452

Ovápniti, il, ěn, ění, obíliti, übertünchen.
Každého roku hrobové v březnu se ovapňo-
vali. Sš. Mt. 306.

Ovar, u, m., na Mor. polévka z jitrnic,
Wurstsuppe, f. Dch. — O., vařené droby do
jitrnic. Us. — O., ovařené maso vepřové,
Kesselfleisch, Wallfleisch. O. s křenem, Kren-
fleisch. Dch. — O. hovězí, ovařené maso
hovězí, jež se jídá s polívkovým křenem,
Tellerfleisch. Dch. — O., tučné vepřové
maso sříznuté. U Přerova. Kd.

Ovárati, ovařiti, absieden. Ovárané vejce.
Us. u Petrov. Dch.

Ovařiti, il, en, ení; ovařovati, abkochen.
— co kde : maso v hrnci.

Ovarný. O. polívka, Wurstsuppe. Vz Ovar,
Ouvarový. Dch.

-ovati. Časoslova ukončená v -orati, vz
Milovati. Časoslova v -ovati a substant. a ad-
jektiva od nich odvozená hráti z pravidla
dlouhou kmenovou samohlásku: chýliti —
schylovati, schylování; pán, panovati, pano-
vání ; král, kralovati, kralování, rozšířiti —
rozšiřovati, skrátiti — skracovati, povýšiti —
povyšovati; ale: křížkovati a kroužkovati,
umírňovati, Mk., propůjčovati. Cf. Brs. 17.

Ováti, ověji, ál, án a ín, ání a íní; oví-
vati, umwehen. D. — co : vítr dům ovívá.
Us.

-ovatina, přípona jmen podst. rodu žen.:
klovatina, jedovatina. Jg.

-ovatý, ovitý, přípony adj. Ukazují na
mnohost předmětů, pojem kmenového slova
se jimi mnohonásobí: perlovatý a perlovitý,
hrudovatý — hrudovitý, žilovatý — žilovitý.
Někdy se jimi jenom předmět kmenového
slova dle vlastnosti naznačuje : kunovitá zví-
řata, kulovaté tělo, perlovitý lesk. T.

Ovázati m. obvázati, ováži a ovázáni,
ovaž; ovazovati, umbinden. — co komu
čím: sobě nohu šatem. Jg.

Ovazky, pl., m. O. u židů = ostražky,
ochránky či chranidla, die Denkzettel, qjvla-
хтщіа, hebrejsky tefillin. Jsou to blanky n.
proužky pergamenové, na nichžto napsána
byla slova nejznamenitější Deut. 6, 5; 11,
13—21., o jednosti boží, o milování Boha
nade všecko. Nosily se na levé ruce, jakož
k srdci bližší a na čele mezi obočíma. Židé
takové blanky modlíce se posud si přivazují.
Sš. Mt. 302. Lid náš zove je desatero. Hý.

Ovce, e, f., gt. pl. ovcí (pastýř ovcí, ZN.,
Flav., Lom.) a ovec (Smil v. 1298., V., Kom.);
ovečka, ovčička, ovčinka, y, f. Kollekt.:
brav. Jehně, jehňátko ; brakyně, bračka, bra-
kovnice ; beran, skopec, cáp, zubkyně, ba-
hnice. O., ovis, das Schaf. Vz Frč. 380.,
Schd. II. 432. O. dvouzubá (dvouletá), vy-
rovnaná neb dvakrát stará (tříletá), jalová
(na Mor. bíra), kadeřavá, chlupatá, vrtoh?avá,
Jg., prašivá, vrtohlavá (vrták, vrtačka),
ošlechtěná, zšlechtěná, očkovaná, bílá, (bě-
lice) ; s krátkou hustou vlnou: bira, birka;
bílá s černýma nohama: parčucha; krope-
natá: pirula: malá hezká : paňátko ; rohatá :
rožkaně, kornuta, rožkatá o.; černohubá :
vakeša; plesnivé barvy: laja ; kudrnatá:
pistrule; tlustoocasá, hustovlná, řídkovlná,
chudovlná, jalová (nedojná), březí; nadutá:
bouchor ; neostříhaná: runatá ; ostříhaná,

