441

mě zdráva (zdrávu, zdrávo), propustil jej
svobodna (ji svobodnu), uzřel sestry šťastny
atd.; 3. genitiv sing. a plur., jsou-li doplň-
kem záporných sloves: nespatřil otce již živa,
přátel živých; nezastoupil matky živy, pa-
cholete živa; 4. dativ, sing, a plur. při infi-
nitivě býti: žáku sluší pilnu býti; žákům
sluší pilným býti. V poslední příčině užívá
se tvaru sing. i za plurál jako: Křesťanům
sluší býti pokornu ; to děje se obzvláště tam,
kde dativ, k němuž by se přísudek vztaho-
val, není vyjádřen jako : Duchem chudu býti
jest pokornu býti. Št. — 5. Užíváme-li jich
za příslovky, s předložkami i bez nich, vy-
skytují se v sing., hlavně v středním rodě
a) v genitivě, jako: ode dávna, za sucha, do-
jista, do naha, docela, znenáhla, zřídka, zú-
plna, z čista jasna, znova, za živa, zkrátka
atd.; tak také někdy u přidav. jmen jakost-
ných : z plna hrdla, z běla dne a při jmé-
nech číselných spojených s půl: půl páta
zlatého, přes půl šesta měsíce. — b) V da-
tivě, jako: po česku, po lehoučku, po suchu,
po různu, po nenáhlu, po pansku, po malu
atd. — c) V akkusativě: málo, mnoho, často,
na dobro, na jisto, na krátko, na novo, na
černo atd. — d) V lokale: pohotově, na
hotově, v náhle, na krátce, v mále ; hodně,
dobře, pěkně, krásně; tak i: na bíle dni
jest; po půl čtvrtu dni. — e) V instrumen-
tale: před nedávnem, mnohem, málem. —
Pozn. 1. Zbytek neurčitých jmen přídavných
s měkkou koncovkou jest páně. Vz Páně.
V staré češtině taková adjektiva byla, jako
člověč, člověča, člověče; blížň, blížňa, bližně,
která se podlé vzorů Muž, Růže, Pole sklá-
něla. Pozůstatky jich máme také ve jménech
místních, jako Kněževes od muž. kněž, žensk.
kněža, s přehláskou kněže a střed. kněže,
tedy — knížecí ves. Bž. 126., 127., Zk. Ml.
I. 58., 59.

Otcový = otcovský. Otcová práva. BO.
Nic nezačínal proti obci ani proti o-vému
obyčeji, adversus plebem, morem paternum.
ZN. Pamatujte skutky o-vé, ježto sú činili.

Otčenáš, e, m., otčenášek, šku, m., mo-
dlitba Páně, Vater unser. Otče náš je slo-
žený výraz vokativní; ale syntakticky po-
jímá se za pouhé substantivum v nominativě
a na základě takového pojetí se pak i sklo-
ňuje, gt. otčenáše atd. Vz Zdrávas. Gb. v Li-
stech filol. 1877. 299. Pět otčenášů se mo-
dliti. D. Umí to jako otčenáš (dobře nazpaměť;
jako z biče, jakoby peří dral). Č. Vz Pilný.
Netrvalo to ani za otčenáš. Mt. S. Co by se
o. a zdrávas pomodlil = brzo. Cf. Mrkati,
Napočítati, Utíti.

Otčík, a, m. = otec. Výb. I. 13., 1094.,
23. Der Vater. O. zajde k otcem. Rkp. 8.

Otčím, a, ш., pl., otčímové. Der Stief-
vater. V. Otčim, není proč psáti otčím, Pk.;
ale píše se tak skoro všeobecně. Manžel
vdovy provdané je jejím dětem z prvního
manželství otčímem a ony jemu nevlastními
(pastornimi) dětmi (pastorky). Pt. Otčím a
macecha na pastorky ne tak laskaví jsou,
protože žádný z nich rodičem není. Kom.

Otčímovský, Stiefvater-, stiefväterlich.
Ros.

Otčímovství, n., die Stiefvaterschaft. Ros.

