Předchozí (430)  Strana:431  Další (432) |
|
|||
431
|
|||
|
|||
Pulk. Slep jsem byl a již osvětluji se, fange
an zu sehen. Boč. exc. — co: pokoj, zrak. Jg. — co čím: pokoj lampou, město ben- galským ohněm, barvami obraz o. Vz Osvítiti. Osvětloň, ě, m., das Luster. Th.
Osvětlovati, vz Osvětliti.
Osvětnosť, i, f., osvitnosť, Helle, f., Glanz,
Schimmer, m. Osvětný, leuchtend. O. svíce. Sš. L. 12.
Osvěžení, n., Erquickung, f. Dch.
Osvěžeti, el, en, ení = očerstvěti, frisch
werden. Bylina, člověk, církev osvěží. L. — Jg.
Osvěžiti, il, en, ení; osvěžovati = očerst-
viti, frisch machen, erfrischen. — co. Naděje osvěžuje jeho síly. Č. — čím. Prochladou své city osvěžíme. Jg. slov. Osvícenosť, i, f., osvícení, osvěta, Er-
leuchtung, f. Jg. — O., mysli, Aufgeklärtheit, Aufklärung, f. D. — O., titul hrabat dříve samostatných, Erlaucht; jasnosť (titul knížat), Durchlaucht. Dch. Jeho o., osvícený hrabě. Ostatním hrabatům: Jeho hraběcí vznešená urozenosť, vysoce urozený hrabě, hraběcí milosť. Vz Titul. Sr. Osvícený; osvícen, a, o, be-, erleuchtet,
umstrahlt. Jsa o-ného rozumu a vysokého vtipu býval volen na úřad konšelský. Bart. Z osvícených (slavných) rodičů syn. V. O. král. Ojíř. O. kníže (titul). Muž o. (učený, rozumný, moudrý). O. věk. Jg. — čím : mou- drostí. V. — v čem: v moudrosti, V., u věcech božích, v předsevzetí, Br., v učení. Kat. 368. Osvit, u, m., die Morgendämmerung. L.
Osvítati, dämmern. Kristem teprv o. počalo.
Sš. L. 34. Osvítiti, osvět, til, cen, ení; osvěcovati,
osvicovati = rozsvítiti, anzünden; bleskem ozdobiti, světlé učiniti, objasniti, be-, um-, erleuchten, anscheinen, be-, umstrahlen; vy- kládati, vyjasniti, beleuchten, erklären; činiti, aby viděl, lépe viděl, sehend machen, die Augen erfrischen. Jg. — co: svíci, Lom., lucernu, Jel., světlo, Háj., člověka. Slunce osvěcuje zemi. Us. O. město, zahradu, domy (illuminovati), D., rozum, mysl (poučiti). Jg., Rk. — co kde. Světlo své v našem srdci osvítil. Pís. br. Osvět prosíme na ní (církvi) obličej svůj a zachovej ji. Pešín. Aby lidi osvěcoval na mysli. Sš. L. 61. Vz Osvícený. — koho, co čím. Hvězdy, aby světlem svým temnosti osvěcovaly. Kom. Osvítil noc světly. Jel. Člověka moudrostí, někoho duchem svatým o. V. — co komu: rozum. Jg. — se = rozsvítiti se, zasvítiti, vy- jasniti se, svítati, licht werden, anfangen zu leuchten. V. Dennice vzejde a den se osvieti. ZN. Když se osvěcuje (dní). V. — se komu. Osvítily se jim oči (prohledli, poznali, jak se věci mají). Zlob. Osvítnouti, tnul a tí, utí = světlým se
učiniti, světlým býti, licht werden. Udeřme na ně a bijme je, dokavadž neosvietne ráno. Ben. — V., Ctib. — Jg. Osvoboditel, e, m, der Befreier. — Osvo-
boditelka, y, osvoboditelkyně, ě, f., die Befreierin. Jg. Osvoboditi, il, zen, ení; osvobozovati =
