465

Pačesatý, schopfig. Rk.

Pačesek, vz Pačísek.

Pačesí, n. = pačesy, vz Pačes.

Pačesky, ův, m., patoky, víno z komínů
(= ze zrn) udělané, Treberwein. Čk. Vz Pa-
čísek.

Pačesnice, e, f., pačísky, Mittelwerrig, n. D.

Pačesný. P. příze, plátno, Werg-. D. Vz
Pačes.

Pačesovati, vz Pačísati. Us. u Kr. Hradce.

Pačetluky, dle Dolany, ves u Holešova
na Mor. PL.

Pačicí, Hebe-. P. železo. Zlob.

Pačidlo, a, n., páka, Hebel, m. Us. P. na
zuby, Uiberwurf, vz Nástroj na zuby, Cn.,
ruční. Čsk.

Pačín, a, m., Patzin, ves v Chebsku. PL.

Pačina, y, f., pačinka, opačina, zadní veslo
v člunu, das hintere Ruder bei einem Fahr-
zeuge. Us.

Pačísati; pačísnouti, snul a sl, ut, utí=
len po druhé česati (docela uhladiti), das
zweitemal hecheln, aushecheln, ausraufen.
Len nejprve se strhuje, potom pačísá a co
odpadne, slove pačesy. Kouble. — co: len.

— na čem: len na pačísce.

Pačísek, pačesek, sku, m., vz Pačes,
das bessere Werg. Příze z p-ků m. z pa-
česků. Též nejšpatnější výčesek, Kratzel-
fucken. — Člověk z pačísků spletený. Us. —

Jg.

Pačíska, y, f., vochle druhá n. hustá, na
které se len pačísá, na rozdíl od první, jež
slove strhovačka. Die Hechel. Us. — P. a
pl. pačísky, f. = pačísek. — Jg.

Páčiti, pač, páče (íc), il, en, ení, páčívati

— něco násilně vyzdvihnouti, trhati, winden,
aufbrechen, gewaltig heben, auf-, heraus-
heben ; zpět obraceti, umwenden, rücklings
wenden ; nazpět pamatovati, sich erinnern ;
ceniti, schätzen. — abs. Pač, pač = hleď,
hleď! Na Slov. Plk. — co, koho (z čeho):
dvéře, Us., hory ze základů, Raj., stromy
z kořen, Hlas., škodu (ceniti). Rk. — co
komu — opakovati, apprehendiren. Us. u Be-
rouna. — koho k čemu = míti k čemu.
Us. — se = bortiti se, sich werfen, krumm
anlaufen; jinak se rozmýšleti, zdráhati se,
zurücktreten, sich weigern; na Slov. líbiti
se, gefallen. Kůň se páčí (nechce táhnouti).
Us. u Přer. Kd. — se, od čeho čím. Dvéře
se páčí od vlhka, vlhkem (bortí se). Us. —
se komu. Děvče se mu páčí = chce se ne-
věrným státi, zdráhá se. — s inft. Páčí se
mi to činiti (líbí se). Na Slov. — co, se
nač. Škoda na sto zl. se páčí (cení). Počet
jich páčil se na 100. Nt. — koho jak: vy-
soko (ceniti). Us. Vk.

Pačkati se = máchati se, fletschern. Na
Slov. Plk.

Pačlavice, městys na Mor. v kr. hradišť-
ském u Vyškova. Vz S. N.

Pačmák, u, m., veliká, hrubá ruka. Us.
na Táborsku. Hrš. — P., die Tatze, Kralle. Rk.

Pačoch, vz Pačech.

Pačov, a, m., Putzendorf, ves u mor. Tře-
bové. PL.

