453

m. — O., ovčácký dům, pastuška, Schäfer-
haus, n. Plk. — Ovčářský, Schaf-. O. pes.
Kom.

Ovčářství, n. = ovčáctví. Rk., Bdl.

Ovčáry, dle Dolany, ves u Kutné Hory,
2. u Brandýsa nad Labem, 3. u Kolína. PL.
Tk. III. 75., 103., Tf. 294.

Ovčí, od ovcí, k ovcím náležitý, schafen,
Schaf-, schäfern. O. mléko, sýr, chlév (ovči-
nec, stáje, lísa), hnůj, V., vlna, Kom., bobky,
Rohn., stavadlo (ohrada), brav, stádo (BO.),
kašel, neštovice, D., mor (náhlec, střelec,
božec), Ja., tasemec, kurděj (prým), střeček,
dobytek, dozorce, kůže (skopovice), kůže
po postřihu (po stříži), klíšt, veš, dojič,
mléko, kožich (rouno), plemeno, ozhřivka,
masť, nůžky, maso (skopové), pastviště, mok,
mistr. Šp. Jměl stáda ovčie a dobytčie bez
čísla. BO. — O. kožka (košilka, oděníčko,
pláštíček, roucho), das Schafhäutchen, die
Wasserhaut. Ja. — O. hryzec, Hirschtrüffel,
f. — O. hlava, rostlina, canocath. Aqu. —
O. šočovice, colutea arborescens, die Schaf-
linse. Jg.

Ovčice, e, f., malá ovce, das Schäfchen.
1411. — O., ovčí neštovice, die Blasenpocke.
Us. Ja.

Ovčička, y, f., vz Ovce.

Ovčín, u (po předložkách gt. ovčín-a) m.,
ovčinec, nce, m., ovčí chlév, na Mor. barák,
na Slov. salaš, Schafstall, m. D., V. Do ov-
čina. Bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
ZN. O. ovcemi osaditi, vysaditi. Břez. 236.

Ovčina,y, f.,ovčí kůže,Schafhaut, f.; ovčí
maso, Schaffleisch, n. D.

Ovčinec, vz Ovčín.

Ovčínek, nku, m., kleiner Schafstall. Boč.

Ovčíř, e, m. = ovčák. Na Mor. D.

Ovčírna, y, f. = ovčín. Ros.

Ovdovělosť, i, f., vdovství, Wittwenstand,
m. Ros.

Ovdovělý. Po knězi ovdovělá. Br. Ver-
wittwet.

Ovdověti, ěl, ění, verwittwen, Wittwer,
Wittwe werden. Jg. — po kom s kým.
Ona po něm s jedním synem ovdověla. V. —
od koho. Aniž Troja úplně od Hektora
ovdověla. Troj.

Ovdoviti, il, en, ení, zur Wittwe, zum
Wittwer machen. — koho: paní. St. skl. —
čím: zavražděním muže.

-ové, přípona nom. a vokat. pl. v 1. a 2.
sklonění u jmen hlavně jednoslabičných něco
živého označujících, také u slov na -ek ukon-
čených : bohové, čápové, svědkové, před-
kové, králové, strýcové, otcové, dědicové,
panicové, špačkové. Přidá-li se přípona -ové
neživotným, stanou se tím životnými a pří-
sudkové n. přívlastkové adj. má -í (i; pří-
sudkové z pravidla i): meče ostré, ale; me-
čové ostří; duby silné, ale: dubové silní;
stromy stály, ale: stromové stáli, staří stro-
mové stáli. Vz Přídavný, Shoda adjektiv.
Tato koncovka -ové jest pozdější než -i (Kt.).
Přípona -ové v obecné mluvě není obyčejná,
ale někdy se jí šp. užívá i v akkusativě:
viděl sem duchové (Jir.). V již. Čechách jí
též není, tam klade se v nomin. i zcela pra-
videlně a u jmen osobných bez výjimky,
u neosobných někdy y: ty voly. Kts.

Ovečky = beránky, sr. Řasokupy. Lp. —-
Vz také: Ovce.

