Předchozí (561)  Strana:562  Další (563) |
|
|||
562
|
|||
|
|||
píti, s bezbožnými spolku míti. Se smrtí
nikdo bratrstva nepil. Č. Už je Vávra ne- božtík, už je Vávra nebožtík, dej mu pán Bůh věčnou slávu, už nebude s námi pít. Brt. Anth. 133. Píti u dobrých přátel. V. P. v hospodě. Us. — co do čeho, kam. Písek pije vodu do sebe. Us. — oč: o duši, o všecko pryč, o tři vzdechy. Us. na Mor., Brt. — čeho : čistších ještě slastí pila, šp. m. co: čistší slasti. Brt. Genitiv jen při in- finitivu píti, když hlavní sloveso genitiv řídí. Neslušie světa milovati. Št. Dej mu vody píti. BO., Výb. I. Vz Jísti, Spodoba, Infi- nitiv (dodatek, pozn.). — od čeho. Pijú to od ( = proti) zimnice. Na Zlínsku. Brt. — v co. Kdo z nich žije, v sebe pije blahou šťávu života. Sš. B. 42. Zrostlina vlasením kořenů vláhu v se pije. Kom. J. 105. To čiňte, kolikrát kolivěk budete p. u mú pa- měť. ZN. —- co komu: poctu. To mi krev pije. Sych. Není divu, že chřadnu, neb ne- zbedné děti krev mi pijí. Sych. — s adv.: přílišně, silně, štědře, V., nemírně. D. — se. Ěeč se mluví, pivo se pije. Us. V noci se mi velmi pilo (žíznil jsem). Plk. 2. Píti, piati (zastr. pieti), pnu, pni (pněme,
pněte), pna (pnouc, pnouce), pnul a pjal n. pial (lépe než pal; zastr. piel), pjav (pjavši, pjavše, vz Bž. 183.), pnut, pnutí, pjat n. piat (lépe než pat), pětí; pínati,pínávati. Vz Kt. 65., Kz. 109., Dvojhláska. Češi říkají pnouti, pnul, ale ve složených časoslovech: píti, pjal, pial milují. D. Píti od piji a pnu, za příčinou zřetelnosti říká lid píti (piji) — pnouti (pnu). Gb. Uv. 35. Kmenové nosovky m, n měníme s předcházející (slabou) samo- hláskou v nosové samohlásky, kdykoli při- stupuje k nim přípona souhláskou se počí- nající : рьn-ti = pęti = piati č. pjati. Stříd- nice -ia- přehlasena byla v -ie-: pieti; tím lišila se slovesa sem náležející dostatečně od sloves tř. I. 7.: pieti — píti, žieti — žíti, jieti — jíti a p. Když však ve 14. stol. -ie- súženo v -í-, povstala nezřetelnost: píti = bibere (piji) a tendere (pnu), žíti = vivere (žiji) a metere (žnu), jíti = prehendere (jmu) a ire (jdu), najíti = invenire (najdu) a con- ducere (najmu). Obecná mluva chtíc nezře- telnost tu odkliditi, přeložila slovesa do to- hoto oddílu náležející do třídy II.: pnouti, žnouti, jmouti, najmouti a p., řeč spisovná pak drží se tvarů: pjati, žati, jati, najati, ťati atd. Bž. 182. Jednoduchého slovesa pí- nati nyní neužíváme, ale složených: napí- nati, připínati. Píti, jsouc složeno s předlož- kou, v obecné mluvě v přícestí minulého času masc. podržuje jen p: zapnu, zap (ale: zapla, zaplo); zap si kabát. Jir. P. = tá- hnouti, spannen, strecken, dehnen; spínati, zapínati, svazovati, knüpfen, heften, zusam- men fügen, anhängen; p. se = natahovati se, sich dehnen, strecken; vypínati se, sich aufblähen, sich brüsten, stolzen. Jg. — Vítr, oheň — neumějí než zhůru se pnouti. Kom. Věže, vlasy zhůru se pnou. Kůň se pne (spíná). D. — co (kam). Jelen s krásnýma rohoma v listie piená (=píná) táhlé hrdlo. Rkk. 46. Jiná touha pnula srdce jeho, lépe: pudila. Km. P. se v co. Chč. 446. — se, koho k čemu: milka k srdci. Nej. P. se k vý- |
sosti. Dch. — se po čem. Chmel se pne
po plotech a stromích, pýcha po vysokých lidech. Ros. Břečťan po zdi se pne. Žalansk., D. — čím kam. Strom kořenem zhůru do povětří se pnoucí. Kom. L. — co na koho: oči (= opříti). Jg., Šm. — se (s čím) nač. Se svým uměním co medvěd na dřevo se pne. Smrž. Na výš (zhůru) se p. Kom. — se nad koho. V hrdosti nad jiné sě p. Št. N. 46. Neb vždy jedni nad druhé chtie se pnúti. Let. 121. 3. Píti m.: pěti. Píti žaltář. Jel. Vz Pěti.