Pád, u, m., upadení, padání, úpad, der
Fall, Sturz, Umfall. V. P. zdi. Ku pádu na-
kloněný. V. Těžký pád učinil. Ros. Vzal

pád až k smrti. V. Pádem tím páteř si po-
rachotil. Sych. To pádem hrozí. Kom. Kdo
na zemi sedí, pádu se nebojí. Prov. na Slov.
Pádem se poranil. P. volný, prostor pádu.
Nz. Po p-du nic není v nás celého, ale všecko
necelé, roztrhané atd. Kom. Od pádu se za-
chovati. Šm. P. zrychlený. S. N. Čím schod
vyšší, tím pád těžší. Vz Výška. Lb. Zákony
pádu, vz KP. II. 43., S. N. — P., rychlý
běh. Pádem — cvalem, úprkem, klopotem,
tryskem. Pádem tam jel, běžel. Pádem po-
spíchati. Zlob. Pádem se to stalo (před chvil-
kou) ; pádem to udělám (hned); pádem na
kraji (na samém kraji). Us. na Mor. Brt. Pá-
dem a rázem. Dch. — P., neštěstí, pohroma,
Un-, Verfall, m., Unglück, n. Přišel k pádu;
vzal pád (měl neštěstí; dokupčil, přišel na
koráb). V. Pádu poddaný (netrvalý). V. P.
hor = špatný stav hor. Hory přišly k pádu,
stojí v pádu (1542). Vys. Když se jim zdálo,
že již hlavy pozdvihnou a povstanou, tu
vždycky byl hlubší a těžší pád. Cr. Země-
třesení dělá se od podzemních vání, kteráž
protrhnou-li se ven, pádové se dělají. Kom.
J. 80. Pád, příhoda bláznivého jestiť vý-
straha moudrého. Prov., Jg. Pýcha předchází
pád. Pýcha před pádem. Jg. — P., úmor,
nákaza, nemoc, Fall, Umfall, m., Krankheit,
Pest, f. Již leží pádem (těžce nemocen jest).
Us. u Rychn. Na Mor. Brt. P. dobytka. D.
Pádem (morem) dobytčím nazýváme nemoc
stádní. P. dobytčí, hovězí, ovčí, sviňský, psí.
Ja. Pád hovězí pravý : červenka, zpráchnělka,
knihy zprachnilé. Ja. — P., hřích, Sünden
fall, Fehltritt, Fehler. V. P. Adamův nám
uškodil. Křehcí, pádu podrobení lidé jsme
všichni. Sych. Pannu ku pádu přivésti. V. —
P. v grammatice, lat. casus, něm. Endung,
Fall, m. Sedm jest pádův: nominativ, geni-
tiv, dativ, akkusativ, vokativ, lokal a in-
strumental. O ablativě, jenž byl osmým pá-
dem, vz Ablativ. Pády jsou přímé (casus
recti, nom. a vokat.) a nepřímé či kosé (c.
obliqui, ostatní). Pádů přímých užíváme vždy
bez předložek, nepřímých i bez předložek
i s předložkami, vyjímajíce lokal, který nyní
vždy jen s předložkami se zbíhá (vz Lokal);
pády nepřímými vytýkáme vztahy věcí k pod-
metu a výroku. Pád sedmý, jímž obyč. ozna-
čujeme nástroj, kterým něco konáme, slove
instrumentalem (nástrojným pádem) na př.:
krájím chléb nožem. Označuje-li však týž
pád společnosť, jejíž pomocí nebo za jejíž
přítomnosti něco se koná n. děje, zoveme
jej sociativem (pádem spolčovacím); sociativ
vždy má předložku s (se) a klademe jej po
otázce: s kým ? s čím ? Bž. 63. — Pozn. 1.
Pády předložkové vyznačují jednak poměry
tytéž jako pády prosté, ovšem živěji, jednak
i mnohé jiné, jež označovati pády prosté
buď a) oslabením původní moci už nestačo-
valy (cf. plášť aksamita a pozdější plášť z aksa-
mitu), buď b) za příčinou ostřejšího a roz-
manitějšího odstiňování vůbec síly neměly
(jíti v město, před město, za město). Brt. S.
§. 170. — Pozn. 2. Pád předložkový a) pod-
mětem (z pravidla jím bývá nominativ někdy
též genitiv vlastnosti neb i pád předložkový):
Pravili, že by z rytířstva ty věci nésti měli.
Blaženi jsou čistého srdce, neb ti Boha viděti



