472

Pajác, e, m., der Bajazzo, šašek. Us.na Mor.
Je z něho hotový p. Mor. Hý. Vz Paňác.

Pajací, k pájání, Löth-. P. palice, Löth-
kolben, m. Techn.

Pajačka, y, f., das Löthbrett. Rk.

Pajadlo, a, n., kus železa n. ocele v dre-
věné rukověti zasazený, jímžto pájka se za-
hřívá, až se roztopí, der Löthkolben. Techn.

Pajasan, u, m., ailanthus glandulosa FB. 87.
Götterbaum, m.

Pájati, pajati, löthen. Presl.

Pajavec, vce, m., negundo. Rostl.

Pajda, y, m., dle Despota, a f., kdo na
nohu napadá, wer beim Gehen auf einen Fuss
auffällt. Vz Pajdavec.

Pajdati se, kulhati, na nohu napadati, lahm,
krumm gehen. Ten se pajdá. Připajdal se, Us.

Pajdavec, vce, m., pajdavý, der Hinkende,
Hinker, Humpier, Latscher, Krummfuss. Po-
čkej ty p-če, já ti dám. Us. Hý.

Pajdavý, pajdající se, vz Pajdati, Pajdavec.
Us.

Pajeď, i, f. (pajed, u, m., Plk.,) = nemoc
maso sžírající, rak, sivý vlas, vřed (který
až do kosti sžírá), podjed; zvl. červ na prstu
(vidlák, na Slov. zánehtice), ein um sich
fressendes Geschwür, fressender Wurm. Kom.
J. 116. P. dozrál. Sych. Jako p. (o člověku
jízlivém). Ros., Lb. Vz Hněvivý. Pravá p.
(zlá žena). Č. M. 528. — P., nemoc dobytčí,
(zhorek, hrdelnice), jíž jazyk uhnívá, Maul-
seuche, f., Zungenkrebs, m. Ja.

Pajediti se, hvěvati se, erbost sein. Na
Slov. Plk.

Pajedný, hltavý, fressend. Na Slov.

Pajeta, y, f., bouda s proutěnými stranami
a šindelem n. došky krytá. Na Slov. Bož.
Němc.

Pajchovati, sechteln. — co: lněné plátno
i. e. vyprané věci ve vřelém louhu močiti, aby
částky barevné se rozpustily. Techn. I. 262.

Pajchovňa, hanácky pýchovňa, stoudev
o 3 nohách, v níž se prádlo sváří (hanácky
pýchuje). Na Mor. Brt., Mtl. Na Slov. paj-
choveň, vně, f. Plk.

Pájka, y, f., jistá vlněná tkanina, der Boy,
Fries. Pájky dcerám na dvoje sukně. Ms.
Č. O původu vz Mz. 101. — P. Sloučenina
dvou částí olova a jedné části cínu jest p.
plechařská. P. z mosazi a cinku. S. N. Vz
KP. IV. 179. Schnellloth, n. P. zlatnická,
Goldschlagloth, n. Presl. Vz Pájení v S. N.
Dělati řetězy bez pájky (bez letování). Krok.
Loth zum Löthen.

Pajkadlo, pajkovadlo, a, n. = pajadlo. Rk.

Pajmáma = panímáma, vz í.

Pajštiek, zastr., pýštěk, u, m., labellum,
Lippchen, n. (demin. od pysk). Aqu.

Pajzák, a, m., z fr. paysan, sedlák, der
Bauer. — P., nadávka sedlákům. Jir. — P.,
u, m., starý obyč. nůž bez péra, stará tupá
kudla, ein altes, ordinäres, schlechtes, stumpfes
Taschenmesser. U Olom., Sd., na mor. Zlínsku.
Brt. - Hý.

Pajzem = mentem, šmahem, rundweg.
Všecko pajzem. Na mor. Zlínsku. Brt.

Pajzovati, pajzati. — co, tupým nožem
pižlati, mit stumpfem Messer schneiden. Us.
u Olom. Sd. — Hý.

Pajžanka, y, f., ephippium, hmyz. Krok.

Pajžek, žka, m., assida, hmyz. Krok.