Pitín, a, m., Pittin, ves u Klobouk na
Mor. PL. Pitka, y, f., pití, chlast, pijácká schůze,
Trinkgelage, n. Do pitek se dávají. Kom. Chtivosť k pitkám. Kom. Pitka, y, f., lépe; pětka. Vz toto.
Pitkovice, dle Budějovice, ves u Ričan.
PL., Tk. II. 545. Pitný, pitelný, trinkbar. P. voda, pivo.
Us. Pitomě, krotce, kirre. Leg. — P. si počí-
nati (hloupě, dumm). — Pitomec, mce, m., blb, der Tölpel. — Pitoměti, 3. os. pl. -ějí, ěl, ění, krotnouti, zahm, kirre, dumm werden. Aqu. — Pitomíce, e, f., shnilá zimnice, ty- phus contagiosus, das Faulfieber. Jg. — Pi- tomiti, il, en, ení, zähmen, kirre, dumm machen. Jg. — Pitomost, i, f., krotkosť, Zahmheit, f. Kon. Pitomý, krotký, domácí, ochočený, zahm,
kirre. V. Od kmene pit (cf. Píce, Pitati) = krmiti. Bž. 178., 175. P. živočich (okrocené hovado), hovado, zvíře, hus, kačice, kachna, V., lev. Kron. tur. Kón nepitomý (indomi- tus) tvrdě těká. BO. Mají od ptactva, zvěři a všelijakých dobytků pitomých i ryb do- statek. Har. II. 128. Lev jako pitomý k němu jde. Pass. 328. — P. O člověku: krotký, mild. Přivedl lid k pitomějšímu a vlídnějšímu ži- votu. V. — P,. tupý, blbý, dumm, betäubt. Dělati pitomého. Rk. — od čeho. Jsem celý p-mý od domlouvání, od křiku. — P., zvě- davý. Jsem p-mý, co z toho bude. V témž smysle říká se též hlúpý. Na Zlínsku. Brt. — P., velmi chtivý, gierig, begierig, lüstern.
— po čem. Jest po tom jídle celý p. Us.
na mor. Drahansku. Hý. Jestli mysl p-má ti po vojně. Sš. Bs. Pitoreska, y, f., z it., malebný předmět n.
malebné líčení v malířství i básnictví. S. N. Pitovina, y, f., der Heber. Rk.
Pitruše, e, pitruška, y, f., ryba, pražma,
die Brachse. P. bílá, černá. — Jg. Pittizit, u, m., nerost. Bř. N. 165.
Pittoresque, fr., pittoresk, malebný; ma-
lířský. Rk. Pitulník, u, m. P. žlutý, lamium galeob-
dolon, gelbe Taubnessel, f. Čl. 80., FB. 63. Pitva, y, f., lépe než : pytva, neboť staří
psali pitva, pitvati atd. Jg. Tvořeno přípo- nou -tva. Bž. 230. P., pitvání či rozbírání těl, anatomie. Vz Nástroje k pitvě. O pitvě rostlinné vz Kk. 1. — Pitvač, e, m., kdo pitvá, der Anatom. — Pitvák, u, m., tupý nůž, stumpfes Messer. Us. na Mor. Pitvárna, y, f. = pitevna. Šm.
Pitvatel, e, m. = pitvač, Zergliederer,
m. Dch. |
||
|
|||
Předchozí (561)  Strana:562  Další (563) |