445

Otnidžto, unde, odkud, woher, zastr. Hora,
o. šli smy byli. do Betleema. BO. Odnidž
přijde pomoc. Ž.

Otný; oten, tna, o (strč.); vz Oten = ot-
covský, väterlich. Rodná bratry (sě vadíta)
o dědiny otnie. L. S. v. 9. — Že slovo toto
v lidu žilo, dokazuje vlastní jméno Otný.
Bdl. Vz Ot (= otec).

Otoč, e, m., schnelle Umdrehung. O. ku-
želem. Tš. Vz o otoči v tělocviku KP. I. 493.

Otočení, n., ovinutí; das Umwinden, 2.
obrácení, die Umdrehung, Wendung. O. kola.
Us. O-ním dlaně, im Handumdrehen.

Otočený, umwunden, umgeben. — čím.
Města o-ná zdí. BO.

Otočitelný, umdrehbar. Hřídel okolo osy
jest o-ný. Techn.

Otočitel, e, m., der Umdreher, Umwender,
Umgeber. L.

Otočiti, il, en, ení; otáčeti, 3. os. pl. -ejí,
el, en, ení; otočovati = obtočiti, umwickeln;
obrátiti, umdrehen; osaditi, obklíčiti, um-
zingeln, umgeben, besetzen. — abs. Otočil,
er hat umgesattelt, změnil své smýšlení. Dch.
Byl hrdý, ale nyní už otáčí. Ml. — co čím.
Drak sebú slona otočuje. Jel. Celý den ko-
lem otáčí. Ml. Zdí otočichu své vesnice, svá
města. BO. Chtěl těmi houfy tvé vojsko oto-
čiti. Cyr. Město horami, ostrov mořem oto-
čený. Plk., Jel. Tyranna dvořany o. Kom.
— co: kolo, D., víno otáčeti. Ros. Otoč to.
Us. — co (čím) okolo čeho. Že jimi jako
okolo prstu otočujeme. Tkad. Had okolo
holi se otočil. Ros. Země okolo osy se otáčí.
Nt. — co oč: vlnu o háček. Sp. — se.
Kolo, voják se otáčí. D. Otoč se (hbitě!).
D. Až se to víno otočí, bude příjemnější.
Ros. — se kde. Otočil se na koni. Er. P.
446. — se kolem čeho. Země kolem slunce
se otáčí. Ml. — se jak. Ulysses lvovým
obyčejem v boji se otáčel, (instr. způsobu).
Troj. O. se do kola. Nt.

Otočitý, snadno se točící, umwendig. O.
plášť (široký, weit, faltig). Jg. Tato dívka
jest o-ho jazyka (má jazyk na pravém místě,
obratný). Us. u Ryclin.

Otočivý, kdo se snadno otočí, lépe: po-
točitý. Jg. O. zvíře. Ssav.

Otočka, y, f., das Gewinde. O o-ce šroubu
vz KP. II. 14:

Otočnice, e, f., věc otočná, Binde, f. Jg.

Otočník, u, m., rostlina piplovitá, helio-

tropium. O. větší (slunečnice), menší. Jg. O.

vanilový (neprávě: vanilie), h. peruvianmn,

das wohlriechende Vanillekraut. Kk. 180.,

Schd. II. 290.

Otočnosť, i, f., Umdrehbarkeit, f. Aqu.

Otočný, otáčející se, vůkol jdoucí, um-, ein-
schliessend, rund. O. světa běh. Víd. list.
O. nápis (okolo talíře). L.

Otočovati, vz Otočiti.

Otofon, u, m., z řec., naslouchadlo, ná-
stroj k sesílení zvuku pro přihluchlé. —
Otografie, e, f., popis ucha. S. N. Otogra-
phie, f.

