443

Otevřeně, upřímně, offenherzig, offen. V.
O. k někomu se míti, Br., o. mluviti. V.
Zřetedlně a otevřeně, klar und offen. Bart.

Otevření, n., die Oeffnung, Eröffnung,
der Aufbruch, Aufschluss, die Er-, Aufbre-
chung, die Aufschneidung. Jg. O. a rozku-
chání těla. V. Svrchní o. sukně. Br. Plat za
o. Aufsperrgeld. Dch. O. dolu, Aufschluss
der Grube, Grubenaufschluss, Aufschlussbau.
Hř. O. štolou n. štolní, Stollenaufschluss,
Stollenlösung; o. jamou n. jámové, Schacht-
aufschluss, Schachtlösung; o. překopem n.
překopní. Querschlagaufschluss, Querschlag-
lösung; o. směrné, streichender Aufschluss,
streichende Lösung. Hř. — O., zjevení, zastr.
Jir.

Otevřenina, y, f., otevření, die Oeffnung.

Otevřenka, y, f., anarrhinum. Rostl.

Otevřenost, i, í., nezavřenosť, das Offen-
sein. — O., upřímnosť, die Offenheit. O. srdce.
V., Kom., D.

Otevřený; otevřen, a, o, offen, aufge-
macht. Vz Otevříti, Otevřenost. O. kořen,
vz Kořen. O. dvéře, Kom.; o. do kořen, V.;
list, ruka (dlaň), lodí, hlava (vtipná), místo
pod nebem, o. vysoká mysl, nepřítel, V.;
o. rozum míti, L.; kraj, pole (šíré), Us., nebe
(čiré), Reg. zdr., člověk (upřímný). D. Válku
otevřenou bojovati. Br. Má vždy dvéře ote-
vřené (volný přístup). D. Hubu o-nou míti.
D. O. rána. Dch. O. rozkaz, offene Ordre.
Čsk. O. povaha, dle Kom. také: mysl (po-
vaha) nepokrytá (přímá). Cf. Pokrytý člo-
věk, V., pokrytec. Km. Krom o-né války
a odpovědi. Jir. exc. Kdo jsa u vězení o-ném,
ctí a věrou zavázán, z něho ujde. Faukn.
S kým se obíráš a přátelství máš, tomu buď
otevřený bez podvodu a lsti. Kom.

Otevřhuba, y, m., dle ,Despota', hlupák
otevřenou hubu mající, zevel, Maulaff, m.
Tys pravý o. Us. — O., hrubián. U Olom.
Sd.

Otevříti, otevru, otevři, vra (ouc), vřel,
vřen (n. vřín), vření (zastr. otvořiti), otvářeti,
otvírati, odemknouti, odpečetiti, volný prů-
chod zjednati, odkryti, vyjeviti, Öffnen, auf-
machen, aufsperren, aufriegeln. Jg. V o. se
t udrželo, jinde v d proměnilo ot — od, vz
D. Ten klíč dobře otvírá. Us. Otevřeno ne-
chati. Jg. Do kořen otevřený. V. — co
(komu): dvéře, sobě cestu (raziti), okna,
V., dům, vrata do kořen (vz Kořán, kořen),
list, psaní, láhev, knihu, ránu, žílu, vřed,
uši (slyšeti), oči (pozorně hleděti), někomu
srdce, měšec, Jg., život (stolici způsobiti).
Byl. Kosatec zástavu ženskou otvírá. Byl.
Sotva ústa otvírá (málo mluví). V. Nesmi
úst otevříti (mluviti). V. O. štolu, chodník
(zabořený vykliditi); důl n. pramen (začíti
těžiti); lopatky = kolní lopatky méně k sobě
nakloniti, protiva: opříti. Vys. Ktož tluče,
tomu otevru. Prov., Jg. Otváříš ty rukú a
naplniješ. Ž. kap. 114. 16. Na to se Pavel
Soluňanům otvírá, jak po nich touží. Sš. II.
236. Proti slunci neotvírej huby (neodmlou-
vej). Č. 64. Neviemy, kto-li jest jeho oči
otevřel. ZN. Anděl způsob věci té jí otvírá.
Sš. L. 17. O. dsky. O. z D. Ne hned mu
bylo otevříno. V. Vypražená ústa otvierachu.

