557

Piskačka, pískačka, y, f., die Pfeiferin. V.

Pískání, n., pískot, hvízdání, das Pfeifen,
Gepfeife. V. Vz S. N. P. ptákův, větrů, ha-
dův, na píšťalu. Jg.

Pískář, e, písečník, a, m., prodavač písku,
der Sandmann. D.

Pískařka, y, f., das Sandweib. D.

Pískati, pískám (a pišti, zastr.); písknouti,
knul a kl, ut, utí; pištěti, ěl, ěn, ění; píská-
vati = piptěti, pípati, pfeifen, pipen; pla-
kati (o dětech), pipen, weinen; prodírati se,
sintern, quellen, entquellen, hervordringen.
Jg. Koř. pi. Mkl. aL. 128. Sr. pěti. Mkl. aL.
138. — abs. Ptáče píská, piští. D. Myš piští
Aqu. Jelen a srna pištěli. Jak pískám, tak
tancuje. Šm. Snadno tomu pískati, kdo rád
tancuje. Jg. Pískneš-li, písknu (povíš-li na
mne, povím i já na tebe). Vz Tajemství. Č.
Kde co písklo, ucha nastavuje. Kom. Když
nepiští, nechce se mlčéc tancovati. Št. 291.
Šel pískat, er ging flöten. Us. Vítr sem piští
(čiší). D. P. jako vítr, jako had. Plk. Jak
mu co řekne, hned píská (pláče). Ros. Ani
nepisknouti (cknouti, pípnouti, šeptnouti).
Jestli mi ještě slovo piskneš. Us. Dychtí po
tom, až piští. Ros. Číhař pěkně píská, když
ptáky podvodí. Jg. Jak budou pískati, tak
musíš tancovati. Šmolka (mladá srnčí zvěř)
píská (když ji srnec honí); vydra píská (hlas
pískavý vydává). Šp. — proč. P. bídou,
Trübsal pfeifen. Dch. P. bujností. Kom. L.
60. Hladem p. Us. -- kde. Bota v každém
kútě piští. Baiz. Piští mi v uších (zvoní). L.
Naučím tě v kostele pískati. Us. Pískejte
(dudy) po celém světě, v rokli v lese. Er.
P. 257. — proti čemu. Ani pisknouti nesměl
proti tomu. Kom. — odkud. Z toho sudu
piští (prýští se). Us. Krev z rány piští. Šťáva
z dřínek piští. V. — kudy. Berou, že jim
to skrze prsty piští. Har. Vítr dírkou piští.
Us. — St. skl. — na koho, nač: na pí-
šťalu, V., na flétnu. Pč. 2., D. Piští mu zuby
na to (chutnalo by mu to). L., Šm. Ptáci
na sovu piští. Reg. zdr. An to malostranští
ševci na kopyta pískají (už to každý ví).
Jg. P. na nůž = bídu tříti. U Olom. Sd. P. na
lupínek. Er. P. 163., Sš. P. 358. Prohrál jsem
již všecko, proto musím teď i s rodinou p.
na křivák, am Hungertuche nagen. Hý. Pí-
skali smy Vám na kozici (tibiis). ZN. —
v co: v píšťalu. Aqu., BO. — po něčem
= bažiti. Šm. — k čemu: k tanci. V. —
komu (co). To mi čert napískal. Šm. Dbá
on, jakoby mu hus napískala. Jg. Jestli mi
ještě slovo pískneš (na hlas promluvíš)! Us.
Jak mi kdo píská, tak mu tancuji. P. kudlu
= bídu tříti, plakati. Us. u Litomš. Dš. No
s tím je amen, píská již kudlu (dohospo-
dařil). U Solnice. Dříve nevěděl, jak by roz-
hazoval a teď píská kudlu. Ve vých. Čech.
Všk. Když (až) mi dáš jísti, (teprva mi) pískej
(rozkazuj). Ros. — za kým. Ta jej má tak
ráda, že za ním až piští. Us. na mor. Dra-
hansku, Vyškovsku atd. Mřk., Hý. — kde.
Piští ve mně duše (říká dráteník, má-li hlad).
Mřk. — se v čem = přebírati se.. Plk. —
se odkud. Voda z hrnce se piští = piští. Us.

