Předchozí (483)  Strana:484  Další (485) |
|
|||
484
|
|||
|
|||
Panat, u, m., apopanatum, rostl. Aqu.
Pánata, pl., n., Kartoffeln. Vz Páně, 2.
Panathenae-a, í, pl., n., dle Gymnasium
v pl., vedlé Eleusinií a velikých Dionysií nejskvělejší a nejvýznamnější slavnost' v Athe- nách, o níž se slavily narozeniny bohyně Pallady, ochranitelky Athen. Vz Š. N. Pánati, panati = panáčkovati. Us. Ptr.
Paňátko, a, n. Vz Páně, ěte.
Panatýr, a, panatýř, e, m., der Auf-
seher der königl. Tafel, z it. panattiére a to z střlat. panetarius, původně = pekař. 1589. Gl. 218. Pánbíček, čka, m., v obec. mluvě = Pán
Bůh. Pán Bůh, vz Pán. Pámbu. Pán Bůh s námi.
Dch. Pánbůhdej (= pán Bůh dej) dobré jitro.
Jg. Jaký pánbůhdej, taký bodejzdráv. Koll., Č. M. 87. Pánbůhovati, Bohem se zaklínati. Us.
v Krkonš. Panca, f., dle Káča, zástěra, die Schürze.
Us. (Budín). Pancák, u, m., brynda, ku př. zbryndané
pivo. Us. v Bělohrad. Jg. Pancer, u, m., veliký, železný kruh (v sý-
rařství). Slov. Am. Pancéřitý, pancířem oděný, bepanzert.
Lex. vet. Pancíř, e, m., pancéř, zbroj na celé
tělo proti brani nepřátelské, brnění, krunýř, Panzer, m. V., D., Troj., Kom. P., ze střlat. pancerea, byl prvotně železná ochrana na břicho (pancia). Slovo toto vyskytuje se ku konci 14. stol. Jir. Mějechu brně na sobě takéž jako pancieře železné. ZN. V p. odíti, připraviti koho, D.; p. nositi, v pancíři vál- čiti. Vz S. N. Pancířník, a, m., brníř, loricator. Panzer-
schmied. V., Tk. II. 377. Pancířový, Panzer-. P. košile, V., řetěz.
D. P. dílo: řetěz zlatý p-ovým dílem udě- laný, nach Art eines Panzers gemacht. Půh. brn. 1580. Gl. Pančava, y, f., vojanda, Soldatenhure, f.,
Us., Mus. — P., zpustlý příbytek, kde se neresti tropí. Mor. Mřk. Pančocha = punčocha. Na Mor.
Pančucha, y, f., bílá ovce s černýma no-
hama. Na vých. Mor. — P. = punčocha. Na Mor. a ve Slezsku. Červená pančuška glu glu glu (tak dráždívají děti v Opav. krocana). Klš. Panda, y, f., ailurus, ssavec medvědovitý.
Krok. Pandan, u, m. P. nejvonnější, pandanus
odoratissimus, der wohlriechende Pandang. Kk. 118. Pandanovité rostliny, pandanaceae, pan-
dangartige Pflanzen. Kk. 118. Pandar-os, a, m., Řek.
Pandekty, ů; m., (digesty) všeobsažné
knihy římského práva, die Pandekten. Rk. Vz S. N. Pandero, a, n., ranec, břicho, der Pansen,
Wanst, die Wampe. Nacpati si p. D. Napral si p. (střevo). Us. Host se zuby jen a s pan- derem buď mezi osly posazen. Č. M. 417. Pandice, Panditz, ves u Znojma,. PL.
|
Pandit, a, m., der Bandit. Vz Panditka.
Panditka, y, f., das Terzerol, die Taschen-
pistole, Mus. 1828. III. 35., z střlat. ban- ditus, der Verbannte, it. bandito, der Pro- skribirte, dann der Strassenräuber. Odtud: bambitka. Gl. 218. Pandora, y, ť. P., dívka, již obdařili bo-
hové dary a krásou. Pandořina skřínka = pramen všeho zlého. Rk. Vz S. N. Pandrák, a, m. = ponrava. Na Slov. Rk.
Pandrav, vz Ponrava.
Pandur, a, m., v Uhřích a Srbsku ozbro-
jený úřední sluha, zastávající službu poli- cejní. S. N. 1. Páně (zastr. pánie), jméno přídavné ne-
určitého měkkého zakončení (páň, pána, páně = pánův, pánova, pánovo), které nyní s významem přisvojovacího přídavného jména všecky pády starého sklonění zastupuje a jen odvozovací příponou od obyčejnějších nyní na -ův a -in se liší. Jest to genitiv. Des Herrn, Herrn-. Tedy se neskloňuje: chrám páně, dobrota páně, slovo páně, do chrámu páně, k chrámu páně, v chrámě páně. Vz -in, -ina, -ino; Přídavné jméno. Dle Kz. Cf. Zk. Skl. 307. (dole) a Ht. Brus 248. Oko páně nejlépe koně vyobročí. V. Služebníci, kteří o statek a pověsť páně nedbanlivě pečují. Jel. Pochlebník předsevzetí páně chválí. Plác. — P., zvl. = Boha, boží, Got- tes, des Herrn. Den Páně (neděle). Kom. Léta Páně 1873. — Se jmény. Zrušil jsem hrady páně Mikšovy. Ottersd. Dcera páně Jindřichova. V. Registra úřadu páně Lvova. V. Potom málo před námi sloul ten dvůr pánie prokuratorův. Háj. — Pozn. Jména majetniků musí vždycky míti tvar přivlast- ňovací v : -ův, -ova, -ovo a ten potom se skloňuje, jako kdyby páně při něm ani ne- bylo : Do domu páně Trčkova, v domě páně Trčkově, domem páně Trčkovým ; domy páně Trčkovy, domům páně Trčkovým, v do- mech páně Trčkových. Jan Zúl, páně Myš- kóv syn z Uostředka. Pč. 2. V tom jest Jiřík poznal veslo pánie Skulskýho. Svěd. 1569. Tak i v ženském a středním rodě. Za- hrada páně Blandova, zahradou páně Blan- dovou, v zahradách páně Blandových; slovo páně starostovo, slovu páně starostovu, slov páně starostových. Vz Otcův. Mk. Vz Bž. 127. 2. Páně, ěte, panátko, a, n. — mladý pán,
Herrchen, n. Mělo z tebe býti páně a zvrhlo se vejce. Prov., Jg. Když vší zemi jest vzdychnouti, musí i paňátko zdechnouti. Č. M. 359. — 8 příhanou: Stutzer, m., Herr- chen, n. To je paňátko. Us. Hedvábné pa- ňátko. Vz Rozmazaný, Tělo. Č. — Páňata, pl., n., druh přičervenalých podlouhlých bramborů, eine Art von Kartoffeln. Us. Pánek, nka, m., malý pán, Herrchen, n.
Hus., Vrat. Pánečku! du lieber Herr! Dch. I pro Pánka! Dch. Nečiň bože z Janka pánka. Č. M. 100. Lepší pán nežli pánek. Č. O pánka hrají (snaží se jeden druhého podmaniti). Mus., Č. — P., nku, m., neduh konský na zadní straně nohy (oteklina, nalití vodnosti), der Nerf, Sehnenklapp. Ja. Panegyrik-us, u, m., z řec., chvalořeč,
chvalopis, Lobrede, f., Lobgedicht, n. Rk. Vz S. N. |
||
|
|||
Předchozí (483)  Strana:484  Další (485) |