447

Otrhati; otrhnouti, hnul a hl, ut. utí ;

otrhávati, ztrhati, oškubati, um-, abreissen,
zerschaben. — co : šaty, hrušky, ovoce, květ,
listí. Us. — co čím: rukou. — se, sich um-,
abreissen. Jg. Otrhá se tam ve službě. Stála
hra, buben se otrhl (sich abreissen). Prov.,
Smil.

Otříbiti, il, en, ení. — co z čeho. Duch
ten ... ze plev světa hruď svou otříbil. Sš.
Bs. Vz Tříbiti.

Otříditi, il, ěn, ění, klassificiren. Rk.

Otřískati; otříštiti, il, ěn, ění, Stücke
abschlagen. — co oč, o koho : hůl o psa. Us.

Otřislý, otrhlý, abgerissen, angerissen.
Ms. o štěp.

Otříti, otru, třel, en, ení; otírati = se-
tříti ; třením očistiti; ošoustati.; ab-, wegreiben,
ab-, wegwischen, abtrocknen. — co, koho
(s čeho): špínu, pot, slzy, krev s čeho, Us.,
prach s tváří, Br., ránu, hubu, stůl, šaty,
lžíce. Us. Kdo jiného otírá, sám sebe ne-
umývá. Vz Pomluva. Kdyby déle trvalo (vy-
dírání vojska), musil bych ode všeho, utra
ruce, odejíti a pánu Bohu vše poručiti (přišel
bych o všecko). Rkp. 1624. Blk. — (se)
kde: sudy ve sklepě. Ros. — co čím:
hadrem. — se oč (čím): o ručník (ruční-
kem). Otřel se o zeď. Otřel se o mne a přece
ínne neviděl. Ros. — komu co: ruce ruč-
níkem. — se kdy: po lázni. Jg. —. se
o koho (čím) = o něm zle mluviti, sich
an Einem wetzen, reiben. Dch. Léta se o něj
mnohými těžkostmi otřela. Tyl. Otírati se
o někoho ježkem (jako ježek) —- špičkovati.
Kos. Otře se oň lidský jazyk. Kom. O chu-
dého se každý otře. V. Ať se svým jazy-
kem o mne neutírá. Ros. Každý se o nás
otírá. — se komu oč: o uši, o oči (před
oči se mu staviti). Kom.

Otrlec, lce, m. = otrlý. Bkř.

Otrlosť, i, f., otuženosť, Abhärtung, f. O.
k utrpení. Kom.

Otrlý, otužený, zatvrdilý, abgehärtet. Br.
O. čelo. Ros. — k čemu: k snášení křivd.
Kom. — v čem. Otrlí jsou v Bohu. Kom. —

Otrniti, il, ěn, ění, mit Dornen umzäunen,
umdornen. D. — co čím : trním. Č. Ostrými
špicemi. Boč.

Otrnouti, ul, utí. — z čeho. Otrnuv z těch
ran jal se Boha chváliti. Výb. I. — Vz Od-
trnouti.

Otrockosť, i, f., otroctví, Sklaverei, Knecht-
schaft, f. Nedostali jsme ducha o-sti. Sš. II. 348.

Otrocký ; otrocky, po otrocku ; chlapský,
rabský, poddaný, sklavisch, knechtisch, leib-
eigen. Us. Kompar: otročtější, vz -ck. Otročtí
lidé. O. bázeň, mysl, překlad. Us. Otrocky
poslušný.

Otroctví, n. Sklaverei, Leibeigenschaft,
Knechtschaft, f. K o. odsouditi, D., v o. koho
uvésti, v o. živu býti. Jg. V o. upadnouti,
do o. přijíti. Do o. prodati; z o. koho vy-
moci; v o. koho držeti. Nt.

Otroče, otrůče, ete, n., dítě otrocké,
Sklavenkind, n. D.

Otročení, n., Sklavenhandel, m. D.

Otročí, Sklaven-. O. oděv. dům. Jg. —
O., ího, n., Schiffergeld. Plk.

