Předchozí (429)  Strana:430  Další (431) |
|
|||
430
|
|||
|
|||
Br. Prosím vás s osvědčováním. Jg. O. smě-
nečné či protest je listina veřejná dávající vysvedčení, jaký výsledek měl jistý výkon v směnkářství. S. N. O., protest, sluje (v směn- kárství) veřejná listina od notáre v jistých případech zhotovená, aby vlastník směnky práva směnečného si uchránil aneb je mohl vymáhati. Dle Blř. 71. O. pro nepřijetí směnky; o. pro nezaplacení směnky. Vz S. N. Wechsel- protest, m. Osvědčitel, e, m., Bezeuger. Erklärer,
Betheuerer, m. Jg. Osvědčitelka, y, osvědčitelkyně, ě, f.,
die Bezeugerin. Osvědčiti, il, en, ení; osvědčovat = svě-
domím přítomných osob něco ujistiti, utvr- diti, usvědčiti, dokázati, durch Zeugen be- weisen , mit Zeugniss darthun; svědectví o čem vydati, dokázati, oznámiti, tvrditi, bezeugen, erweisen, andeuten, anzeugen, er- klären, zu erkennen geben, für gewiss an- deuten; odkázati, vermachen, hinterlassen. Jg.— co. Osvědčuje svou povinnou vděčnost. Kram. Třikrát osvědčoval Pilat nevinu Páně. Sš. L. 209. Směnku dáti o. Rk. — čeho: tvořivé činnosti ducha, šp. m. co. Brt. Osvědčil velikých schopností, šp. m.: veliké schopnosti. Brs. 86. — co kým, se kým, čím. Zapečetil jsem a osvědčil svědky. Br. Těmi, ješto knihu čtli, se osvědčuji. V. Celým svým životem osvědčují tvou víru. Pešín. To přísahou osvědčil (ujistil). Pis. br. Toť Bohem osvědčuji. Troj. Bohem, nebem i zemí se osvědčovati. Prot. 50., 178. Ježto se byl jim tolikými divy osvědčil. Sš. L. 95. Bohem i slávou jeho se osvědčujíce žádali, aby. Kom. — Bart. 4. 20., Brt.' S. §. 125. — čo komu. Jakž sám učedlníkům osvědčoval. Zak. sv. B. O. komu svou milosť. L. Sama jemu se osvědčím, že ho miluji. L. (Komorník když koho pohnal), má do prvního města králova jeti a konšelóm o., koho a který den pohnal. O. z D. Všichni osvědčovali sobě, že pokrmu živelního nepotřebují (versichern). Skl. V. 132. Pakliby jí (mince) vzíti nechtěl, bude moci sobě to o. Zř. F. I. Lidskou za- tvrdilost' stvořením osvědčuje. Br. Osvěd- čoval se Bůh světu, že . . . Karyon. — co, se kde, před kým: před ciesařem. Dal. 95. Spravedlnost' stezek Páně o. před lidem. Ráj. Přede všemi se osvědčil, že nesvoluje k tomu. Jg. — sobě kým (za svědka bráti, dokládati se koho). Bohem i lidmi sobě osvědčovali, že nepovolují. V. Já osvědčuji sobě Bohem a ... V. — čím proti komu. Osvědčuji proti tobě nebem i zemí. Num. — koho, se v čem. Někoho ve zlých skutcích o. Trip. Také žádného v ničemž kromě tlesk o. (über- weisen) nemôž. O. z D. V tom se před božím obličejem osvědčuje. Kom. — se k čemu. Jindřich z Rosenberka králi Václavovi k věrné poddanosti se osvědčuje. Jg. — co komu po kom. Po sobě odsvědčil (odkázal) kněž- stvo (knížectví) Vratislavovi. Dal. — se kde, u čeho: u práva (ohraditi se). Jg. — s adv. Písemně o., D.; důrazně něco o. Dch. — že. Bohem dosvědčujeme, že nepovolují. V., Br. Osvědčování, n., vz Osvědčení. Při těch
