431

Pulk. Slep jsem byl a již osvětluji se, fange
an zu sehen. Boč. exc. — co: pokoj, zrak.
Jg. — co čím: pokoj lampou, město ben-
galským ohněm, barvami obraz o. Vz Osvítiti.

Osvětloň, ě, m., das Luster. Th.

Osvětlovati, vz Osvětliti.

Osvětnosť, i, f., osvitnosť, Helle, f., Glanz,
Schimmer, m.

Osvětný, leuchtend. O. svíce. Sš. L. 12.

Osvěžení, n., Erquickung, f. Dch.

Osvěžeti, el, en, ení = očerstvěti, frisch
werden. Bylina, člověk, církev osvěží. L. —

Jg.

Osvěžiti, il, en, ení; osvěžovati = očerst-
viti, frisch machen, erfrischen. — co. Naděje
osvěžuje jeho síly. Č. — čím. Prochladou
své city osvěžíme. Jg. slov.

Osvícenosť, i, f., osvícení, osvěta, Er-
leuchtung, f. Jg. — O., mysli, Aufgeklärtheit,
Aufklärung, f. D. — O., titul hrabat dříve
samostatných, Erlaucht; jasnosť (titul knížat),
Durchlaucht. Dch. Jeho o., osvícený hrabě.
Ostatním hrabatům: Jeho hraběcí vznešená
urozenosť, vysoce urozený hrabě, hraběcí
milosť. Vz Titul. Sr.

Osvícený; osvícen, a, o, be-, erleuchtet,
umstrahlt. Jsa o-ného rozumu a vysokého
vtipu býval volen na úřad konšelský. Bart.
Z osvícených (slavných) rodičů syn. V. O.
král. Ojíř. O. kníže (titul). Muž o. (učený,
rozumný, moudrý). O. věk. Jg. — čím : mou-
drostí. V. — v čem: v moudrosti, V., u věcech
božích, v předsevzetí, Br., v učení. Kat. 368.

Osvit, u, m., die Morgendämmerung. L.

Osvítati, dämmern. Kristem teprv o. počalo.
Sš. L. 34.

Osvítiti, osvět, til, cen, ení; osvěcovati,
osvicovati = rozsvítiti, anzünden; bleskem
ozdobiti, světlé učiniti, objasniti, be-, um-,
erleuchten, anscheinen, be-, umstrahlen; vy-
kládati, vyjasniti, beleuchten, erklären; činiti,
aby viděl, lépe viděl, sehend machen, die Augen
erfrischen. Jg. — co: svíci, Lom., lucernu, Jel.,
světlo, Háj., člověka. Slunce osvěcuje zemi.
Us. O. město, zahradu, domy (illuminovati),
D., rozum, mysl (poučiti). Jg., Rk. — co kde.
Světlo své v našem srdci osvítil. Pís. br. Osvět
prosíme na ní (církvi) obličej svůj a zachovej
ji. Pešín. Aby lidi osvěcoval na mysli. Sš.
L. 61. Vz Osvícený. — koho, co čím. Hvězdy,
aby světlem svým temnosti osvěcovaly. Kom.
Osvítil noc světly. Jel. Člověka moudrostí,
někoho duchem svatým o. V. — co komu:
rozum. Jg. — se = rozsvítiti se, zasvítiti, vy-
jasniti se, svítati, licht werden, anfangen zu
leuchten. V. Dennice vzejde a den se osvieti.
ZN. Když se osvěcuje (dní). V. — se komu.
Osvítily se jim oči (prohledli, poznali, jak
se věci mají). Zlob.

Osvítnouti, tnul a tí, utí = světlým se
učiniti, světlým býti, licht werden. Udeřme na
ně a bijme je, dokavadž neosvietne ráno.
Ben. — V., Ctib. — Jg.

Osvoboditel, e, m, der Befreier. — Osvo-
boditelka, y, osvoboditelkyně, ě, f., die
Befreierin. Jg.