Otročíce, ves u Ledče. PL. — O.= otro-
kyně. Jg.

Otročilosť, i, f., Servilismus. Dch.

Otročilý, servil. Rk.

Otročín, a, m, ves u Plané, 2. u Stříbra.
PL.

Otročina, y, f., otrokové, sklavisches Ge-
sindel. Ráj.

Otročiněves, vsi, f., ves u Křivoklátu. PL.

Otročiti, il, ení, Sklav sein. — komu.
Us. — O., il, en, ení = otrokem činiti. —
koho čím: bitím, zum Sklaven machen.

Otročivý, knechtisch. O. práce. Hdk. C. 39.

Otročkovice, ves v Plzeňsku. PL.

Otročník, a, m. Sklavenhändler. D.

Otrojení, n., das Verdreifachen. — O., die
Triplik (u právníků). Rkp. pr. hor.

Otrojený, verdreifacht. Jg.

Otrojiti, il, en, ení. — co, verdreifachen.

Otrojitý, verdreifacht, dreifach.

Otrok, a, m., chlap, nevolník, vz Gb.
Hl. 131. (řeknu — rok — otrok). O., strb.
otrокъ vzniklo nejspíše z koř. rek mluviti,
stupňovaného před příponou ъ v rok a spoje-
ného s předložkou оtъ (= od). V otrok rovná
se оtъ smyslem předložce bez anebo zápor-
nému a, vlastně an, lat. in- v in-fans (ne-
mluvící, nemluvně, dítě), něm. un- v un-
mündig (= bezústý, nemluvný) a j. O. by
tedy vlastně též jen nemluvně znamenati mělo,
skutečně však značí již i v posvátné slovan-
štině nejen dítě vůbec než i nevolníka. Že
kdys i u Čechů bylo též tak v obyčeji, tomu
nejvíce nasvědčují zejména tyto okolnosti:
1. většina Slovanů nepřestala posud slova
otrok neb aspoň nejbližších jeho příbuzných
místo dítě užívati; 2. Čechové říkali dřiv
otroku beze vší pochyby i paroh, a poroba
s porobiti a j. týkají se u nich posud jen
otroctví. Ht. v Bruse 55. Knecht, Leibeigener,
Sklave. Slova toho původní smysl jest: dítě,
chlapec; u Čechů, Lužičanův a dílem i u Rusů
přešlo ve smysl jiný, znamenajíc sluhu, služeb-
níka, až i konečně nevolníka. Č. O. z od a řek
(říci) = nemluvně, dítě; význam nevolníka
jest pozdější. Gl. 211. Vz Bž. 30. O-ky ku-
povati a prodávati. V. Někoho o-ka n. o-kem
udělati, učiniti. D. O. kněžský. D. O. bachora,
žaludku. Kom. Uvolněný o. často v noci o
tom snívá, že za dne na robotu neb do dolů
chodívá. Š. a Ž. O-em svých žádostí býti.
Us. Vz Otroctví. — O. = nájemník (zastr.),
člověk k něčemu najatý. Br. Jako o. a rataj
(quasi mercenarius et colonus). BO. Der Mieth-
ling. — O., nadávka u Bydžova, Tábora, Kr.
Hradce atd. Ty otroku! Nk., Kolář.

Otrokář, e, m., otročník, Sklavenhändler,
m.

Otrokovice, ves u Napajedel na Mor. PL.

Otrokyně, ě, f., gt, pl. otrokyň, vz -yně.
Die Sklavin.

Otrolek, lku, m., odtrolek; otrolky, pl.,
otěrky, Abreibsei, n., Abfall, m. Jg.

Otroliti, odtroliti, il, en, ení; otrolorati,
abreiben. — co čím: klas rukou, — v čem,
v ruce. — se, otrousiti se, omnouti sc, heraus-,
abfallen. Ros. Obilí se otrolilo, jsouc příliš
zralé. Us.

Otrousiti, il, šen, ení; otrušorati, otro-
liti, umstreuen. — se. Otrousilo se mnoho
semene (= otrolilo se). Us.