448

Otrouti, otruji, ul, ut, utí —- otráviti. Us.
u Frydka. Tč.

Otroutiti, vz Odřítiti.

Otrpčiti, il, en, ení; otrpčovati. — co
komu čím : život týráním, pronásledováním.

Otrpěti, ěl, ěn, ění = snésti, erleiden.
Nemohl toho o. St. skl. Jeden krajčí, když
plášč krájieše, nemohl o. (se zdržeti) toho,
ukrade jeho nemnoho. Výb. I. 257. Nemohu
otrpěti, abych svého milého tuto nepřimienil
Augustina. O 7 vstup.

Otřpytěný umglänzt. — čím. Růže rosou
o. Č.

Otřpytiti, il, ěn, ění, ojasniti, bleskem
ozářiti, umglänzen. C.

Otrt, a, o ; otrtý (zastr.), abgerieben =
otřen ; 2. prohnaný, zkušený, durchtrieben,
versucht, erfahren. — v čem: v cizoložství.
Ben.

Otrtalý, otrtaný, V. = otřelý, otrlý, ne-
dbalý, smělý. Ros. Vz Otrtati. Unempfindlich,
dreist, keck. Ros.

Otrtati, otrtávati = omačkati, otlačiti, be-,
abgreifen; opiplati, opitvati, durch hin u. her
Stossen usw. unempfindlich machen. Jg. —
co, koho: To pachole tak otrtali, že na nic
nedbá. Ros.

Otrubář, e, m. = otrubník. Rk.

Otrubní, otrubný, otrubový, Kleien-.
O-ní chléb. V., St. skl.

Otrubník, a, m., obchodník s otrubami.
Kleienhändler, m. Jg., Tk. II. 406.

Otrubový = otrubní.

Otruby, pl., m. (gt. -ň) a ť. (gt. otrub);
řidčeji: otruba, y, f, co se s něčeho otře,
plevy zbylé po semletí, die Kleien, Grüsch.
O. slovou slupky, které po semletí obilí
zbývají. Vz S N., Kk. 113. O. pšeničné, Jád.,
žitné, šrotové (hrubé), Vys., mandlové. Kh.
Chléb z otrubů pečený. Kom. Boží dárek —
holá otruba (špatný chléb). Us. Hanka. Syt
Havel mouky, nechce otrubů. Mus. Husám
seno a psům otruby dává. Trnka. Kdo líhá
mezi otruby, přichodí svini mezi zuby. Trnka,
C. Přejde-li mužský ženskou na lávce, po-
draží o. Kda. Vari otrubo, přijde bílá mouka.
Vz Moc. Lb. — O. na hlavě, práchnivosť,
Kleiengrind. Sal. 12. — Otruby, Otryby,
ves n Uhlíř. Janovic. PL.

Otrucení, n. O. mozku, Hirnerschütterung,
f. Rk.

Otrúčeti, el, ení. Tu se zaháněli i otrúčeli
i umenievali (fugabatur, impigebat, minora-
batur). BO.

Otrud, u, m. Kummer. Ale ještě mnohým
hrozil otrud. Krok.

Otruchlelý, truchlivý, betrübt, traurig ge-
worden. Láska když v o-lém srdci se roz-
může. Mus. XIII. 10.

Otruchleti, el, ení, betrübt werden. C.

Otrus, u, otrusek, sku, m., otrusina,
otrusinka, y, f., co utroušeno, odrobina;
otrusky, m., pl., Stück, Brocken, Brösel,
n., Abfall, m. Pod stolem otrusky jedli jsú
(drobty). Hugo. Otrusky senné. Jg. Nemá
sena ani otrusiny = nic. Na mor. Zlínsku.
Brt. Koš plný otruskóv. M. Hormistři pravým
kverkům toliko o-ky ostavují. CJB. 297.
Otrusky, ješto padají s stolóv. ZN. — O., trus
hlavy, lupina, lupty, Kopfgrind, ш. Kom.