Otčina, y, f., vlasť otcovská, Heimat, f.,
Vaterland, n. Us. Pomstiti otčiny pád. Mus.
O. je země, kraj, místo, v kterém rodičové
naši bytem jsou. Vz Vlasť, Domov. Sk.
Láska k o-ně dme jeho prsa. Dch. Bez ve-
liké příčiny nehledej jiné otčiny; Moje o.,
nejlepší hostina. Pk. Strany přísloví vz ještě:
Doma, Kněz, Ryba, Zroditi se. — O., ot-
čimu, Erbschaft nach dem Vater. Jg.

Otčizna, y, f., otcovské dědictví, otcovský
díl, dědictví pozůstalé po otci, das väterliche
Erbe, väterliches Gut, väterliches Erbtheil.
Ros., Kom., Žer. — O., vlasť, otcovský dům,
domov, Vaterland, n., Vaterstadt, f. Jg., Krok.

- Jg.

Otdiel, u, m., úděl knížecí. Dal. 80. Vz
Oddíl.

Otec, otce, m., otčík, ot, a, m., rodič.
Otec, pl. otcové, ne: otci; vok. sg.: otče.
Stč.: ot. O. jest, kdo dítě zplodil. Vz S. N.
Der Vater. Otcův otec (děd). V. Laskavý o.
D. O. skutečný. Sš. L. 38. Pane otče. Us.
Otec plodí, matka rodí. Kom. Po otci se
vrci (potatiti se). V. Nejistého otce syn. V.
Nemáť nikte nic věrnějšieho než matku a
otcě svého. Dal. 121. Jaký o., taký syn. Č.,
V., BO. Jaký otec, taký syn ; jaké drevo, taký
klin. Mt. S. Otce nemající (sirotek) V. Ně-
koho jako otce ctíti; k otcům (ku předkům)
jíti (umříti). Nt. Ěídcí synové otcům svým
podobni se nalézají. Č. Nepočítal otcův. O. se
mu s krbu zabil (spadl s lavice). Vz Neman-
želský. Č. O. mu z kapusného hlúba hlavu
zlomil (nezná otce). Mt. S. Z otce zlého řídko
bývá dobrý syn. V. O. stýskal a syn výskal.
O. jablka hryze a synu laskominy. Ni u otce,
ni u děda, kdož nemá, tomu běda. Jg. Co o.,
to o.; Nestyď se za otce, byť i ze samých
provázků spleten byl. Lb. Vlečeš-li otce ku
prahu, povlekou tě tvé dítky přes práh; Když
otec stár, rád bys ho zahrabal a když umřel,
zas vyhrabal; Dej Bůh otčíku zdraví a děti
nebudou bez živobytí. Pk. Ani môjmu otcovi
ho inakšie — lacnejšie — nedám. Mt. S. Vz
Rb. 269. — O. starý = děd, Grossvater, m.
V. — O. čelední = pán domu, hospodář,
pater familias, Hausvater. V., ZN. O. spolu-
vypověděných ( = hlava). Bart. — O., počá-
tek rodiny některé, Stammvater, m. Adam
první otec náš. Jg. Otcové = předkové. V.
I činil Aza, což dobrého bylo před Hospo-
dinem, jako David, otec jeho. Br. Zk. K ot-
cům jíti = umříti. Vz Smrť. Č. — Bůh o.,
nebeský o. V., Kom. — O., kdo koho opa-
truje, něčí dobrodinec, der Wohlthäter, Pfle-
ger, Vater. Byl jsem otcem nuzných. Br.
Někomu za otce býti. D. O. vlasti. V. —
O. = zakladatel, der Stifter, Vater. O. aka-
demie. V. — O., učinitel, ploditel, der Er-
zeuger. Má-liž déšť otce ? Br. —- O. duchovní:
kněz, zpovědník, Beichtvater; kmotr, Tauf-
vater, Pathe ; o. svatý = papež, Pabst. —
Svatí otcové = doktorové církevní. — Když
o. (opat, Gl.) pod korunu mši slouží. Mus.
1839. 494. — O. Pan otec = mlynář (mistr).
Prm.

Otéci, oteci, oteku, otekl, otečen, ení;
otékati, otýkati, otěkati, otíkati = teka ob-
klíčiti, umströmen, einschliessen ; vodou n.