479

Paloučný. P. údolí. Víd. list. Wiesen-,
Auen-.

Palouh, u, paloužek, žku, m. = palouk,
Anger, Waldwiese.

Palouk, u, palouček, čku, m., špatná
louka, jaké bývají na přívrších. Jg., Rkk.
Der Anger, die feuchte Aue. Gl. 213. S mo-
křinami nebo palouky. Gl. Na p-cích do-
bytek pásti. Us. — P., klobouk, Hut, m. Us.

Paloukový, Anger-. P. země. Vaň.

Palous, u, palousek, sku, m., nadústí
za kamny ve světnici, falous, der Ort hinter
dem Ofen. Za palouskem sedí (doma; sr. za
pecí). Us. na Mor. — P., a, m., kalous, die
Ohreneule. Dívá se na mne jako p. Us. u
Ber. Dch.

Palovati = páliti, utíkati, běžeti, rennen,
laufen. Palováše tu, kto téci móže. Rkk.
57. Tam plachá mysl paluje, kde sobě kdo
v čem libuje. Č. M. 241. — kam: k břehu.
Hlas. — odkud: ze zámku. Puchm. — Jg.

Palovice, Pallowitz, ves u Dačic na Mor.
PL.

Palpach, u, m., knížecí čepice, der Kai-
pak. Mus. 1844. 307.

Paluba, y, f., palubice, e, palubička,
y, f., zbroj starodávná, snad štít. Jg. Jiní
měli paluby a poboční nože. Háj. — P.,
kotlavý strom, hohler Baum. D. — P., z rus.,
půda vnější na korábích mořských. D. P. je
vodorovné přepažení lodi na způsob stropu
čili patra svažujíc se od podélného prostředí
svého mírně k oběma bokům, aby voda snáze
odtékati mohla. S. N. P. vrchní (hoření),
střední, dolní. D. Loď s p-bou. Nt. Das
Verdeck.

Palubeň, bně, f., dříví uvnitř vyhnilé.
Us. Vz Palubí.

Palubí, n., strom zprachnivělý, děravý,
ein morscher, hohler Baum. Na Ostrav. Tč.

Palučín, a, m., ves u Chrudimi. PL.

Paluda, y, m., tulák, kdo se sem tam
potlouká (paluduje). Us. na Mor. Brt. —
P., y, f. = obluda. Us. ve vých. Čech.

Paludovati se, býti pobudou. Na Mor.
Brt. Vz Pelencovati, Paluda. Herumstreichen.

Paluch, u, m., palec u selské rukavičky
(ta má pro 4 prsty jeden otvor, pro palec
pak zvláštní). Na Mor. a ve Slez Mtl., Pk.
Vz Palečník.

Paluša, e, f., jméno krávy podpálené,
která je do černa. Na mor. Zlínsku. Brt.

Paluz = pavuza. U Příbora. Mtl. Heu-
baum, m. Vz Palz.

Paluziti, il, en, ení, pavuzu přivázati,
den Heubaum festmachen. U Příbora. Mtl.

Paluzník, u, m., provaz, jímž se pavuza
přivazuje. U Příbora. Mtl. Heubaumstrick.

Paluže, e, f. = kaluže. Na Slov.

Palz, a, m. = pavuza, Heubaum, m. U
Opav. Klš.

Palzovati, zapalzovať = paluziti. U Opav.
Klš.

Palzovník, u, m. = paluzník. U Opav. Klš.

Pamada, y, f., die Pomade. D.

Pamadaj (= pán Bůh daj) šťastia. Mt. S.