1. Pak, vz Věta odporovací, spojovací,
Bž. 25. P. se klade: 1. když se slova n.
věty jednoduše proti sobě staví, něm. hin-
gegen, aber, lat. autem. Tu ,рак' následuje.
Těžko se mnohým zalíbiti, všechněm pak
zhola nemožné. V. Povolně mluviti budu, vy
pak poslouchejte. Flav. I nazvu syny tvé
lidem svatým, ty pak slouti budeš městem
vzácným. Br. Kdo uvěří, spasen bude, kdož
pak neuvěří, bude zatracen. Br. — 2. V roz-
pravách, když se od jedné věci k druhé pře-
chází, und, nun, hierauf, übrigens, aneb se
docela nepřekládá. A po malé chvíli jiný
vida jej řekl: I ty z nich jsi: Petr pak řekl:
Ó člověče, nejsem. Br. Tehdy Ježíš vzal ty
chleby a rozdával učedlníkům, učedlníci pak
sedícím. Br. — 3. Když se věci a činnosti,
jak za sebou běží, vyčítají, ferner, hierauf,
darauf. Brada mužská předně pýřím, pak fousy
se kryje. Kom. J. 251. Tu se sbíhá s: tož,
potom, teprv, naposledy. Někteří tu síň měřili,
pak se nesnadili a měřili z novu. Kom. Tak
tesař učí se nejprv dříví sekati, pak tesati,
tož obrubu dělati, pak chaloupku neb stodolu
uměti postaviti, teprv domy, věže atd. —

4. V otázkách, když se tomu, což jich pří-
činou jest, naproti staví, doch, also. Co pak
zlého učinil tento? Br. A kde pak se ten
kámen béře? Kom. Nač pak to umění jest?
Kom. Co pak chceš víc? Svěd. Jaký pak oni
těch věcí základ mají? Kom. — Pozn. Někdy
se k sesílení přidává přece, aber dennoch,
trotz dem. Oni pak přece naň dotírali. Br. —
Zk. Skl. 553. -- Vz ještě: Ale, By, Avšak.

2. Pak, u, m.. der Pacht. Mám pole v paku.
Us. u Bolesl. Jg.

3. Pak, u, m., nádavák, náčiní pivovarské,
die Bierschuffe. D., Rohn. Vz Paka.

Páka, y, ť., krátí á v a v instr. sg., v gt.,
dat., lok. a instr. pl. Vz á v a. — P., sochor
n. jiné náčiní k páčení. Der Hebebaum, Hebel.
P. jest neohebná tyč aneb vůbec neohybné
těleso v nějakém bodu podepřené, v něž působí
dvě síly (závaží), z nichž jedny je v jednom,
druhé pak v opačném směru táhnouti se snaží.

S. N. Páčidlo, zdvihadlo, zdvihák, podvaha,
podvážka; u plavců : drouch, váha. Šp. Páka
na zuby Clus-ova, Carabelli-ova, vz Nástroj
na zuby. Cn. P. postranní Simonova, vz Ná-
stroje k operaci píštěle pochvoměchýřové.
Cn. P. mathematická, fysická (skutečná), stroj-
nická; p. jedno-, dvou-, rovno-, nerovno-
ramená, přímá, křivá n. zakřivená, jednoduchá
n. základní, složitá n. složená, vidlová (Ga-
belhebel), vz Hever; rameno páky. Nz. P.
zaúhlená n. lomená (Winkelhebel), vz S. N.,
vahotvárná, šlapací (podnožka). Sedl., dře-
věná, železná,mosazná, Ck., pouštěcí, der
Auslasshebel. Sp. Vz KP. II. 21.—23. Pakou
zdvíhati, vyvraceti, vz Páčiti. — P., po-
hnutka, důvod. Nt. Všecky páky se hýbají,
pohybují, alle Hebel spielen. Dch.

Paka, y, f., mě. v Čech. u Hořic. Paka
Nová, P. Stará. Byli jsme na Paky. Us. u Paky.
Vz S. N. Dle jiných: Paká, é, f., dle Nová.
Jedu do Paké. — Packý. — P., coelogenys
paca, morce. Frč. 386., Schd. II. 417. Vz S. N.
— P., nandavák, čerp, Bierschaufel, f. (v pivo-
váře). Suk. Vz Pak, 3.



