470

pahořina, Hügelland, n. Š. a Ž. — Pahor-
čivý, hügelig. Aqu. — Pahorkatý = pa-
horčitý. — Pahorkovatý, hügelig. Us. —
Pahorkový. P. země. BO. Hügelig. — Pa-
horní, pahorný (V.), Hügel-. P. stráň. Dch.

Pahrán, ě, f., krystal klamný. Schd. II. 14.

Pahrb, u, pahrbek, bku, pahrbeček,
čku, pahrbčíček, čku, pahrbčík, u, m. =
malý hrb, vršek, hůrka, kopec, Hügel, Höcker,
m., Halde, Anhöhe, f. Kom., V., BO. Vz Hora.
Nízký p. D. I tažechu (voje) tamo k pahrbu.
Rkk. Pahrbkové a stráně k vrchu jdoucím
popříkří (obvýšní, acclives) jsou, polozí (po-
ložití, declives) zpět. Kom. J. 79.

Pahrbčitosť, i, f., Hügeligkeit, f. — Pa-
hrbčitý, plný pahrbků, hügelig. D.

Pahrbčivosť, i, f., pahorčivosť, bradavič-
nosť, Hügeligkeit, f. Rostl.

Pahrbečnatý = pahrbčitý. Ssav.

Pahrbek, bku, m., vz Pahrb. — Pahrb-
kovatý, -vitý, hügelig, V., pahrbkový,
Hügel-. Ben. V.

Pahřeb, i, f., pohořeliště, Brandstätte.
Slov.

Pahreba, y, f., hromada řeřavého uhlí.
Na Slov. Plk.

Pahrobec, bce, m., vrch nevysoký. Ti,
ješto jsú větší z jiných a jako hory neb pa-
hrobci, jsú pochýleni od těch cest, kteréž
vedou k blahoslavenství. St. 269.

Pahrobek, bka, m., dítě na sirobu naro-
zené, sirobě, nachgeborenes Kind, Nachwaise.
D. — P., bku, m. = pahrbek, zastr. Pass.

Pahrobky, pl., jm. kopečku a pole u Za-
šové na Mor. Km.

Pahrom, obyč. Parom, a, m. = Perun.
Na Slov.

Pahuba, y, f. (zastr.), pohuba, záhuba,
neštěstí, das Verderben. P-bu na někoho
nésti; spěti v p-bu. Rkk. 17., 53., Výb. I. 49.

Pahýl, u, pahýlek, lku, m., seschlý, ulá-
maný stromek, že z něho málo nad pařez
zbylo, der Stümmel, Stumpf. Přes p. pa-
dnouti. Sych. — P., osten na tmu, der
Stachel (am Dorn). Planá jabloň má pahýly.
Má p. v noze. — P., pazour, die Kralle. Jg.
P-ly (Stümpfe) slovou spáry jelení tuze ušla-
pané. Šp. — Pahýlatý, stachelig, krallig.
Jg. Šelmy mají prsty pahýlaté. Vz Pahýl.
Krok.

1. Pach, u, m., zápach, puch, Geruch
(Wohl- o. Uibelgeruch), m.; smrad, Gestank,
m. Jg. — 2. P., slabina, die Weiche, Dün-
nung. Světoz.

Páchání, n., die Begehung, Misshandlung.
D. P. hříchu. Har. — P., skotačení, dovádění,
das Hetzen, Schäckern. Děti, nechte již toho
p. Mor. Hý.

Pachatel, e, m., der Thäter, Verüber.
P. skutku nešlechetného, Háj., zlých činův,
Bel., nešlechetností. Dvě kron. — Jg. Vz
Páchati.

Pachatelka, y, pachatelkyně, ě, f. Thä-
terin, f.

1. Páchati, páchám a páši, zpáchati, páchá-
váti, činiti, dělati, tropiti, hlavně o zlých
skutcích, machen, thun; begehen, verüben.
Jg. Strany časování vz Mazati. — abs. Děti
nepáchejte (nežertujte). Koťata páchajú. Na
mor. Zlínsku. Brt. Na mor. Drahansku. Hý.