svobodným učiniti, zprostiti, retten, ledig machen, befreien; odvaditi, entledigen, be- freien ; z poddanosti propustiti, svobodu dáti, |
freilassen; soudu zprostiti, neodsouditi, oči-
stiti, ledig sprechen, lossprechen, nicht ver- urtheilen. Jg. — koho (akk.) čeho: práce, služby, strachu, povinnosti nějaké. V., žaloby. Buďtež mého soudu osvobozeni. V. Osvobodili jej činže a všech ostatních poplatkňv. M. Poh. II. 34. Zb. - Sl. Uh. I. 1. — co, koho od čeho: od obecné práce a povinnosti. V. Někoho od daní a obtížností obecných, Kom., od platu, berní, břemen obecných, Ros., od vojenské služby. Nt. — co, komu co. Smil- stvo si velmi osvobodili (dovolili). Hus. Město obležené osvoboditi. Jg. Lichvu lidem o. (dovoliti). V. Dnes sobě osvobodíme českú zemi. Háj. Statek někomu o. (poddanosti zprostiti). V. — komu čeho. Kdyby jim všecko volno bylo, kdo ví, čehoby sobě oni neosvobodili (nedovolili). Kom. — koho, co před kým, před čím: před nebezpečenstvím. Žer. — Br. — koho z čeho: z moci otcovské. Us. — se = svobodna se učiniti, b) osměliti se. Osvobodili jsme se v Bohu našem mlu- viti vám směle. Br. — se nad kým čím. Nad čeledí tvou osvobodí se (mnoho si dovolí). Br. — Pozn. O-ti často se může jinak za- měniti : Vysvědčení chudoby jsou od kolků osvobozena =nekolkují se, jsou kolku prosta. Brs. 121. Osvobození, n., die Befreiung. O. zvláštní
(privilej). V. — čeho: obležených, D., o. žaloby, pokuty, dluhu (kvitance). V. — od čeho. O. nebo svoboda od mýta, od cla, D. Vysvědčení chudoby jsou od kolku o-ná, lépe: jsou kolku prostá. Km. — z čeho: z moci otcovské (n. propuštění). V. — před čím: před soudem. Osvobozený; osvobozen, a, o, befreit. --
z čeho: z poddanosti (propuštěný), z moci otcovské. V. — od koho: od otce (propu- štěný), V., od kolku, stempelfrei. Dch. Osvobozovati, vz Osvoboditi.
Osvojba, y, f., osvojeni, přivlastnění, An-
eignung, f. Kristus nepokládal bohorovné bytí svoje za o-bu a. bezpraví, nébrž za sobě přirodilou povahu. Sš. II. 165. Osvojení, n., přivlastnění, die Zu-, An-
eigung. D. O. bezpravné. Aqu. Osobě bylo právo k o. uděleno, der Person wurde das Recht zum Bezuge eingeräumt. Trest, zák. Osvojitel, osvojovatel, e, m., der Zu-
eigner. Osvojitelka, osvojovatelka, y, osvoji-
telkyně, osvojovatelkyně, ě, f., die Zu- eignerin. Osvojiti, il, en, ení; osvojovati = při-
vlastniti, zu-, aneignen. — co komu (nad kým). Osvojují si moc nad poctou boží. Žalanský. Něco si o. Akt, m. Ferd. — Trakt. prot. kac, Ráj. Abych se nezdál všeho sobě osvojovati. V. O. si právo k osazování trůnu. Ml. Osvračín, a, m., ves v Klatovsku. Vz S. N.
1. Osyčí, osykoví, n., osyčina, y, f.
Espenwald, m. Ros. 2. Osyčí, Espen-. Č. Vz Osyka.
Osyčník, u, m., boletus rufus, houba, Espenschwamm, m. Jg.
Osychati, vz Oschnouti.
Osyk, u, m., jm. pole a louky u Litovle
na Mor. Km. |
||
|
|||
Předchozí (430)  Strana:431  Další (432) |