460

čitým, patrným učiniti, anschaulich machen,
veranschaulichen. Potřebí tudy bylo pravdu
tu také jinými ještě důkazy na o. a jistotu
postaviti. Sš. I. 54

2. Ozrač, i, f., ozračstvo, n. = skvosty,
nádhera, rozkošná nádhera, luxus et otium,
Pracht. Alx. Výb. I. 167. 26. Vz Ozračstvo.
Nepředcházela okázalá a hřmotná o. a nád-
hera. Sš. L. 170. Král pro veliké ozračstvo,
pro rozkoš i pro bohatstvo na zlatém voze
sedieše. Výb. I. 1074. a 1110.

Ozračenie, n. = viditelnosť. Kat. 1738.,
1818. Stál u nich v tělesné postavě pro o.
pastýřům. Sš. L. 340. O. ot lidí nepřijímají
(claritatem). ZN. O. věčné, claritas. BÓ.

Ozračený; -čen, a, o, vz Ozračiti. Tys
Bóh veliký a o-ný v tvé moci (praeclarus).

Ozračiti, il, en, ení; ozračovati — něco
zračným, viditelným učiniti, ukázati, oslaviti,
clarificare, anschaulich machen. Kat. 1303.,
1743. Jich kosti ozračuji se. BO. Zdali tma
se kouřem označí? Sš. Bs. 191. — co, koho.
Chtě o. dóm svój. BO. Ozračiti chrám Boha
našeho. BO. — se v čem. Příkladové jsou
jednotlivé případnosti, v kterých se vše-
obecnosť ozračuje. Marek. Již jest ozračen
syn člověčí a Bóh sě jest v něm ozračil. ZN.
Ozračuje se v něm (zběsilém) pravda, že . . .
Sš. L. 90. V něm idea lidstva se ozračovala.
Sš. L. 99. — nad kým. Judit oslavena jest
a ozračena nade všemi ženami v zemi isra-
elské. BO.

Ozračný, sichtbar, anschaulich, verherr-
licht. Povaha proroka velebnou a o-čnou
mluvu obrazovou vymáhá. Sš. Zj. 344.

Ozračstvo, a, n., vz Ozrač. Alx. 1074.,
17. a., 1110. 34.

Ozředlo, a, n., díra hoření do sadu, das
Spundloch. Jg. — O., vůbec otvor, ústí jaké-
koli, die Oeffnung. Kto nám otvalí kámen
ot ozřiedla hrobu. Marc. 16. 3. (15. stol.)

Ozřejměti, ěl, ění, ersichtlich werden. —
komu. Aby Jidášovi nešlechetnost' jeho tím
více ozřejměla. Sš. L. 204.

Ozřejmiti, il, en, ení. — co. Rk. — čím.

Ozříti se, el, ení; ozírati se = ohlédati
se, sich umsehen. Kat. 749., BO., Dal. — se
na co, na koho. Bůh na spravedlnosť se
ozřev. Hus. Ozřel se na starého muže. Výb. I.
O. se na stranu. 1719. Ozři sě na vzchod
slunce a vz syny své. BO. Aby Jeho Milosť
ráčil se na ně milostivě ozřieti. Let. 174. —
se po kom.

Ozrnatěti, ěl, ění, körnig werden.

Ozrnatiti, il, cen, ení, körnig machen, mit
Körnern bestreuen. Techn.

Ozrut, a, m., velikán. Na Slov. Hdk. C.
Vz Ozora.

Ozub, u, ozubec, bce, ozoubec, bce,
ozoubek, bku, m. Ozuby — ohnuté částky
u podkovy, die Stollen. Ozuby udělej pod-
kovář čtvrt palce vysoké. Jg. — O., jehla
u přesky, která se v připínání zabodá do
řemene, Dorn, Stift, m. O. a petlice. Us.
U tesařův. Na o. něco dáti, na o. nebo na
kříž něco zapustiti (aufkämmen), z ozubu
vyndati, vysaditi (auskämmen). Nz. Vz Ozubec.

Ozubatěti, ěl, ění, Zähne bekommen.
Ozubatěl v krátkém čase. Jg.

