Předchozí (446)  Strana:447  Další (448) |
|
|||
447
|
|||
|
|||
Otrhati; otrhnouti, hnul a hl, ut. utí ;
otrhávati, ztrhati, oškubati, um-, abreissen,
zerschaben. — co : šaty, hrušky, ovoce, květ, listí. Us. — co čím: rukou. — se, sich um-, abreissen. Jg. Otrhá se tam ve službě. Stála hra, buben se otrhl (sich abreissen). Prov., Smil. Otříbiti, il, en, ení. — co z čeho. Duch
ten ... ze plev světa hruď svou otříbil. Sš. Bs. Vz Tříbiti. Otříditi, il, ěn, ění, klassificiren. Rk.
Otřískati; otříštiti, il, ěn, ění, Stücke
abschlagen. — co oč, o koho : hůl o psa. Us. Otřislý, otrhlý, abgerissen, angerissen.
Ms. o štěp. Otříti, otru, třel, en, ení; otírati = se-
tříti ; třením očistiti; ošoustati.; ab-, wegreiben, ab-, wegwischen, abtrocknen. — co, koho (s čeho): špínu, pot, slzy, krev s čeho, Us., prach s tváří, Br., ránu, hubu, stůl, šaty, lžíce. Us. Kdo jiného otírá, sám sebe ne- umývá. Vz Pomluva. Kdyby déle trvalo (vy- dírání vojska), musil bych ode všeho, utra ruce, odejíti a pánu Bohu vše poručiti (přišel bych o všecko). Rkp. 1624. Blk. — (se) kde: sudy ve sklepě. Ros. — co čím: hadrem. — se oč (čím): o ručník (ruční- kem). Otřel se o zeď. Otřel se o mne a přece ínne neviděl. Ros. — komu co: ruce ruč- níkem. — se kdy: po lázni. Jg. —. se o koho (čím) = o něm zle mluviti, sich an Einem wetzen, reiben. Dch. Léta se o něj mnohými těžkostmi otřela. Tyl. Otírati se o někoho ježkem (jako ježek) —- špičkovati. Kos. Otře se oň lidský jazyk. Kom. O chu- dého se každý otře. V. Ať se svým jazy- kem o mne neutírá. Ros. Každý se o nás otírá. — se komu oč: o uši, o oči (před oči se mu staviti). Kom. Otrlec, lce, m. = otrlý. Bkř.
Otrlosť, i, f., otuženosť, Abhärtung, f. O.
k utrpení. Kom. Otrlý, otužený, zatvrdilý, abgehärtet. Br.
O. čelo. Ros. — k čemu: k snášení křivd. Kom. — v čem. Otrlí jsou v Bohu. Kom. — Otrniti, il, ěn, ění, mit Dornen umzäunen,
umdornen. D. — co čím : trním. Č. Ostrými špicemi. Boč. Otrnouti, ul, utí. — z čeho. Otrnuv z těch
ran jal se Boha chváliti. Výb. I. — Vz Od- trnouti. Otrockosť, i, f., otroctví, Sklaverei, Knecht-
schaft, f. Nedostali jsme ducha o-sti. Sš. II. 348. Otrocký ; otrocky, po otrocku ; chlapský,
rabský, poddaný, sklavisch, knechtisch, leib- eigen. Us. Kompar: otročtější, vz -ck. Otročtí lidé. O. bázeň, mysl, překlad. Us. Otrocky poslušný. Otroctví, n. Sklaverei, Leibeigenschaft,
Knechtschaft, f. K o. odsouditi, D., v o. koho uvésti, v o. živu býti. Jg. V o. upadnouti, do o. přijíti. Do o. prodati; z o. koho vy- moci; v o. koho držeti. Nt. Otroče, otrůče, ete, n., dítě otrocké,
Sklavenkind, n. D. Otročení, n., Sklavenhandel, m. D.
Otročí, Sklaven-. O. oděv. dům. Jg. —
O., ího, n., Schiffergeld. Plk. Otročíce, ves u Ledče. PL. — O.= otro-
kyně. Jg. |
Otročilosť, i, f., Servilismus. Dch.