a jiných přech řečníci mnohá o. a zmatky zvykli jsú činiti. CJB. 387. |
Osvědomění, n. Duch lidský hned při
prvním svém o. sebe co samočinnosť smy- slně dějnou s jazykem sloučena nalezl. Šf. III. 619. Osvědomiti, il, en, ení; osvědomovati,
zum Bewusstsein bringen. Rk. — sobě čeho. Dojemy, když jsme jich sobě osvědomili, slují čitím. Marek. — si něco (osvojiti). Šf. Osvěha, y, f., osvěžení, očerstvění, Er-
frischung, f. Časy o-hy jsou časové doko- nalého vyjevení-se spásy Kristem připravené a učiněné. Sš. Sk. 41. Osvět, u, m., osvěta, y, f., odrážení-se
světla, osvícení, světlost', světlo, das Licht, der Glanz, die Erleuchtung. Plná nebeské osvěty. Výb. I. 389. Jako slunce v svém o-tu. Dal. 14. Míti za o-tn (pro luce). BO. Historia jest osvěta pravdy. L. Ty jsi všech nebes osvěta. St. skl. — O., osvícení lidu, rozumu. 0. je obsah poznání pravd především člověka a jeho poměrů se týkajících. Vz S. N. Židé Kristem vyšší o-ty došli. Sš. L. 40. O. pravá, lichá (Aufklärerei). Hš. Pravá osvěta
národů. Mus. Osvěta se vztahuje na rozum, vzdělanosť na všecky schopnosti. Osvěta jest obsah jasných, zřetelných náhledů ve věcech člověčenstvo nejvýše zajímajících ; vzdělanosť pak příměrné té osvětě a z ni se prýštící chování, cítění a smýšlení. Vzdělanosti na- proti stojí hrubosť mravův, osvětě nevědomosť. Ondrák. — Ministr osvěty (Cultus). — O.. časopis (listy pro rozhled v umění, vědě a politice) vydávaný V. Vlčkem v Praze. Osvěta, vz Osvět.
Osvětář, e, m., Pseudoaufklärer, m. Dch.
Osvětidlo, a, n., Beleuchtungsmittel, n.
Kon. Osvětilý = osvícený. Arch. 1399.
Osvětim, a, m., město v Haliči, Auschwitz.
Vz S. N. — Osvětiman, a, m. — Osvětimský. Osvětimany, ves v Kyjovsku na Mor.
Vz S. N. Osvětitel, e, m., sanctificator, kdo po-
svěcuje, der heiligt, weiht. BO. — O., der Erleuchter, Aufklärer. 1. Osvětiti, il, cen, ení (na Slov. osvatiti)
= posvětiti, heiligen, weihen. — co, koho (čím): holuba. Rad. zvíř. Zemi tu svou pří- tomností osvětil. Martina. O. zákon (schváliti). Zlob. Osvěcovati sě (počechu) blyskoty. BO. — se. Osvěť se jméno tvé. Ros. Cierkev slaví dny mnohých svatých, ješto se osvětili (svatými stali). Št. 10. Tito se o. chtie, hanějíc naše bohy (chtí svatosti nabyti). Kat. 2211. 2. Osvětiti, zastr. — osvítiti.
Osvětivý, erleuchtend, Č., heiligend. Ctib. Osvětlení, n, das Erleuchtetwerden; das Erleuchten, die Erleuchtung. Jg.Vydání, ná-
klady, úhrnek na o.; účet z o. Šp. O. města bylo velkolepé. O. města naříditi, umluviti (illuminaci), O. obrazu, spořádáni Světla a stínu na něm. S. N. O o. obydlí a ulic vz KP. I. 217., 227., II. 124. O o. elektrickém vz
KP. II. 220. O. dolů, vz KP. III. 86. Osvětleti, el, ení, osvícenu býti, erleuchtet
werden. BO., Bern. Osvětlitel, e, m., der Erleuchter. Hank.
Osvětliti, il, en, ení; osvětlovati = osvítiti,
osvěcovati, er-, beleuchten, aufhellen. Us., |
||
|
|||
Předchozí (429)  Strana:430  Další (431) |