Ovejčí, n., chorion, blána zárodku semen-
ného z dužiny složená. Rostl.

Ovelebiti, il, en, ení, oslaviti, verherrli-
chen. — co. Hospodin však v ohni, vichru
nebyl, přítomnosť svou jinak ovelebil. Sš.
Bs. 188. a.

Ověnčenec, nce, m., crossostylis. Rostl.

Ověnčení, n., Bekränzung, f. Br.

Ověnčiti, il, en, ení; ověnčovati, um-, be-
kränzen. — co čím: okno růžemi, Us., ně-
koho vavřínem.

Ověne, ověnulo, 3. os. sg. verbi defe-
ctivi. Nechoď, až to trochu ověne (obeschne).
Už hodně ověnulo. Na mor. Zlínsku. Brt.
Vz Ovanouti.

Ovenec, nce, m., tři osady u Prahy. O.
dolní s Trojí (Troja); O. přední (Bubeneč);
O. zadní, na pravém břehu Vltavy. Vz S. N.,
Tk. I. 620., II. 261.—263., III. 655., Tf. 267.

Ověřiti, il, en, ení; ověřovati. — co: list,
beglaubigen, Rk., volbu (lepe: volbu schvá-
liti). Šb.

Oves, ovsa n. ovsu, m., ovések, ovísek,
sku, m., vz A. Avena, der Hafer. Vz Čl 153.,
Kk. 104., 107., FB. 10., Schd. II. 262., 265.
O. obecný, pospolitý; jalový, hluchý, planý;
pýřitý ; plaskostéblý; luční; srpnový, černý,
chlupatý n. srstnatý, Jg., asijský, turecký,
hřebílkový, nahý, žlutavý, těžký, podolský,
smeták n. kozácký, čínský, tatarský, bohatý,
rychlík; pytel, opálka atd. na oves. Šp. Vz
SN., KP. III. 248., 249. O. pastevní (plat za
pastvu), lesní (vz Lovczhaber), hajný = lesní,
dřevní (za dříví), chrtový, vyžlenčí (plat za
osvobození živiti lovecké psy). Gl. 211. Oves
(dle nepravého domnění) v stoklas nepoda-
řením se proměňuje. Kom. Dobřes učinil, žes
nohám ovsa přičinil (utekl). Dh. Štědrý hráč,
milostivý zloděj, Urbanův oves, žito Havlovo,
řídko bývá z toho co dobrého. Rým. Ha-
vlovo žito, Urbanův oves, co z toho bude,
potom mi pověz. Rým. O. obrok koňský.
Jg. Koně za ovsem běhají a osli ho dostá-
vají. Č. Kůň, který ovsa dobývá, nejméně
ho jí. Č. Peníz pán, chmel hrdina, oves ko-
moň. Jg., Mus. O. koňovi netěžký. L. Když
na cestách bláto, oves bývá jako zlato. O.
i skrz lyčený střevíc prorůstá. Pk. — O.,
český národní tanec v třídobém taktu. S. N.

Ověsek, sku, m., Umhang, m. O. vyhrnouti,
aufdrapiren. Dch.

Ověsiti, il, šen, ení; ověšeti, 3. os. pl.
-ejí, el, en, ení; ověšovati, umhängen ; herab-
hängen. — co: hlavu, křídla (svěsiti), nos,
větve. Koll., Č. — co čím = obtáhnouti. Nt.

Oveslovati co: svět, umsegeln. Mus.

Ovesnice, e, f., ovesnička = druh hru-
šek, Haberbirn, f. — O., druh rybyček. Jg.
Na Slov. ovesnísky, Hdk. C, ovsenka. Jg.
— O., Haferkiste. Čsk.

Ovesníčky, pl., m., podníštata, pozdní
housata (narozená o ovsích). U Jilov. Mý.
V již. Cech. podnesky. Bž.

Ovesník, a, m., aira cespitosa, Rasen-
schmellen, m. Linn.

Ovesnisko, a, n. = ovesniště, Haferfeld,
n., Haberstoppel. U Olom. Sd. O., pole, z ně-
hož uklizen oves. Brt.