459

Označiti, il, en, ení; označovati, bezeich-
nen. Mus. Čásť nestejně označená. Stč. Alg.
51. — co čím: pády číslicemi, rozdělení
čárkou. Potupným jménem triumviratu něco
o. Nt.

Oznak, u, m. Abzeichen, Symbol. Rybář-
ství jest o-kem úřadu apoštolského a vůbec
křesťanského. Sš. Mr. 8. Slunko nejednou
o-kem dobra a blaha bývá. Sš. Zj. 463.

Oznam, u, m., Kundgebung, Bekanntge-
bung, u vojska der Rapport. O. ranní, Früh-
rapport. Čsk.

Oznama, y, f. = oznámení. Gníd.

Oznamenati, anzeigen, bemerken. — se
čím. Konec toho věku oznamenal se váž-
nými příhodami. Krok.

Oznámení, n., die Bekanntmachung, An-
kündigung, Eröffnung, Verkündigung. Jg.
O. něčeho k někomu. J. tr. O. vůle naší,
nového díla, V., budoucích věcí. Nt. — O. =
ohlášení, opovědění, die Ver-, Anmeldung,
Ansagung; ohláška, die Aufbietung; done-
sení, Anzeige, f. Jg. O. veřejné, soukromé.
O. o něčem, lépe: čeho. Km.

Oznámený; en, a, o, bekannt gemacht,
gemeldet, bemeldet. Jg., V. Prve, svrchu,
výše o. Jg. — komu. Us. Vz Oznámiti.

Oznáměti, ěl, ění, bekannt werden. —
kde V celém pretoriu jméno Kristovo ozná-
mělo. Sš. Sk. 292.

Oznamitel, e, m., Anzeiger, Verkündiger,
m.

Oznamitelka, oznamitelkyně, ě, f., die
Anzeigerin, Verkündigerin. Us. Jg.

Oznámiti, oznam n. oznamiž, il, en, ení;
oznamovati, oznamovávati. — O., známé
učiniti, ohlásiti, praviti, roztrousiti, vyvolati,
bekannt, kund machen, anzeigen, an-, ver-
kündigen, melden, berichten, verständigen,
eröffnen, ansagen, entbieten, rapportiren. Jg.
— co komu: o. své zdání. Zř. F. I. Věc
světle o. CJB. 287. O. původoví den k stání.
Jg., Šm Kazatel svátky oznamuje (ohlašuje).
Kom. Ústně jsem mu to oznámil. Někomu
svou vůli, úmysl, poselství, V., svá myšlení
o. D. — co komu o čem. Aby jeden každý
bez omýlení o svém stavu oznámen byl. Vl.
zř. 2. Pakli by doma nebyl, mají obsýlku
v obydlí jeho poznamenati a říci čeledi, aby
mu o tom oznámili. Kol. 16. O tom svým
místem obšírněji oznámím. V. O všech bu-
doucích věcech oznámím. V. Oznamuji o ne-
řádích. Kom. Ouředníci oznámili o škodě
lidi svých. Arch. I. 91. — koho s čím.
Oznámili je s knihami českými. Pal. Radh.
III. 247. — jak. Úředníci pod přísahami
oznámili. Žer. Sn 31. — co po kom: po
bratru. Bl. — Žer. Sn. 62. — co komu
čím kde, v čem (jak). Mnohými slovy
někomu něco o., v krátkých slovech, V.,
v pravdě. Solf. Oznamujeme vám tímto listem.
Háj. V týchž slovích to oznámili. Háj. V domu
mu to oznámil. Br. Ve své řeči něco o. Chč.
610. Oznamujem tímto listem sami za sebe
a dědice své. Nar. o h. a k. Císař v latinském
jazyku se mu oznámil (dal znáti). Háj. O.
krádež u úřadu. Ml. O. na černé desce. Šm. —-
co komu před kým. Solf. Vuoli všech přede
všemi oznámil. Výb. II. 485. — co komu
zač: za mzdu, Us., za jisté (za věc jistou).

