Předchozí (469)  Strana:470  Další (471) |
|
|||
470
|
|||
|
|||
pahořina, Hügelland, n. Š. a Ž. — Pahor-
čivý, hügelig. Aqu. — Pahorkatý = pa- horčitý. — Pahorkovatý, hügelig. Us. — Pahorkový. P. země. BO. Hügelig. — Pa- horní, pahorný (V.), Hügel-. P. stráň. Dch. Pahrán, ě, f., krystal klamný. Schd. II. 14.
Pahrb, u, pahrbek, bku, pahrbeček,
čku, pahrbčíček, čku, pahrbčík, u, m. = malý hrb, vršek, hůrka, kopec, Hügel, Höcker, m., Halde, Anhöhe, f. Kom., V., BO. Vz Hora. Nízký p. D. I tažechu (voje) tamo k pahrbu. Rkk. Pahrbkové a stráně k vrchu jdoucím popříkří (obvýšní, acclives) jsou, polozí (po- ložití, declives) zpět. Kom. J. 79. Pahrbčitosť, i, f., Hügeligkeit, f. — Pa-
hrbčitý, plný pahrbků, hügelig. D. Pahrbčivosť, i, f., pahorčivosť, bradavič-
nosť, Hügeligkeit, f. Rostl. Pahrbečnatý = pahrbčitý. Ssav.
Pahrbek, bku, m., vz Pahrb. — Pahrb-
kovatý, -vitý, hügelig, V., pahrbkový, Hügel-. Ben. V. Pahřeb, i, f., pohořeliště, Brandstätte.
Slov. Pahreba, y, f., hromada řeřavého uhlí.
Na Slov. Plk. Pahrobec, bce, m., vrch nevysoký. Ti,
ješto jsú větší z jiných a jako hory neb pa- hrobci, jsú pochýleni od těch cest, kteréž vedou k blahoslavenství. St. 269. Pahrobek, bka, m., dítě na sirobu naro-
zené, sirobě, nachgeborenes Kind, Nachwaise. D. — P., bku, m. = pahrbek, zastr. Pass. Pahrobky, pl., jm. kopečku a pole u Za-
šové na Mor. Km. Pahrom, obyč. Parom, a, m. = Perun.
Na Slov. Pahuba, y, f. (zastr.), pohuba, záhuba,
neštěstí, das Verderben. P-bu na někoho nésti; spěti v p-bu. Rkk. 17., 53., Výb. I. 49. Pahýl, u, pahýlek, lku, m., seschlý, ulá-
maný stromek, že z něho málo nad pařez zbylo, der Stümmel, Stumpf. Přes p. pa- dnouti. Sych. — P., osten na tmu, der Stachel (am Dorn). Planá jabloň má pahýly. Má p. v noze. — P., pazour, die Kralle. Jg. P-ly (Stümpfe) slovou spáry jelení tuze ušla- pané. Šp. — Pahýlatý, stachelig, krallig. Jg. Šelmy mají prsty pahýlaté. Vz Pahýl. Krok. 1. Pach, u, m., zápach, puch, Geruch
(Wohl- o. Uibelgeruch), m.; smrad, Gestank, m. Jg. — 2. P., slabina, die Weiche, Dün- nung. Světoz. Páchání, n., die Begehung, Misshandlung.
D. P. hříchu. Har. — P., skotačení, dovádění, das Hetzen, Schäckern. Děti, nechte již toho p. Mor. Hý. Pachatel, e, m., der Thäter, Verüber.
