Předchozí (444)  Strana:445  Další (446) |
|
|||
445
|
|||
|
|||
Otnidžto, unde, odkud, woher, zastr. Hora,
o. šli smy byli. do Betleema. BO. Odnidž přijde pomoc. Ž. Otný; oten, tna, o (strč.); vz Oten = ot-
covský, väterlich. Rodná bratry (sě vadíta) o dědiny otnie. L. S. v. 9. — Že slovo toto v lidu žilo, dokazuje vlastní jméno Otný. Bdl. Vz Ot (= otec). Otoč, e, m., schnelle Umdrehung. O. ku-
želem. Tš. Vz o otoči v tělocviku KP. I. 493. Otočení, n., ovinutí; das Umwinden, 2.
obrácení, die Umdrehung, Wendung. O. kola. Us. O-ním dlaně, im Handumdrehen. Otočený, umwunden, umgeben. — čím.
Města o-ná zdí. BO. Otočitelný, umdrehbar. Hřídel okolo osy
jest o-ný. Techn. Otočitel, e, m., der Umdreher, Umwender,
Umgeber. L. Otočiti, il, en, ení; otáčeti, 3. os. pl. -ejí,
el, en, ení; otočovati = obtočiti, umwickeln; obrátiti, umdrehen; osaditi, obklíčiti, um- zingeln, umgeben, besetzen. — abs. Otočil, er hat umgesattelt, změnil své smýšlení. Dch. Byl hrdý, ale nyní už otáčí. Ml. — co čím. Drak sebú slona otočuje. Jel. Celý den ko- lem otáčí. Ml. Zdí otočichu své vesnice, svá města. BO. Chtěl těmi houfy tvé vojsko oto- čiti. Cyr. Město horami, ostrov mořem oto- čený. Plk., Jel. Tyranna dvořany o. Kom. — co: kolo, D., víno otáčeti. Ros. Otoč to. Us. — co (čím) okolo čeho. Že jimi jako okolo prstu otočujeme. Tkad. Had okolo holi se otočil. Ros. Země okolo osy se otáčí. Nt. — co oč: vlnu o háček. Sp. — se. Kolo, voják se otáčí. D. Otoč se (hbitě!). D. Až se to víno otočí, bude příjemnější. Ros. — se kde. Otočil se na koni. Er. P. 446. — se kolem čeho. Země kolem slunce se otáčí. Ml. — se jak. Ulysses lvovým obyčejem v boji se otáčel, (instr. způsobu). Troj. O. se do kola. Nt. Otočitý, snadno se točící, umwendig. O.
plášť (široký, weit, faltig). Jg. Tato dívka jest o-ho jazyka (má jazyk na pravém místě, obratný). Us. u Ryclin. Otočivý, kdo se snadno otočí, lépe: po-
točitý. Jg. O. zvíře. Ssav. Otočka, y, f., das Gewinde. O o-ce šroubu
vz KP. II. 14: Otočnice, e, f., věc otočná, Binde, f. Jg.
Otočník, u, m., rostlina piplovitá, helio-
tropium. O. větší (slunečnice), menší. Jg. O.
vanilový (neprávě: vanilie), h. peruvianmn,
das wohlriechende Vanillekraut. Kk. 180.,
Schd. II. 290.
Otočnosť, i, f., Umdrehbarkeit, f. Aqu.
Otočný, otáčející se, vůkol jdoucí, um-, ein-
schliessend, rund. O. světa běh. Víd. list. O. nápis (okolo talíře). L. Otočovati, vz Otočiti.
Otofon, u, m., z řec., naslouchadlo, ná-
stroj k sesílení zvuku pro přihluchlé. — Otografie, e, f., popis ucha. S. N. Otogra- phie, f. Otok, u, m., otečení, der Umfluss. Nad
klášterem o. učinil. Sch. = O., oteklina, opuchlina, nadutí, spuchlina, nadmutí, zátok. Schwulst, Geschwulst, Aufschwellung, f. O., intumescentia, jest každé zduření buničiny |
j aneb vůbec měkkých částí těla zvířecího.
