die
Anschrote. D. — Jg.

Ostřižiny, pl., f., krátké, ostříhané vlasy,
das kurzgeschorene Haupthaar. Nezavitá mo-
dlitelkyně stojí v stejné míře s tou ženskou,
jež má o. nevěstky. Sš. I. 240.

Ostřižitý, rund umschnitten. Mus.

Ostrkati, ostrhávati, umstecken. — co
čím. Tur. kron.

Ostro, scharf, neutr. od ostr, a, o. Koně
na ostro kovati. Us. Na ostro nabiti (kulkou).
D. Zostra pozorovati, proti někomu psáti. D.

Ostrobradý, rauhbärtig. Krok.

Ostrobýl, e, m., mimosa Senegal, Schoten-
dorn. D.

Ostročelák, a, m., truxalis, Thurmheu-
schrecke, hmyz. Krok.

Ostročichosť, i, f., ostrý čich, scharfer
Geruch. Pes člověka překonává o-stí. Ssav.

Ostrodymec, mce, m., nerost, das Salz-
kupfererz. Presl.

Ostroh, u, m., místo kolím ohrazené, das
Stacket. — O., ostrožna, okřídlí, nos, die
Landzunge. Š. a Ž. Vz Půlostrov. — O.,
řebřík z jedné tyče, skrze kterou příčky
protaženy jsou tak, že po obou stranách
tyče vyčnívají; po těch se vystupuje. Mřk.

Ostroha, ostruha, y, ostrožka, ostruž-
ka, y, f., bodec u nohy, u paty h pobádání
honě, koňský bodec, Sporn, m. Jg. Ostruhou
bůsti, ostruhy přičiniti. V. Jezdec ostruhami
koně pobádá. Kom. Zabodnouti ostruhu. D.
V botách a ostruhách. D. Kůň stavní na
ostruhu. D. Tak rychle běželi, jakoby na
ostruhy vzati byli. Solí. V ostruhách někoho
trestati (kvapně, vztekle). Vz Trest. Č. Jezdec
zatíná ostruhy, pojímá koně v o-hy; jezdec
koně na ostruhy béře. Pt. Bez ostruh na
koně nesedej. Šp. Konio-hy přiložiti; koně
v o-hy, na o-hy vzíti. Šp. Bodec u ostruhy.
Šp. — O., kosť ptačí, ostružka, das Schüssel-
bein der Vögel. Slov. — O., bodec, tyč s ostrým
hrotem, der Stachel. Slonové o-hou se po-
bízejí. O-hou po sobě hnáti. Kom. L. Posud
na Mor. Ktk. — O., pobůdka, Aneiferung,
f. O-hy potřebuje ne uzdy. Br. Dodal mu
ostruh (línému). Č. Vzal ho na o-hy. Pk. —
O. kohouta, der Sporn. Kohouti ostrohami
se tepou. Jel. — O., rostlina, vz Ostruha.
Jg. — Vz Ostrožnice.

Ostrohař, e, m., vz Ostruhař.

Ostrohlav, a, m., atylus, kývoš. — O.,
premnas, ryba. Krok.

Ostrohledný, scharfsichtig. Vus.

Ostrohora, y, f., Scharfberg, ves v Krurn-
lovsku. PL.