484

Panat, u, m., apopanatum, rostl. Aqu.

Pánata, pl., n., Kartoffeln. Vz Páně, 2.

Panathenae-a, í, pl., n., dle Gymnasium
v pl., vedlé Eleusinií a velikých Dionysií
nejskvělejší a nejvýznamnější slavnost' v Athe-
nách, o níž se slavily narozeniny bohyně
Pallady, ochranitelky Athen. Vz Š. N.

Pánati, panati = panáčkovati. Us. Ptr.

Paňátko, a, n. Vz Páně, ěte.

Panatýr, a, panatýř, e, m., der Auf-
seher der königl. Tafel, z it. panattiére a to
z střlat. panetarius, původně = pekař. 1589.
Gl. 218.

Pánbíček, čka, m., v obec. mluvě = Pán
Bůh.

Pán Bůh, vz Pán. Pámbu. Pán Bůh s námi.
Dch.

Pánbůhdej (= pán Bůh dej) dobré jitro.
Jg. Jaký pánbůhdej, taký bodejzdráv. Koll.,
Č. M. 87.

Pánbůhovati, Bohem se zaklínati. Us.
v Krkonš.

Panca, f., dle Káča, zástěra, die Schürze.
Us. (Budín).

Pancák, u, m., brynda, ku př. zbryndané
pivo. Us. v Bělohrad. Jg.

Pancer, u, m., veliký, železný kruh (v sý-
rařství). Slov. Am.

Pancéřitý, pancířem oděný, bepanzert.
Lex. vet.

Pancíř, e, m., pancéř, zbroj na celé
tělo proti brani nepřátelské, brnění, krunýř,
Panzer, m. V., D., Troj., Kom. P., ze střlat.
pancerea, byl prvotně železná ochrana na
břicho (pancia). Slovo toto vyskytuje se ku
konci 14. stol. Jir. Mějechu brně na sobě
takéž jako pancieře železné. ZN. V p. odíti,
připraviti koho, D.; p. nositi, v pancíři vál-
čiti. Vz S. N.

Pancířník, a, m., brníř, loricator. Panzer-
schmied. V., Tk. II. 377.

Pancířový, Panzer-. P. košile, V., řetěz.
D. P. dílo: řetěz zlatý p-ovým dílem udě-
laný, nach Art eines Panzers gemacht. Půh.
brn. 1580. Gl.

Pančava, y, f., vojanda, Soldatenhure, f.,
Us., Mus. — P., zpustlý příbytek, kde se
neresti tropí. Mor. Mřk.

Pančocha = punčocha. Na Mor.

Pančucha, y, f., bílá ovce s černýma no-
hama. Na vých. Mor. — P. = punčocha.
Na Mor. a ve Slezsku. Červená pančuška
glu glu glu (tak dráždívají děti v Opav.
krocana). Klš.

Panda, y, f., ailurus, ssavec medvědovitý.
Krok.

Pandan, u, m. P. nejvonnější, pandanus
odoratissimus, der wohlriechende Pandang.
Kk. 118.

Pandanovité rostliny, pandanaceae, pan-
dangartige Pflanzen. Kk. 118.

Pandar-os, a, m., Řek.

Pandekty, ů; m., (digesty) všeobsažné
knihy římského práva, die Pandekten. Rk.
Vz S. N.

Pandero, a, n., ranec, břicho, der Pansen,
Wanst, die Wampe. Nacpati si p. D. Napral
si p. (střevo). Us. Host se zuby jen a s pan-
derem buď mezi osly posazen. Č. M. 417.

Pandice, Panditz, ves u Znojma,. PL.

Pandit, a, m., der Bandit. Vz Panditka.

Panditka, y, f., das Terzerol, die Taschen-
pistole, Mus. 1828. III. 35., z střlat. ban-
ditus, der Verbannte, it. bandito, der Pro-
skribirte, dann der Strassenräuber. Odtud:
bambitka. Gl. 218.

Pandora, y, ť. P., dívka, již obdařili bo-
hové dary a krásou. Pandořina skřínka =
pramen všeho zlého. Rk. Vz S. N.

Pandrák, a, m. = ponrava. Na Slov. Rk.

Pandrav, vz Ponrava.

Pandur, a, m., v Uhřích a Srbsku ozbro-
jený úřední sluha, zastávající službu poli-
cejní. S. N.

1. Páně (zastr. pánie), jméno přídavné ne-
určitého měkkého zakončení (páň, pána,
páně = pánův, pánova, pánovo), které nyní
s významem přisvojovacího přídavného jména
všecky pády starého sklonění zastupuje a
jen odvozovací příponou od obyčejnějších
nyní na -ův a -in se liší. Jest to genitiv.
Des Herrn, Herrn-. Tedy se neskloňuje:
chrám páně, dobrota páně, slovo páně, do
chrámu páně, k chrámu páně, v chrámě páně.
Vz -in, -ina, -ino; Přídavné jméno. Dle Kz.
Cf. Zk. Skl. 307. (dole) a Ht. Brus 248. Oko
páně nejlépe koně vyobročí. V. Služebníci,
kteří o statek a pověsť páně nedbanlivě
pečují. Jel. Pochlebník předsevzetí páně
chválí. Plác. — P., zvl. = Boha, boží, Got-
tes, des Herrn. Den Páně (neděle). Kom.
Léta Páně 1873. — Se jmény. Zrušil jsem
hrady páně Mikšovy. Ottersd. Dcera páně
Jindřichova. V. Registra úřadu páně Lvova.
V. Potom málo před námi sloul ten dvůr
pánie prokuratorův. Háj. — Pozn. Jména
majetniků musí vždycky míti tvar přivlast-
ňovací v : -ův, -ova, -ovo a ten potom se
skloňuje, jako kdyby páně při něm ani ne-
bylo : Do domu páně Trčkova, v domě
páně Trčkově, domem páně Trčkovým ; domy
páně Trčkovy, domům páně Trčkovým, v do-
mech páně Trčkových. Jan Zúl, páně Myš-
kóv syn z Uostředka. Pč. 2. V tom jest
Jiřík poznal veslo pánie Skulskýho. Svěd.
1569. Tak i v ženském a středním rodě. Za-
hrada páně Blandova, zahradou páně Blan-
dovou, v zahradách páně Blandových; slovo
páně starostovo, slovu páně starostovu, slov
páně starostových. Vz Otcův. Mk. Vz Bž. 127.

2. Páně, ěte, panátko, a, n. — mladý pán,
Herrchen, n. Mělo z tebe býti páně a zvrhlo
se vejce. Prov., Jg. Když vší zemi jest
vzdychnouti, musí i paňátko zdechnouti. Č.
M. 359. — 8 příhanou: Stutzer, m., Herr-
chen, n. To je paňátko. Us. Hedvábné pa-
ňátko. Vz Rozmazaný, Tělo. Č. — Páňata,
pl., n., druh přičervenalých podlouhlých
bramborů, eine Art von Kartoffeln. Us.

Pánek, nka, m., malý pán, Herrchen, n.
Hus., Vrat. Pánečku! du lieber Herr! Dch.
I pro Pánka! Dch. Nečiň bože z Janka pánka.
Č. M. 100. Lepší pán nežli pánek. Č. O pánka
hrají (snaží se jeden druhého podmaniti).
Mus., Č. — P., nku, m., neduh konský na
zadní straně nohy (oteklina, nalití vodnosti),
der Nerf, Sehnenklapp. Ja.

Panegyrik-us, u, m., z řec., chvalořeč,
chvalopis, Lobrede, f., Lobgedicht, n. Rk.
Vz S. N.