428

múdrá žena chtíc kúzly o. muži jinú (ženu),
sama Bohu ostydne (zoškliví se). Št. 41. O.
někomu pravdu. Kat. 2153. Někomu pokrm
o. Krab. Mysl sobě tu věc ostudí. Kom. Zlé
skutky někomu o. Leg. Ostudí si babici,
vezme v úmysl mladici. Lom. — koho v čem,
čím. Hledí v tom bližního svého kaziti a
ostuzovati (jazykem lživým. Jg.). Rvač. —
se = ostuzenu býti, kalt werden; oškliviti
se, znechutiti se, ekelhaft werden, aufhören
zu gefallen. Jg. Jídlo, povětří se ostudilo.
Us. Co se tam ostouzíš (meškáš)? Nej. Co
se ostouzíš (štítíš)? Kinský. — se proč.
Nechtí se pro pravdu ostuditi. Hus. Budu se
pro někoho někomu ostouzeti. Us. u Chocně.
Ktk. — se komu. To se mi už ostudilo.
Cyr. Muž se jí ostudí. Reš. Div že sě jim
neostudí pro zlé bydlo jich dvorenie. Zk. 65.
— se čím: svým dvořením. Víd. list.— se
kde, u koho. Rk. Zlý jazyk kde koho
u všech ostouzí. Da. — se čeho = přestati
něco milovati. Ten se peněz neostudil. St.
skl. — Šm. — se s kým s nestoudným
člověkem zacházeti, pachtiti se, sich scheren,
sich abgeben, sich rackern, Verdruss haben.
Jg. S tím lidem se často ostouzel. Br. Nechci
se s tím ostouzeti (zlobiti). Us.

Ostudnice, e, f., eine Abscheuliche. Rk.

Ostudnosť, i, f., hanebnost, Schmach, Ab-
scheulichkeit; nepříjemnost', mrzutosť, Ver-
driesslichkeit, Beschwerlichkeit, Unannehm-
lichkeit, f. O. míti. Bern.

Ostudný, hanebný, abscheulich, schändlich,
scheusslich; nepříjemný, mrzutý, beschwer-
lich, unangenehm, verdriesslich. Bern.

Ostúpati — meškati, dlíti. Vz Ustoupiti.
Výb. I. 1121. 2.

Ostupovati, vz Ostoupiti.

Ostuzení, n., ochlazení, das Abkühlen. —
O., ošklivení, der Ekel. Jel. K o. jednoho
druhému klevety formovati. Rvač.

Ostuzený; -en, a, o, abgekühlt.

Ostuzování, n., das Ekelhaftmachen, die
Verschwärzung. Plác.

Ostuzovaný; -ován, a, o, verschwärzt.

Ostýdati, vz Ostydnouti.

Ostýděti se, ěl, ění = stud přemoci, die
Scham überwinden, jede Schmach ertragen.
BO. Ostyděv sě ukázalť sem. Št. 51. — se
čeho. Všeho jest sě ostyděl jako hanebný
pes. Tov. 98. — O. se = ostýchati se. Již
sě musí tej chvíle tebe ovšem ostyděti. Kat. 555.

Ostydlnosť, i, f., zastr. = ostydlosť. Rozk.

Ostydlosť, i, f., ostuzení, Abkühlung, f. —
O., ošklivosť, Ekelhaftigkeit, f. — O., nesty-
datost, Unverschämtheit,f. O. je také živnosť.
Č. 121., Sych., Lb. Vz Sobectví.

Ostydlý, který ostydl, abgekühlt. — O.,
ošklivý, břidký, ostudný, ekelhaft. Neochotný
dar jest ostydlý. Reš. — Jg.

Ostydnouti, dnul a dl, utí; ostýdati, ostý-
dati = ostuditi se, ochladiti se, kalt, kühl
werden, auskühlen, erkalten; zoškliviti se,
ekeln, zum Ekel werden. Kat. 3233., Jg. —
abs. Jídlo ostydlo. Us. Dar neochotný ostýdá.
Reš. Ostýdají se cesty tvé škaredé. BO. —
komu (s kým). Až mu se zlou ženou jídlo
ostydne. Lom. Dívka mu již ostydla. Plác. —
se čeho: práce. Jel. Však vetchých příhod
ostydaje se do Chba kázal se přenésti. Pulk.