Vz S. N. O. stehna, lůna, červený, hork}' n. palčivý, tvrdý, dásní (pojed), vodnatý, na noze, močový, nároku, múdní, bílý, slzný, povětrný (emphysema), Jg., v krku, hrdelní, uzlovatý, ústní, talovitý, Lk., zatvrdlý, u koní pod břichem: žluva, plz, Šp., studený. Vz Sal. 54., 57. O. naběhne a splaskne. Kom., Lk. Otokar, a, m., jm. muže prý z lat. Ottae
carus, Ottovi milý, Otěmil nebo z ot = otec a kar = pohřební kvas. Mus. IV. 313. Vz Ottakar, Otakar. Otologie, e, f., z řec. nauka o uchu. S. N. Otoman, lépe Osman, a, m. = Turek, der Türke. — Osmanská porta, Pforte. Otomnosť, i, f. O. neb nebylosť byla pří-
čina bolesti tvé (absentia). GR. Abwesenheit. Otonovice, ves u Prostějova. PL. Otonud = odkud. O. nenie navrácenie.
BO. Otop, u, m. Dříví k o-pu (k topení).
Brennholz, n., Beheitzung, f. Schön, exc. O-pem koho opatřiti. Rkp. Otopiti, il, en, ení; otápěti, 3. os. pl.
ějí, ěl, ěn, ění = ohříti, abwärmen, absieden. V. -- co na co: mléko na prodej o. (zva- řiti). Us. Jg. Otoskop, u, m., z řec, vz Nástroj ku
prohlížení uší. S. N. Otouh, u, m., provaz u čihadla. — Jg.
Otouchati, vz Otuchnouti. Otoupati = meškati, säumen. Velenský. Otov, a, m., ves u Krumlova a u Horšova Týna. PL. Otovice, Ottowitz, ves v Karlovarsku. PL.
Otpěra, y,í., odpor. Kat. 1440., 2239., 3186. Odpočinúti, zastr.= odpočinouti. Otpora, y, f. = odpor, gerichtlicher Wider- spruch. Výb. I. 998. — Otporník, a, m., kdo otporu činí (strč.). Výb. I. 998. Otpovědě, odpovědieše = odpověděl, a, o; odpovědiechu - odpověděli. Otpovědieti = odepříti. Kat. 2847.
Otpraviti se = vypraviti se. Rkk. 45. Otradice, ves u Naměště na Mor. PL. Otradov, a, m., ves u Vlašimi; u Skutče. PL. Otradovice, ves u Brandejsa n.L.; ves
u Votice. PL. Otrajch, zastr. = utrejch. Z 15. stol.
Otrap, u (n.-a), m., ale obyčejněji: otrapa, y, f. = trápení, muka, trud, soužení, Qual, Pein, f., Drangsal, Leiden, n. V divné otrape za zem padla. V otrapě usnula. Výb. I. 290. Chodí co v otrapách. Mus. Nemá-li rozkoší, toť jest v otrape. Hus. Juliana v hrozné о-pě bieše. Pass. 905. Podstoupání pro Boha otrap a příkor. Sš. Mt. 73. V tej otrapi. Kat. 862. — O., omámení, omráčení, zdře- věnění, vytržení, das Erstarren, Aussersich- sein, Entsetzen. Jg. Z té otrapy probrali se. Leg. V hrozné otrapě jako bez duše omdlel. Pass. 503. — O., m. a f.= kdo jiné trápí, Plagegeist; darebák, Lump, Schlingel, m. D., Brt., Bkř., Pm. Otrapa, vz. Otrap. Otrápení, n., Kummer, m., Betäubung, f.,
Entsetzen, n. Vpusti Bůh o. snové na Adama, BO. |
||
|
|||
Předchozí (444)  Strana:445  Další (446) |