Otrusinky, vz Otrus. — O., drobty, Bro-
samen. U Opav. Klš.

Otrušec, šce, m., Arsenikkies, m. Rk.

Otrušík, u, m., vz Arsen. Jak se pozná,
je-li v některé látce o.? Vz o tom v Prm. III.
Č. 19.

Otrušiti, il, en, ení, otrušovati (zastr.) =
otráviti, otrouti, vergiften. — koho čím. Št.

Otrutiti, il, cen, ení (zastr.) = omámiti,
omráčiti. Gb. ad Smil str. 55. Druzí mnie,
by byli hromem utraceni. Leg. 42. 1. Byl
takovým strachem poražen, že jest byl jako
otrucený. Milič. 116. — se, odraziti se, sich
abstossen, abprallen. Kopie mdle sě otruti.
Výb. I. 1122., St. skl. Meč jeho hlavě se
otrudí. Výb. I. 162. — koho. Otrutil si mě
velmi (elisisti me). BO. A když přijde k stanu,
otruti jej (percussit) i převrátí. BO.

Otrvati = ostáti, v celosti zůstati, bleiben,
bestehen. Předce to tam otrvalo. Ros.

Otryzeň (zastr.), zně, f., trýzeň, muka,
Pein, Züchtigung. Qual, f. Pass. 36.

Otrýznění,n., Peinigung. Vyvedli druhého
k o. (ad illudendum). BO.

Otržeň(zastr.), otržň, ě, f., chytání ptákův,
der Vogelfang. Letí jako na o. Váznú, jako
ptáci na otržni. Výb. I. 239., 719., Št.

Otsiesti = odsednouti. Výb. I. 970.

Otspíleti (strč.), el, ení. — komu = spíle,
žert mu zahnati, Scherz vetreiben. Výb. I. 235.

Otsúditi, vz Odsouditi.

Otta, vz Ota.

Ottad = odtad.

Ottáhati = meškati (strč.). Výb. I. 851.

Ottakar, a, m. A Ottakar, tociúš Ottě
mil, jmu řiekati káza. Dal. 133. Vz Otakar.

Ottáva, y, ť., z lat., vz Stance.

Ottomanská říše = Turecko. Vz Otoman.

Ottrelitová břidlice (odrůda šedá). Vz
Krč. 264.

Ottucha, y, f., odlehčení, oddech, úleva.
Bolesť o-chy nedá, Št. 334. Kat. 1715., 3227.
Vz Odtucha.

Ottušiti, il, ení (zastr.) = ulehčiti. Výb. I.
1128. — O., odpověděti. Kat. 3411.

Otučiti, vz Odučiti.

Otučněti, ěl, ění, feist, fett werden. Luhové
pouště měli o. Sš. L. 100. — čím: dobrým
krmením.

Otučniti, il, ěn, ění, fett machen. — si
co kde: v oleji. Ps. ms. — koho.

Otuh, u, m., otužení, houžev, das Band.

Otuha, y, f., otucha, odtucha? A když
křesťané o to žádnej odpory ani o-hy ne-
možechu míti, Christiani videntes durum esse
contra stimulum calcitrare. Marc. Pol. ms. 39.

Otuhnouti, hnul a hl, utí, hart werden. Rk.

Otuch, vz Odtucha.

Otuchnouti, chnul a chl, utí; otouchati,
utuchnouti, tuchnouti, tratiti se, mizeti. Ať
každá zlosť v něm otuchá. Sš. Hc. 32. Sich
verlieren, schwinden. — O., tušiti, ahnen.
Mus.

Otupělosť, i, f., Stumpfheit, Stupidität, i.
Rk.

■ Otupělý člověk, abgestumpft, stumpfsin-
nig.

Otupení, n., die Abstumpfung. Rk.

Otupený; -pen, a, o, abgestumpft. Rk.