Předchozí (453)  Strana:454  Další (455) |
|
|||
454
|
|||
|
|||
Ovesniště, ě, n., na Slov. ovseniště. Vz
Ovesnisko. Ovesný, ovesní, co z ovsa, na oves n.
v ovse jest, Haber-. O. mouka, V., kaše, role (ovesniště), strniště, červ, myš, sláma, kroupy, plat, chléb, Jg., Us., žně. Mřk. Ověsný, Umhäng-. O. taška. Us. N1.
Ovětralý, na větru uschlý, windtrocken.
O. brambory. Ovětrati, ovětrávati, an der Luft trocknen.
Seno ovětralo (uschlo). Us. Ovětřiti, il, en, ení = zvětřiti, erwittern,
na Mor. — koho. Pes srnku ovětřil. Chmela. Ovetšeti m. obvetšeti, vetchým se státi.
Bž. 47. Ovětvený; -ven, a, o, beastet. Dch.
Ovětví, n., pericladium, das Stiefelchen
(v bot). Rostl. Ověžiti, il, en, ení, mit einem Thurm ver-
sehen. — co: hrad. Us. -ovi, přípona ohýbací dat. a lok. sg. při
jménech rodu muž. (tedy v I. a II. sklonění; při mužských ukončených v -a: sluha, voj- voda, vozka a v o: Sluníčko, Vrťátko), zna- menají-li životné bytosti a jsou-li bez pří- vlastku: Havlovi, kmotrovi, mužovi, Janovi. Bůh, duch, pán, Kristus a člověk mají jen -u (ne: -ovi): Bohu, duchu atd. V druhé dekl. nejvíce jen u jmen vlastních, jsou-li bez přívlastku: Tomášovi, ale: svatému Janu, svatému Vavřinci. Jména muž. rodu v -a nebo v -o ukončená mají v dat. a lok. sg. vždy -ovi: sluhovi (ne: sluzě dle Žena), Slu- níčkoví (ne: Sluníčku dle Slovo. Cf. Brs. 9) Us. Jména vlastní muž. rodu mají -ovi;jsou-li s nimi spojena jména obecná a křestná, mají tato -u a jména vlastní -ovi: urozenému pánu panu Josefu Baudišovi. Mk. Koncovka -ovi jest pozdější. Kt. U jmen muž. v -a ukončených (sluha) vznikla na začátku 16. stol. na místě -ě (vojvodě). Šb. II. 24. — Koncovka -ovi dat. sg. u jmen podst. mění se ve vých. a již. Čechách v -oj: mužovi — mužoj, holuboj, koňoj. Jir. Husaroj se dám. Us. v Hradecku. Er. P. 270. Cf. Bž. 47. -oví, přípona jmen podst. hromadných
rodu středn.: listoví, vrboví, stromoví, věch- toví, křoví. D., T. -ovic, dříve: -evic, přípona jmen podstat.
