444

Otinoves, vsi, f., ves u Plumlova na Mor.
PL.

Otípka, y, f. = otep. O. dřeva (=dříví),
sena, slámy. U Opav. Klš. I v Čech.

Otíráček, čku, m. Vybíráček najde otí-
ráček. C. M. 384.

Otírání, n., der Wegfall. I slova živého
jazyka trpí častým užíváním ujmu, ztrácejí
hlásky a zejména samohlásky. V staré slo-
vanštině žádná slabika nekončila se sou-
hláskou. V češtině již v nejstarších památ-
kách zavřené slabiky nalézáme, bývalé na
těch místech samohlásky se tedy odsuly. To
se stalo v době předhistorioké, v době pak
historické se pokračuje: Vltava m. Vłetava,
rozřešte m. rozrěšite; místo pšenice slyší
se: pšence atd. Vz e, ě, i, o, y, 1, r. Gb.
Příspěv. k historii čes. samohlásek str. 68.
Vz Odsouvání. — O., das Ab-, Wegwischen
— utírání. Fr.

Otírati, vz Otříti.

Otírky, pl., f. = utěrky, vz Otěrek. Na
Ostrav. Tč.

Otisk, u, m., otištění, der Abdruck. O.
knihy, obrazu, figury, Abziehbild. Jg. Otisky
bylinné. Krč. 502.

Otiskací kniha, Kopierbuch. Dch.

Otisknouti, knul a kl, ut a štěn, utí,
ění; otiskovati, abdrücken. — co: figuru,
knihu, obraz, Jg., pečeť — co čím. Us. —
co kde: na kameně. Šm.

Otisknutelný, co otisknouti lze, zum Ab-
druck geeignet. Techn.

Otišiti, il, en, ení, stillen.

Otíti, otnu, otni, oťal, at, ětí; otínati =
oseknouti. — co komu čím : hlavu sekerou.

Otíže, e, f. (zastr.) = otázka, Frage, f.
Metašie sie o. (facta est quaestio). Joh. 3. 25.
(Ms. Ev. Vien). Jg.

Otíži, vz Otázati.

Otížiti, vz Otěžiti.

Otjatý, zastr., vytržený myslí. Jir.

Otjetie, n. O. děvojstva (porušení panny),
zastr.

Otjieti sě, otejmu, otjmu, otmu se
odtrhnouti se, zbaviti se, zastr. — se komu.
O. se lenosti. St. 131. By sě vzdy tomu
otjala. Kat. 3266.

Otka, votka, bodka, y, f., dlouhá, tlustá
hůl, dole ostře kovaná, kterouž oráč zemi
přilepenou od déštky otkává, sestruhuje, vy-
struhadlo, Pflugreute, -scharre, f. V. Oráč
jednou rukou drží kleč, druhou votku. Kom.
Přemysl vdruži v zemiu otku. Dal. 12. —
O., podavač při pile, jímž se kláda strká
do hřebena železného, die Reute. Us. — Jg.

Otkati, otkávati — okolo tkáti, über-,
umweben. — co čím: zlatem. Ros. — co
z čeho: sukni z listí o. Leg. — co. Dotud
to snovali, až to otkali. Prov. — Jg.

Otkleti, klabtu sníti, den Bann aufheben.
Dal.

Otknouti, knul a otekl, ut, uti; otku,
otčeš; otýkati = omočiti, eintunken. co v co.
Ať otkne malý prstec u vodu. Živ. Jež. 14 stol.
— co v čem. Otkni v oleji nohu svou. BO. —-
se komu. A i vám sa neco z toho otkne
(dostane). Na mor. Zlínsku. Brt.

Otlačení, n., das Ab-, Umdrücken. — O.,
der Satteldruck. Jg.

Otlačenina, y, f., otlačení, mozol, die
Schwiele. Ros.

Otlačisko, a, n., místo otlačeniny, die
Stelle einer Schwiele. Us. u Priberá. Mtl. ---
O., každá poněkud větší housenka, které se
lid bojí a ji za jedovatou má. U Opav. Klš.

Otlačiti, il, en, ení, otlačovati, abdrücken.

— (komu) co: sobě nohu. Jg. O. koně
(ohněsti). Ros. — se čím. Kůň se sedlem
otlačil, oddávil. Sp.

Otlachati, be-, verschwatzen. — koho. D.

— kde: v společnosti nějaké.

Otlak, u, m., na Slov. rána od otlačení,
otlačenina, eine aufgedrückte Wunde, Haut-
schwiele. Ja.

Otlekši =odčinivši, zapudivši (leku, líknu,
líceti). Kat. 3322.

Otlesk, u, m , v lithografii, der Umdruck.
Rk. Cf. Oplesk.

Otlouci, otluku, otluc, tloukl, tlučen, ení;
otloukati, otloukávati = okolo tlouci, um-
schlagen ; dolů stlouci, ab-, herunterschlagen;
obiti, ver-, überschlagen ; udeřiti oč, an etwas
stossen, anschlagen; otřepati, vyčísti, do očí
něco mluviti, vorwerfen. Jg. —- co: vejce,
ječmen (opíchati), ovoce; psa, neposlušné
dítě; píšťaly. Jg. — co čím: Vždy nám tím
uši otloukají, že . . . Žalansk. Obilí cepem.

— co komu oč, okolo čeho, v co. O hlavu
ručnici mu otloukl. Žer. Záp. II. 117. Někomu
v uši, o uši, okolo uší něco o. (vyčisti).
O uši, Br., okolo uší. Ros. — se čím, od
čeho. Otloukla se jablka nepozorným přen-
daváním. Us. Otloukla se kopyta koňů od
velikého dupání (velikým dupáním). Br. —
se komu. Už starý je, osmdesátka se mu
otlouká. Us. u Nách. Hrš.

Otlouček, čka, m., Taugenichts, Vaga-
bund, m. U Olom. Sd.

Otluček, čku, m. = oklestek, klacek. Brt.

Otlučený; otlučen, abgeschlagen. — O.
pes, chlapec, pařez. Přišel domů celý otlu-
čený. Us.

Otlúčiti = odvrhnouti, odvrátiti, odlou-
čiti. Kat. 815., 1783., 2116. — koho čeho.
Útěchy mě otlúčili. St. skl. II. 21. Jsi otlú-
čen božieho líce. Výb. I. 228. Všichni zlí
jsú Boha otlúčeni. Pass. 16. Vz Odloučiti.

Otlučky, pl., f., die Stampfspreu, Spelze;
Gerstenhülsen (ve mlýně). Us. Dch.

Otluk, u, m., úlehlé, Brachfeld. L. — O.,
a, m. = ničemný, Taugenichts; necudná žena,
nevěstka, Hure, f. L. Na Mor. ----- člověk tý-
raný, otloukaný. Brt.

Otlustný, obtlouštný, drobet tlustý, etwas
dick, fett. Muž o. Dal. 106.

Otlýmati, čuměti, gaffen. Co otlejmáš V
Us.

Otmachov, a, m., mě. v prus. Slezsku.
Vz S. N.

Otmarov, a, m., ves u Naměště na Mor.
PL.

Otmiky, dle Dolany, ves u Hořovic. PL.,
Tk. 1. 87., III. 130.

Otmíti, otměti. ěl, ění, finster werden. Jg.

Otmiti, il, ěn, ění; otmívati. — co : sklep,
verfinstern. — se = omrknouti. — Jg.

Otnadž, zastr. = odkudž. Kat. 2008.

Otnice, ves u Slavkova na Mor.