457

Ovšívati se = tak sebou kroutiti, jakoby
vši měl, podrbovati se, sich winden. Vz Oší-
pati se.

-ový, přípona adj. nejvíce při jménech
zvířat, stromů a látek. Klade se: 1. místo
genitivu látky: zdi mramorové, dříví bukové,
svíce voskové; 2. místo gt. obsahu: den trhový,
sloup dýmový; 3. jmenuje se jí účel jména
omezeného, nač jest: lopata chlebová, V., ka-
mení prakové, Br.; 4. místo genitivu příčiny
a původu: úraz hromový (od hromu), rána
morová; 5. místo genitivu místa, času; určuje
čas, místo, způsob: trpění křížové (na kříži),
muky křížové; 6. místo genitivu předmětného,
jmenuje věc, která předmětem činnosti jména
omezeného jest (ale velmi zřídka). Stráže
žalářová. Pass. Spojení kloubové. Sal. Roz-
umové vzdělání. Jg. Zk. Skl. 308—315. Vz
také Mkl. S. 9., 231. a Slovník vědeckého

názvosloví XVI. (Šf.).---ový, přípona slov

chemických, značí poměr BO₃: kyselina du-
síková, chlorová. Šf. — Před -ový se poslední
kmenová samohláska krátívá: lípa — lipový,
bříza — březový, mák — makový, mráz —
mrazový, práh — prahový; ale nekrátí se
obzvláště, vyjadřuje-li se jimi podobnost:
sláma — slámový (ale: slaměný), mílové boty
(ale: milní kámen), skálový (jako skála) člo-
věk (ale; skalní vrabec). T. Vz Tvoření slov.

Ovykati; ovyknouti, knul a kl, utí, ge-
wöhnen. — na čem. Já na tom ovykám
(přestávám). Us. Letní dub jako zimní na
stejné půdě ovyká. D. — čemu. Puch., Rk.

Ovyklý, gewohnt, gewöhnlich. Rk.

Ovzduchový, athmosphärisch. Dch.

Ovzduší, n., Athmosphäre. Dch.

Ovzdychati, beseufzen. — co, koho. Krok.

Oxalit, u, m., světle žlutá, vláknitá neb
zemitá hmota: 2 Fe O. C² O³ + 3 HO. Bř.
N. 230.

Oxamid, u, m., lučebné sloučení amidu
s kysličníkem uhličnatým. Vz S. N., Šfk. 448.

Oxford, a, m., mě. v Anglii. S. N.

Ox-us, a, m., řeka v Asii, nyní Džihon,
Gihon, Amu. Vz S. N.

Oxyd, u, m., ein mit Sauerstoff verbun-
dener Körper, Metallkalk.

Oxydace, e, f., z řec., okysličení, Oxydation.

Oxydovati, okysličiti, oxydiren, mit Sauer-
stoff verbinden.

Oxyfen, u, m. Oxyphaensäure. Vz Šík.
574.

Oxygen, n, m. — kyslík. Vz Bř. N. 105.

Oxygenoid, u, m., prvek nekovový, che-
mickou povahou kyslíku a chloru podobný.
S. N.

Oxychloridy, m. O. jsou sloučeniny ně-
kterých kovů s chlorem a kyslíkem. Vz S N.,
Sfk. 799.

Oxymor-on, a, n., řec, vtipné sobě od-
pírání, slove v mluvnici takový způsob mlu-
vení, když pojmy sobě odporné v jedno se
pojí tak, že spojení takové na poslech cosi
nemístného, v pravdě však cosi ostrovtipného
do sebe má, jako: Tu jsem viděl, že nic ne-
mající všecko se míti pravili (Kom.). Hledatel
nenalezl a nehledatel nalezl. Sš. 10G. Ó blaho-
slavená porobo, nad niž nic svobodnějšího
vymyšleno býti nemůže. Kom. Lab. 120.
A tvůj stín tím zvučným tichem plesá. Krásno-

horská. Scheinwiderspruch. Zk. Ml. II. 178.,
KB. 242. Vz Mk. Ml. 204., S. N.