označujících původ, nomen patronymicum: královic, císařovic (dříve: králevic, císařevic), cf. rus. carevič. Jg. — 2. Označuje přídavná jména přisvojovací. Místo -ův, -ova, -ovo užívá se totiž v některých krajích pro všecky pády a pro všecky tři rody koncovky -ovic z pravidla 1. u jmen rodin: Novák — Nová- kovic; 2. u jmen řemesla označujících: kovář — kovářovic, mlynářovic, krejčovic, truhlá- řovic. Truhlářovic: syn, dcera, dítě, synové, dcery, housata. Lídka Vaňkovic, sousedovic Leonorka (u Klat.) Er. P. 439., 462. Nikdy synovic, otcovic a p.; nikdy u jmen rodin- ných, jsou-li to adjektiva: Novotný (ne: děti Novotnovic, nýbrž : děti Novotného n. Novotných). Tvoří se jen od jmen rodu mužského. Ht. v Sr. m. 225. píše: Místo přídavných na -ův ráda užívá (čeština) pod- statného tvaru na -ovic, který není nic ji- ného než množný, jedn. nominativu rovný |
genitiv a co taký všecky skloňovací tvary
přídavných jmen na -ův právem a náležitě zastupuje proto, že i ta z genitivu množ- ného podstatných jmen vznikla. A Prk. v Přisp. 12. praví: Podobně se to má s pa- tronymickými tvary Boudojc, sousedojc a p.; ty totiž vznikly vysutím retnice v z Boudo- vic, sousedovic, jež zase sama utvořena jsou příponou -ic z adj. possesivných Boudoví., sousedovь, znamenajíce syna neb potomka Boudova, sousedova, v plur. Boudovici, sou- sedovici děti, rodinu neb potomky Boudovy, sousedovy; z tohoto plur. životného povstaly názvy místné dle analogie neživotných masc., kdež nomin. plur. nahrazuje se pluralním akkusativem: z Královici, Mirovici tedy: Královice, Mirovice, jež se mají k sobě jako hadi: duby, jako muži: meče. Genitivu plur. životných patronymik užívá se s platností possessivnou v tvaru starém, nerozšířeném: -ovic, nikoliv: -ovicův; na př. potkal jsem Vácslava (Annu) Boudovic, pohádal se s Lud- milou Boudovic, půjčil peníze Anně Boudo- vic atd., kdež Boudovic při určeném jméně je tolik jako potomků Boudových, rodiny Boudovy (Boudovské); též ellipticky může státi takové patronymicum: hněvají se s Bou- dovic (lidmi, rodinou), došel až k Boudovic (statku, domu; sr. eis "Aiůov, év "Aidov, apud Veneris); byli tu Boudovic (lidé; u Jindř. Hradce: Boudů), což snad spíše sluší míti za nomin. s otřelým i (na Chrudimště: byli tu Boudovi) jako vedouc m. vedoucí. Změny pak, jaké podstoupily tvary Boudovic, sou- sedovic, Mirovice u výslovnosti, jsou dvojí a) buď se též vysulo v: Boudoic, Miroice, z čehož zase zamezením hiatu mohlo vznik- nouti buď Boudojic, Mirojice, též na Plzeňště pak na Mirovičtě, -oic dvouslabičně jako -ojic), nebo Boudojc, Mirojce (na Plaště, Ma- nětínště, Příbramště a i na Plzeňště); aneb se vysulo i, a z Boudovc, Mirovce vzniklo nutně Boudouc, Mirouce (na Manětínsku, Mirovicku, Rožmit. a Pracheňsku) a staže- ním Boudúc (u Krašťovic). Prk. V okolí Č. Budějovic jeví se v užívání těchto tvarů ta zvláštnosť, že v nom. sg. masc. neužívají tvaru v -ojc, nýbrž jen v žen. a středním rodě: To je Vonšů Jeník, Vonšojc děvečka, Vonšojc děvčátko. Ve všech ostatních pá- dech kteréhokoli rodu pravidelně říkají Von- šojc: Dal jsem to Vonšojc (Jeníkovi, dě- večce, děvčátku) atd. Bž. — Vz také Zk. Tvarosl. 29. Ve vých. Čechách říkají: V tom domňe vostávaj Tumovi, Sadilovi. Jir. — Vz -ův, -ic, -ojic. -ovice, přípona místních jmen: Budějovice,
Bělkovice. Pk. Vz -ovic. -ovici, vz -ovic.
Ovícněti, ěl, ění, více míti než je třeba,
míti nazbyt, mehr haben als man braucht. Kdo mnoho měl (manny nasbíráno), neovícněl. Sš. I. 362. Ovidi-us, a, m., znamenitý básník římský.
Vz S. N. Oviklati, oviklávati, aufwackeln. Ros. —
co: strom. Us. -ovina, přípona jmen podst. rodu žen.:
volovina, oslovina, vrchovina. Vz Tvoření slov. |
||
|
|||
Předchozí (453)  Strana:454  Další (455) |