451

končí-li se adj. v h neb ch, má jen -ounký
nebo -učký a ne: -ičký nebo -inký. Vz
oučký.

-oup, přípona substantiv masc.: škraloup.
Vz Mkl. B. 213.

Oupa, vz Úpa.

Oupad, u, m., oupadem = velmi mnoho.
Kb. — Vz Úpad.

Ouplata, y, f., jm. pole u Dubu na Mor.
Km.

Oupolník, a, m., vz Úpolník.

Ouporně, úporně = zpurně. Sf.

-our, přípona jmen podst. rodu muž.:
kocour, pazour. D. Vz Tvoření slov.

Ouročník, vz Úročník.

Ouroky, vz Úroky.

-ous, přípona substantiv masc.: divous,
kalous, morous. Mkl. B. 327. Vz -as.

-ouš, přípona jmen podst. rodu muž.: ži-
douš, chocholouš, Vavrouš, D., berouš, bě-
louš, dobrouš, hrdouš. Mkl. B. 344. Vz -eš.

-oušek, přípona zdrobnelých jmen podst.
rodu muž.: dědoušek, zlatoušek, chocholou-
šek, Vavroušek. D. Vz Tvoření slov.

Oušklebek, vz Ošklebky.

Ouško jehly, v jehle. Šp. Vz Úško.

Ouškovice, e, f., hlína s pískem hojně
smíchaná na ucha k hrncům. Us. Mý.

Outor, u, m., vnitřní hrana hrnce u dna.
Us. Mý. Vz ostatně Útor.

- out, přípona jmen podstat. rodu muž.:
žrout, kohout, blahout. Mkl. B. 201., D. Vz -et.

Outlon, vz Útloň.

Ouvar, u, m., vz Ovar. U Olom. Sd.

Ouvarový, ovarový. O. polívka. Vz Ovar.
U Olom. Sd.

Ouve, ouvech, o weh. Ach o. nastojte !
Kom. O., běda. V. — čeho. Ach o. toho
bídného života. Kom. O. mne syna matky
mé. Kom. Ouvech nám otce takého. Výb.
I. 204.

Ouvertura, y, f., skladba pro orchestr,
která jistý děj začíná či otvírá, jako jest
drama, opera, koncert. Hd.

Ouvrať, vz Úvrať.

Ouvrátky, patička chleba. Us. u Pelhř.
MŠ.

Ouzký, vz Úzký.

Ouzliti, il, en, ení, ouzlovati, um etwas
Knoten machen. Jg.

1. -ov, 1. přípona jmen podst. rodu muž.:
hřbitov, ostrov, příkrov. D. Ruská přivlast-
ňovací na -ov jsou naše na -ův a taktéž se
skloňují: Demidov, a, vz ův. — 2. Kon-
covka ve skloňování. V gt. pl. m. -ů, -ův
(-óv) v západním Slovensku: pánov, také
pánů a pánuo. Šb. V západních Čechách:
hadůch, jelenůch m. hadův, jelenův. V obec.
mluvě na Mor. a v Čechách odpadlo toto v
téměř veskrz: tátů, Procházků, hadů. Slo-
váci místy vyslovují: pánóv, pánó. Hš., Šb.
Vz Domů. V strč. i v dat. plur. boh-ov-óm.
Vz Mkl. Formenlehre 23. Vz Tvoření slov.

2. Ov, ova, ovo (zastr.), zájmeno = tento,
dieser, Jg., onen, jener, D.; ukazuje na před-
mět blízký. Zk. Slyšte ova (ta), která chci
mluviti slova. St. skl. — Vz více v Zk. Skl.
str. 354. — Pozn. Někdy ukazuje se zájme-
nem tímto k samému okamžení, kdy se co

děje n. díti má, ukazuje se přímo k okolno-
stem, v kterých co jest, v kteréžto příčině
se zájmeno to příslovci vynáší, jako: Ova
toť odolá má pře, juž mě k sobě volá mój
král, t. j. v tyto doby zajisté zvítězí má pře.
Leg. sv. Kat. 3438. Odtud se akkus. plur.
podobným činem, jako zájmena ta (vz Ten)
užívá, když k čemu mysl jiného obracíme,
v kteréžto příčině jest to, co ejhle, lat. en,
ecce, jako: Ova Hospodin příde i všickni
světí jeho s ním. Jg. Vzezřev na své vece:
Ova tuto se nám nevhod stele! Leg. sv.
Kat. 1395. — Zk. skl. 354. Cf. Mkl. S. 95.,
Jg. Slov. (-ová).

-óv. Délka v genit. plur. mužóv a p. je
bezpochyby fonetická. Možná, že byla tato
slabika dlouhá již před přehlasováním a
v tom případě měli bychom příklad pře-
hlásky dlouhého ó v é : mužóv — mužév.
Ale možná také, že tu zdloužení teprve
později nastalo, že se krátké o v mužov
přehlásilo v e v mužev a teprve po zrušení
přehlásky že nastalo také zdloužení slabiky:
mužóv. Gb. Hl. 55. Vz -om, 2.

1. -ova, přípona adj. přivlastňovacích (-ův,
-ova, -ovo) rodu žen. U panen klade prý se
přípona -ova, u paní -ová: panna (slečna)
Erbenova, paní Erbenová. Vz o tom : Jméno.

2. Ova = ejhle, ecce. Vz Ov, ova, ovo.
-ová, přípona adj. rodu žen.: králová,

krejčová, Ševcová, Erbenova. D. Vz -ova.

Ovace, e, f., z lat., u Římanů slavný
průvod vítězný, při němž se ovce obětovaly,
při triumfu býci. Ovation (kleiner Triumph-
zug) ; nyní = pocta veřejná. S. N.

Ovad, a, m., obad, hovad, m., hovad-
nice, e, f., bzikavka, hovado, a, n. = moucha
veliká těla zplostilého s rypákem bodavým
z řádu dvojkřidlých, roupcovitých, Vieh-
bremse, f., tabanus bovinus. Vz Jg., S. N.,
Frč. 158. Hovadní moucha. Reš. Kde není
chlad, tam ovad. C. M. 187.

Ovadati si koho — pozbyti vážnosti
k někomu. V již. Čech., Kts. Jemanden zu
achten aufhören.

Ovaditi, il, zen, ení = zavaditi. — oč
Čím: nohou o stůl, anstossen, berühren. Us.

Ováhati čeho. Ováhal si pomazance tvého
(odnesls? zanedbale?). Balt. Pod. 88. 39.

Ovak, ovaky, adv., sice, nebť, jinak, denn,
sonst, widrigen Falls. U Opav. Klš. U Krom.
Bkr.

Oval, u, m., na Slov. a na Mor. = veliký
kus chleba. Koll.

Ovalec, lce, m., tlusté, silné dítě. U Olom.
Sd.

Ováleti, ejí, el, ení, durch Wälzen be-
schmutzen. — co, se. Rk.

Ovaliti, il, en, ení, silně uhoditi, einen
derben Schlag versetzen. Plk.

Ovalní, z lat., vejčitý, podobu vejce ma-
jící, eirund, oval.

Ovanouti, ul, ut, utí, ofouknouti, an-
wehen. Nechám prádlo drobet o. (proschnouti).
Us. — 2. Ovoniti, umduften. — koho. Ova-
nula jej líbezná vůně. Jg.

Ovanulý, ovanutý, angeweht, umduftet.,
ausgelüftet. Jg. O. země = vyschlá po dešti,
D.