Rkk. 52. Otvírá ústa jako kapr. Pk. I kšilo
jest (zívlo) dietě sedmkrát a oči otvořilo.
Bj. Domy božie káza otvářeti. Dal. 46. Aj
otvoři lovcu. Rkk. 28. O. komu bok (kopím).
Chč. 609. Otvoři mu bránu přes Vltavu.
Rkk. 31. — komu z čeho, za co. Někomu
ze mzdy (za plat) otvírati. Har. — co (se)
čím: klíčem dvéře, zámek. Kom., V. Klí-
čem dříví štípati a sekerou dvéře otvírati.
V. Zadeček dítěte prstem o. Lk. O. se víč-
kem, chlopněmi, skulinami. Nz. Otevři se
matko země mohylou (hrobem). Brt. Instr.
16. Anděl se mu otvírá svým jménem pro
dolíčení, že od Boha mluví. Sš. L. 12. Srdce
naše vnitřní radostí se otvírají. V. — co
na koho, na co: hubu na někoho, na něco
o. (diviti se). D. O. na sebe huby lidské
(podati se v jazyky lidské). Jg. Tuť uzří a
otevře oči na tu mrvu. Chč. 383. — o čem.
Tudy otvírá se o příčině, pro jakou by tak
mluvil. Sš. I. 191. — se nad kým. Nad
Slovany vyhlídaný boží ráj se otvírá. Sš.
Bs. 35. b. — co kde. Otvírej oči člověče
v temnostech a v noci. Rad. zv. — co před
kým. Hloupý huby o. neumí před lidmi
(moudře promluviti). Jg. — se (komu).
Rána se otevřela. D. Květ se otevřel. Us.
Otvoři se vrata. Rkk. Nebe se otvírá (blýská
se). V. Oči se mu otvírají (počíná poznávati).
D. Důvěrně se mi otevřel (svěřil). Har. —
se v čem. Otvírám se v tom zjevně (obje-
vuji). Cantil. Dvéře v stěžeji se otvírají. Ms.
pr. cís. — se na čem. Všecko se na něm
otvírá a zavírá (vše na něm záleží). Pk.

Otevřitý = otevřený, offen. U Přer., Olom.
Kd., Sd.

Otěž, i (v obec. mluvě : votěž, e), f., stihlo.
Pt. O., řemen od udidla, který jezdec v ruce
drží, der Zügel. V. O. kožená, křížová, Šp.,
vláčná, Schleifzügel, m. Rf., Csk. Otěže
vztáhnouti, popustiti, povoliti. Rf. Jezdec
koně otěží ohýbá. Kom. Koňovi otěž pustiti;
koně za o. popadnouti, D., Šp., vésti. Har.
II. 171. Bujnosť mládeže netrpí otěže. Č. M.
305. Nepravostem otěže pustiti. Měst. bož.
O. přitáhnouti (anziehen); vzepříti se v o.,
in die Zügel bohren. Čsk.

Otěžiti, il, en ení; otěžovati, otěžívati =
těžkým činiti, beschweren. — co koho čím:
haněním a mučením. Bel. rkp. — proč. A
pro dlouhosť věku svého otěžívá. Šrám.

Otěžní, Zügel-. O. kroužek, přeska. Čsk.

Othry-s, a, m., pohoří v Thessalii. —
Othryský.

Otice, pl., f., v obec. mluvě Votice, mě.
v Táborsku; 2. ves v Opavsku, Ottendorf;
3. ves v Krumlovsku, Ottestift; 4. ves u Ří-
čan, Wottitz. PL., Tk. I. 47.

Otík, vz Ota.

Otíkati, vz Otéci.

Otímati = zdráhati se, sich sträuben, na
Slov.

Otín, Očín, Votín, a, m , ves v Klatov-
sku, něm. Wottin, vz S. N.; ves v Jihlavsku,
něm. Otten; ves u Plané, Ottenreut; ves u
Jind. Hradce, Ottenschlag; ves v Jihlavsku,
Wottin; ves u Vel. Mezeříčí, Wottin. PL.

-otina, přípona subst. rodu zen.: prvotina,
souchotiny, D., pustotina. D.

Otínati, vz Otíti.