Předchozí (456)  Strana:457  Další (458) |
|
|||
457
|
|||
|
|||
Ovšívati se = tak sebou kroutiti, jakoby
vši měl, podrbovati se, sich winden. Vz Oší- pati se. -ový, přípona adj. nejvíce při jménech
zvířat, stromů a látek. Klade se: 1. místo genitivu látky: zdi mramorové, dříví bukové, svíce voskové; 2. místo gt. obsahu: den trhový, sloup dýmový; 3. jmenuje se jí účel jména omezeného, nač jest: lopata chlebová, V., ka- mení prakové, Br.; 4. místo genitivu příčiny a původu: úraz hromový (od hromu), rána morová; 5. místo genitivu místa, času; určuje čas, místo, způsob: trpění křížové (na kříži), muky křížové; 6. místo genitivu předmětného, jmenuje věc, která předmětem činnosti jména omezeného jest (ale velmi zřídka). Stráže žalářová. Pass. Spojení kloubové. Sal. Roz- umové vzdělání. Jg. Zk. Skl. 308—315. Vz také Mkl. S. 9., 231. a Slovník vědeckého názvosloví XVI. (Šf.).---ový, přípona slov
chemických, značí poměr BO3: kyselina du-
síková, chlorová. Šf. — Před -ový se poslední kmenová samohláska krátívá: lípa — lipový, bříza — březový, mák — makový, mráz — mrazový, práh — prahový; ale nekrátí se obzvláště, vyjadřuje-li se jimi podobnost: sláma — slámový (ale: slaměný), mílové boty (ale: milní kámen), skálový (jako skála) člo- věk (ale; skalní vrabec). T. Vz Tvoření slov. Ovykati; ovyknouti, knul a kl, utí, ge-
wöhnen. — na čem. Já na tom ovykám (přestávám). Us. Letní dub jako zimní na stejné půdě ovyká. D. — čemu. Puch., Rk. Ovyklý, gewohnt, gewöhnlich. Rk.
Ovzduchový, athmosphärisch. Dch.
Ovzduší, n., Athmosphäre. Dch.
Ovzdychati, beseufzen. — co, koho. Krok.
Oxalit, u, m., světle žlutá, vláknitá neb
zemitá hmota: 2 Fe O. C2 O3 + 3 HO. Bř. N. 230. Oxamid, u, m., lučebné sloučení amidu
s kysličníkem uhličnatým. Vz S. N., Šfk. 448. Oxford, a, m., mě. v Anglii. S. N.
Ox-us, a, m., řeka v Asii, nyní Džihon,
Gihon, Amu. Vz S. N. Oxyd, u, m., ein mit Sauerstoff verbun-
dener Körper, Metallkalk. Oxydace, e, f., z řec., okysličení, Oxydation.
Oxydovati, okysličiti, oxydiren, mit Sauer-
stoff verbinden. Oxyfen, u, m. Oxyphaensäure. Vz Šík.
574. Oxygen, n, m. — kyslík. Vz Bř. N. 105.
Oxygenoid, u, m., prvek nekovový, che-
mickou povahou kyslíku a chloru podobný. S. N. Oxychloridy, m. O. jsou sloučeniny ně-
kterých kovů s chlorem a kyslíkem. Vz S N., Sfk. 799. Oxymor-on, a, n., řec, vtipné sobě od-
pírání, slove v mluvnici takový způsob mlu- vení, když pojmy sobě odporné v jedno se pojí tak, že spojení takové na poslech cosi nemístného, v pravdě však cosi ostrovtipného do sebe má, jako: Tu jsem viděl, že nic ne- mající všecko se míti pravili (Kom.). Hledatel nenalezl a nehledatel nalezl. Sš. 10G. Ó blaho- slavená porobo, nad niž nic svobodnějšího vymyšleno býti nemůže. Kom. Lab. 120. A tvůj stín tím zvučným tichem plesá. Krásno- |
horská. Scheinwiderspruch. Zk. Ml. II. 178.,
KB. 242. Vz Mk. Ml. 204., S. N. Oxyopie, e, f., řec, zrak příliš ostrý, tak
že mu světlo veliké jest nepříjemno. S. N. Oxyton-on, a, n., slovo, které má prízvuk
ostrý (akut) na poslední slabice. -oz, přípona subst. rodu muž.: lomoz. D.,
Mkl. B. 318. Ozábiti, il, en, ení. — si co: nohy, sich
erkälten. Na Ostrav. Tč. Ozáblina, y, f., oznobenina, Frostbeule,
f. Jg. Ozáblosť, i, f., das Erfrorensein, die Er-
frorenheit, die Frostigkeit. Jg. Ozáblý, oznobený, erfroren, erfrört, frostig.