— co. Paštež své veselé. Ms. 1410. Jg. Dítě
co pácháš (== děláš) ? Na Mor. Udatné skutky
p. Troj. Mnoho dobrého p. Sch. P. zlé, ha-
nebné skutky, V., Kom., vraždu, hřích, Us.,
oplzlosť, nečistotu, D., ukrutenství, hane-
bnost', nešlechetnosti, nepravosť, Br., Jg.,
Rk. — co jak. Oni neuposlúchali, ale podlé
obyčeje svého dřevnieho páchali. Bj. — co
s kým: hanebnosti, mrzkosti s někým p.
D. Cizoložství s ní páchal. Štl. — co nad
kým. Sami vraždu nad sebú spáchámy. Rkk.
Páchá nad ním ukrutnosť. Jel. Dci měl a
nad ní přítelé velikú žalosť páší. Pass. 773.
Ona nad vámi, což jí libo, páše. Pass. 835.
Tak trýzň nad nimi pacháchu. Výb. II. 11.
(Pass.). Co pášeš nade mnou?Výb. I. 80. —
Leg. — co komu: škodu pánům. Puch. —-
kde. By v nás tak páchali mrtví (počínali
si). Leg.— co proč. Hřích k vůli ďáblu
pášete. Štelc. — co na kom: násilí. Ml.

2. Páchati = orati, ackern. Mužie pašú.
Sněm. (Rkk. 69.). Slovo páchati m. orati
nepřichází v žádné jiné památce jazyka če-
ského ; nyní značí Čechům tolik co dělati
n. činiti ve smyslu mravním: p. zlé, zločin.
Kořínek. Ruské pachatb značí orati. Cf. Pa-
chtiti se, namáhati se; aniž vyloučena jest
možnosť, že v strčeš. pachati značilo tolik
co těžiti, pracovati hmotně vůbec. Vz Mus.
1878. 147. (Jir.). Cf. Pachtiti co (s kým). —
P., močiti, pičkati, harnen. Jakož uzříš,
mnoho-li páše čili málo. Sal. 64. 3.

Páchavec, vce, m., paederia. Rostl. Stock-
winde.

Pachin-us, a, m., předhoří Sicílie. — Pa-
chinský.

Pachnidlo, a, n., voňavka, eine wohlrie-
chende Sache, etwas Wohlriechendes. Slov.
Koll.

Pachnolith, u, m., nerost. Bř. N. 128.

Páchnoucí, načichlý, angewittert. Dch.

Páchnouti, chnul a chl, utí = zápach
vydávati, zvl. = smrděti, einen Geruch von
sich geben, riechen, duften; übel riechen,
stinken. Ros. — abs. Mrtvý páchne. Us. Ni
páchne ni smrdí. Prov. pol. Ani p. tam nesmí
(ani se tam ukázati). Fuj ženo, člověčina
páchne. Pov. 131. Čich vůně, jak co páchne,
rozeznává. Kom. J. 327. — komu z čeho.
Páchne mu z úst (z bašty hází). D. Z hrdla
jejich nic než samá vražda páchne. Kom. —
komu. Páchnou mu nohy. Us. Zlato mu
páchne (má na ně laskominy), hat Appetit,
Verlangen darnach. L. — čím: zapáchati,
nach etwas riechen, schmecken. Jg. Víno
sudem páchne. Jg. Čím to páchne ? Sych.
To hrdlem páchne (zde jde o krk). Kom.
P. kozlem (jako kozel), Zlob., smrtí. Br.
Hospodář má p. větrem a hospodyně dýmem.
Č. Tělo hrobem páchne. Žal. P. čertovinou
(býti dobrou kopou, šelmou nabíjenou). Us.
Hý. Nezdvořilosť mrzutým grobiánstvím
páchne. Kom. J. 842. Člověk světem pá-
chnoucí. Kom. L. 134. Věc ta páchne myší.
Zk. P. pýchou, lotrovstvím. Ros. Někam ani
nohou nep. (nejíti). Us. — po čem, šp.
(german.) m.: čím. Brt. v Km. — ke komu
oč. On k ní o milosť páchl. Troj. — kam —
ukázati se, vyskytnouti se, wohin kommen,
hingehen, Schritt wohin thun. Jg. Do mého