Předchozí (427)  Strana:428  Další (429) |
|
|||
428
|
|||
|
|||
múdrá žena chtíc kúzly o. muži jinú (ženu),
sama Bohu ostydne (zoškliví se). Št. 41. O. někomu pravdu. Kat. 2153. Někomu pokrm o. Krab. Mysl sobě tu věc ostudí. Kom. Zlé skutky někomu o. Leg. Ostudí si babici, vezme v úmysl mladici. Lom. — koho v čem, čím. Hledí v tom bližního svého kaziti a ostuzovati (jazykem lživým. Jg.). Rvač. — se = ostuzenu býti, kalt werden; oškliviti se, znechutiti se, ekelhaft werden, aufhören zu gefallen. Jg. Jídlo, povětří se ostudilo. Us. Co se tam ostouzíš (meškáš)? Nej. Co se ostouzíš (štítíš)? Kinský. — se proč. Nechtí se pro pravdu ostuditi. Hus. Budu se pro někoho někomu ostouzeti. Us. u Chocně. Ktk. — se komu. To se mi už ostudilo. Cyr. Muž se jí ostudí. Reš. Div že sě jim neostudí pro zlé bydlo jich dvorenie. Zk. 65. — se čím: svým dvořením. Víd. list.— se kde, u koho. Rk. Zlý jazyk kde koho u všech ostouzí. Da. — se čeho = přestati něco milovati. Ten se peněz neostudil. St. skl. — Šm. — se s kým s nestoudným člověkem zacházeti, pachtiti se, sich scheren, sich abgeben, sich rackern, Verdruss haben. Jg. S tím lidem se často ostouzel. Br. Nechci se s tím ostouzeti (zlobiti). Us. Ostudnice, e, f., eine Abscheuliche. Rk.
Ostudnosť, i, f., hanebnost, Schmach, Ab-
scheulichkeit; nepříjemnost', mrzutosť, Ver- driesslichkeit, Beschwerlichkeit, Unannehm- lichkeit, f. O. míti. Bern. Ostudný, hanebný, abscheulich, schändlich,
scheusslich; nepříjemný, mrzutý, beschwer- lich, unangenehm, verdriesslich. Bern. Ostúpati — meškati, dlíti. Vz Ustoupiti.
Výb. I. 1121. 2. Ostupovati, vz Ostoupiti.
Ostuzení, n., ochlazení, das Abkühlen. —
O., ošklivení, der Ekel. Jel. K o. jednoho druhému klevety formovati. Rvač. Ostuzený; -en, a, o, abgekühlt.
Ostuzování, n., das Ekelhaftmachen, die
Verschwärzung. Plác. Ostuzovaný; -ován, a, o, verschwärzt.
Ostýdati, vz Ostydnouti.
Ostýděti se, ěl, ění = stud přemoci, die
Scham überwinden, jede Schmach ertragen. BO. Ostyděv sě ukázalť sem. Št. 51. — se čeho. Všeho jest sě ostyděl jako hanebný pes. Tov. 98. — O. se = ostýchati se. Již sě musí tej chvíle tebe ovšem ostyděti. Kat. 555. Ostydlnosť, i, f., zastr. = ostydlosť. Rozk.
Ostydlosť, i, f., ostuzení, Abkühlung, f. —
O., ošklivosť, Ekelhaftigkeit, f. — O., nesty- datost, Unverschämtheit,f. O. je také živnosť. Č. 121., Sych., Lb. Vz Sobectví. Ostydlý, který ostydl, abgekühlt. — O.,
ošklivý, břidký, ostudný, ekelhaft. Neochotný dar jest ostydlý. Reš. — Jg. Ostydnouti, dnul a dl, utí; ostýdati, ostý-
dati = ostuditi se, ochladiti se, kalt, kühl werden, auskühlen, erkalten; zoškliviti se, ekeln, zum Ekel werden. Kat. 3233., Jg. — abs. Jídlo ostydlo. Us. Dar neochotný ostýdá. Reš. Ostýdají se cesty tvé škaredé. BO. — komu (s kým). Až mu se zlou ženou jídlo ostydne. Lom. Dívka mu již ostydla. Plác. — se čeho: práce. Jel. Však vetchých příhod ostydaje se do Chba kázal se přenésti. Pulk. |
Tvé tváři sě ostýdá (abscondit). BO. — Vz
Ostuditi co komu čím. Ostych, u, m., ostýchání-se, ostýchavosť,
stydění se, Scheu, Schüchternheit, f. Aby po- minula bázeň a o. Sš. Zj. 454. Bez ostychu. Rk. Ostýcha, y, m., f., ostýchavý, der Scheue,
die Scheue. Res. Ostýchačný, ostýchavý, scheu. Reš.
