Předchozí (493)  Strana:494  Další (495) |
|
|||
494
|
|||
|
|||
Parádnice, e, f., Galanterieschwester,
Putzdirne, f. Km., Č., Všk. Parádník, a, m., ein Putzsüchtiger, Zier-
bengel. Č. Paradovati, na odivu býti n. státi,
skvostně se nésti, pyšniti se, ozdobně se ukazovati, blýskati se. Šm., Rk. — čím, s čím. Mit etwas paradiren, prahlen. Na Ostrav. Tč. Paradox-on, a, n., řec., nové = mínění
n. zdání obyčejnému mínění odporné, selt- same Meinung, Rk.; co se příčí obyčejné domněnce ku př. že je na zemi a v zemi více zlata než železa, což v skutku mnozí geologové tvrdí. Щ. v S. N. Cf. KB. 242., Mk. Ml. str. 303. Paradrysta, y, m. = parádník. U Olom.
Sd. Paraenesa, y, f., řec, příležitostná řeč
při veřejných církevních obřadech, při svě- cení zvonů, oltářů v atd. S. N. Paraffin, u, m., palojina, Hrn., pevný uhlo-
vodík. Vz S. N., Šfk. 513. Das Paraffin. Parafrase, e, f., z řec, opsání něčeho,
Rk., opisující, vysvětlující překlad textu, Nz., obtlumočení, opis, obhovor, Šm., sluje v mluvnici způsob mluvení, jimž se smysl průpovědi obrazné a krátké s potřebu vy- kládá. ,Kde krátko, nastav' t. j. kde moc a síla tvá nedostačuje, nastavuj rozumem. P. písma slove v theologii takový výklad písma sv., při kterémž se ráz a postup písma za- chovává a co k srozumitelnosti a pochopení přidati třeba, do vypravování se přidává. Vz S. N. Umschreibung, Paraphrase, f. Vz Zk. Ml. II. str. 170. Paragraf, u, m , z řec, vedle připsáno,
u starých = znamení, jež značilo nepravá slova nebo místa ve spisech klassických; nyní známka § k označení menších částí n. odstavců zákonův a jiných spisův. Vz S. N. Paragrafovati, paragraphiren.
Paraguay, e, m., republika v již. Ame-
rice. Vz S. N. Paraguayský čaj. S. N.
Parachronism-ús, u, m., z řec., blud n.
chyba v letopočtu, časoblud, anachronismus. Rk. Párák, a, m., špatný dělník, hudlař,
Pfuscher, Hudler, m. Ros. — P., Wühler. — P., Zauderer. D. Pařák, u, m., džber na paření, Brühtrog,
m. Suk. Parakyan, u, m., Paracyan. Šfk. 410.
Paraleipsa, y, f., řec, vid řečnický,
když mluvící činí se, jakoby čeho mlčením pomíjel, nicméně však o tom mluví. Vz KB. 241., Zk. Ml. II. str. 184., S. N. Parallaktický, parallaktisch, mimohlední.
Dch. Parallaxa, y, f., mimohled, mimozor,
lišník, licholuk, Šm., z řec. P. (mimohled) odklonku, odklonění (der Abweichung), šířky, výšky (výšná), délky, přímovýstupu, roční, denní. Nz. Der Unterschied des wahren und scheinbaren Standes der Gestirne. Vz Dvou- hled v S. N. Parallele, (šp.: paralella), y, f., z řec,
rovnoběžnice (rovnoběžná či kolejná čára). Kom. J. 783. — P., rovnoběžný n. spojovací |
příkop. Rk. — P. Popis, kterým rozličné
předměty po svých podobnostech a rozdílech se vytýkají, slove p-lou. KB. 242. Vz S. N. Parallelepiped-on, a, n., z řec, rovnoběž-
nostěn v měřictví jest hranol, jehož základní plochou jest parallelogram (rovnoběžník); proto jsou i stěny parallelogramy a sice shodně a k sobě parallelně ležící. Stojí li stěny kolmo na ploše základní, jest p. přímý, jinak šikmý. Jsou-li všecky plochy čtverce, jest to pak krychle n. kostka; jsou-li koso- čtverce, jest to klenec (Rhomboeder). S. N. Parallelism-us, u, m., lat., opětování
též myšlénky větami synonymními. Tomu, kdožkoli se bojí Pána, dobře bude v nejpo- slednější čas a v den skonání svého pože- hnán bude. KB. 240. P., rovnobežnosť, stejnoběžnosi (Sš.), zove se v hermeneutice, rhetorice a poetice shoda vět v obsahu a formě aneb aspoň ve formě aneb obsahu, tak že věty ty se vespolek doplňují a vy- světlují. Dle toho, souvisí-li věty ty úzce a bezprostředně aneb přichodí-li na roz- ličných místech téhož n. jiného odstavce, též neb jiné knihy, jest p. ten buď a) p. míst souvislých a sdružených aneb p. členný (Sš. L. 37.), P. der Glieder, p. membrorum vel locorum contextorum aneb b) p. míst nesdružených, p. locorum non contextorum či t. zv. místa parallelná, Sš. J. 37., věty parallelné, rovnoběžné, stejnoběžné, Sš. L. 103., J. 13., die sog. Parallelstellen, a jich souhrn obdoba řeči, analogia orationis. Místa ta jsou obsahem svým buď tožna a shodna aneb aspoň příbuzna. Veliké důležitosti jest p. t. zv. členný v básnictví hebrejském. Na- lézáme sice p-mus tento u všech národů, v popředí však znamenáme jej v básnických knihách písma sv. starého zákona (odkudž tytýž poetickým se zove), než i v ostatních knihách písma sv., ano i v novém zákoně prichodí. P. ten není vezdy tožemluvným, nýbrž užívá se ho zhusta pro lepší nějaké věci objasnění a ozračení, aneb aspoň pro zevnější ozdobu řeči. — Obsahem svým jest p. ten trůj, totiž: 1. stejnoznačný či syno- nymický (p. synonymus), jestliže táž my- šlénka větami se opakuje, avšak tak, že slova a věci na sebe stejnoznačně dopadají, kupř.: Blažen život, který tebe nosil a prsy, kteréž jsi sosal. Sš. L. 115. (Sr. též Lue. 1., 71. u Sš. L. 25. a 28., KB. 240., vz začátek článku.) — 2. Protikladný či antithetický (p. antitheticus), když větou následující vy- jadřuje se myšlénka opačná myšlénce věty předchozí, ku př.: Co z pleti se zrodí, jest pleť, co zrodí se z ducha, duch jest. Sš. J. 50. (Sr. též Ps. 69., 6.; Prov. 10., 10.; Joa. 1., 20.; 3., 6.; Matth. 7. 13. 14.) Cf. též Anti- theton. — 3. Souřadný či syntaktický (p. syntacticus), osnuje-li se shoda vět těch na pouhé konstrukci, ku př.: Blaženi chudí, nebo vaše jest království boží; blaženi, jenž nyní lačníte, nebo nasyceni budete; blaženi, jenž nyní pláčete, nebo se smáti budete. Sš. L. 74. (Luc. 6., 20.—22.) — Přistupuje-li k tomu zároveň i výčet jednotlivých částí jistého celku (= enumerace, vz toto) aneb přechází-li se od slova slabšího ke slovu silnějšímu, od pojmů druhových ku pojmům |
||
|
|||
Předchozí (493)  Strana:494  Další (495) |