Osvoboditi, il, zen, ení; osvobozovati =
svobodným učiniti, zprostiti, retten, ledig
machen, befreien; odvaditi, entledigen, be-
freien ; z poddanosti propustiti, svobodu dáti,

freilassen; soudu zprostiti, neodsouditi, oči-
stiti, ledig sprechen, lossprechen, nicht ver-
urtheilen. Jg. — koho (akk.) čeho: práce,
služby, strachu, povinnosti nějaké. V., žaloby.
Buďtež mého soudu osvobozeni. V. Osvobodili
jej činže a všech ostatních poplatkňv. M.
Poh. II. 34. Zb. - Sl. Uh. I. 1. — co, koho
od čeho: od obecné práce a povinnosti. V.
Někoho od daní a obtížností obecných, Kom.,
od platu, berní, břemen obecných, Ros., od
vojenské služby. Nt. — co, komu co. Smil-
stvo si velmi osvobodili (dovolili). Hus. Město
obležené osvoboditi. Jg. Lichvu lidem o.
(dovoliti). V. Dnes sobě osvobodíme českú
zemi. Háj. Statek někomu o. (poddanosti
zprostiti). V. — komu čeho. Kdyby jim
všecko volno bylo, kdo ví, čehoby sobě oni
neosvobodili (nedovolili). Kom. — koho, co
před kým, před čím: před nebezpečenstvím.
Žer. — Br. — koho z čeho: z moci otcovské.
Us. — se = svobodna se učiniti, b) osměliti
se. Osvobodili jsme se v Bohu našem mlu-
viti vám směle. Br. — se nad kým čím. Nad
čeledí tvou osvobodí se (mnoho si dovolí).
Br. — Pozn. O-ti často se může jinak za-
měniti : Vysvědčení chudoby jsou od kolků
osvobozena =nekolkují se, jsou kolku prosta.
Brs. 121.

Osvobození, n., die Befreiung. O. zvláštní
(privilej). V. — čeho: obležených, D., o.
žaloby, pokuty, dluhu (kvitance). V. — od
čeho. O. nebo svoboda od mýta, od cla, D.
Vysvědčení chudoby jsou od kolku o-ná,
lépe: jsou kolku prostá. Km. — z čeho:
z moci otcovské (n. propuštění). V. — před
čím: před soudem.

Osvobozený; osvobozen, a, o, befreit. --
z čeho: z poddanosti (propuštěný), z moci
otcovské. V. — od koho: od otce (propu-
štěný), V., od kolku, stempelfrei. Dch.

Osvobozovati, vz Osvoboditi.

Osvojba, y, f., osvojeni, přivlastnění, An-
eignung, f. Kristus nepokládal bohorovné
bytí svoje za o-bu a. bezpraví, nébrž za
sobě přirodilou povahu. Sš. II. 165.

Osvojení, n., přivlastnění, die Zu-, An-
eigung. D. O. bezpravné. Aqu. Osobě bylo
právo k o. uděleno, der Person wurde das
Recht zum Bezuge eingeräumt. Trest, zák.

Osvojitel, osvojovatel, e, m., der Zu-
eigner.

Osvojitelka, osvojovatelka, y, osvoji-
telkyně, osvojovatelkyně, ě, f., die Zu-
eignerin.

Osvojiti, il, en, ení; osvojovati = při-
vlastniti, zu-, aneignen. — co komu (nad
kým). Osvojují si moc nad poctou boží.
Žalanský. Něco si o. Akt, m. Ferd. — Trakt.
prot. kac, Ráj. Abych se nezdál všeho sobě
osvojovati. V. O. si právo k osazování trůnu.
Ml.

Osvračín, a, m., ves v Klatovsku. Vz S. N.

1. Osyčí, osykoví, n., osyčina, y, f.
Espenwald, m. Ros.

2. Osyčí, Espen-. Č. Vz Osyka.
Osyčník, u, m., boletus rufus, houba,

Espenschwamm, m. Jg.

Osychati, vz Oschnouti.

Osyk, u, m., jm. pole a louky u Litovle
na Mor. Km.