	472

	Pajác, e, m., der Bajazzo, šašek. Us.na Mor. Je z něho hotový p. Mor. Hý. Vz Paňác. Pajací, k pájání, Löth-. P. palice, Löth- kolben, m. Techn. Pajačka, y, f., das Löthbrett. Rk. Pajadlo, a, n., kus železa n. ocele v dre- věné rukověti zasazený, jímžto pájka se za- hřívá, až se roztopí, der Löthkolben. Techn. Pajasan, u, m., ailanthus glandulosa FB. 87. Götterbaum, m. Pájati, pajati, löthen. Presl. Pajavec, vce, m., negundo. Rostl. Pajda, y, m., dle Despota, a f., kdo na nohu napadá, wer beim Gehen auf einen Fuss auffällt. Vz Pajdavec. Pajdati se, kulhati, na nohu napadati, lahm, krumm gehen. Ten se pajdá. Připajdal se, Us. Pajdavec, vce, m., pajdavý, der Hinkende, Hinker, Humpier, Latscher, Krummfuss. Po- čkej ty p-če, já ti dám. Us. Hý. Pajdavý, pajdající se, vz Pajdati, Pajdavec. Us. Pajeď, i, f. (pajed, u, m., Plk.,) = nemoc maso sžírající, rak, sivý vlas, vřed (který až do kosti sžírá), podjed; zvl. červ na prstu (vidlák, na Slov. zánehtice), ein um sich fressendes Geschwür, fressender Wurm. Kom. J. 116. P. dozrál. Sych. Jako p. (o člověku jízlivém). Ros., Lb. Vz Hněvivý. Pravá p. (zlá žena). Č. M. 528. — P., nemoc dobytčí, (zhorek, hrdelnice), jíž jazyk uhnívá, Maul- seuche, f., Zungenkrebs, m. Ja. Pajediti se, hvěvati se, erbost sein. Na Slov. Plk. Pajedný, hltavý, fressend. Na Slov. Pajeta, y, f., bouda s proutěnými stranami a šindelem n. došky krytá. Na Slov. Bož. Němc. Pajchovati, sechteln. — co: lněné plátno i. e. vyprané věci ve vřelém louhu močiti, aby částky barevné se rozpustily. Techn. I. 262. Pajchovňa, hanácky pýchovňa, stoudev o 3 nohách, v níž se prádlo sváří (hanácky pýchuje). Na Mor. Brt., Mtl. Na Slov. paj- choveň, vně, f. Plk. Pájka, y, f., jistá vlněná tkanina, der Boy, Fries. Pájky dcerám na dvoje sukně. Ms. Č. O původu vz Mz. 101. — P. Sloučenina dvou částí olova a jedné části cínu jest p. plechařská. P. z mosazi a cinku. S. N. Vz KP. IV. 179. Schnellloth, n. P. zlatnická, Goldschlagloth, n. Presl. Vz Pájení v S. N. Dělati řetězy bez pájky (bez letování). Krok. Loth zum Löthen. Pajkadlo, pajkovadlo, a, n. = pajadlo. Rk. Pajmáma = panímáma, vz í. Pajštiek, zastr., pýštěk, u, m., labellum, Lippchen, n. (demin. od pysk). Aqu. Pajzák, a, m., z fr. paysan, sedlák, der Bauer. — P., nadávka sedlákům. Jir. — P., u, m., starý obyč. nůž bez péra, stará tupá kudla, ein altes, ordinäres, schlechtes, stumpfes Taschenmesser. U Olom., Sd., na mor. Zlínsku. Brt. - Hý. Pajzem = mentem, šmahem, rundweg. Všecko pajzem. Na mor. Zlínsku. Brt. Pajzovati, pajzati. — co, tupým nožem pižlati, mit stumpfem Messer schneiden. Us. u Olom. Sd. — Hý. Pajžanka, y, f., ephippium, hmyz. Krok.	