	465

	Pačesatý, schopfig. Rk. Pačesek, vz Pačísek. Pačesí, n. = pačesy, vz Pačes. Pačesky, ův, m., patoky, víno z komínů (= ze zrn) udělané, Treberwein. Čk. Vz Pa- čísek. Pačesnice, e, f., pačísky, Mittelwerrig, n. D. Pačesný. P. příze, plátno, Werg-. D. Vz Pačes. Pačesovati, vz Pačísati. Us. u Kr. Hradce. Pačetluky, dle Dolany, ves u Holešova na Mor. PL. Pačicí, Hebe-. P. železo. Zlob. Pačidlo, a, n., páka, Hebel, m. Us. P. na zuby, Uiberwurf, vz Nástroj na zuby, Cn., ruční. Čsk. Pačín, a, m., Patzin, ves v Chebsku. PL. Pačina, y, f., pačinka, opačina, zadní veslo v člunu, das hintere Ruder bei einem Fahr- zeuge. Us. Pačísati; pačísnouti, snul a sl, ut, utí= len po druhé česati (docela uhladiti), das zweitemal hecheln, aushecheln, ausraufen. Len nejprve se strhuje, potom pačísá a co odpadne, slove pačesy. Kouble. — co: len. — na čem: len na pačísce. Pačísek, pačesek, sku, m., vz Pačes, das bessere Werg. Příze z p-ků m. z pa- česků. Též nejšpatnější výčesek, Kratzel- fucken. — Člověk z pačísků spletený. Us. — Jg. Pačíska, y, f., vochle druhá n. hustá, na které se len pačísá, na rozdíl od první, jež slove strhovačka. Die Hechel. Us. — P. a pl. pačísky, f. = pačísek. — Jg. Páčiti, pač, páče (íc), il, en, ení, páčívati — něco násilně vyzdvihnouti, trhati, winden, aufbrechen, gewaltig heben, auf-, heraus- heben ; zpět obraceti, umwenden, rücklings wenden ; nazpět pamatovati, sich erinnern ; ceniti, schätzen. — abs. Pač, pač = hleď, hleď! Na Slov. Plk. — co, koho (z čeho): dvéře, Us., hory ze základů, Raj., stromy z kořen, Hlas., škodu (ceniti). Rk. — co komu — opakovati, apprehendiren. Us. u Be- rouna. — koho k čemu = míti k čemu. Us. — se = bortiti se, sich werfen, krumm anlaufen; jinak se rozmýšleti, zdráhati se, zurücktreten, sich weigern; na Slov. líbiti se, gefallen. Kůň se páčí (nechce táhnouti). Us. u Přer. Kd. — se, od čeho čím. Dvéře se páčí od vlhka, vlhkem (bortí se). Us. — se komu. Děvče se mu páčí = chce se ne- věrným státi, zdráhá se. — s inft. Páčí se mi to činiti (líbí se). Na Slov. — co, se nač. Škoda na sto zl. se páčí (cení). Počet jich páčil se na 100. Nt. — koho jak: vy- soko (ceniti). Us. Vk. Pačkati se = máchati se, fletschern. Na Slov. Plk. Pačlavice, městys na Mor. v kr. hradišť- ském u Vyškova. Vz S. N. Pačmák, u, m., veliká, hrubá ruka. Us. na Táborsku. Hrš. — P., die Tatze, Kralle. Rk. Pačoch, vz Pačech. Pačov, a, m., Putzendorf, ves u mor. Tře- bové. PL. Pád, u, m., upadení, padání, úpad, der Fall, Sturz, Umfall. V. P. zdi. Ku pádu na- kloněný. V. Těžký pád učinil. Ros. Vzal	pád až k smrti. V. Pádem tím páteř si po- rachotil. Sych. To pádem hrozí. Kom. Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí. Prov. na Slov. Pádem se poranil. P. volný, prostor pádu. Nz. Po p-du nic není v nás celého, ale všecko necelé, roztrhané atd. Kom. Od pádu se za- chovati. Šm. P. zrychlený. S. N. Čím schod vyšší, tím pád těžší. Vz Výška. Lb. Zákony pádu, vz KP. II. 43., S. N. — P., rychlý běh. Pádem — cvalem, úprkem, klopotem, tryskem. Pádem tam jel, běžel. Pádem po- spíchati. Zlob. Pádem se to stalo (před chvil- kou) ; pádem to udělám (hned); pádem na kraji (na samém kraji). Us. na Mor. Brt. Pá- dem a rázem. Dch. — P., neštěstí, pohroma, Un-, Verfall, m., Unglück, n. Přišel k pádu; vzal pád (měl neštěstí; dokupčil, přišel na koráb). V. Pádu poddaný (netrvalý). V. P. hor = špatný stav hor. Hory přišly k pádu, stojí v pádu (1542). Vys. Když se jim zdálo, že již hlavy pozdvihnou a povstanou, tu vždycky byl hlubší a těžší pád. Cr. Země- třesení dělá se od podzemních vání, kteráž protrhnou-li se ven, pádové se dělají. Kom. J. 80. Pád, příhoda bláznivého jestiť vý- straha moudrého. Prov., Jg. Pýcha předchází pád. Pýcha před pádem. Jg. — P., úmor, nákaza, nemoc, Fall, Umfall, m., Krankheit, Pest, f. Již leží pádem (těžce nemocen jest). Us. u Rychn. Na Mor. Brt. P. dobytka. D. Pádem (morem) dobytčím nazýváme nemoc stádní. P. dobytčí, hovězí, ovčí, sviňský, psí. Ja. Pád hovězí pravý : červenka, zpráchnělka, knihy zprachnilé. Ja. — P., hřích, Sünden fall, Fehltritt, Fehler. V. P. Adamův nám uškodil. Křehcí, pádu podrobení lidé jsme všichni. Sych. Pannu ku pádu přivésti. V. — P. v grammatice, lat. casus, něm. Endung, Fall, m. Sedm jest pádův: nominativ, geni- tiv, dativ, akkusativ, vokativ, lokal a in- strumental. O ablativě, jenž byl osmým pá- dem, vz Ablativ. Pády jsou přímé (casus recti, nom. a vokat.) a nepřímé či kosé (c. obliqui, ostatní). Pádů přímých užíváme vždy bez předložek, nepřímých i bez předložek i s předložkami, vyjímajíce lokal, který nyní vždy jen s předložkami se zbíhá (vz Lokal); pády nepřímými vytýkáme vztahy věcí k pod- metu a výroku. Pád sedmý, jímž obyč. ozna- čujeme nástroj, kterým něco konáme, slove instrumentalem (nástrojným pádem) na př.: krájím chléb nožem. Označuje-li však týž pád společnosť, jejíž pomocí nebo za jejíž přítomnosti něco se koná n. děje, zoveme jej sociativem (pádem spolčovacím); sociativ vždy má předložku s (se) a klademe jej po otázce: s kým ? s čím ? Bž. 63. — Pozn. 1. Pády předložkové vyznačují jednak poměry tytéž jako pády prosté, ovšem živěji, jednak i mnohé jiné, jež označovati pády prosté buď a) oslabením původní moci už nestačo- valy (cf. plášť aksamita a pozdější plášť z aksa- mitu), buď b) za příčinou ostřejšího a roz- manitějšího odstiňování vůbec síly neměly (jíti v město, před město, za město). Brt. S. §. 170. — Pozn. 2. Pád předložkový a) pod- mětem (z pravidla jím bývá nominativ někdy též genitiv vlastnosti neb i pád předložkový): Pravili, že by z rytířstva ty věci nésti měli. Blaženi jsou čistého srdce, neb ti Boha viděti