430

Br. Prosím vás s osvědčováním. Jg. O. smě-
nečné či protest je listina veřejná dávající
vysvedčení, jaký výsledek měl jistý výkon
v směnkářství. S. N. O., protest, sluje (v směn-
kárství) veřejná listina od notáre v jistých
případech zhotovená, aby vlastník směnky
práva směnečného si uchránil aneb je mohl
vymáhati. Dle Blř. 71. O. pro nepřijetí směnky;
o. pro nezaplacení směnky. Vz S. N. Wechsel-
protest, m.

Osvědčitel, e, m., Bezeuger. Erklärer,
Betheuerer, m. Jg.

Osvědčitelka, y, osvědčitelkyně, ě, f.,
die Bezeugerin.

Osvědčiti, il, en, ení; osvědčovat = svě-
domím přítomných osob něco ujistiti, utvr-
diti, usvědčiti, dokázati, durch Zeugen be-
weisen , mit Zeugniss darthun; svědectví
o čem vydati, dokázati, oznámiti, tvrditi,
bezeugen, erweisen, andeuten, anzeugen, er-
klären, zu erkennen geben, für gewiss an-
deuten; odkázati, vermachen, hinterlassen.
Jg.— co. Osvědčuje svou povinnou vděčnost.
Kram. Třikrát osvědčoval Pilat nevinu Páně.
Sš. L. 209. Směnku dáti o. Rk. — čeho:
tvořivé činnosti ducha, šp. m. co. Brt.
Osvědčil velikých schopností, šp. m.: veliké
schopnosti. Brs. 86. — co kým, se kým,
čím. Zapečetil jsem a osvědčil svědky. Br.
Těmi, ješto knihu čtli, se osvědčuji. V. Celým
svým životem osvědčují tvou víru. Pešín.
To přísahou osvědčil (ujistil). Pis. br. Toť
Bohem osvědčuji. Troj. Bohem, nebem i zemí
se osvědčovati. Prot. 50., 178. Ježto se byl
jim tolikými divy osvědčil. Sš. L. 95. Bohem
i slávou jeho se osvědčujíce žádali, aby.
Kom. — Bart. 4. 20., Brt.' S. §. 125. — čo
komu. Jakž sám učedlníkům osvědčoval.
Zak. sv. B. O. komu svou milosť. L. Sama
jemu se osvědčím, že ho miluji. L. (Komorník
když koho pohnal), má do prvního města
králova jeti a konšelóm o., koho a který
den pohnal. O. z D. Všichni osvědčovali sobě,
že pokrmu živelního nepotřebují (versichern).
Skl. V. 132. Pakliby jí (mince) vzíti nechtěl,
bude moci sobě to o. Zř. F. I. Lidskou za-
tvrdilost' stvořením osvědčuje. Br. Osvěd-
čoval se Bůh světu, že . . . Karyon. — co,
se kde, před kým: před ciesařem. Dal. 95.
Spravedlnost' stezek Páně o. před lidem. Ráj.
Přede všemi se osvědčil, že nesvoluje k tomu.
Jg. — sobě kým (za svědka bráti, dokládati
se koho). Bohem i lidmi sobě osvědčovali,
že nepovolují. V. Já osvědčuji sobě Bohem
a ... V. — čím proti komu. Osvědčuji
proti tobě nebem i zemí. Num. — koho, se
v čem. Někoho ve zlých skutcích o. Trip.
Také žádného v ničemž kromě tlesk o. (über-
weisen) nemôž. O. z D. V tom se před božím
obličejem osvědčuje. Kom. — se k čemu.
Jindřich z Rosenberka králi Václavovi k věrné
poddanosti se osvědčuje. Jg. — co komu
po kom. Po sobě odsvědčil (odkázal) kněž-
stvo (knížectví) Vratislavovi. Dal. — se kde,
u čeho: u práva (ohraditi se). Jg. — s adv.
Písemně o., D.; důrazně něco o. Dch. — že.
Bohem dosvědčujeme, že nepovolují. V., Br.

Osvědčování, n., vz Osvědčení. Při těch
a jiných přech řečníci mnohá o. a zmatky
zvykli jsú činiti. CJB. 387.