Památka, y, f., pamět věci stalé, die
Erinnerung, das Andenken, Gedächtniss einer
Sache. Ros. Pokud svět stane, památka tvá
ostane. Sych. Něco na p-ku darovati, dáti

někomu. Ros. Něco na p-ku míti. Sych. Na
věčnou p-ku, k věčné p-ce. Ros. Zanechal
po sobě dobré památky. Ros. Nesmrtelné
p-ky po sobě zůstaviti, zanechati. V. Sych.
Věci p-ky hodné. V. P. na něho mezi lidem
dávno zašla. Sš. L. 182. Až i nás památky
nebude. Hank. Pís. V dobré p-ce chovati.
Dch. — P., den památný, slavnost', Gedächt-
nisstag, m., Fest, Andenken, n. P-ku svě-
titi, slaviti. Jg. Na den památky sv. Havla.
V pondělí po p-ce všech svatých. Stoletá
p. Jg. — P., věc, znamení, čím se pamět'
obnovuje, Andenken, Denkzeichen, Denkmal,
n. P-ku někomu postaviti. D. Věčná toho po-
dnes p. zůstává. Har. Lidské slávy památky
v niveč mizí. Ráj. Živou památku jí nechal
(dítě). Us. Dám ti z vlasov jeden na p-ku.
Ht. Sl. 220. P-ky písemné, strojné (künst-
liche). Nz. To město na p-ku jména svého
Ninive nazval. Mudr. — P-ky, memorabilia.
V. — P., na Mor. = stavovské upsání na
dluh, obligace vyvazovací, něm. Pamatken.
Zlob.

Památlivý. P-tliv k něčemu býti, auf
einer Arbeit sich gelegen sein lassen. Kulda.
(Mtl.)

Památné, vz Památný.

Památník, u, m., pomník, Denkmal, n.
Balbi. P. němý, stummes Denkmal. Nz.Vz S. N.

Památnosť, i, f., věc památná, Merk-
würdigkeit, f. Hlas.

Památný, památní a pamatný, a to:
památný píší: Vrat., Brikc, V., Sych., Bib.,
D., Kom., Zříz. Ferd., Zlob., Vš.; pamatný:
V., Solf., Ros., L., tedy lépe: památný. P.,
paměti pomocný, sloužící, Gedächtniss-, Denk-.
P. znamení, den (der Gedächtnisstag, festum,
Tov. 69.), Bib., sloup, D., kámen, Rohn.,
kniha (die Gedenkbücher a) sněmovní, die
Landtagsgedenkbücher od r. 1518.; b) soudní,
die Lanclrechtsgedenkbücher, vz Gl. 214.),
dsky, Kom., Vš., Zříz. Ferd., V.; v den pa-
mátní sv. Jana. Zlob., Vrat. Dal památné vy-
znání všech úředníkův. Vš. P. spis, Nz., peníz.
Us. Den pro každého (každému) pamatný.
Kmp. — Památné, ého, n. = památka po
čem, po kom, Andenken, n. Dostati památ-
ného. Jg. Dal mu na památku nebo: památ-
ného (bití. Vz Trest). Č., Ros. — P. taxa,
kterou platil původ, když stanné právo se
zapisovalo atd. Památného nemá viece bráno
býti z malé věci, než čtyři groše. O. z D.
Vz Právo stanné a Pr. 1869. str. 774., Gl.
213. Na Mor. ústanné. Syn mistrův, který
na vandru tři léta pořád zběhlá řemeslo
dělal, dá toliko půl kopy gr. míš. památ-
ného (chce-li mistrem býti). 1613. Nách. 119.
— P., paměti hodný, denkwürdig. P. po-
vídka. D., Sych. P. den, V., věc. Kram.
Neboť nesluší žádnému dobrému Jak umříti,
aby nic p-ho po sobě neučinil. Štilf. Výb.
II. 55.18. — P., kterého pamatují, erinnerlich.
Jméno jeho nebuď pamatno. Bel. Ms. — P.,
pamětlivý, eingedenk. — čeho. Pamaten
jsem byl Boha. Ps. ms. Pamaten budu pravdy.
ŽO. 70.

Pamatování, n., das Andenken, der Ge-
dächtnisstag, íestum. V pondělí před pama-
továním nového léta. Priv. Tov. 66. Vz Pa-
mátka, Památný den. Gl. 214.