Otok, u, m., otečení, der Umfluss. Nad
klášterem o. učinil. Sch. = O., oteklina,
opuchlina, nadutí, spuchlina, nadmutí, zátok.
Schwulst, Geschwulst, Aufschwellung, f. O.,
intumescentia, jest každé zduření buničiny

j aneb vůbec měkkých částí těla zvířecího.
Vz S. N. O. stehna, lůna, červený, hork}' n.
palčivý, tvrdý, dásní (pojed), vodnatý, na
noze, močový, nároku, múdní, bílý, slzný,
povětrný (emphysema), Jg., v krku, hrdelní,
uzlovatý, ústní, talovitý, Lk., zatvrdlý, u koní
pod břichem: žluva, plz, Šp., studený. Vz
Sal. 54., 57. O. naběhne a splaskne. Kom.,
Lk.

Otokar, a, m., jm. muže prý z lat. Ottae
carus, Ottovi milý, Otěmil nebo z ot = otec
a kar = pohřební kvas. Mus. IV. 313. Vz
Ottakar, Otakar.
Otologie, e, f., z řec. nauka o uchu. S. N.
Otoman, lépe Osman, a, m. = Turek, der
Türke. — Osmanská porta, Pforte.

Otomnosť, i, f. O. neb nebylosť byla pří-
čina bolesti tvé (absentia). GR. Abwesenheit.
Otonovice, ves u Prostějova. PL.

Otonud = odkud. O. nenie navrácenie.
BO.

Otop, u, m. Dříví k o-pu (k topení).
Brennholz, n., Beheitzung, f. Schön, exc. O-pem
koho opatřiti. Rkp.

Otopiti, il, en, ení; otápěti, 3. os. pl.
ějí, ěl, ěn, ění = ohříti, abwärmen, absieden.
V. -- co na co: mléko na prodej o. (zva-
řiti). Us. Jg.

Otoskop, u, m., z řec, vz Nástroj ku
prohlížení uší. S. N.

Otouh, u, m., provaz u čihadla. — Jg.
Otouchati, vz Otuchnouti.
Otoupati = meškati, säumen. Velenský.
Otov, a, m., ves u Krumlova a u Horšova
Týna. PL.

Otovice, Ottowitz, ves v Karlovarsku. PL.
Otpěra, y,í., odpor. Kat. 1440., 2239., 3186.
Odpočinúti, zastr.= odpočinouti.
Otpora, y, f. = odpor, gerichtlicher Wider-
spruch. Výb. I. 998. — Otporník, a, m.,
kdo otporu činí (strč.). Výb. I. 998.
Otpovědě, odpovědieše = odpověděl,
a, o; odpovědiechu - odpověděli.

Otpovědieti = odepříti. Kat. 2847.
Otpraviti se = vypraviti se. Rkk. 45.
Otradice, ves u Naměště na Mor. PL.
Otradov, a, m., ves u Vlašimi; u Skutče.
PL.

Otradovice, ves u Brandejsa n.L.; ves
u Votice. PL.

Otrajch, zastr. = utrejch. Z 15. stol.
Otrap, u (n.-a), m., ale obyčejněji: otrapa,
y, f. = trápení, muka, trud, soužení, Qual,
Pein, f., Drangsal, Leiden, n. V divné otrape
za zem padla. V otrapě usnula. Výb. I. 290.
Chodí co v otrapách. Mus. Nemá-li rozkoší,
toť jest v otrape. Hus. Juliana v hrozné
о-pě bieše. Pass. 905. Podstoupání pro Boha
otrap a příkor. Sš. Mt. 73. V tej otrapi.
Kat. 862. — O., omámení, omráčení, zdře-
věnění, vytržení, das Erstarren, Aussersich-
sein, Entsetzen. Jg. Z té otrapy probrali se.
Leg. V hrozné otrapě jako bez duše omdlel.
Pass. 503. — O., m. a f.= kdo jiné trápí,
Plagegeist; darebák, Lump, Schlingel, m. D.,
Brt., Bkř., Pm.
Otrapa, vz. Otrap.

Otrápení, n., Kummer, m., Betäubung, f.,
Entsetzen, n. Vpusti Bůh o. snové na Adama,
BO.