holá, krotká n. pecačka, dojná; která nechce
dáť jehněti píti: nestálka, nestávalka ; dvou-
zubá (dvouzubka), čtyrzubá (čtyrzubka; už
dospělá), šestizubá (šestizubka), osmizubá
(osmizubka), krajinská, španělská, sedlská,
domácí, divoká, sardinská, cyperská, ame-
rická, obahnilá (která má jehně), anglická,
merinová, tatarská, uherská; ovčí stádo,
brav; listí, liz, lízání pro ovce; střih, stříž,
stříže, střižba, plavení ovcí. Šp. Ovce stří-
hati, holiti. V. O. se obahnila. D. O. bečí,
Pt., se kotí, Mz. 48., se obřezí; kopec ovcí,
Us. S ovcemi vystávati, rouhovati, košaro-
vati, pokošeřiti (pole jejich bobky hnojiti).
Šp. Ovce plaviti, přezimovati; o. pošla, zhy-
nula, scípla (odešla). Šp. Na ovce se volá:
pošem (poď sem). D. Ovčákovi ovcí stádo
se svěřuje. Kom. Z vlka hltavého ovečkou
učiněn. Br. Jest pravá o. Jg., Lb. Vz Po-
korný. Rci vlku pateř a on vždy k ovci. Učí
vlka pateřům, a on by raději ovci. Kočka
myší nenechá, liška slepic a vlk ovcí. Stádo
ovcí vlku poručils. V. Za krále Holce, když
byla za grešli ovce (nikdá). Jg. Když ovci
střihou, koze řiť lupá, nebo: Ovce střihou,
kozí řiť lupá (když někdo se tepe a na
druhého to padá). Č. Točí se jako vrtohlavá
o. Vz Pitomý. Č. Zdá se býti co o. a trkal
by co beran. Vz Pokrytec. Lb. Tichých ovec
se mnoho v jednom chlívku směstná; O. bez
pastýře není stádem; Dobrá ovce nebečí,
ale mnoho vlny dává; Svatý kříž, ovce stříž;
Učiň se jen ovcí a vlci hotovi (budou); O.
neposlouchající pastýře kořisť vlků. Pk. Pre
jednu ovcu nedržia valacha (pasáka). Mt. S.
Jde-li kdo kam a uvidí-li stádo ovcí, šťastně
pořídí. Vz Zajíc. Jedna prašivá o. všecko
stádo nakazí. Morbida saepe pecus totum
corrumpit ovile. Dl. Jsou-li na boží narození
vrchy bílé od sněhu, budou ovce mnoho dojiti.
Kda. Ovečka jest na Zlínsku a jinde vzor
pokory a trpělivosti, u Němcův: dummes
Schaf. Brt. O ovcích vz KP. III. 228. —
Ovečka, svinka, beruška, Assel, f., Kellerwurm,
m. D.

Ovčácký, Schäfer-. O. pes. V. O. jednota.
S. N.

Ovčáctví, n., pastýřství. O. je chování
ovcí u větším počtu k ušlechťování jich a
k užitku. Vz více v S. N. Die Schäferei.
O-ím se živiti. — O., der Schäferstand. D.

Ovčačiti, il, ení, Schäferleben führen. D.

Ovčačka, y, f., žena ovčákova, Schäferin, ť.

Ovčák, a, ovčáček, čka, m., pastýř ovcí,
Schäfer, m. O. pase brav, skoták skot. Pt.
Plzeňští ovčáci (slánští holubáři). Jg. Prosíš
mošny od žebráka a holi od ovčáka. Jg.
Zle jedná o., má-li v zimě stříž (kdo pod-
dané ve zlých letech utahuje). Č. Ovčáci,
paste ovce, nepouštějte je do kopce. Hrš. —
O., jistý had, grosse Gebirgsschlange. —-
O., jistý druh sluk. Jg.

Ovčákův, -ova, -ovo, des Schäfers. 0.
hůl. — Ovčáková, é, f. = ovčačka.

Ovčan, u, m., sůl z kyseliny ovčí a jiné
zásady, caprinsaures Salz. Presl.

Ovčár, a, m., zastr. = ovčák, Schäfer, m.
Výb. 389. 7.

Ovčárna, y, f., ovčí dvůr, der Schathof,
die Schäferei. D. — O., ovčinec, Schafstall,