Jg. O. (na Mor. ozíblé) nohy. Us. O. srdce, frostig. Tvrdé srdce je o-blé. Sš. I. 34. Ozábnouti, bnul a bl, utí; ozábati; na
Mor. ozíbnouti, ozíbati, erfrieren, frostig werden. — koho. Nenechte nás dlúho stať, bude nás tu ozíbat. U Příbora. Kol. ván. — koho nač, v co. Ozábnouti na ruce. Rg. zdr. Ozíbe mne v ruce (zebe). Na mor. Zlínsku. Brt. — komu. Srdce mu ozáblo. Th., Gníd. — kdy (čím). V příkré zimě (příkrou zimou) nohy ozábnou. Hlas. Ozaj, ozajst, na ozaj, na ozajst, ozaj-
stně, zkaženo z dojista, na dozajista (Bž.). Ht. Sr. ml. VIL, na Slov. — opravdu, ernst, ernstlich, im Ernst, in der That, wirklich. Plk. Ozaj, na ozaj také na mor. Zlínsku. Brt. Ozajstný, ernst, wirklich, echt, na Slov.
To je o-ná tokajčina. Koll. O. obličej. Ssav. Ozákopiti, il, en, ení. — co čím: zákopy
širokými. Č. Mit einem Graben umgeben. Ozant, u, m., čertovo lejno, assa foetida,
Assant, m. Ozáření, n., záře kolem středověkých vy-
obrazení spasitelových; potom vůbec záře č. nimbus kolem hlav n. celé postavy svatých. S. N. Ozářiti, il, en, ení; ozařovati, bestrahlen.
— co čím: Slunce posledními paprsky hory ozařuje. Us. Ozbožení, ozbožnění, n., Bereicherung,
f. Hojnosť bude míti nebo o. Hus. — O., Vergötterung, f. Mus. Ozbožiti, ozbožniti, il, en, ení, ěn, ění,
ozbožovati = zbožím zásobiti, bereichern. — koho v čem. Pam. kut. — 2. Zbožným učiniti. — koho čím, gottselig machen. Mus. Ozbožněti, ějí, ě1, ění, gottartig, -selig
werden. Mus. Ozbraniti, vz Ozbrojiti.
Ozbroj, e, m., die Rüstung, Bewaffnung.
O. křesťanů jest trpělivost' a lahoda. Sš. Zj. 449. Ozbrojenec, nce, m., ein Bewaffneter. Č.
Ozbrojení pro jistotu, z prozřetelnosti.
Bewaffnung, f. Šm. O. magnetu, vz KP. II. 187. Ozbrojený; -en, a, o, bewaffnet. O. vojsko,
loď, pevnosť. Ozbrojiti, il, en, ení, ozbraniti, il, ěn, ění,
ozbrojovati, ozbraňovati, waffnen, bewaffnen, beAvehren, ausrüsten. Jg. — co, koho čím: loď, vojsko, lid puškami, Us., srdce trpělivostí. D. — se proč: se pro jistotu, z prozřetel- nosti. Šm. — Vz Uzbrojiti. Ozbrojniti = ozbrojiti. Zlob.
Ozbrojování, n., die Bewaffnung, Rüstung.
|
||
|
|||
Předchozí (456)  Strana:457  Další (458) |