Oxyopie, e, f., řec, zrak příliš ostrý, tak
že mu světlo veliké jest nepříjemno. S. N.

Oxyton-on, a, n., slovo, které má prízvuk
ostrý (akut) na poslední slabice.

-oz, přípona subst. rodu muž.: lomoz. D.,
Mkl. B. 318.

Ozábiti, il, en, ení. — si co: nohy, sich
erkälten. Na Ostrav. Tč.

Ozáblina, y, f., oznobenina, Frostbeule,
f. Jg.

Ozáblosť, i, f., das Erfrorensein, die Er-
frorenheit, die Frostigkeit. Jg.

Ozáblý, oznobený, erfroren, erfrört, frostig.
Jg. O. (na Mor. ozíblé) nohy. Us. O. srdce,
frostig. Tvrdé srdce je o-blé. Sš. I. 34.

Ozábnouti, bnul a bl, utí; ozábati; na
Mor. ozíbnouti, ozíbati, erfrieren, frostig
werden. — koho. Nenechte nás dlúho stať,
bude nás tu ozíbat. U Příbora. Kol. ván. —
koho nač, v co. Ozábnouti na ruce. Rg. zdr.
Ozíbe mne v ruce (zebe). Na mor. Zlínsku.
Brt. — komu. Srdce mu ozáblo. Th., Gníd. —
kdy (čím). V příkré zimě (příkrou zimou)
nohy ozábnou. Hlas.

Ozaj, ozajst, na ozaj, na ozajst, ozaj-
stně, zkaženo z dojista, na dozajista (Bž.).
Ht. Sr. ml. VIL, na Slov. — opravdu, ernst,
ernstlich, im Ernst, in der That, wirklich.
Plk. Ozaj, na ozaj také na mor. Zlínsku. Brt.

Ozajstný, ernst, wirklich, echt, na Slov.
To je o-ná tokajčina. Koll. O. obličej. Ssav.

Ozákopiti, il, en, ení. — co čím: zákopy
širokými. Č. Mit einem Graben umgeben.

Ozant, u, m., čertovo lejno, assa foetida,
Assant, m.

Ozáření, n., záře kolem středověkých vy-
obrazení spasitelových; potom vůbec záře č.
nimbus kolem hlav n. celé postavy svatých.
S. N.

Ozářiti, il, en, ení; ozařovati, bestrahlen.
— co čím: Slunce posledními paprsky hory
ozařuje. Us.

Ozbožení, ozbožnění, n., Bereicherung,
f. Hojnosť bude míti nebo o. Hus. — O.,
Vergötterung, f. Mus.

Ozbožiti, ozbožniti, il, en, ení, ěn, ění,
ozbožovati = zbožím zásobiti, bereichern. —
koho v čem. Pam. kut. — 2. Zbožným učiniti.
— koho čím, gottselig machen. Mus.

Ozbožněti, ějí, ě1, ění, gottartig, -selig
werden. Mus.

Ozbraniti, vz Ozbrojiti.

Ozbroj, e, m., die Rüstung, Bewaffnung.
O. křesťanů jest trpělivost' a lahoda. Sš. Zj. 449.

Ozbrojenec, nce, m., ein Bewaffneter. Č.

Ozbrojení pro jistotu, z prozřetelnosti.
Bewaffnung, f. Šm. O. magnetu, vz KP. II. 187.

Ozbrojený; -en, a, o, bewaffnet. O. vojsko,
loď, pevnosť.

Ozbrojiti, il, en, ení, ozbraniti, il, ěn, ění,
ozbrojovati, ozbraňovati, waffnen, bewaffnen,
beAvehren, ausrüsten. Jg. — co, koho čím:
loď, vojsko, lid puškami, Us., srdce trpělivostí.
D. — se proč: se pro jistotu, z prozřetel-
nosti. Šm. — Vz Uzbrojiti.

Ozbrojniti = ozbrojiti. Zlob.

Ozbrojování, n., die Bewaffnung, Rüstung.