494

Parádnice, e, f., Galanterieschwester,
Putzdirne, f. Km., Č., Všk.

Parádník, a, m., ein Putzsüchtiger, Zier-
bengel. Č.

Paradovati, na odivu býti n. státi,
skvostně se nésti, pyšniti se, ozdobně se
ukazovati, blýskati se. Šm., Rk. — čím,
s čím. Mit etwas paradiren, prahlen. Na
Ostrav. Tč.

Paradox-on, a, n., řec., nové = mínění
n. zdání obyčejnému mínění odporné, selt-
same Meinung, Rk.; co se příčí obyčejné
domněnce ku př. že je na zemi a v zemi
více zlata než železa, což v skutku mnozí
geologové tvrdí. Щ. v S. N. Cf. KB. 242.,
Mk. Ml. str. 303.

Paradrysta, y, m. = parádník. U Olom.
Sd.

Paraenesa, y, f., řec, příležitostná řeč
při veřejných církevních obřadech, při svě-
cení zvonů, oltářů v atd. S. N.

Paraffin, u, m., palojina, Hrn., pevný uhlo-
vodík. Vz S. N., Šfk. 513. Das Paraffin.

Parafrase, e, f., z řec, opsání něčeho,
Rk., opisující, vysvětlující překlad textu,
Nz., obtlumočení, opis, obhovor, Šm., sluje
v mluvnici způsob mluvení, jimž se smysl
průpovědi obrazné a krátké s potřebu vy-
kládá. ,Kde krátko, nastav' t. j. kde moc a
síla tvá nedostačuje, nastavuj rozumem. P.
písma slove v theologii takový výklad písma
sv., při kterémž se ráz a postup písma za-
chovává a co k srozumitelnosti a pochopení
přidati třeba, do vypravování se přidává. Vz
S. N. Umschreibung, Paraphrase, f. Vz Zk.
Ml. II. str. 170.

Paragraf, u, m , z řec, vedle připsáno,
u starých = znamení, jež značilo nepravá
slova nebo místa ve spisech klassických;
nyní známka § k označení menších částí n.
odstavců zákonův a jiných spisův. Vz S. N.

Paragrafovati, paragraphiren.

Paraguay, e, m., republika v již. Ame-
rice. Vz S. N.

Paraguayský čaj. S. N.

Parachronism-ús, u, m., z řec., blud n.
chyba v letopočtu, časoblud, anachronismus.
Rk.

Párák, a, m., špatný dělník, hudlař,
Pfuscher, Hudler, m. Ros. — P., Wühler.
— P., Zauderer. D.

Pařák, u, m., džber na paření, Brühtrog,
m. Suk.

Parakyan, u, m., Paracyan. Šfk. 410.

Paraleipsa, y, f., řec, vid řečnický,
když mluvící činí se, jakoby čeho mlčením
pomíjel, nicméně však o tom mluví. Vz KB.
241., Zk. Ml. II. str. 184., S. N.

Parallaktický, parallaktisch, mimohlední.
Dch.

Parallaxa, y, f., mimohled, mimozor,
lišník, licholuk, Šm., z řec. P. (mimohled)
odklonku, odklonění (der Abweichung), šířky,
výšky (výšná), délky, přímovýstupu, roční,
denní. Nz. Der Unterschied des wahren und
scheinbaren Standes der Gestirne. Vz Dvou-
hled v S. N.

Parallele, (šp.: paralella), y, f., z řec,
rovnoběžnice (rovnoběžná či kolejná čára).
Kom. J. 783. — P., rovnoběžný n. spojovací

příkop. Rk. — P. Popis, kterým rozličné
předměty po svých podobnostech a rozdílech
se vytýkají, slove p-lou. KB. 242. Vz S. N.

Parallelepiped-on, a, n., z řec, rovnoběž-
nostěn v měřictví jest hranol, jehož základní
plochou jest parallelogram (rovnoběžník);
proto jsou i stěny parallelogramy a sice
shodně a k sobě parallelně ležící. Stojí li
stěny kolmo na ploše základní, jest p. přímý,
jinak šikmý. Jsou-li všecky plochy čtverce,
jest to pak krychle n. kostka; jsou-li koso-
čtverce, jest to klenec (Rhomboeder). S. N.

Parallelism-us, u, m., lat., opětování
též myšlénky větami synonymními. Tomu,
kdožkoli se bojí Pána, dobře bude v nejpo-
slednější čas a v den skonání svého pože-
hnán bude. KB. 240. P., rovnobežnosť,
stejnoběžnosi (Sš.), zove se v hermeneutice,
rhetorice a poetice shoda vět v obsahu a
formě aneb aspoň ve formě aneb obsahu,
tak že věty ty se vespolek doplňují a vy-
světlují. Dle toho, souvisí-li věty ty úzce
a bezprostředně aneb přichodí-li na roz-
ličných místech téhož n. jiného odstavce,
též neb jiné knihy, jest p. ten buď a) p.
míst souvislých a sdružených aneb p. členný
(Sš. L. 37.), P. der Glieder, p. membrorum
vel locorum contextorum aneb b) p. míst
nesdružených, p. locorum non contextorum
či t. zv. místa parallelná, Sš. J. 37., věty
parallelné, rovnoběžné, stejnoběžné, Sš. L.
103., J. 13., die sog. Parallelstellen, a jich
souhrn obdoba řeči, analogia orationis. Místa
ta jsou obsahem svým buď tožna a shodna
aneb aspoň příbuzna. Veliké důležitosti jest
p. t. zv. členný v básnictví hebrejském. Na-
lézáme sice p-mus tento u všech národů,
v popředí však znamenáme jej v básnických
knihách písma sv. starého zákona (odkudž
tytýž poetickým se zove), než i v ostatních
knihách písma sv., ano i v novém zákoně
prichodí. P. ten není vezdy tožemluvným,
nýbrž užívá se ho zhusta pro lepší nějaké
věci objasnění a ozračení, aneb aspoň pro
zevnější ozdobu řeči. — Obsahem svým jest
p. ten trůj, totiž: 1. stejnoznačný či syno-
nymický (p. synonymus), jestliže táž my-
šlénka větami se opakuje, avšak tak, že
slova a věci na sebe stejnoznačně dopadají,
kupř.: Blažen život, který tebe nosil a prsy,
kteréž jsi sosal. Sš. L. 115. (Sr. též Lue. 1.,
71. u Sš. L. 25. a 28., KB. 240., vz začátek
článku.) — 2. Protikladný či antithetický
(p. antitheticus), když větou následující vy-
jadřuje se myšlénka opačná myšlénce věty
předchozí, ku př.: Co z pleti se zrodí, jest
pleť, co zrodí se z ducha, duch jest. Sš. J. 50.
(Sr. též Ps. 69., 6.; Prov. 10., 10.; Joa. 1.,
20.; 3., 6.; Matth. 7. 13. 14.) Cf. též Anti-
theton. — 3. Souřadný či syntaktický (p.
syntacticus), osnuje-li se shoda vět těch na
pouhé konstrukci, ku př.: Blaženi chudí,
nebo vaše jest království boží; blaženi, jenž
nyní lačníte, nebo nasyceni budete; blaženi,
jenž nyní pláčete, nebo se smáti budete.
Sš. L. 74. (Luc. 6., 20.—22.) — Přistupuje-li
k tomu zároveň i výčet jednotlivých částí
jistého celku (= enumerace, vz toto) aneb
přechází-li se od slova slabšího ke slovu
silnějšímu, od pojmů druhových ku pojmům