V. — co kam. Utekli a oznámili to do města.
Sš. L. 89. — se s čím. Kdokoli se oznámí se
staročeskou právní soustavou a řády soud-
ními, nabude toho přesvědčení, že . . . Pal.
Radh. — kdy. Po přečtení oznámil. Žer.
Záp. II. 142. — co skrze koho: skrze posla,
skrze osobu svou (persönlich). Václ. XII. Pr.
1861. 27. — se komu = dáti se znáti, sich
zu erkennen geben, bekannt machen. V tom
se mu sám oznámil. V. — že, aby. Oznámil
nám, že přijede. Oznámil mu to, aby věděl,
co má činiti. Us.

Oznámivý, oznámlivý, Meld-. O. cedule,
Meldzettel. Zlob.

Oznamovací způsob, vz Indikativ.

Oznamovač, e, m. = oznamovatel.

Oznamování, n., die Ver-, Ankündigung,
Bekanntmachung. Klat. 58.

Oznamovatel, e, m., der Anzeiger, An-
sager, Rapportirer. Bur. — Oznamovatelka,
oznamovatelkyně, ě, f., die Ansagerin.

Oznamovati, vz Oznámiti.

Oznamovna, y, f., das Auskunftsbureau.
Rk.

Oznati se, oznám se = známosť učiniti,
Jemanden kennen lernen. — se s kým, se
s čím. Kdo se o. s blaieností žádá. MM.
Tam se s ním brzo oznal. MM. Češka má
každá na jazyku med; jak se s ní ozná,
potom je jak jed. Mor. P. 317. Zb. — O. se
někde, heimlich werden. Us.

Oznoba, y, f., oznobenina. Jg.

Oznobení, n., das Er-, Abfrieren. Jg.

Oznobenina, y, f., die Frostbeule, der
Frostflecken. Jg. — Oznobenosť, i, f., druh
omrzliny, pernio, die Frostbeule. Vz S. N.

Oznobený; oznoben, a, o, erfroren, erfrört.
O. úd, noha.

Oznobiti, il, en, ení, er-, abfrieren. D.,
Čern.— si co: uši, ruce, nos, nohy. Us. —
se komu. Oznobily se mu nohy. Ros.

Ozobati, ozobám a ozobu; ozobávati, um-,
bepicken. — co. Ptáci všecko ozobali. —
co čím: zobákem housku o.

Ozobí, n., die Schnabelhaut, tlustá a měkká,
obyč. žlutá, někdy krátkými štětinami po-
rostlá kůže, jíž jest kořen vrchní části zobáku
mnohých ptáků pokryt. S. N., Schd. II. 440.

Ozokerit, u, m., vláknitá, lepkavá hmota,
zemský vosk. Vz KP. III. 147., Bř. N. 231.,
Krč. 204.

Ozon, u, m. (z řec. ó's w, zapáchám, voním),
kyslík ve zvláštním stavu allotropickém. Vz
více v S. N., Šfk. 75., Bř. N. 105.

Ozora, y, m. To je o. člověk = velmi
veliký. Na Slov. Vz Ozrut.

Ozorna, y, f., cytinus, Hypocist. Rostl.

Ozorný = krásný, nádherný, gross, an-
sehnlich. Na Slov.

Ozpovídati, Beichte hören. — koho =
vyzpovídati. Na Slov., Mus.

Ozprostiti, il, štěn, ění; osprošťovati, be-
freien. — se čeho. Chym.

1. Ozrač, i, f. Glanz, Pracht. V tejž roz-
koši, v tejž ozrači Aleksandr mysl omrači.
Výb. I. 167. Viděl Jan jméno napsané a viděl
o. a záři jeho. Sš. Zj. 483. Vědou prý víra
o-če a oblesku dosahuje. Sš. J. 8. Ani bo-
hatství ani o. učenosti nezatemnila duše a
mysli jeho. Sš. J. 47. Na o. postaviti = zra-