Pískatý, sandig.

Pískavice, e, f., trigonella, rostl. FB. 102.

Pískavka, y, f., na Mor., = škvor, na

Mor. ucháč, ucholez, Hý., na Slov. ucholák,
forficula auricularia, Ohrwurm, m. Jg.

Pískavý, písklavý, pfeifend. P. hlas.
Aesop. Pisklavá ryba (piskor,/. — P., knikavý,
plačtivý, kníkavý, pipig. Ros.

Pískle, ete, pisklátko, a, n, pískající
ptáče, mladý pták v hnízdě, der Gelbschna-
bel, Piperling. Šp., D. Mladí ptáci, dokud
piští a křídel Nemají, písklata slovou. Kom.
J. 147. — P., mládek, holobrádek, hejsek,
junger, unerfahrener Mensch, Gelbschnabel,
m. Coť to malé p. spraví (člověk maličký,
mdlý, subtilní, suchý, drobný n. ještě mladý)?
Č. P. na rozumu. Hdk.

Písknouti, vz Pískati. Kom. J. 885.

Pískomil, a, m., psammomys, ssavec my-
šovitý.

Pískomilka, y, f., psammophila, Sand-
wespe, f.

Piskoř, e, na Slov. piskor, a, m., na Mor.
písk, piskor (u péra), brk, Federkiel, m.; na
Slov. píšťala na dudách, Sackpfeife, f. Pisgor
si dělají hoši z obilných stebel zelených, sti-
skujíce jeden konec a smačknutým koncem do
stebel foukajíce. Mřk. — P., hrdlo, gutes Mund-
stück, die Gurgel. Má dobrý piskor (křičí
hodně). Bern. — P., ryba sumcovitá, cobitis
fossilis. Vz Frč. 288., Schd. II. 498., 502.,
S. N. P. bahní (na Slov. čík), kamenný, vou-
satý (mřeň). Jg. A mně piskoř (= dostávám
vždy věc nejhorší). Jg. Chudému všudy p.
Č. M. 174. —P., meň, mihule, Aalraupe,
Aalquappe, f., gadus lota. Kom. J. 166. —
P., podťouchlý člověk. Známe se dobře s tím
piskořem. Us. ve vých. Čech. Všk.

Piskora, y, f., vz Piskoř. — P., pláč,
tiché plačky, pipiges Weinen. On již dělá
p-rou nebo p-ry (počíná plakati). Ros., Šm.

— P., y, m. a f., plačtivý (o dětech), pi-
piges Kind. Ros.

Piskoření, n., piskora, pipiges Weinen.
Šm.

Piskorka, y, f., podlouhlý vdolek na plechu
pečený. Us. u Berouna. Také u Sedlce. Šg.

— P. = piskora.

Pískorypka, y, f., členovec blánokřídlý.
P. hrabavá, andrena labialis. Frč. 172.

Piskot, pískot, u, m., pískání, das Pfei-
fen, Gepfeife. P. ptactva. Ros., Kom.

Piskova, y, f., Pissendorf, ves u Úsova
na Mor.

Pískovati. Husy pískují (vyráží jim nové
peří). Us. u Rychn.

Pískovatý, písčitý, sandig. V.

Pískovcový, od pískovce, Sandstein-. P.
skalí. Světoz.

Pískovec, vce, m. Sandstein, m. P. jest
kámen, který povstal stvrdnutím a slepením
nánosu písčitého. S. N. P. skládá se z drob-
ných zrnek křemene, tmelem (hmotou kře-
mičitou, vápnem, slínem, jílem) spojených.
Bř., vz Krč. G. 184., 48. P. hrubo-, drobno-
zrný; červený, zelený, pestrý; bělohorský,
karpatský, vídeňský; silurský, kamenouhel-
ný, křídový, kvadrový, Bř., červený starý,
jesepový, Nz., křemitý, železitý, vápenitý,
hlinitý, slinitý, bezuhelný, grödenský, světlý,
střední červený, svrchní červenv, spodní čer-
vený, slídnatý. Krč. G. 49., 48., 502., 601.,
586., 585., 586. Vz Bř. N. 184., 246., 256.,