Tvé tváři sě ostýdá (abscondit). BO. — Vz
Ostuditi co komu čím.

Ostych, u, m., ostýchání-se, ostýchavosť,
stydění se, Scheu, Schüchternheit, f. Aby po-
minula bázeň a o. Sš. Zj. 454. Bez ostychu. Rk.

Ostýcha, y, m., f., ostýchavý, der Scheue,
die Scheue. Res.

Ostýchačný, ostýchavý, scheu. Reš.

Ostýchání, o.-se (V.), štítění-se, bázeň, die
Scheu, der Ekel. O.-se vody. Tabl. lidu. Bez
o. a strachu. Plác.

Ostýchati, ostýchati se (m. ostydehati
se, Gb. Hl. 116., v obec. mluvě šp. oslej-
chati se, vz Oslýchati) = báti se, styděti se,
štítiti se, sich scheuen, scheu thun, sich
schämen. — s inft. O. se něco učiniti, bojo-
vati, V, někoho prositi. Ml. — Ros., Kom.,
Br., Zk. — se čeho: práva, V., práce. Jel.
Neběž jako divý, ostýchaje se lidí. Mudr. 288.
Dítě má se o. starších. Kom. Did. 163. Nic
se neostýchá Boha, Ht. Sl. 222. — Brt. S. §. 94.

— se v čem. Ve všem se tu ostýchá. Lom.
Ostýchavě, stydlivě, bázlivě, schamhaft,

scheu. Mírný o. se chová. Kom. O. mluviti,
si počínati.

Ostýchavec, vce, m., ein scheuer Mensch.
Mus.

Ostýchavičný = ostýchavý. Reš. — čeho.
Rk.

Ostýchavosť, i, f, bázlivost, stydlivost,
stud, Scheu, Scham, Blödigkeit, f. V. O. je
druh nesmělosti, tudíž dle poměrů daných
buď dobrá vlastnosť buď vada. Vz více v S. N.
Hš. O. nepřítel živnosti a zmužilosti. Pk.

Ostýchavý; stydlavý, stydlivý, bázlivý,
verschämt, scheu, blöde, schamhaft. Muž bo-
jácný a příliš ostýchavý. Mach. — čeho:
noci. Reš.

Osud, u, m., úsudek, soud, Urtheil, n. Aqu.

— O., co usouzeno člověku, das Schicksal,
Geschick, Verhängniss. V. O. (uložení) boží.
V. Osudem od Boha uloženým se to stalo.
Troj. O. zlý, nešťastný, poslední (smrť). D.,
Troj., V. Jest to můj o.; zlým o-dem po-
stiženu býti. Nt. Od doby té nejeden o. se
nad národem naším převřídil. Sš. Mt. Předml.
(1. vyd.). Podnikalo město to po časy veškery
znamenité o-dy. Sš. Sk. 243. Jejich o. je
ukrutnější než smrť. Kram. Tam o. je vedl.
Háj. O-du svého nepředstíhej,ale čekej. Kom.
O-dové líti je táhnou. Kom. Žádný toho ujíti
nemůž, což jsou mu osudové způsobili. Háj.
V ruku mou jich o. postavil. Ráj. Naříkati
na svůj o. Sych. Takový už můj o. Bs. Svému
osudu podlehl. Us. To mu osudem bylo usta-
noveno. Us. Můj zlý o. tomu chtěl. Ml. Osudu
koněm neobjedeš. O. ho dostihl. Dch. Se
svým osudem spokojenu býti, vz o tom pří-
sloví v článcích: Bydlo, Datel, Chléb, Mysl,
Pluh, Stav, Svědomí, Svině. Každý si sám
svůj o. způsobuje, vz o tom přísloví v člán-
cích: Dělati, Hrábě, Motovidlo, Odplata, Od-
saditi, Ruka, Stavěti, Štěstí, Vlk, Vrub, Žába.
O osudu vz S. N.

Osuda (zastr.), y, f., osud, Loos, Schicksal,
n. Smrť je naše osuda. St. skl., Kamar., Sš.
Bs. 186.

Osudenka, osudička,y, f., die Fee, Feie,
bohyně nižšího řádu, které si básníci středo-
věku vymyslili. Kinský. (Jg.).