437

Ale ani s přímou odpovědí se neoštídal.
Sš. 285. Naproti tomu příroda s ničím se tu
neoštídala, čehokoli k vychování lidstva po-
třebí bylo. Pal. D. I. 1. 5. Neoštídáno se
proti tomu ani se vnadami ani s postrachy.
Pal. Radh. III. 274. — čím ke komu.
S Kristem jistota nám udělena, že ničím se
Bůh k nám oštídati nebude. Sš. (Hý. exc.) —
komu čím. Že se jim ani těmi věcmi o.
nebude. Sš. L. 125.

Oštikati, oštikovati, okousati, oštípati, ab-
zwicken, abbeissen. — co. Ovce trávu oštikuje.
Jg., Rk.

Oštíp, vz Oštěp.

Oštípati, oštípám a oštípu; oštípnouti,
pnul a pl, ut, utí; oštipovati, oštípávati,
bekneipen, benagen, behauen, abzwicken. —
co: chléb, — čím: nehty; hřebíky kleštěmi.

Oštipec, pce, m. (oštípec), oštipček,
pečku, m., malý oštíp, das Spiesschen, Wurf-
spiess, m. Hrot na oštipci. V. — O. k sbírání
jablek, na Slov. rozštěp, der Apfelbrecher. —

Jg.
Oštipek, pku, m., oštipky, pl. = tříska,

Span, m. Us.

Oštipisko, a n., lépe: oštěpisko. Jg.

Oštípník, a, m., kdo oštěpem hází, bojuje,
der Spiessträger. Zlob.

Oštipovati se = utrhovati se, anfahren. —
se na koho. Us.

Oštíralosť, i, f., opeklosť, Farbe des Bra-
tens. O. od ohně ozdobuje pečeni. Bech. Maso
o-stí ozdobují. Bech.

Oštíralý chléb, nakrojený, oschlý, rozpu-
kaný, eingetrocknet, zersprungen. Us.

Oštírati, vz Oškeřiti. — co: hubu, zuby
(ošklíbati). Us. — co komu kde. O. komu na
čepici chlupy od ohně (připáliti, anbrennen).
Papír na horkých kamnech oštíral (horkem
zčervenal). Us. Dch.

Oštita, y, f., štítění se, varováni se, Scheu,
f., Meiden, n. O. trýzní, křesťanům pohan-
skými katany strojených. Sš. Zj. 454.

Oštochanec, nce, m. = roh. Vz Okopanec.

Ošťouchati, na Mor. oštoukati, abstossen,
— co čím: zeď nožem o. Us.

Oštrlejz (cizí slovo) = paběrky ovocné,
Nachlese. Na mor. Zlínsku. Brt. Dle Mřk.
z obstrlíz z Obstlese.

Oštrykovati, z něm. umstricken, šp. m.:
oplésti. D.

Ošťuralý = oštíralý. U Olom. Sd.

Ošťurati = oškeřiti, oštěřiti. U Olom. Sd.

Ošuchati, ošouchati, ošuchnouti, chnul
a chl, ut, utí, na Slov., otírati, streichen,
abwetzen, streifen, schlagen; vodou politi,
mit Wasser übergiessen. Na Slov. Plk.

Ošuliti, il, en, ení, podskočiti, ošiditi, be-
schummeln, betrügen. — koho oč. Us., Zlob.

Ošumělosť, i, f., obnošenosť, otřenosť,
Schäbigkeit, Kahlheit, Abgenutztheit. Jg.

Ošumělý, zvetšelý, otřený, obnošený,
schofel, fadenscheinig, schundig, schäbig,
kahl. O. kabát, plášť, kytlice. Us. Ošumělý
méně než oškapělý a to méně, než otrhaný.
Skoupý život ošuměle chodí. Č. M. 53. I pod
ošumělým kloboukem moudrá hlava bývá.
Č. M. 268. — O., krásy zbavený, verblüht. Plk.

Ošuměti, ěl, ění = krásy zbavenu býti,
opíchati, kahl werden, die Schönheit verlieren.

