Předchozí (447)  Strana:448  Další (449) |
|
|||
448
|
|||
|
|||
Otrouti, otruji, ul, ut, utí —- otráviti. Us.
u Frydka. Tč. Otroutiti, vz Odřítiti.
Otrpčiti, il, en, ení; otrpčovati. — co
komu čím : život týráním, pronásledováním. Otrpěti, ěl, ěn, ění = snésti, erleiden.
Nemohl toho o. St. skl. Jeden krajčí, když plášč krájieše, nemohl o. (se zdržeti) toho, ukrade jeho nemnoho. Výb. I. 257. Nemohu otrpěti, abych svého milého tuto nepřimienil Augustina. O 7 vstup. Otřpytěný umglänzt. — čím. Růže rosou
o. Č. Otřpytiti, il, ěn, ění, ojasniti, bleskem
ozářiti, umglänzen. C. Otrt, a, o ; otrtý (zastr.), abgerieben =
otřen ; 2. prohnaný, zkušený, durchtrieben, versucht, erfahren. — v čem: v cizoložství. Ben. Otrtalý, otrtaný, V. = otřelý, otrlý, ne-
dbalý, smělý. Ros. Vz Otrtati. Unempfindlich, dreist, keck. Ros. Otrtati, otrtávati = omačkati, otlačiti, be-,
abgreifen; opiplati, opitvati, durch hin u. her Stossen usw. unempfindlich machen. Jg. — co, koho: To pachole tak otrtali, že na nic nedbá. Ros. Otrubář, e, m. = otrubník. Rk.
Otrubní, otrubný, otrubový, Kleien-.
O-ní chléb. V., St. skl. Otrubník, a, m., obchodník s otrubami.
Kleienhändler, m. Jg., Tk. II. 406. Otrubový = otrubní.
Otruby, pl., m. (gt. -ň) a ť. (gt. otrub);
řidčeji: otruba, y, f, co se s něčeho otře, plevy zbylé po semletí, die Kleien, Grüsch. O. slovou slupky, které po semletí obilí zbývají. Vz S N., Kk. 113. O. pšeničné, Jád., žitné, šrotové (hrubé), Vys., mandlové. Kh. Chléb z otrubů pečený. Kom. Boží dárek — holá otruba (špatný chléb). Us. Hanka. Syt Havel mouky, nechce otrubů. Mus. Husám seno a psům otruby dává. Trnka. Kdo líhá mezi otruby, přichodí svini mezi zuby. Trnka, C. Přejde-li mužský ženskou na lávce, po- draží o. Kda. Vari otrubo, přijde bílá mouka. Vz Moc. Lb. — O. na hlavě, práchnivosť, Kleiengrind. Sal. 12. — Otruby, Otryby, ves n Uhlíř. Janovic. PL. Otrucení, n. O. mozku, Hirnerschütterung,
f. Rk. Otrúčeti, el, ení. Tu se zaháněli i otrúčeli
i umenievali (fugabatur, impigebat, minora- batur). BO. Otrud, u, m. Kummer. Ale ještě mnohým
hrozil otrud. Krok. Otruchlelý, truchlivý, betrübt, traurig ge-
worden. Láska když v o-lém srdci se roz- může. Mus. XIII. 10. Otruchleti, el, ení, betrübt werden. C.
Otrus, u, otrusek, sku, m., otrusina,
otrusinka, y, f., co utroušeno, odrobina; otrusky, m., pl., Stück, Brocken, Brösel, n., Abfall, m. Pod stolem otrusky jedli jsú (drobty). Hugo. Otrusky senné. Jg. Nemá sena ani otrusiny = nic. Na mor. Zlínsku. Brt. Koš plný otruskóv. M. Hormistři pravým kverkům toliko o-ky ostavují. CJB. 297. Otrusky, ješto padají s stolóv. ZN. — O., trus hlavy, lupina, lupty, Kopfgrind, ш. Kom. |
Otrusinky, vz Otrus. — O., drobty, Bro-
samen. U Opav. Klš. Otrušec, šce, m., Arsenikkies, m. Rk.
Otrušík, u, m., vz Arsen. Jak se pozná,
je-li v některé látce o.? Vz o tom v Prm. III. Č. 19. Otrušiti, il, en, ení, otrušovati (zastr.) =
otráviti, otrouti, vergiften. — koho čím. Št. Otrutiti, il, cen, ení (zastr.) = omámiti,
omráčiti. Gb. ad Smil str. 55. Druzí mnie, by byli hromem utraceni. Leg. 42. 1. Byl takovým strachem poražen, že jest byl jako otrucený. Milič. 116. — se, odraziti se, sich abstossen, abprallen. Kopie mdle sě otruti. Výb. I. 1122., St. skl. Meč jeho hlavě se otrudí. Výb. I. 162. — koho. Otrutil si mě velmi (elisisti me). BO. A když přijde k stanu, otruti jej (percussit) i převrátí. BO. Otrvati = ostáti, v celosti zůstati, bleiben,
bestehen. Předce to tam otrvalo. Ros. Otryzeň (zastr.), zně, f., trýzeň, muka,
Pein, Züchtigung. Qual, f. Pass. 36. Otrýznění,n., Peinigung. Vyvedli druhého
k o. (ad illudendum). BO. Otržeň(zastr.), otržň, ě, f., chytání ptákův,
der Vogelfang. Letí jako na o. Váznú, jako ptáci na otržni. Výb. I. 239., 719., Št. Otsiesti = odsednouti. Výb. I. 970.
Otspíleti (strč.), el, ení. — komu = spíle,
žert mu zahnati, Scherz vetreiben. Výb. I. 235. Otsúditi, vz Odsouditi.
Otta, vz Ota.
Ottad = odtad.
Ottáhati = meškati (strč.). Výb. I. 851.
Ottakar, a, m. A Ottakar, tociúš Ottě
mil, jmu řiekati káza. Dal. 133. Vz Otakar. Ottáva, y, ť., z lat., vz Stance.
Ottomanská říše = Turecko. Vz Otoman.
Ottrelitová břidlice (odrůda šedá). Vz
Krč. 264. Ottucha, y, f., odlehčení, oddech, úleva.
Bolesť o-chy nedá, Št. 334. Kat. 1715., 3227. Vz Odtucha. Ottušiti, il, ení (zastr.) = ulehčiti. Výb. I.
1128. — O., odpověděti. Kat. 3411. Otučiti, vz Odučiti.
Otučněti, ěl, ění, feist, fett werden. Luhové
pouště měli o. Sš. L. 100. — čím: dobrým krmením. Otučniti, il, ěn, ění, fett machen. — si
co kde: v oleji. Ps. ms. — koho. Otuh, u, m., otužení, houžev, das Band.
Otuha, y, f., otucha, odtucha? A když
křesťané o to žádnej odpory ani o-hy ne- možechu míti, Christiani videntes durum esse contra stimulum calcitrare. Marc. Pol. ms. 39. Otuhnouti, hnul a hl, utí, hart werden. Rk.
Otuch, vz Odtucha.
Otuchnouti, chnul a chl, utí; otouchati,
utuchnouti, tuchnouti, tratiti se, mizeti. Ať každá zlosť v něm otuchá. Sš. Hc. 32. Sich verlieren, schwinden. — O., tušiti, ahnen. Mus. Otupělosť, i, f., Stumpfheit, Stupidität, i.
Rk. ■ Otupělý člověk, abgestumpft, stumpfsin-
nig. Otupení, n., die Abstumpfung. Rk.
Otupený; -pen, a, o, abgestumpft. Rk.
|
||
|
|||
Předchozí (447)  Strana:448  Další (449) |