Ozubec, bce, m. O. u berlínských želez
na lišky, který tlačí na pružinku (Schnell-
stange), der Drücker. Šp. Vz Ozub.

Ozubení, n., die Verzahnung. Tpl.

Ozubený; -ben, a, o, gezähnt, Zahn-. O.
kolo, Zahnrad, verzahntes Rad. Vz Prm. 1878.
č. 1—10. O. věnec na kole, Zahnkranz. Рrm.

Ozubí, n., das Gebiss, umělé zuby. Mřk.

Ozurný, zuřivý, streng, hart. Krok.

Ozvalka, y, f., ozývalka = ozev. Ros.

Ozvání, n. Melden, n. K jejich volání
učinils o. Antwort, f. Kom.

Ozvárati, n« Slov. v louhu vařiti, práti,
auslaugen. — co komu: košilku. Koll.

Ozvati se, ozvu n. ozovu se, ozvi se
(ozov se, zastr.), al, ání; — ozývati se =
volajícímu odpověděti, sich melden, ant-
worten ; zvuk odrážeti, wiederhallen; ohlásiti
se, nemlčeti, mluviti, einreden, laut werden,
sich hören lassen, sich melden, widersprechen,
Jg.; na Slov. opověděti. — abs. Neozývá
se duch. Kom. Ozval se pes, jelen, nedo-
statek. Us. Kdo jsi tu? ozvi se. Ros. Kdo
se první ozývá, z toho se to dobývá. Prov.
Vz Oheň. — se v čem. Pánět otcovské
velení ozývá v tom se vítání. Sš. Bs. 36. —
se kde, kdy (oč). V lese, v klenutí hlas
se ozývá. Ros. Proč se nikdo v té při o svou
spravedlnost neozval (neohlásil) ? Ros. — se
čím. Ozvěte se nářkem, hory doly. Brt. S.
§. 145. Hudbou ozýval se veškeren les. Jabl.
A ta řeka vzdechem ozývá se. Sš. 97. Nebe
pláčem se ozývalo. Prot. 159. — Koll. — se
odkud. Jak se do lesa volá, tak se z lesa
ozývá. č. Slyš, jak z útrob hory dutý hřmot
se ozývá. Jabl. 326. — se k čemu. O. se
k žalobám. Plk. Bůh v milosti k němu se
ozval. Br. Pán k reptotu samosvětců farisej-
ských ozývá se parabolami. Sš. L. 147. —
Kram., Plác. — se proti komu, proti če-
mu. J. tr. O. se proti takové nespravedl-
nosti. Ml. — že. Ozývají se hlasové, že bude
válka. Ml.

Ozvěna, y, f. (novější), ozev, ohlas, koř.
zvьn v zvьneti. Gb. Hl. 144. Houkni, uslyšíš
o-nu. Sych. O. od skal se odráží. Pt. O o-ně
vůbec a o o-ně jedno- a dvojslabičné zvláště
vz S. N. a KP. II 277. Echo, n., Wiederhall, m.

Ozvěnivý, wiederhallig. Dch.

Ozvěstovati: koho = oznámiti, opověděti,
anmelden. Šm.

Ozvlášť, für sich besonders. Mus.

Ozvláštiti, il, ěn, ění, ozvlastovati, ver-
einzeln. Koll.

Ozvučený, umschallt. — čím: hlukem.
Rkk. 21.

Ozvučeti, el, en, ení, umschallen. I blíží
sě voj ozvučený hlukem. Rkk.

Ozvučnice, e, f. Resonanzboden. Rk.

Ozvučník, u, m., Resonator, m. Ck.

Ozvučný, schallend.

Ozvuk, u, m. Měď má dobrý o. Presl.
Schall, Wiederhall, m.

Ozvukovati, ozvučeti, el, ení, um-
schallen, umtönen. Dch.

Ozývati se, vz Ozvati se.

Ožahati, vz Ožéci.

Ožahavosť, i, f. = ohavnosť. Na hostinách
atd. nevyrážejte se šibřinkami, kančinami a
o-stmi. Sš. II. 126. — V., Kom.