P. skutku nešlechetného, Háj., zlých činův, Bel., nešlechetností. Dvě kron. — Jg. Vz Páchati. Pachatelka, y, pachatelkyně, ě, f. Thä-
terin, f. 1. Páchati, páchám a páši, zpáchati, páchá-
váti, činiti, dělati, tropiti, hlavně o zlých skutcích, machen, thun; begehen, verüben. Jg. Strany časování vz Mazati. — abs. Děti nepáchejte (nežertujte). Koťata páchajú. Na mor. Zlínsku. Brt. Na mor. Drahansku. Hý. |
— co. Paštež své veselé. Ms. 1410. Jg. Dítě
co pácháš (== děláš) ? Na Mor. Udatné skutky p. Troj. Mnoho dobrého p. Sch. P. zlé, ha- nebné skutky, V., Kom., vraždu, hřích, Us., oplzlosť, nečistotu, D., ukrutenství, hane- bnost', nešlechetnosti, nepravosť, Br., Jg., Rk. — co jak. Oni neuposlúchali, ale podlé obyčeje svého dřevnieho páchali. Bj. — co s kým: hanebnosti, mrzkosti s někým p. D. Cizoložství s ní páchal. Štl. — co nad kým. Sami vraždu nad sebú spáchámy. Rkk. Páchá nad ním ukrutnosť. Jel. Dci měl a nad ní přítelé velikú žalosť páší. Pass. 773. Ona nad vámi, což jí libo, páše. Pass. 835. Tak trýzň nad nimi pacháchu. Výb. II. 11. (Pass.). Co pášeš nade mnou?Výb. I. 80. — Leg. — co komu: škodu pánům. Puch. —- kde. By v nás tak páchali mrtví (počínali si). Leg.— co proč. Hřích k vůli ďáblu pášete. Štelc. — co na kom: násilí. Ml. 2. Páchati = orati, ackern. Mužie pašú.
Sněm. (Rkk. 69.). Slovo páchati m. orati nepřichází v žádné jiné památce jazyka če- ského ; nyní značí Čechům tolik co dělati n. činiti ve smyslu mravním: p. zlé, zločin. Kořínek. Ruské pachatb značí orati. Cf. Pa- chtiti se, namáhati se; aniž vyloučena jest možnosť, že v strčeš. pachati značilo tolik co těžiti, pracovati hmotně vůbec. Vz Mus. 1878. 147. (Jir.). Cf. Pachtiti co (s kým). — P., močiti, pičkati, harnen. Jakož uzříš, mnoho-li páše čili málo. Sal. 64. 3. Páchavec, vce, m., paederia. Rostl. Stock-
winde. Pachin-us, a, m., předhoří Sicílie. — Pa-
chinský. Pachnidlo, a, n., voňavka, eine wohlrie-
chende Sache, etwas Wohlriechendes. Slov. Koll. Pachnolith, u, m., nerost. Bř. N. 128.
Páchnoucí, načichlý, angewittert. Dch.
Páchnouti, chnul a chl, utí = zápach
vydávati, zvl. = smrděti, einen Geruch von sich geben, riechen, duften; übel riechen, stinken. Ros. — abs. Mrtvý páchne. Us. Ni páchne ni smrdí. Prov. pol. Ani p. tam nesmí (ani se tam ukázati). Fuj ženo, člověčina páchne. Pov. 131. Čich vůně, jak co páchne, rozeznává. Kom. J. 327. — komu z čeho. Páchne mu z úst (z bašty hází). D. Z hrdla jejich nic než samá vražda páchne. Kom. — komu. Páchnou mu nohy. Us. Zlato mu páchne (má na ně laskominy), hat Appetit, Verlangen darnach. L. — čím: zapáchati, nach etwas riechen, schmecken. Jg. Víno sudem páchne. Jg. Čím to páchne ? Sych. To hrdlem páchne (zde jde o krk). Kom. P. kozlem (jako kozel), Zlob., smrtí. Br. Hospodář má p. větrem a hospodyně dýmem. Č. Tělo hrobem páchne. Žal. P. čertovinou (býti dobrou kopou, šelmou nabíjenou). Us. Hý. Nezdvořilosť mrzutým grobiánstvím páchne. Kom. J. 842. Člověk světem pá- chnoucí. Kom. L. 134. Věc ta páchne myší. Zk. P. pýchou, lotrovstvím. Ros. Někam ani nohou nep. (nejíti). Us. — po čem, šp. (german.) m.: čím. Brt. v Km. — ke komu oč. On k ní o milosť páchl. Troj. — kam — ukázati se, vyskytnouti se, wohin kommen, hingehen, Schritt wohin thun. Jg. Do mého |
||
|
|||
Předchozí (469)  Strana:470  Další (471) |