Otročilý, servil. Rk.
Otročín, a, m, ves u Plané, 2. u Stříbra.
PL. Otročina, y, f., otrokové, sklavisches Ge-
sindel. Ráj. Otročiněves, vsi, f., ves u Křivoklátu. PL.
Otročiti, il, ení, Sklav sein. — komu.
Us. — O., il, en, ení = otrokem činiti. — koho čím: bitím, zum Sklaven machen. Otročivý, knechtisch. O. práce. Hdk. C. 39.
Otročkovice, ves v Plzeňsku. PL.
Otročník, a, m. Sklavenhändler. D.
Otrojení, n., das Verdreifachen. — O., die
Triplik (u právníků). Rkp. pr. hor. Otrojený, verdreifacht. Jg.
Otrojiti, il, en, ení. — co, verdreifachen.
Otrojitý, verdreifacht, dreifach.
Otrok, a, m., chlap, nevolník, vz Gb.
Hl. 131. (řeknu — rok — otrok). O., strb. otrокъ vzniklo nejspíše z koř. rek mluviti, stupňovaného před příponou ъ v rok a spoje- ného s předložkou оtъ (= od). V otrok rovná se оtъ smyslem předložce bez anebo zápor- nému a, vlastně an, lat. in- v in-fans (ne- mluvící, nemluvně, dítě), něm. un- v un- mündig (= bezústý, nemluvný) a j. O. by tedy vlastně též jen nemluvně znamenati mělo, skutečně však značí již i v posvátné slovan- štině nejen dítě vůbec než i nevolníka. Že kdys i u Čechů bylo též tak v obyčeji, tomu nejvíce nasvědčují zejména tyto okolnosti: 1. většina Slovanů nepřestala posud slova otrok neb aspoň nejbližších jeho příbuzných místo dítě užívati; 2. Čechové říkali dřiv otroku beze vší pochyby i paroh, a poroba s porobiti a j. týkají se u nich posud jen otroctví. Ht. v Bruse 55. Knecht, Leibeigener, Sklave. Slova toho původní smysl jest: dítě, chlapec; u Čechů, Lužičanův a dílem i u Rusů přešlo ve smysl jiný, znamenajíc sluhu, služeb- níka, až i konečně nevolníka. Č. O. z od a řek (říci) = nemluvně, dítě; význam nevolníka jest pozdější. Gl. 211. Vz Bž. 30. O-ky ku- povati a prodávati. V. Někoho o-ka n. o-kem udělati, učiniti. D. O. kněžský. D. O. bachora, žaludku. Kom. Uvolněný o. často v noci o tom snívá, že za dne na robotu neb do dolů chodívá. Š. a Ž. O-em svých žádostí býti. Us. Vz Otroctví. — O. = nájemník (zastr.), člověk k něčemu najatý. Br. Jako o. a rataj (quasi mercenarius et colonus). BO. Der Mieth- ling. — O., nadávka u Bydžova, Tábora, Kr. Hradce atd. Ty otroku! Nk., Kolář. Otrokář, e, m., otročník, Sklavenhändler,
m. Otrokovice, ves u Napajedel na Mor. PL.
Otrokyně, ě, f., gt, pl. otrokyň, vz -yně.
Die Sklavin. Otrolek, lku, m., odtrolek; otrolky, pl.,
otěrky, Abreibsei, n., Abfall, m. Jg. Otroliti, odtroliti, il, en, ení; otrolorati,
abreiben. — co čím: klas rukou, — v čem, v ruce. — se, otrousiti se, omnouti sc, heraus-, abfallen. Ros. Obilí se otrolilo, jsouc příliš zralé. Us. Otrousiti, il, šen, ení; otrušorati, otro-
liti, umstreuen. — se. Otrousilo se mnoho semene (= otrolilo se). Us. |
||
|
|||
Předchozí (446)  Strana:447  Další (448) |