Osvědomění, n. Duch lidský hned při
prvním svém o. sebe co samočinnosť smy-
slně dějnou s jazykem sloučena nalezl. Šf.
III. 619.

Osvědomiti, il, en, ení; osvědomovati,
zum Bewusstsein bringen. Rk. — sobě čeho.
Dojemy, když jsme jich sobě osvědomili,
slují čitím. Marek. — si něco (osvojiti). Šf.

Osvěha, y, f., osvěžení, očerstvění, Er-
frischung, f. Časy o-hy jsou časové doko-
nalého vyjevení-se spásy Kristem připravené
a učiněné. Sš. Sk. 41.

Osvět, u, m., osvěta, y, f., odrážení-se
světla, osvícení, světlost', světlo, das Licht,
der Glanz, die Erleuchtung. Plná nebeské
osvěty. Výb. I. 389. Jako slunce v svém
o-tu. Dal. 14. Míti za o-tn (pro luce). BO.
Historia jest osvěta pravdy. L. Ty jsi všech
nebes osvěta. St. skl. — O., osvícení lidu,
rozumu. 0. je obsah poznání pravd především
člověka a jeho poměrů se týkajících. Vz S. N.
Židé Kristem vyšší o-ty došli. Sš. L. 40.

O. pravá, lichá (Aufklärerei). Hš. Pravá osvěta
národů. Mus. Osvěta se vztahuje na rozum,
vzdělanosť na všecky schopnosti. Osvěta jest
obsah jasných, zřetelných náhledů ve věcech
člověčenstvo nejvýše zajímajících ; vzdělanosť
pak příměrné té osvětě a z ni se prýštící
chování, cítění a smýšlení. Vzdělanosti na-
proti stojí hrubosť mravův, osvětě nevědomosť.
Ondrák. — Ministr osvěty (Cultus). — O..
časopis (listy pro rozhled v umění, vědě a
politice) vydávaný V. Vlčkem v Praze.

Osvěta, vz Osvět.

Osvětář, e, m., Pseudoaufklärer, m. Dch.

Osvětidlo, a, n., Beleuchtungsmittel, n.
Kon.

Osvětilý = osvícený. Arch. 1399.

Osvětim, a, m., město v Haliči, Auschwitz.
Vz S. N. — Osvětiman, a, m. — Osvětimský.

Osvětimany, ves v Kyjovsku na Mor.
Vz S. N.

Osvětitel, e, m., sanctificator, kdo po-
svěcuje, der heiligt, weiht. BO. — O., der
Erleuchter, Aufklärer.

1. Osvětiti, il, cen, ení (na Slov. osvatiti)
= posvětiti, heiligen, weihen. — co, koho
(čím): holuba. Rad. zvíř. Zemi tu svou pří-
tomností osvětil. Martina. O. zákon (schváliti).
Zlob. Osvěcovati sě (počechu) blyskoty. BO.
— se. Osvěť se jméno tvé. Ros. Cierkev
slaví dny mnohých svatých, ješto se osvětili
(svatými stali). Št. 10. Tito se o. chtie,
hanějíc naše bohy (chtí svatosti nabyti).
Kat. 2211.

2. Osvětiti, zastr. — osvítiti.
Osvětivý, erleuchtend, Č., heiligend. Ctib.
Osvětlení, n, das Erleuchtetwerden; das

Erleuchten, die Erleuchtung. Jg.Vydání, ná-
klady, úhrnek na o.; účet z o. Šp. O. města
bylo velkolepé. O. města naříditi, umluviti
(illuminaci), O. obrazu, spořádáni Světla a stínu
na něm. S. N. O o. obydlí a ulic vz KP.

I. 217., 227., II. 124. O o. elektrickém vz
KP. II. 220. O. dolů, vz KP. III. 86.

Osvětleti, el, ení, osvícenu býti, erleuchtet
werden. BO., Bern.

Osvětlitel, e, m., der Erleuchter. Hank.

Osvětliti, il, en, ení; osvětlovati = osvítiti,
osvěcovati, er-, beleuchten, aufhellen. Us.,