Pajžek, žka, m., assida, hmyz. Krok. 1. Pak, vz Věta odporovací, spojovací, Bž. 25. P. se klade: 1. když se slova n. věty jednoduše proti sobě staví, něm. hin- gegen, aber, lat. autem. Tu ,рак' následuje. Těžko se mnohým zalíbiti, všechněm pak zhola nemožné. V. Povolně mluviti budu, vy pak poslouchejte. Flav. I nazvu syny tvé lidem svatým, ty pak slouti budeš městem vzácným. Br. Kdo uvěří, spasen bude, kdož pak neuvěří, bude zatracen. Br. — 2. V roz- pravách, když se od jedné věci k druhé pře- chází, und, nun, hierauf, übrigens, aneb se docela nepřekládá. A po malé chvíli jiný vida jej řekl: I ty z nich jsi: Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. Br. Tehdy Ježíš vzal ty chleby a rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím. Br. — 3. Když se věci a činnosti, jak za sebou běží, vyčítají, ferner, hierauf, darauf. Brada mužská předně pýřím, pak fousy se kryje. Kom. J. 251. Tu se sbíhá s: tož, potom, teprv, naposledy. Někteří tu síň měřili, pak se nesnadili a měřili z novu. Kom. Tak tesař učí se nejprv dříví sekati, pak tesati, tož obrubu dělati, pak chaloupku neb stodolu uměti postaviti, teprv domy, věže atd. — 4. V otázkách, když se tomu, což jich pří- činou jest, naproti staví, doch, also. Co pak zlého učinil tento? Br. A kde pak se ten kámen béře? Kom. Nač pak to umění jest? Kom. Co pak chceš víc? Svěd. Jaký pak oni těch věcí základ mají? Kom. — Pozn. Někdy se k sesílení přidává přece, aber dennoch, trotz dem. Oni pak přece naň dotírali. Br. — Zk. Skl. 553. -- Vz ještě: Ale, By, Avšak. 2. Pak, u, m.. der Pacht. Mám pole v paku. Us. u Bolesl. Jg. 3. Pak, u, m., nádavák, náčiní pivovarské, die Bierschuffe. D., Rohn. Vz Paka. Páka, y, ť., krátí á v a v instr. sg., v gt., dat., lok. a instr. pl. Vz á v a. — P., sochor n. jiné náčiní k páčení. Der Hebebaum, Hebel. P. jest neohebná tyč aneb vůbec neohybné těleso v nějakém bodu podepřené, v něž působí dvě síly (závaží), z nichž jedny je v jednom, druhé pak v opačném směru táhnouti se snaží. S. N. Páčidlo, zdvihadlo, zdvihák, podvaha, podvážka; u plavců : drouch, váha. Šp. Páka na zuby Clus-ova, Carabelli-ova, vz Nástroj na zuby. Cn. P. postranní Simonova, vz Ná- stroje k operaci píštěle pochvoměchýřové. Cn. P. mathematická, fysická (skutečná), stroj- nická; p. jedno-, dvou-, rovno-, nerovno- ramená, přímá, křivá n. zakřivená, jednoduchá n. základní, složitá n. složená, vidlová (Ga- belhebel), vz Hever; rameno páky. Nz. P. zaúhlená n. lomená (Winkelhebel), vz S. N., vahotvárná, šlapací (podnožka). Sedl., dře- věná, železná,mosazná, Ck., pouštěcí, der Auslasshebel. Sp. Vz KP. II. 21.—23. Pakou zdvíhati, vyvraceti, vz Páčiti. — P., po- hnutka, důvod. Nt. Všecky páky se hýbají, pohybují, alle Hebel spielen. Dch. Paka, y, f., mě. v Čech. u Hořic. Paka Nová, P. Stará. Byli jsme na Paky. Us. u Paky. Vz S. N. Dle jiných: Paká, é, f., dle Nová. Jedu do Paké. — Packý. — P., coelogenys paca, morce. Frč. 386., Schd. II. 417. Vz S. N. — P., nandavák, čerp, Bierschaufel, f. (v pivo- váře). Suk. Vz Pak, 3.