Strom ošumí. Us. Aj hory, hory, jak ste
ošuměly (zašuměly, rauschen; vz Šuměti),
když na vás rosička padala. Mor. P. 203.
Zb., Brt. — kde kdy. Na vinnicích po vi-
nobraní vše ošumělo. Br.

Ošumiti, il, en, ení, otrhati, zerschaben. —
co: kabát, oděv. Jg. — O., ošiditi. — koho
oč, beschwindeln, prellen. Us. Dch.

Ošumovati, opěniti, schaumen; obrati, be-
rauben. Ros. — se, schäbig umherkleppern.
Dch.

Ošurpěti, ošurpivěti, ěl, ění, hässlich
werden. Ros.

Ošurpovatěti, ěl, ění. O. o ovoci, když
na ně padne ruda a ono zakrní, majíc na
sobě rudé a černé skvrny a jsouc drsné. Mřk.

Ošust, a, m., na Slov. blázen, Narr. —
Ošusty na horách místa, kde stoupání těžko,
poněvadž noha sklouzá, eine schlüpfrige Stelle.
Na Slov.

Ošusta, y, m., taškář, der Schuft. Takového
o-u jsem tak hned neviděl. Us. Dch. Na mor.
Zlínsku = oštera. Brt.

Ošustnouti, stl, ut, utí. — koho a) něčím
zasáhnouti, bíti, streifen, schlagen; b) ošiditi.
Jg. — koho čím = politi, begiessen; vodou.
Plk.

Ošutraný = ošumělý. O. člověk, šat. Na
mor. Zlínsku. Brt.

Ošuzditi, il, ěn, ění = ošustnouti.

Ošvábiti, il, en, ení = okrášliti, vystrojiti,
přistrojiti, ausstaffiren. — koho: koně. Ros.
— O., ociganiti, ošuliti, betrügen. O. koho
oč. Na Ostrav. Tč.

Ošvářiti, il, en, ení: očistiti, reinigen. Plk.

-ot, přípona jmen podstatn. rodu muž.: ži-
vot, jekot, hřmot, dusot, D., blekot, bleskot,
cvrkot, chrapot, chropot, dupot, klapot,
klepot, klokot, leskot, skřehot, sikot, šepot,
šumot, třeskot. Mkl. B. 189.

1. Ot = otec, starší forma byla otas. Der
Vater. Prostý kmen ot zachoval se v osob-
ním jméně Otaslav (sr. Dědumil, Dědomir);
v osadních jménech: Otaslavice, Otov, Oticc.
Od ot odvozeno přídavné jm. otný. Jir. Vz
více v Mus. 1878.146. Ot žije posud ve slově
otec a ve vlastním jméně Otný. Bdl. K tomu
dodává Tč., že na Mor. vedlé slova otec
slova ot posud užívají pod Javořinou u Nové
Lhoty (u Uher. Hradiště): To jest jeho ot
n. otec a jeho máti. Na Ostravsku a v Be-
skydech užívají slova ot také, ale více ve
smyslu opovržlivém. Tč. Slovo to známo také
z písní zpívaných na Moravce: Od vašiho ota,
dostala sem kota, od moji mamulky, dostala
sem dva vdolky. Kdo holí ota, to je holota,
ale kdo ho živí, je člověk poctivý. Tč. V
Polsku užívali oc, což jest jotovaný tvar
slova ot (1549.). Jir. Vsiak ot svej čeledi
vojevodí. Rkk. 69. (Sněm 1.).

2. Ot = od, předložka. Ot počátka do skon-
čenie. St. skl. Ot zůstalo v předložce jen-ve
složenině: otevříti, vz toto.

-oť, přípona jmen podstatných rodu žen.:
loukoť (od luk). D. Vz Ť.

1. -ota, přípona jmen podstatných rodu
a) žensk.: čistota, dobrota, nahota, slepota,
pěchota, měkkota, němota, D.; b) muž: Mla-
dota, Milota. Jir.