Ostýchání, o.-se (V.), štítění-se, bázeň, die
Scheu, der Ekel. O.-se vody. Tabl. lidu. Bez o. a strachu. Plác. Ostýchati, ostýchati se (m. ostydehati
se, Gb. Hl. 116., v obec. mluvě šp. oslej- chati se, vz Oslýchati) = báti se, styděti se, štítiti se, sich scheuen, scheu thun, sich schämen. — s inft. O. se něco učiniti, bojo- vati, V, někoho prositi. Ml. — Ros., Kom., Br., Zk. — se čeho: práva, V., práce. Jel. Neběž jako divý, ostýchaje se lidí. Mudr. 288. Dítě má se o. starších. Kom. Did. 163. Nic se neostýchá Boha, Ht. Sl. 222. — Brt. S. §. 94. — se v čem. Ve všem se tu ostýchá. Lom.
Ostýchavě, stydlivě, bázlivě, schamhaft, scheu. Mírný o. se chová. Kom. O. mluviti,
si počínati. Ostýchavec, vce, m., ein scheuer Mensch.
Mus. Ostýchavičný = ostýchavý. Reš. — čeho.
Rk. Ostýchavosť, i, f, bázlivost, stydlivost,
stud, Scheu, Scham, Blödigkeit, f. V. O. je druh nesmělosti, tudíž dle poměrů daných buď dobrá vlastnosť buď vada. Vz více v S. N. Hš. O. nepřítel živnosti a zmužilosti. Pk. Ostýchavý; stydlavý, stydlivý, bázlivý,
verschämt, scheu, blöde, schamhaft. Muž bo- jácný a příliš ostýchavý. Mach. — čeho: noci. Reš. Osud, u, m., úsudek, soud, Urtheil, n. Aqu.
— O., co usouzeno člověku, das Schicksal,
Geschick, Verhängniss. V. O. (uložení) boží. V. Osudem od Boha uloženým se to stalo. Troj. O. zlý, nešťastný, poslední (smrť). D., Troj., V. Jest to můj o.; zlým o-dem po- stiženu býti. Nt. Od doby té nejeden o. se nad národem naším převřídil. Sš. Mt. Předml. (1. vyd.). Podnikalo město to po časy veškery znamenité o-dy. Sš. Sk. 243. Jejich o. je ukrutnější než smrť. Kram. Tam o. je vedl. Háj. O-du svého nepředstíhej,ale čekej. Kom. O-dové líti je táhnou. Kom. Žádný toho ujíti nemůž, což jsou mu osudové způsobili. Háj. V ruku mou jich o. postavil. Ráj. Naříkati na svůj o. Sych. Takový už můj o. Bs. Svému osudu podlehl. Us. To mu osudem bylo usta- noveno. Us. Můj zlý o. tomu chtěl. Ml. Osudu koněm neobjedeš. O. ho dostihl. Dch. Se svým osudem spokojenu býti, vz o tom pří- sloví v článcích: Bydlo, Datel, Chléb, Mysl, Pluh, Stav, Svědomí, Svině. Každý si sám svůj o. způsobuje, vz o tom přísloví v člán- cích: Dělati, Hrábě, Motovidlo, Odplata, Od- saditi, Ruka, Stavěti, Štěstí, Vlk, Vrub, Žába. O osudu vz S. N. Osuda (zastr.), y, f., osud, Loos, Schicksal,
n. Smrť je naše osuda. St. skl., Kamar., Sš. Bs. 186. Osudenka, osudička,y, f., die Fee, Feie,
bohyně nižšího řádu, které si básníci středo- věku vymyslili. Kinský. (Jg.). |
||
|
|||
Předchozí (427)  Strana:428  Další (429) |